Samozřejmě ten zákon o týrání zvířat je velice důležitý, myslím, že je velmi správný, tak jak byl podán v Poslanecké sněmovně, tak bych mu chtěl vyseknout poklonu, protože tam se spousta problematických věcí řeší. Problém je v tom, že mně spíš jde o způsob, jak se navrhují ty pozměňovací návrhy. Víte, že to často kritizujeme, právě že to je ad hoc. Tady musím říct, že filozofie předkládání návrhu o klecových chovech mně malinko způsobuje údiv. Právě proto, že to navrhla skupina 3 poslanců... Se zdůvodněním, které píše, že návrh zákona nebude mít žádné negativní dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny. Návrh zákona nepředpokládá negativní dopady na životní prostředí. Návrh zákona předpokládá pozitivní dopady na životní prostředí, pomůže zlepšit úroveň ochrany týrání zvířat.
To je v důvodové zprávě toho pozměňovacího návrhu. Je potřeba si to nějakým způsobem uvědomit, že poslanci, kteří, jestli se nepletu, rozdílem jednoho hlasu potom tento pozměňovací návrh přijali. Řekli, teď to znovu zopakuji, myslím, že to Jiří Čunek řekl velice dobře, z hlediska provozu zemědělství. Že když zrušíme chovy slepic v klecích, že se samozřejmě zvýší dovoz, kde tento zákaz nebude. Líbí se mi velice ta proklamativní jistota, která tady zaznívá, že řetězce budou korporátně dodržovat některé dohody.
Jenom jsem zvyklý, že, jak se říká, ukázaná platí. Zatím v současné praxi to vždycky s českými zemědělci dopadlo prachbídně. Vzpomínám, jsem velký pamětník, dlouhodobý, vzpomínám si, jak jeden z prvních ministrů porevolučních Josef Lux tehdy zakázal dovoz jablek z Holandska nebo z Dánska, protože chtěl, aby se prodávala a pěstovala především jablka zde v Čechách. Jak byl tenkrát označen za škůdce tržního hospodářství a smeten jeho návrh, protože chtěl jenom to, aby čeští zemědělci nebo čeští pěstitelé jablek mohli prodat své zásoby, proti trhu.
Ona se ta situace opakuje stejně. Ne snad, že bychom byli proti trhu, ale že chceme být papežštější než papež, tak víme, pamatujeme, není to dlouho, kdy ministr Toman, myslím si, velice správně tehdy rozhodl, že nebudeme dovážet drůbeží maso z Polska, aby se později ukázalo, že Poláci si seženou v EU výjimku a potom sem to křehčené kuřecí maso z Polska vesele vozili dál. To se děje dosud. To je to samé. Nedělejme si iluze.
Rozhodují pouze peníze. To znamená, bohužel na trhu v tomto případě rozhodují peníze, to souvisí i s cenou těch vajec, tak jak teď se o ní mluví. Mluví se o té ceně... Jestliže zmizí vejce z klecových chovů, nastoupí vejce ostatní, buď z klecových chovů jiných zemí, nebo i ta podestýlková, která okamžitě zareagují na trh a ta cena bude určitě jiná a určitě ne směrem dolů. To je praxe.
Mně na tom vadí, že se umožní dovoz z těch třetích zemí, kde nejsou žádné veterinární standardy, na které jsme zvyklí, spíš nejsou. Tady před tím, než se tento návrh vyskytl, tak by měly být zpracovány přesné ekonomické vztahy. Z toho vyplývá jedna věc, kterou jsem navrhl, to je ten pozměňovací zákon, pod kterým jsem podepsaný. To znamená otázka těch kompenzací.
Samozřejmě má pravdu kolega Canov. Když to převedeme do toho absurdu s těmi instalatéry, je to pravda. Ale ten návrh zákona byl veden snahou právě s tím, že my jiný způsob v podstatě nevíme, jakým způsobem ekonomicky odškodnit ty zemědělce, které to postihne. Především tam není jedna důležitá věc. Tady se mluví jenom o cenách. Jde o to, že zemědělci zainvestovali velké množství peněz do obohacených klecových chovů, že už ty peníze vynaložili. Pravda, dostali k tomu někteří evropské dotace. Proto ten návrh pozměňovací, který jsem předložil včera, předtím jsme ho projednávali na hospodářském výboru, měl jeden nedostatek, teď ho tam má, že jsme museli změnit tu částku, kterou jsme nevěděli, kolik ti podnikatelé zainvestovali a dostali i z těch dotací. Samozřejmě při výpočtu těch kompenzací by se ta částka, kterou dostali v dotacích, odečetla ve stejném procentuálním objemu.
Hlavní důvod kompenzace je k tomu, aby se právě vyčíslila škoda. Škoda není jenom na ztrátě výroby, ale také na tom, že musí chovy předělat, to znamená, haly předělat, další věc je, že ta technologie se musí zlikvidovat. To jsou všechno obrovské náklady tím míněné. Samozřejmě ten pozměňovací návrh není dokonalý. Ale je to snaha k tomu, spíše si myslím, i já se teď víc přikláním k tomu, jestliže bude tento zákon přijat, že by bylo potřeba přemýšlet o příležitostech. Třeba to, co řekl kolega Přemysl Rabas, to se mi líbilo, na komisi. Brát to jako příležitost k tomu, jestli tady ten daný stav nějakým způsobem převládne a bude tento návrh, tak to vzít jako příležitost to přebudovat a být konkurenceschopnější potom na tom trhu. Ale potom musí být jasná otázka, kdo to zaplatí. Jestliže se nějakým způsobem stát, přestože schválíme tento zákon, rozhodne, tak musí přijmout k tomu i ten závazek, aby se těm zemědělcům a chovatelům drůbeže pomohlo.
Není možné vytvořit zákaz a neříct další. Čili je potřeba nutně tento závazek řešit. To je věc otázky návrhu, který je kolem klecových chovů. Dovolte mi, abych se ještě vrátil jenom k tomu, co jsme schválili na hospodářském výboru a ten pozměňovací návrh, protože se v tom vracíme znovu ke kožešinovým zvířatům. Jsem samozřejmě jednal především se zástupci chovatelů, mimo jiné jsme tím argumentovali před třemi roky, když jsme to projednávali – nebo 2,5 roku – že výpočet je nedostatečný a hlavně, že dnes v současné době ještě neviděli tito chovatele ještě ani korunu, přestože to bylo rozhodnuto v zákoně, což je velice trestní. Jenom co se týče toho způsobu výpočtu, který byl proveden potom v PS, tak se obávám, že kolegyně, která dělá ten výpočet, že byl stanoven ministerstvem zemědělství, není pravda, protože pozměňovací návrh zemědělského výboru stanovil výši kompenzačního příspěvku za jednoho chovaného norka na 6 900 a na jednu chovanou lišku za 5 400 Kč. A tyto částky byly stanoveny na základě skutečných nákladů. Potom byl pozměňovací návrh poslance Pošváře, který byl potom přijat, a navrhované paušální částky kompenzace, v podstatě snížil to na částku 3 000 Kč na chovaného norka, 3 900 Kč na chovanou lišku bez zdůvodnění, a to odpovídám i kolegu Paverovi, který tím hodnotí, že nejde jenom o tržní hodnotu kožek, která nemá žádnou souvislost se skutečnými škodami, které zákazem byli chovateli způsobeny. Tržní hodnota kožek by snad mohla sloužit k náhradě ušlého zisku, když chovatelé přišli o možnost pokračování chovu a zpeněžování kožek v dalších letech. Návrh však vysloveně stanoví, že kompenzační příspěvek za náhradu ušlého zisku se neposkytuje, a to je právě proti tomu samotnému znění návrhu kolegy Pošváře. Z toho důvodu potom tam také nejsou zahrnuty náklady na odstranění stavby, pak jsou dle důvodové zprávy naprosto odhadované. Byl řečen paušál nějakým způsobem, řekneme jim, dáme jim 3 000 Kč, to jim stačí, a takhle to bylo schváleno. Z toho důvodu jsem předložil na hospodářském výboru a jsem velice rád, že tento návrh byl na hospodářském výboru přijat, aby navrhovaná výše kompenzačního příspěvku byla navýšena na jednoho norka na 4 950 Kč, což je přesně polovička mezi tím schváleným příspěvkem pana poslance Pošváře a zemědělským výborem, který původně k tomu měl skoro 7 000 Kč. Jedná se o kompromisní návrh a na lišku by se neměnil vůbec. Myslím si, že by se tím srovnala určitá spravedlnost toho hektického přijímání tehdy ve sněmovně, že s odstupem času se skutečně náklady prokázaly jako opodstatněné, a myslím, že by se nějakým způsobem srovnaly i ty náklady, o které chovatelé přišli a utrpěli i škody. Chtěl bych jenom říct, že potom samozřejmě ve finanční částce se to týká... Částka, která byla vyčíslena, se jedná zhruba o asi 70 mil. Kč, s tím, že kdyby se došlo ke zvýšení částky na jednoho chovaného norka, by se navýšila tato částka kompenzační o 40 milionů korun. Vzhledem k tomu, k rozpočtu nejen ministerstva zemědělství a další v republice, když vidíme, jakým způsobem se rozhazují miliardy, tak bychom mohli v této skupině chovatelů především, protože to jsou většinou rodinné farmy, které tímto způsobem takto utrpěly, takže musely změnit svůj způsob podnikání, bychom jim mohli alespoň částečně vykompenzovat tu ztrátu. Myslím si, že ten návrh pozměňovací, který byl schválen v hospodářském výboru, tak bych chtěl navrhnout, abychom ho podpořili, zároveň s tím, že by bylo dobré podpořit potom v případě, když nebude pozměňovací návrh, co se týče kompenzací, který asi nemá šanci, tak abychom přijali pozměňovací návrh nebo ten dodatečný návrh usnesení, který předložil buďto kolega Pavera, nevím, jak je ztotožněn kolega Hraba, myslím podrobný návrh jednotný, takže to je to.
Na závěr mi dovolte jenom jednu drobnost. Možná že jsem s ní měl začít. Abych to odlehčil. Chtěl jsem poděkovat kolegu Chaloupkovi, on tady není, promiň, Václave, jsem tě neviděl, jenom jsem chtěl říct, že máme podobné zkušenosti, jsem člověk, který vyrůstal na vesnici a dnes tam žiji, takže mám hospodářství nebo babička s dědou mají hospodářství, kde samozřejmě vypomáhám a chováme slepici a také jsme je měli doma, bydleli jsme na vesnici, jak říká moje žena – na samotě u lesa, kde jestřáb také řádil, a tak jsem chtěl říci jenom pro kolegu Václava, že moje sestra, která tam hospodaří, už bere vždycky o polovičku více slepic, protože už počítá s tím, že jestřáb potřebuje také žrát. A druhá věc je. Ještě jsme zjistili, že velice odolní proti jestřábovi jsou černé slepice, ne hnědé. Ty hnědé jsou lehce napadnutelné, která byla černá, na tu jestřáb nešel. To jenom takový postřeh, prosím vás, pro chovatele drůbeže. A druhou věc jenom ještě. Chci poznamenat, že doufám, že tento návrh ochrany zvířat bude jedním z posledních tímto způsobem předkládaných. Protože máme podkladové materiály, otázky, další materiály z EU od ochránců zvířat, protože se dnes už chystají, a ptám se, kam to povede. Za chvíli zakážeme chov králíků v klecích, holuby, potom prasnice a nevím, kam to dál povede. Za chvíli, abychom slepicím nepřiznávali lidská práva, jako v Americe to přiznávali laboratorním zvířatům. Jenom jsem chtěl na to upozornit, že bychom měli být varováni.
Děkuji za pozornost.
