Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi říct pár slov k tomuto materiálu, u kterého si na rozdíl od zákona o vodách, o kterém jsem přesvědčený, že projednávat máme vzhledem k tomu, co se děje s vodou v České republice, to jste odmítli. Místo toho považujete za klíčové projednávat zákon o potravinách, který se mimo jiné zabývá, a to je asi dneska nejviditelnějším řešením, dvojí kvalitou, a to s odkazem na dění na úrovni Evropské komise nebo Evropské unie, chcete-li. Poslední čtyři roky je silně akcentováno a skloňováno na téma právě dvojí kvality potravin. Přičemž ti, kteří se o tuto problematiku zajímají, dobře vědí, že to, co sepsala Evropská komise, je poměrně hodně kritizováno ze strany Evropského parlamentu a jednotlivých poslanců Evropského parlamentu, neboť text směrnice, který se v Evropské unii schválil v rámci tzv. spotřebitelského balíčku na téma Problém dvojí kvality, příliš nespecifikuje zejména termín "významná rozdílnost" a je zjevné, že se pravidla hry v oblasti dvojí kvality budou na úrovni Evropské unie měnit, to znamená, že velmi brzy očekávám, že přijde nějaký další požadavek, abychom případnou legislativní změnou upravili naše zákony.

My jsme se zabývali na semináři nebo na kulatém stolu dvojí kvalitou ještě před tím, než jsme se pustili do prvního čtení a ta debata byla poměrně obsáhlá. Dvojí kvalita se totiž netýká do budoucna jenom definování dvojí kvality potravin, ale také nepotravin. To si myslím, že bude pro Českou republiku možná ještě složitější i v duchu toho, co tady naznačil můj předřečník, neboť dvojí kvalita se netýká jenom dovozu, ale také naší produkce a vývozu a nejenom potravin, ale i jiných výrobků.

Co je vlastně hlavní otázkou při posuzování dvojí kvality, je, kdo za to vlastně může. Kdo je zodpovědný za to, že dvojí kvalita vzniká, že jsou tady výrobky stejně označené, ale uvnitř balené potraviny nebo uvnitř obalu je potravina, která vykazuje jiné parametry obsahu. (Velký hluk v sále.) Kdo za to může. Vládní návrh zákona říká, že je za to třeba postihovat nikoliv výrobce, ale prodejce. Náš vládní návrh zákona, neboť konstruktéři tohoto návrhu zákona říkají, že je třeba postihovat ty, co dvojí kvalitu prodávají. Argument těch, co prodávají, chcete-li řetězců, ty jsou nejviditelnější, ale zákon nerozlišuje, jestli jsou to velké obchody nebo malé, byť nás představitelé státní

Náš návrh nerozlišuje, jestli budeme postihovat malého nebo velkého, to už tady koneckonců předřečník říkal. Vládní návrh zákona říká, že je třeba postihovat všechny prodejce. Představitelé Státní zemědělské a potravinářské inspekce nás ujišťovali, že oni to tak nevidí, že oni ty malé postihovat nebudou a budou postihovat jenom ty velké, přičemž musím zdůraznit, že když byl dotaz na to, jaká vlastně budou pravidla a kritéria při posuzování dvojí kvality, zda-li budou veřejná a zda-li je zveřejní už teď, tak na to jednoznačná odpověď nebyla. Bylo konstatováno, až bude zákon schválen, tak my ta kritéria si potom nějak uděláme, ale já myslím, že je nutné, aby ta kritéria byla známá a aby bylo také veřejně známo, jakým způsobem k tomu bude přistupováno.

Ale ještě k tomu výrobce versus prodejce. Prodejce prostě z principu, a to doufám uznáte, nemůže úplně sledovat, co který výrobce kde vyrobí, co zabalí do svého produktu a nemá šanci vysledovat úplně vše, co se na tom potravinářském trhu v celé Evropské unii odehrává. Bylo tam naznačeno, a to si myslím, že je zase v pořádku, protože považuji nakládání s potravinami a jejich kontrolu kvality v České republice za velmi dobrou. Myslím, že ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie a ve světě jsme na tom velmi dobře. Vyzkoušeli jsme si řadu problematických situací v oblasti potravin, zejména v komunikaci s Poláky v minulosti. To jsem osobně zažil a musím říct, že práce jak veterinářů, tak Státní zemědělské a potravinářské inspekce s jejich kolegy uvnitř Evropské unie byla na vysoké úrovni, a proto si tím spíš myslím, že bychom se měli soustředit nikoliv na prodejce, ale na výrobce. Na odchytávání, bude-li zcela jasný a on pořád ještě není ten termín, co to je "významná rozdílnost", neboť je zjevné, že na úrovni Evropské unie v jednotlivých zemích mají různé legislativy upravující kvalitu potravin s odkazem zase výrobců na to, že oni nemohou úplně - řeknu - nereflektovat fakt, že jednotlivé národní legislativy upravují kvalitu potravin různě. Proto si myslím, že by bylo spíše lépe počkat, než takovýto zákon v tuto chvíli schvalovat, neboť přijdou zcela určitě změny a zároveň jsem přesvědčený o tom, že se máme soustředit na výrobce, aby nešidil spotřebitele, aby nešidil zákazníky, nikoliv na prodejce. Už ten fakt, že z úst potravinářské inspekce padají věty typu, ty malé kontrolovat nebudeme, budeme kontrolovat jenom ty velké, je zvláštní, když to v zákoně od sebe odlišeno vlastně vůbec nemáme. Padal argument, vždyť přece si může prodejce smluvně ošetřit s dodavatelem dané balené potraviny, že si může smluvně ošetřit pokutou, že v případě, že bude-li odsouzen nějaký prodejce potravin v České republice Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí k sankcím, tak ty sankce si přece mohou smluvně ošetřit a může tu pokutu zaplatit nakonec výrobce, který dodal potravinu dvojí kvality. Problém je ale v tom, že ono není, jak to pořádně zjistit, co v té pokutě, kterou udělila potravinářská inspekce, je část pokuty za případně dvojí kvalitu a co je část pokuty za - řeknu - špinavé záchody nebo cokoliv jiného, co potravinářská inspekce zjistí, neboť v rozhodnutí, které potravinářská inspekce dělá, rozhodnutí o sankcích, jsou ty částky kumulované a není z toho zjevné, jak velká sankce se týká kterého zjištění uvnitř potravinářského podniku.

Proto tenhle spor v podstatě nejde vyřešit. Potravinářská inspekce se odvolává na to, že legislativa neumožňuje tyhle věci od sebe oddělit. Zároveň říkají, že by ty sankce potom musely být zcela určitě větší, a proto musí používat tzv. absorpci, tzn. kumulování pokuty do jedné částky. Ovšem v tom sporu výrobce - prodejce to potom nejde vyřešit. Museli bychom asi změnit i správní řád, a to nevím, jestli by byla vůle Sněmovny něco takového udělat.

Já bych moc prosil Ministerstvo zemědělství nebo předkladatele, zda by opravdu nezvážili spíše se soustředit na producenty dvojí kvality než na jejich prodejce. A v případě, že bude prodejce zároveň producentem nebo výrobcem, no pak se ho to samozřejmě bude týkat také. Ale považuji za mylné soustředit se a pokutovat a sankcionovat prodejce, kteří nemají šanci vědět, co výrobci uvnitř Evropské unie případně vyrobí, a je to možné kvalifikovat jako potravinu dvojí kvality. Já to shrnu: Je zcela evidentní, nebo není úplně jasné, že trefujeme správně. Myslím si, že by to mohlo vést až k tomu, že v zásadě některé potraviny nebudou na trhu České republiky vůbec, čímž bychom ochuzovali českého zákazníka. A zároveň nejsou jasná kritéria, podle kterých bude posuzována dvojí kvalita. Není také jasné, a konec konců to tady pan kolega předřečník Holomčík říkal, jak je to s nakládáním s potravinou v případě udělení sankce. Ten zákon to nijak neupravuje. Jak se bude nakládat s potravinou, kterou Státní zemědělská a potravinářská inspekce při kontrole označí jako potravinu dvojí kvality. Možná pan ministr na to bude mít odpověď. V rámci rozhodnutí o sankci může Státní zemědělská a potravinářská inspekce rozhodnout o stažení potraviny. Záleží na tom, jestli bude při nálezu dvojí kvality platit jako doposud, že pokud jde o zdravotně nezávadnou potravinu, má třeba "jenom" špatnou etiketu, není dobře označena a přitom půjde o potravinu jako takovou kvalitní. Zda bude předávána potravinovým bankám či nikoliv. A také není jasné, kdo a jak případně bude kompenzovat obchodníkům případnou škodu způsobenou výrobcem, pokud bychom tedy se soustředili na sankcionování prodejce a ne výrobce.

Tolik aspoň za mě v tuto chvíli k tomuto návrhu zákona. A těším se na případnou reakci pana ministra. Děkuji za pozornost.