Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Nenapadlo by mě dopředu, že pochválím kolegu Leo Luzara za smířlivý tón, který vnesl na plénum této sněmovny. Já přesto, že reprezentuji určitě skupinu obyvatel, která je skeptická, například k tomu očkování, bezesporu jsem velmi kritický k celé řadě vládních opatření nebo opatření Ministerstva zdravotnictví, která si navzájem protiřečí, nedávají smysl, tak by mě nikdy, nikdy nenapadlo přiostřovat nebo vyostřovat tu debatu tady na půdě Sněmovny, nenapadlo by mě nikdy štvát proti těm, kteří se chtějí nechat očkovat, nebo proti státu nebo organizacím státu, které očkování navrhují, jenom proto, že třeba zaujímám osobně jiné stanovisko.
Přesto je zapotřebí se vrátit k tomu, co je vlastně Poslanecká sněmovna. My jsme zástupci lidu, to znamená nějakých skupin, podle toho jsme dostali i nějaký mandát a musíme připustit to, že v té reprezentaci těchto skupin tady prostě máme povinnost vystupovat. To, že se ty skupiny liší, že se rozcházejí a rozcházejí se i v takových tématech, jakým je pohled na zdraví celé společnosti, je naprosto legitimní, a přesto by měla být ta debata kultivovaná a skutečně, jak říkal kolega Leo Luzar, měli bychom spíše ty mosty stavět než je bořit.
Bohužel někdy k tomu boření těch mostů přispívá samotné Ministerstvo zdravotnictví ústy svých ministrů tak, jak postupně přicházeli a odcházeli, a přispívají k tomu někdy i média, která neustále mají COVID jako první zprávu, a to strašení je určitě jednou z těch negativních forem toho, jak s tou společností komunikovat.
Chtěl bych se vrátit k podstatě tohoto zákona. Ten zákon má opravdu jenom pár paragrafů, je velmi jednoduchý a vypadá to, že v podstatě jenom popisuje způsob, jakým nakoupíme jako Český stát vakcíny, jak zajistíme jejich financování a distribuci mezi občany a jak zajistíme to, aby těch vakcín byl dostatek.
Podle důvodové zprávy, která byla přiložena k těm několika málo paragrafům, kterým by v podstatě nešlo nic vytknout, tak je skutečně to, že to rozhodnutí padlo už na jaře, že stát už se zavázal ve smlouvě s Evropskou komisí k tomu, že nechá Evropskou komisi vyjednávat nákup těch vakcín od různých výrobců, to je potřeba také dodat, že ten nákup následně proplatí a uhradí. Tady se dostáváme trošičku na politickou úroveň debaty, a sice na rozpočtovou.
Tady stát někdy v květnu podepsal závazek, že nakoupí, to znamená i uhradí ty vakcíny. To bylo asi za těch jednu a tři čtvrtě miliardy. Dneska se náklady počítají v řádu pěti miliard. To znamená, že ty zbývající prostředky jsou určeny pro tu distribuci, a aplikaci. Je zajímavé, že to téma přichází do Sněmovny, která má kontrolovat vládu, že přichází až s mnohaměsíčním zpožděním poté, co tato smlouva byla již uzavřena. Já ji nekritizuji, já neříkám, že je špatně. Jenom je zajímavé, že vlastně dneska tady máme schvalovat něco ex post. A ještě tahle ta vláda, která už zadlužila tuhle zemi nevídaným a bezprecedentním způsobem, tak aby se neobjevila ta kolonka těch pěti miliard v tom státním rozpočtu, tak se vynutilo od zdravotních pojišťoven, aby tu úhradu, která je s tím spojena ve výši těch pěti miliard, tak aby ty zdravotní pojišťovny nesly ty náklady vlastně ze svých rezerv a ze svých prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Asi s tím nic nenaděláme, je to takhle dohodnuté, ale jenom chci na to upozornit, a musím říct, že mi tento postup nepřipadá úplně čistý ve vztahu ke státnímu rozpočtu a ve vztahu k Parlamentu jako kontrolnímu orgánu pro kroky vlády.
Na závěr bych chtěl říct, že velmi, velmi chápu tu obavu lidí, že by mohli být jakýmkoli způsobem šikanováni v případě, že se nenechají očkovat, respektive nebudou mít potvrzení o tom, že byli očkováni. A k tomu přispívají opravdu výroky představitelů státu, Ministerstva zdravotnictví, to je úplně neuvěřitelné, kam až to vede, a ta reakce velké části společnosti vyvolává potřebu takových pozměňovacích návrhů, které tady byly předloženy od různých kolegů. Je to deklarativní, je to trošičku znečištění jakoby toho právního dokumentu, který tady máme dneska schvalovat. Za normálních okolností by to nebylo potřeba, ale jsou to právě ty výroky o tom zvýhodňování jedné skupiny na úkor té druhé skupiny, které vedou k masivnímu odporu té společnosti, k obavám té společnosti, a já nemohu jinak, než se k nim přidat. To znamená, za sebe říkám, že ten návrh kolegyně Maříkové v tomto podpořím. Podpořím i ten návrh kolegy Leo Luzara, protože ta zmínka o tom většinovém versus společném postupu těch zdravotních pojišťoven mi dává smysl. A za sebe a své blízké mohu jenom říct, že pokud bude těch vakcín nedostatek, tak já tu svou dávám k dispozici. Já vám děkuji za pozornost.
