Pohled první
Pokud
dnes sečteme daňové příjmy krajů a obcí, dojdeme k tomu, že například
na jednoho obyvatele Prahy vychází trojnásobný příjem proti příjmu
na jednoho obyvatele Zlínského kraje. Plzeňský kraj pak má o polovinu
daňových příjmů na hlavu více, než občan z vesnice u Zlína,
který se ocitá v republice na posledním místě. Jistě, proč by tomu tak
mělo být?
Pohled druhý
Brno,
Ostrava a Plzeň, tedy města, kterých se navrhovaná novela nejvíce
dotkne, plní funkci přirozených spádových center pro širší aglomerace.
Zajišťují
regionální administrativní funkce, nabídku pracovních příležitostí,
jsou sídlem významných vzdělávacích institucí, místem kulturních,
sportovních a volnočasových aktivit pro obyvatele a veřejnost
ve spádových oblastech. Nepromyšlenost novely budu demonstrovat
na příkladu Ostravy. Pro mimoostravskou veřejnost, především pro
obyvatele spádové ostravské aglomerace, vynakládá město Ostrava
na dopravu zhruba 390 milionů korun, na kulturu 230 milionů korun,
na sport 100 milionů korun. V případě sociálních služeb a zdravotnictví
jde zhruba o 50 milionů, bezpečnosti 100 milionů, školství více než 20
milionů korun. Dohromady se jedná téměř o miliardu korun! Podobný
ekonomický výčet by se příliš nelišil ani u Brna a Plzně.
Pohled třetí
Připusťme,
že s novelou budeme souhlasit a Ostrava přijde o miliardu ročně. Pak
ovšem máme nezpochybnitelný nárok na adekvátní podíl například
příspěvku na dopravní obslužnost. Moravskoslezský kraj rozděluje mezi
obyvatelstvo zhruba miliardu a třista miliónů s výjimkou Ostravy.
Ta nedostává nic a ještě přispívá ze svého zhruba miliardu korun
na provoz dopravního podniku. Očekával bych, že na tuto křivdu bude
v návrhu novely pamatováno a bude obsahovat proceduru, jak Ostrava získá
alikvótní podíl ve výši cca 330 milionů korun na dopravu. A můžeme
pokračovat dál.
Samospráva kraje vlastní a financuje téměř
všechny domovy pro seniory mimo osmi na území Ostravy. Očekávám,
že je novela převede pod správu krajského úřadu. Město ušetří 130
milionů. Položme si otázku, proč by Ostrava měla financovat kulturní
instituce, jako jsou Národní divadlo moravskoslezské a Janáčkova
filharmonie? Hlavní město Praha také nefinancuje provoz Národního
divadla a České filharmonie. Můžeme jednoduše navrhnout převod těchto
institucí pod správu kraje nebo ministerstva kultury. Naše město
se „zbaví zátěže“ ve výši 250 milionů ročně. Co uděláme s městskou
policií, na kterou město Ostrava ročně vynakládá zhruba 370 milionů.
Z
mého pohledu stát v oblasti bezpečnosti už dlouho neplní své
povinnosti a přenáší šikovně náklady na města. Máme dvě možnosti.
Převést městskou policii včetně financování na stát nebo výrazně omezit
její činnost pro nedostatek peněz. Politickou zodpovědnost za takové
rozhodnutí ponese jednoznačně vláda. Nelze opomenout ani náklady ve výši
150 milionů korun na stát správu, které město Ostrava de fa to platí
za stát na základě vládních rozhodnutí. Sečteno a podtrženo, Ostrava
doplácí ze současných příjmů více než miliardu dvě stě milionů korun
za společensky žádoucí služby občanům, které ostatní města a obce
financovat nemusí, protože je za ně vykonává kraj nebo stát.
Vypadá
to trochu jako legrace, ale není. Poslanecký návrh novely zákona
o rozpočtovém určení daní je míněn vážně a jeho přijetí může mít
fatální dopad na rozvoj velkých měst i celé republiky. Napadá vás, jak
je vůbec možné, aby ministerstvo financí předkládalo takto nepromyšlený
a nesystémový návrh? Odpověď je jednoduchá. Jde o politikum,
o prosazování separátních zájmů. Není bez zajímavosti, že návrh novely
není předkládán do parlamentu vládou, ale poslaneckým klubem TOP
09/STAN reprezentovaný především ministrem financí Kalouskem
a předsedou poslaneckého klubu Gazdíkem.
Tito se snaží stavět
do role „ochránců zájmů“ malých měst a obcí, či dokonce do role
„napravitelů starých křivd“. Jejich politické argumenty jsou
nepochopitelné a negativní. Taktiku stavět menší města a obce proti
velkým „rozhazovačným“ městům považuji za záměr. Já osobně i ostatní
primátoři velkých měst od počátku jednoznačně proklamujeme, že nejsme
zásadně proti úpravě zákona o rozpočtovém určení daní.
Vnímáme
nárok ostatních obcí a měst na narovnání příjmů z daňových výnosů jako
zcela legitimní. Nemůže ale jít na úkor velkých měst, která jsou
přirozenými centry regionů. Zadělali bychom na velký problém,
který by v dohledné době negativně ovlivnil také životy občanů malých
měst a obcí.
Věřím, že v parlamentu zvítězí zdravý selský rozum.
