Vlastně obnovitelné zdroje jsou jedním z klíčových nástrojů politiky ochrany klimatu a cestou k uhlíkové neutralitě. Za druhé, jsou to technologie obnovitelných zdrojů, které jsou právě velkou příležitostí pro českou ekonomiku a české technologické i inovační firmy. A za třetí - a to je možná to negativní, a to je ten finanční rozměr. Bavíme se zde o více než 600 miliardách, které zde budou vynaloženy v následujících deseti letech na podporu obnovitelných zdrojů a přímo tak tedy dopadnou na státní rozpočet i peněženky občanů.
Ve hře je navíc nejen tedy stabilita podnikatelského prostředí celého sektoru a schopnost České republiky plnit mezinárodní závazky, ale také výrazný dopad právě na ty peněženky občanů, což jsem zmínil před chvílí. Přesto vláda nepřichází s nějakou propracovanou koncepcí, navíc i samotná implementace té zásadní směrnice R2 přichází spíše formou poslaneckého návrhu, tedy návrhu, který neprošel analýzou regulace, neprošel standardním legislativním procesem, a navíc v mnohém opakujeme, a to se týká zákona jako celku některé chyby, které udělali politici už před těmi deseti lety. Když jsem tedy zmínil rozpracovanou koncepci, měl jsem tím na mysli především aktualizaci státní energetické koncepce a její skutečnou provázanost na další dokumenty, tedy především vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu a hlavně tedy realistický výhled bilancí evropského trhu a také té požadované finální zdrojové skladby energetického mixu, protože od toho se to pak celé odvíjí.
Zatím to vypadá tak, že v závislosti na tom, jaké projdou pozměňovací návrhy, se trochu rozmáchneme a k těm veřejným finančním zdrojům se tak vlastně trošku dostane každý provozovatel. My bychom jako Piráti rádi maximální technologickou neutralitu a tedy přistupovat ke všem technologiím ve stejných mantinelech a spravedlivě. A především tedy pak nastavit stabilní podmínky především pro rozvoj těch nových instalací, protože čím se zde poslední půlrok nejvíce zabýváme, je hlavně ta historie. Tedy jak dále podporovat ty už stojící instalace, které už deset let stojí a dalších deset let zde mají ještě tedy nárok na podporu.
Já bych nerad zabrušoval do těch pejorativních termínů, které zde velmi často slýcháme nejen od členů vlády, a tím myslím takové ty výrazy typu solární baroni, solární tunel, ale vlastně Ministerstvo průmyslu nám nedodalo přesnou modelaci dopadů na rozpočet jednotlivých návrhů, ať už pozměňovacích, anebo alternativně pro modelaci pro jednotlivá výnosová procenta, ačkoliv jsme o to, tuším, už v lednu, žádali. To, co jsme obdrželi, byly takové jednoduché tři stránky, které rozhodně se nedaly považovat za nějakou komplexnější analýzu dopadu. Takže návrh, ať už ten původní vládní, nebo ten, co prošel některými změnami výborům, rozhodně není technologicky neutrální a ani se nepokouší implementovat některé tržní principy, tak jako se to povedlo třeba v okolních evropských zemích.
Já se nechci vracet k těm argumentačním přestřelkám, co probíhaly na hospodářském výboru, kdy právě nebyla dlouho shoda, kolik má být optimální a spravedlivé vnitřní výnosové procento pro jednotlivé typy zdrojů. A my místo, abychom se hlavně zabývali tím, jak zvýhodnit a nastavit podmínky pro ty nově budované a desetkrát levnější instalace, což je doložitelné, že dnes lze sestavit například fotovoltaiku desetkrát levněji, tak se stále zabýváme těmi především které si na sebe již nějakou formou vydělaly. My tedy chceme především férovou podporu, která skutečně nastartuje rozvoj obnovitelných zdrojů, a ta musí probíhat do budoucna hlavně formou aukcí, tedy na základě principu trhu, a té soutěže na nejnižší cenu, která nás v důsledku vlastně nemusí stát ani korunu, pokud to bude dobře nastaveno.
Já zde pak mám několik doprovodných usnesení. Já chápu, že je třetí čtení, a že toto mělo zaznít v podrobné rozpravě ve druhém čtení, nicméně já zde bych jenom poznamenal, že v tom druhém čtení nebylo možné předjímat, jaké všechny návrhy budou načteny, jak se bude ubírat například vývoj hlasování ve třetím čtení, a právě tato doprovodná usnesení by měla reagovat na jednotlivé přednesené návrhy a například je zpřesnit nebo doplnit. Jak jsem tu zmínil, tak vlastně ministerstvo ty podklady, které předložilo, tak ty z našeho pohledu byly dost skoupé týkající se čísel a jednotlivých dopadů stanovení vnitřního výnosového procenta na státní rozpočet. Proto jsem se dotázal i Energetického regulačního úřadu, který v tomto považuji nejen za regulátora, ale také především za odbornou autoritu v segmentu. Já si dovolím z toho dopisu odcitovat, nechci to zde nějak zdržovat, jsou to dvě A4, předjímám, ať mě nikdo neobviňuje z toho, že to nějakým způsobem zde chci obstruovat.
Ten dopis z 3. května zní následovně: "Vážený pane poslanče, přeskočím úvodní dva odstavce, a budu pokračovat, ať to zrychlím rovnou třetím. Pro nastavení výše podpory byla kromě zákona 180/2005 klíčová především vyhláška 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Uvedená vyhláška mimo jiné stanovila indikativní hodnoty technických a ekonomických parametrů pro jednotlivé kategorie podporovaných obnovitelných zdrojů tak, aby za předpokladu jejich splnění výrobce elektřiny dosáhl: a) přiměřeného výnosu (nesrozumitelné) kapitálu za dobu životnosti výroben elektřiny, který je určený průměrným váženým nákladem kapitálu;
b) nezáporné velikosti čisté současné hodnoty toku hotovosti po zdanění za celou dobu životnosti výroben elektřiny. Při využití diskontní míry ve výši průměrného váženého nákladu kapitálu. Tato základní pravidla byla použita při definování referenčního modelu, který sloužil k nastavení výše provozní podpory. Předmětná metodika zajišťovala, že IRR je za dobu životnosti výrobny rovno použitému průměru váženému nákladu kapitálu WACC pro nastavení podpory formou výkupních cen a zelených bonusů byla míra výnosnosti stanovena jednotně pro všechny obnovitelné zdroje energie. Parametr VAC byl definován ve spolupráci s ČVUT v Praze a prošel několikanásobným připomínkovým řízením ze strany odborné veřejnosti.
V období od roku 2006 do roku 2010 byl parametr VAC stanoven ve výši 7 % po zdanění. Pro období 2011 až 2013 byl snížen na hodnotu 6,3 % po zdanění. Od roku 2013 do současnosti se vzhledem k účinnosti zákona 165/2012 Sb., s přiměřeným ziskem nekalkuluje. V současnosti projednávaná novela zákona svými pravidly pro kalkulaci podpory prakticky kopíruje období 2006 až 2013, přičemž nastavení VAC je aktuálně předmětem v konzultačním procesu. U některých obnovitelných zdrojů energie bylo již krátce po nastavení podpory reálné očekávat výnosy vyšší. V případě fotovoltaických elektráren se tak stalo vzhledem k zákonem dané nemožnosti meziročně snížení podpory o více než 5 %, v době, kdy investiční náklady reálně klesaly. A u bioplynových stanic z důvodu nezohlednění souběhu provozní podpory a investiční dotace. Právě nezohlednění souběhu podpory a dotace je jedním z hlavních důvodů pro zavedení kontroly překompenzace.
Na technicko-ekonomické parametry je skutečně třeba nahlížet jako na hodnoty indikativní, tudíž tak, že jejich nesplnění či překročení nezpůsobuje ztrátu práva na podporu. Vyšší výnosnosti pak bylo v praxi možné dosáhnout vyjma dvou zmíněných případů odchýlením se od hodnot technicko-ekonomických parametrů. To znamená například vyššími ročními výnosy danými například vyšší dobou využití instalovaného výkonu, případně kombinaci tohoto faktoru a nižších investičních nákladů. V uvedeném kontextu je pak nutné chápat nastavení zákonné hranice vnitřního výnosového procenta pro kontrolu překompenzace jako povolenou míru odchýlení se od parametrů modelového referenčního projektu užitému při stanovení výše podpory.
Zatímco použitou referenční modelovou výnosnost projektu můžeme chápat jako průměrnou výnosnost v sektoru výroby energie obnovitelných zdrojů, a v kontextu kontroly překompenzace podle našeho názoru rovněž jako minimální hranici výnosnosti. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tedy bude nyní rozhodovat o maximální výši výnosu, tedy o povolené míře odchýlení se od referenčního modelu a jeho výnosu. Toto rozhodnutí lze považovat za prakticky nezávislé na původním stanovení hodnot. Zároveň je nutné zdůraznit, že jakákoli z navrhovaných změn výše vnitřního výnosového procenta automaticky nezajišťuje úsporu nákladů na podporu podporovaných zdrojů energie. Dále ovšem platí, že čím menší bude rozdíl mezi maximální výnosností a modelovou referenční výnosností, tím se zvyšuje riziko nadměrné kompenzace a nutnost následné indikace nápravných opatření.
Jestliže bude naopak rozhodnuto o nejvyšším navrhovaném výnosovém procentu, pak je možné, že žádný ze sektorů nebude označen jako překompenzovaný a k úspoře nákladů na podporu nedojde.
Pokud tato volba nebude doprovázena i jiným opatřením, např. odvod. Energetický regulační úřad nedisponuje závěry doposud provedených sektorových šetření a zároveň podle dostupných informací dosud nedošlo k sektorovému šetření pro výrobny uvedené do provozu od roku 2010, přičemž tento segment lze především pro fotovoltaické elektrárny a bioplynové stanice považovat za klíčový a nejrizikovější z hlediska možné nadměrné kompenzace. Úspora nákladů na podporu se bude tedy primárně odvíjet od výsledků sektorového šetření v rizikových segmentech obnovitelných zdrojů, které je v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu. Přijmeme-li teoretický předpoklad, že překompenzace se bude týkat zejména fotovoltaických elektráren z roku 2009 a 2010 a bioplynových stanic z období 2010 až 2012 a zároveň jako překompenzovaný bude označen celý tento sektor jako celek, pak lze očekávat, že každé 1 % překompenzace nad schválenou hranici vnitřního výnosového procenta může v konečném důsledku znamenat maximální možnou úsporu nákladů ve výši nižších jednotek miliard korun za rok. Na základě pravidelného modelového výpočtu zhruba 2 mld. za rok. Jedná se o maximální teoretickou úsporu v případě, že sektorové šetření překompenzaci skutečně prokáže a zároveň budou překompenzovány veškeré výrobny v sektoru bez ohledu na jejich velikost a přijatá individuální opatření. Jak bylo uvedeno výše, skutečnou míru překompenzace lze určit pouze na základě výsledků sektorového šetření, dále pokračuje dopis.
Omlouvám se za zdržení, skutečně jsem považoval za nutné toto zde zmínit. My jsme si v posledních týdnech prováděli vlastní analýzy a výpočty a došli jsme k tomu, že optimální a spravedlivé číslo by mělo být někde kolem té spodní úvratě toho kompromisního navrhovaného poslaneckého návrhu, který by zároveň měl být podporován vládou. Je to tedy těch 8,4 %. I k tomu mám určité doprovodné usnesení.
Ještě mi dovolte tedy zmínit další téma, o kterém zde mluvil již kolega Radek Holomčík a probíhala zde k tomu také před chvílí diskuse, a tedy ten návrh na dvojnásobné navýšení biosložky v palivech. Protože stát si tu evropskou směrnici v mnohém vykládá po svém a my jsme se již v minulosti několikrát pokusili změnit špatně nastavený systém podpory biopaliv, takže zatímco náš poslanec Radek Holomčík vlastně navrhoval zcela zrušit i to povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, tak v tom současném návrhu se podíl biosložky zdvojnásobuje. Proto zde poprosím i o podporu pozměňovacího návrhu I2, kterým to vracíme na tu původní hodnotu. Já jsem nechtěl do té předchozí diskuse, která tu probíhala, zasahovat faktickou, nicméně mi dovolte na Radka Holomčíka navázat. Pokud zde totiž máme jako závazný ten cíl především snížení emisí oxidu uhličitého v dopravě na konkrétní procenta, tak těch nástrojů se tam nabízí hned několik než jen automatické přimíchávání té biosložky, jejíž skutečná efektivita hlavně v té první generaci je dosti diskutabilní. Jistě, můžeme tu vést debatu o tom, že biolíh z melasy je stejně odpadní surovinou a že se to nějakým způsobem nedotkne zemědělství, nicméně tam pak tedy chybí ta bilance v přesných číslech, kolik je té odpadní melasy a zda se tím dá naplnit toto číslo.
Já ani nechci mluvit o dalším tématu, jako je rozvoj infrastruktury pro elektromobilitu, to chápu, že by bylo na další velice vyhrocenou diskusi, ale nedá mi to zmínit zde další nástroj, a to je obecná podpora veřejné hromadné dopravy, trakční dopravy ať už osobní nebo nákladní. Zde např. chybí motivační mechanismus k většímu využívání železniční nákladní dopravy namísto kamionové. A mohl bych takhle pokračovat dál. Takže to jsou přesně ty nástroje, které nám pomohou dosáhnout snížení emisí v dopravě. A i z tohoto důvodu podporujeme např. pozměňovací návrh pana poslance Kolovratníka týkající se právě trakční dopravy, protože on vlastně i koreluje s naším návrhem, který jsme již historicky předkládali v souvislosti se zákonem o obchodování s emisními povolenkami.
Možná mi ještě dovolte okrajově zmínit téma teplárenství, protože to je v České republice unikát a to, jakým způsobem funguje a zajišťuje teplo mnoha milionům domácností v České republice, je něco, co určitě nelze zahodit a zničit. Nicméně ten dopad obchodování s emisními povolenkami, který dopadne na ty provozy, které skutečně ten palivový zdroj nemodernizovaly a nesnažily se o další modernizaci, tak ten dopad navýšení ceny emisní povolenky na ně skutečně bude fatální. A je otázkou, jestli to máme vytloukat dalším klínem anebo se zamyslet nad tím, jakým způsobem to dopadne na ty poctivé, kteří si ty provozy poctivě modernizovali a historicky do nich investovali a vlastně udržovali ten systém těch zdrojů i těch rozvodů na velmi vysoké technologické úrovni.
Kdybych se tedy vrátil obecně, tak zákon by měl celkově být především technologicky neutrální, měl by maximálně využívat tržních nástrojů. Zároveň by měl zaručit stabilitu podnikatelského prostředí v tom segmentu. To, že zde chybí naprosto jasná analýza dopadů, jsem již zmiňoval. A především - a to možná na závěr, protože o tom se velice často také hovoří - jak využít efektivně přínos emisních povolenek v rámci modernizačního fondu, protože to má být ta cesta, jak podpořit ty drobné zdroje a nerozházet modernizační fond těm velkým provozovatelům, kteří naopak - a vracím se zpátky k tomu - mohou soutěžit v těch aukcích.
Já bych si dovolil zmínit v tuhle chvíli ta doprovodná usnesení, případně je pak můžeme ještě doladit a přečíst znovu: Poslanecká sněmovna České republiky
1. žádá vládu České republiky, aby jednotlivé výzvy modernizačního fondu směřovala maximálně do podpory menších instalací v elektroenergetice a do modernizace českého teplárenství;
2. žádá vládu České republiky, aby stanovila výnosové procento jednotně pro všechny obnovitelné zdroje, a to na úrovni 8,4 %. Předjímám, že bude přijat poslanecký návrh, který stanovuje rozpětí 8,4 až 10,6.
3. žádá vládu České republiky, aby co nejefektivněji využila tržní mechanismy k podpoře nových instalací obnovitelných zdrojů energie nad 1 megawatt a přistupovala spravedlivě ke všem typům zdrojů stejně.
Tady jenom možná doplním, co se stane v případě, že by se šlo na 8,4 %. Bioplyn klesne ze současně navrhovaných 10,6 na 8,4, teď to beru proti tomu původnímu vládnímu návrhu, biomasa z 9,5 na 8,4, fotovoltaika je diskutabilní, protože tam vládní návrh původně říkal něco jiného než to, co pak z vlády odešlo. A co se týče větru a vody, tak tam by došlo k mírnému navýšení ze 7 na 7,4, což zrovna zde asi můžu zmínit, že voda je něco, co zde má - využívání vodní energie zde má velkou tradici, máme k tomu velmi mnoho dostupných technologií a vítr zde má stále nevyužitý potenciál.
Dále opustím toto téma vnitřních výnosových procent, protože ten zákon řeší mnoho dalších věcí. Poprosil bych i o podporu pozměňovacího návrhu pod označením 3, který umožňuje instalaci i na zemědělsky využívaných plochách, tedy tzv. agrovoltaiky. Např. modernizační fond už s tím termínem pracuje, nicméně žádná další česká legislativa ten pojem nezná a ve finále neumožňuje ten souběh zemědělského využití ať již k cílenému pěstování plodin nebo k dalšímu zemědělskému využití a umístění té samotné výrobny. Stejně tak bych chtěl podpořit pozměňovací návrh pod označením I4, který řeší připojování mikrozdrojů, prodej nespotřebované elektřiny z mikrozdrojů, stejně tak jako právo zákazníka v postavení vlastníka mikrozdroje odstoupit od smlouvy.
To je v tuto chvíli za mě vše, pokud se ještě diskuse bude nějak vyvíjet, tak případně budu reagovat. Děkuji za pozornost.
