Vážená paní ministryně, kolegyně, vážení kolegové, já se zapojím do diskuse o školství, protože do školek, škol jsme téměř všichni chodili a jsme na to odborníci. Já se tady přiznávám z určitého střetu zájmů, protože já jsem do školky po pěti letech volnosti chodil krátce, jen 14 dnů, z toho traumatu jsem se počůrával, a proto mě vzali moudří rodiče pryč ze školky, takže jsem v určitém střetu zájmů.
A jsem v určitém střetu zájmů i z toho pohledu, že jsem 22 let starostou. Máme školky, a troufám si tvrdit, že za 22 let se nenašla maminka, která by neumístila v našem městě, když chtěla, dítě do školky. Ale přiznávám, že neumístila mnohdy – maminka nebo tatínek, ať jsem tedy korektní, dítě do školky té, které zrovna chtěla, ale do některé z těch školek – a k tomu se dostanu – při spádových oblastech.
Ten zákon přináší spoustu dobrých věcí a je možná škoda, že se diskuse smrskla na mateřské školky. A po jednání školského výboru se ještě vrátila zpět k inkluzi. Což mě tedy úplně překvapilo, protože asi všichni jsme dostávali desítky mailů, že tady je školský zákon, abychom něco s tou inkluzí dělali. A já jsem vůbec nevěděl, o čem je řeč, protože ten zákon o tom není. Ale po jednání školského výboru, který se k tomu vrátil, tak ta řeč tedy tady o tom je.
A jak mě všichni lidé u nás, kteří ve školství pracují, upozorňují, že s inkluzí nikdy nebyl problém před inkluzí, protože spousta postižených dětí už je dneska nějakým způsobem v těch školách, tak zrovna tak bude i po inkluzi. A nic se dramaticky nezmění. A možná, že by se nezměnilo, ani kdyby to nebylo. A to je škoda, že se kolem toho taková diskuse objevila. A teď se objevuje diskuse ohledně mateřských škol, kde na 90 % území ČR jsem přesvědčen, že vůbec žádný problém s mateřskými školkami není. Ale je v Praze, Brně, možná nějakých jiných velkých městech. A pod tou optikou se na to možná všichni díváme.
Já se chci tedy zabývat tou jedinou záležitostí, které ze školství rozumím, to jsou mateřské školky, protože 22 let jsem starostou. A pak bych chtěl potom, protože různé výbory přijaly různá usnesení, říct, jak se k tomu postavím já. Protože budeme znovu před tou volbou, když budeme chtít moc změnit, tak možná nezměníme nic. A minule jsme tady vedli diskusi o těch státních svátcích, včera sněmovna smetla úplně všechno. Možná dobře, nic dramatického se nestalo, chleba levnější ani dražší nebude. U veřejných zakázek jsme chtěli málo. Chtěli jsme jenom prodloužit termín, a připustili naši variantu, a je to opravdu těžké rozhodování.
K těm školkám tedy. Tři věci. První, možná nejméně významná věc, povinný poslední ročník. Paní ministryně tady říkala, že v této chvíli 90 % dětí do školky chodí. Myslím si, že v tom posledním ročníku je to ještě víc. A člověku vyvstane otázka, proč to tedy vůbec i těm dalších 5 nebo 10 procentům máme tímto zákonem nařizovat? Je to vesměs na rodičích, jestli je chtějí dát do školky, nechtějí dát do školky. A třeba ten můj osobní případ před mnoha, mnoha, už skoro padesáti lety, byl ten, že dospěli k tomu, že mě z té školky vytáhnou. A dneska by postupovali jakýmsi způsobem protizákonně, protože musí.
Ano, paní ministryně vysvětlila při jednání výborů, že v podstatě půjde jenom o zápis, že to nebude až tak povinné, že to bude nepovinně povinné. Jenže teď z pohledu starosty, který musí držet kapacitu školek, a oni se mu tedy povinně zapíší, tak musí mít kapacitu na ty zapsané, přestože tam nebudou chodit. A to s sebou nese nároky na finance.
Pak tady máme – a to kvituji velmi s povděkem – to časově odložené pětileté, čtyřleté atd., tříleté děti, ten nárok, který je spojený pochopitelně zase s těmi obvody. A to, jestli to má být nárokové, znovu nese nároky na obce, aby tu kapacitu měly. A přestože dneska všichni, kdo chtějí u nás školku, tak ji mají, tak přece jenom budu muset o 10 % navýšit kapacitu, aby všichni ten nárok měli, přestože tam nepřijdou. A to s sebou nese finanční nároky.
Paní ministryně říká, že prostředky budou, že to zajistí, ale tímto zákonem zajištěny nejsou. Tím pádem musím konstatovat, že je to jako u skoro každého dalšího zákonu, který obcím přináší povinnosti, ale negarantuje jim v tuto chvíli zákonně prostředky.
A u těch spádových oblastí je to tak, že jsem říkal, že všichni školku u nás najdou, tak mnozí rodiče si vybírají podle toho, jaká ta školka je. Jaký má vzdělávací program, jak je zaměřená, podle známé paní učitelky, kterou mají rádi, podle toho, že jezdí do práce k té školce, tak ji dávají do té školky. Že už tam mají staršího sourozence atd. Čili neřídí se obvody. Já v tom spatřuji určité nebezpečí, že budeme muset držet, když budou povinné obvody, tu kapacitu ještě zvlášť v každé jednotlivé školce, a to nese s sebou nějaké nároky. Ale jsem ochoten pro to tady se skřípěním zubů hlasovat, protože vím, že my starostové si poradíme se vším. Poradíme si s tím nějakým způsobem. Zaskřípeme zuby, zanadáváme na politiky, senátory, poslance, na paní ministryni, ale poradíme si s tím.
Co ale, přiznám se, nejsem až tak úplně schopen skřípnout, to je záležitost týkající se dvouletých dětí. Tímto zákonem – a nebyl to návrh paní ministryně – je to návrh z Poslanecké sněmovny, který tam dostal většinu, kdy dítě, které má dva roky a den, když jeho "nezodpovědní" rodiče, musím to tak říct – a teď se omlouvám všem zodpovědným rodičům, kteří z ekonomických důvodů atd. ho potřebují dát do školky. Já poprosím paní senátorku Sykovou, aby se mi nevysmívala, protože má možná v Praze jiné problémy...
A já jsem sám, když jsem diskutoval tuto věc, byl překvapen. Protože u nás za 500 korun mají všichni školku, a v Praze bohužel musí platit 15 tisíc. A jsou ještě rádi, že za ty peníze školku získají. Ale to je záležitost obcí. Možná se Svaz a obcí na mě bude zlobit. Já říkám, že to není záležitost ministerstva zajistit školku, to je záležitost obcí zajistit školku. A obětujeme v obcích peníze na něco jiného. Neopravíme chodník, ale musíme mít školku. A jestli v Praze radši dají miliardy do Blanky, a nemají školku, tak to není záležitost ministerstva školství a zákona, který ovlivní 90 % celého zbytku České republiky. Čili poprosím, abychom se respektovali. Já se také nikomu nevysmívám. A nevysmívejte se, prosím, mému názoru. Já mám svobodu tady ho říct.
Já si tedy myslím, dneska paní ministryně říkala, 40 tisíc dvouletých dětí chodí do školek. Rozumějme 40 tisíc dětí mladších tří let chodí do školek. 40 dětí mladších tří let, kde se rodiče rozhodli, že ho chtějí dát do školky – a školka ho vzala, protože je vzdělávání ve školce schopné – je vzali. Čili není problém. Ale abychom nařídili, že musí být vzato dítě, které má dva roky a den, přestože nesplní ty předpoklady, jenom ho tam chtějí z nějakých důvodů odložit, tak to si myslím, že dobře není ani pro to dítě.
Dostali jsme taky spoustu mailů. Dneska to bylo od České ženské lobby, která říká, že musíme přece zajistit každému dítěti školku. No, neozvala se Asociace dvouletých dětí, pochopitelně, protože ony neumějí psát, že chtějí maminku a tatínka. O co mně jde? O tu svobodu, nechme to na těch rodičích. Jestliže chtějí dát dvouleté dítě do školky, a to dvouleté dítě se nepočůrává, není s ním problém, tak si myslím, že ho do té školky vezmou. Ale aby ho museli vzít, přestože tam chtějí dát dítě, které není schopné školky, tak to mně přijde nelidské, nesprávné. A pro to já hlasovat nemůžu, ale budu respektovat, že pro to budete hlasovat možná většinově. Ale nechte mi můj názor. A já ho tady svobodně říkám. A nebudu chtít být v politice, když ho nebudu moct říkat.
A to je skoro všechno, co jsem chtěl říct. A teď jenom k té proceduře ještě. Diskutovali jsme to v mnoha výborech, objevila se tedy znovu i ta inkluze. Já musím říct, že já budu podporovat v hlasování jakýsi kompromis. A to je ten názor ústavně-právního výboru, který řeší dvouleté školky. Tuším, řeší ještě tu záležitost týkající se mimoškolního vzdělávání, které rovněž nebylo ve vládním návrhu paní ministryně, ale bylo poslaneckým návrhem, a ještě se upravují legislativně technické podmínky.
Jsem členem výboru pro veřejnou správu, tam jsme řešili ještě i ty pětileté děti, řešili jsme ty obvody, ale já jsem v rámci kompromisu schopen to skousnout, že pro to hlasovat nebudu. V mém obvodu to sice těžko budu vysvětlovat kolegům starostům, a ve městě taky, ale jsem schopen to takto udělat, protože vidím, že tohle by možná mohlo mít šanci potom i ve sněmovně. Je to vládní návrh, mohlo by to projít a mohlo by to platit. A s ním i spoustu dobrých věcí, které tady paní ministryně navrhuje.
