Milé kolegyně, vážení kolegové, mí předřečníci děkovali. Já tím začnu. Já děkuji vám všem, kteří jste zůstali zatím v sále, abyste si vyslechli i naše zprávy, byť nebudou tak zajímavé, jako zpráva předsedy. Je to už asi pátý sjezd, který jsem byl nucen zahajovat, přesto je člověk vždycky nervózní. Podělím se s vámi o dvě historky ze začátku.
Měli jsme obavy z jedné věci. Když první hlasování proběhne příliš vehementně a my to máme na krku, tak abychom si při tom neublížili, a ta druhá, včera se to nacvičovalo v pohodě tady s tím sborem, ale dnes tady byli novináři a přes ty novináře děti neviděly na dirigenta a dirigent ustupoval a ustupoval a nevím, jestli jste si toho všimli, jednu chvíli velmi ohrožoval pana předsedu a Lubomíra Zaorálka. Když jsme zvládli tohle, věřím, že zvládneme všechno.
Předpokládám, že moji sjezdovou zprávu jste všichni četli. Je snad mezi vámi někdo, kdo ji nečetl? Není, děkuji. V tom případě mohu přičinit jen několik poznámek, jestli dovolíte.
Za prvé, Senát může připadat takový nudný, nezáživný. Je to možná tím, že všichni už máme nad 40 let, něco jsme v životě prožili, je tam ještě dost komunálních politiků, kteří mají dost zkušeností z praxe. A nejsou tam média, která by sledovala v přímém přenosu, a proto není důvod se vzájemně osočovat. Proto se tam respektujeme a nikdo nehlučí, když mluví jeho kolega, byť je z jiné politické strany. A proto možná působíme tak trošku nudně.
Já bych chtěl ocenit náš senátorský klub, který v tomto období má 33 členů a považte, z těch 33 členů našeho klubu je 6 nestraníků. A přestože jsem předsedou klubu, nikdy jsme neměli závazné hlasování, tak se nestává, že bychom nějaká hlasování prohráli. Účast je velmi dobrá, a já bych svým kolegům za to chtěl velmi poděkovat, a zároveň je zavázat, abychom takto pokračovali ještě celé toto volební období v Senátu.
Musím si pochválit také velmi dobrou spolupráci s vedením strany a poslaneckým klubem, protože ta je velmi důležitá při koordinaci zákonů při legislativní činnosti. Ze statistik, které tam máte, vidíte, že zhruba 1/5 zákonů, které přijdou do Senátu, jsou zákony, které buď zamítáme, nebo spíše s nějakými technickými pozměňovacími návrhy vracíme Poslanecké sněmovně.
Je to málo, či moc? Když to srovnáme s minulým obdobím, tam to byla skoro polovina, ale není se co divit. Z Nečasovy vlády nevypadlo nic dobrého, a my jsme měli nadpoloviční počet, takže jsme vraceli všechno, co bylo špatné. Bohužel, oni nás zase ve sněmovně potom přehlasovali. Teď je situace jiná. ČSSD je vládní stranou, máme tedy větší zodpovědnost a nemáme většinu v Senátu. Připomínám, už neplatí, že oranžový Senát něco udělal. Nás je tam 33, nadpoloviční většina je 41. Ale vládní koalice tam má většinu, protože je tam 11 z klubu KDU a 5 v klubu ANO. Teď je jen důležité, aby ta koordinace probíhala tak, aby i tyto strany podporovaly vládní návrhy, protože ne vždycky tomu tak je.
A nyní už jen několik povzdechnutí, jestli můžu. První problém pozdního projednávání zákonů. Setkáváme se s tím zejména v prosinci, kdy přichází zákony, které mají platit od 1. 1., my na to máme mít 30 dnů a jsme postaveni před těžké dilema, jestli zákon schválit, aby od prvního platil, nebo jestli když tam vidíme, že tam jsou chyby, vážené chyby, které by ohrozily nebo ovlivnily spoustu občanů, institucí, podnikatelů, např. na konci loňského roku to byl zákon o dani z přidané hodnoty, tak jsme pak na vážkách, jestli vrátit. A musíme zvažovat všechna pro a proti?
Proč to tak je? U zákonů ministerstva financí předpokládám, že Andrej Babiš zjistil, že stát není firma a že legislativní proces nějakou dobu trvá. Tak bych poprosil naše kolegy z vlády, aby nám ulehčili práci tím, že zákony připravují včas, tak aby mohly být včas schváleny, abychom nebyli pod časovým presem, aby když se tam objeví chyba, tak jsme je mohli vrátit, a pak třeba ve znění, schváleném Poslaneckou sněmovnou, ty zákony vešly v život.
Z těch zákonů, které jsme vraceli v poslední období, statisticky zjistíte, že polovina byla schválena ve verzi Poslanecké sněmovny a polovina ve verzi Senátu. Je to málo, či moc? Myslím si, kolegyně, kolegové, my nehrajeme fotbal. Tady nejde o skóre. Tam jde o to, které zákony jsou dobré.
Povzdechnutí druhé. Skoro každý druhý zákon, který zejména přichází ještě pozdě, je zdůvodněn tím, musíme, protože my implementujeme směrnici Evropské unie. Musím říct, že mnohdy to tak není a že naši úředníci si vymýšlejí věci nad rámec těchto směrnic, a je pak velmi těžké to odlišit.
Uvedu příklad. Teď projednáváme energetické štítky a ona měřidla do bytového fondu. V té směrnici je napsáno, tam, kde je to technicky možné a kde je to ekonomicky výhodné. Přeloženo do řeči našich úředníků, všude. A my s tím pak máme nějakým způsobem bojovat. Ostatně si myslím, že jediný užitečný energetický štítek je štítek velikosti metr krát metr o tloušťce 10 cm z polystyrenu. Je rozhodně lepší dávat finanční prostředky do zateplení, výměny oken a změny vytápění, než do objednávání energetických štítků. Nechci tady hovořit o energetických štítcích, uvedl jsem to jako příklad toho, jak se někdy vymlouváme na implementaci a jak to tak ve skutečnosti není.
Povzdechnutí třetí. Některá ministerstva velmi špatně vypořádávají připomínky. V tom dlouhém procesu jsou připomínkovým místem Svaz měst a obcí, Asociace krajů, spousta dalších institucí. Píšou tam připomínky, ale příslušné ministerstvo je nevypořádá a ve skutečnosti přijde potom ten zákon v té podobě, jak byl předložen, se spoustou chyb. Zase apeluji, aby se tato činnost zlepšila.
Např. rozpočtová pravidla územních rozpočtů, která byla předložena do Senátu v prosinci a měla platit od 1. 1., v té podobě, jak byla předložena, prakticky znemožňují poskytování příspěvku na kulturu, sport, sociální věci, přesto si ministerstvo financí prosadilo, že v této podobě zákon schválen byl.
Povzdechnutí poslední, to je i do vlastních řad, jsou zákony, které my ze Senátu pošleme do Poslanecké sněmovny, a zatímco to, co přijde ze sněmovny, my musíme projednat do 30 dnů, tak tam není žádná lhůta, kdy se to dostane na pořad jednání. A tak máme březen a oslavíme rok od té chvíle, kdy jsme poslali do Poslanecké sněmovny zákon, který znovu zaváděl veřejnou službu, ale on ještě nepřišel na pořad jednání.
S ubytovnami, předseda tady o tom hovořil, my jsme to měli na billboardech, zatočili jsme s ubytovnami. Vy, kolegyně, kolegové, kteří s tím máte potíž, tak víte, že tak úplně stoprocentně jsme s tím zatím nezatočili a že ještě kus práce je před námi.
Závěr: Příští volby jsou už příští podzim. A my budeme obhajovat deset mandátů. Možná vás to trošku poplete. Dvanáct tehdy bylo zvoleno, my obhajujeme deset, a to proto, že kolegové Palas a Regec přešli v průběhu období do jiných klubů, konkrétně do SPO. Ale těch deset, které budeme obhajovat, myslím si, že by to mělo být minimum, a vyzývám zástupce okresů a krajů, aby se už na ty volby začali připravovat. Informace o stávajících senátorech a jejich práci od nás získáte.
Poslední tak trošku z nostalgie možná, dělal jsem kdysi místopředsedu pro komunální politiku a jsem stále ještě starostou, přes dvacet let už, ale získali jsme tentokrát méně než obvykle. V minulosti to bylo 63 %, teď už jenom 56. A člověka nutí, zamyslet se nad tím, jestli něco není v pořádku.
Já vám musím říct, že, a myslím si, že většina z vás, jak tady jste na různých úrovních, jste komunální politici v zastupitelstvech, radách, starostové atd. Moje zkušenost, dělá se to čím dál tím hůř, ta práce je těžší a těžší, administrativy, byrokracie, přibývá. Všichni si myslí, že všichni na obcích a krajích kradou, a proto je třeba zavádět další a další omezující předpisy. A moje mínění je, že ještě takto budeme chviličku pokračovat, a budeme těžko hledat lidi, kteří budou ochotni to vůbec dělat. Když jsem v 91. přišel na úřad, bylo nás 43, z toho 2 muži. Žádný počítač, jeden Ormic. Dnes nás je 120, a když vypne proud, tak práce končí.
Já bych moc prosil, aby jeden z nově zvolených místopředsedů dostal znovu agendu komunální a krajské, regionální politiky, a abychom se nad tím společně zamysleli. Děkuji vám za pozornost, přeji hezký den. (Potlesk)
