Musím se však omluvit. V dubnu jsem předpovídal, že ze sčítání zcela jistě vyplyne, že v Bohumíně žije zhruba o tisíc lidí méně, než uvádí naše přesná elektronická evidence obyvatel, protože i přes směšnou hrozbu pokuty formuláře nevyplní všichni.
Mýlil jsem se. Tisíc jich nechybí. Zmizelo jich nakonec méně, a to 423 lidí - 286 mužů a 137 žen. Zatímco podle naší evidence obyvatel žilo k 26. 3. 2011 v Bohumíně 22 467 lidí, tak z výsledků sčítání vyplývá, že v Bohumíně žilo 22 044. My však stále nevíme, koho z evidence vyškrtneme...
Po letošním sčítání lidu dokonce víme, že spolu se sousedním Rychvaldem u nás v Bohumíně žije jen 47 Romů. To asi proto, že jsme vloni vystěhovali 25 lidí neoprávněně užívajících jednopokojový byt, kteří se nepřihlásili ani k využívání služeb.
Když před deseti lety probíhalo sčítání lidu, tak jsme jej v Bohumíně využili k obrovské anketě mezi občany. Odpovědělo na ni neuvěřitelných 4 800 domácností a my jsme díky tomu roky realizovali to, co si občané přáli. To mělo smysl! Možná tehdy ještě mělo smysl i samotné sčítání, ačkoli jsme výsledky nikdy nepoužili. Snad jen k tomu, že jsme nemuseli zakládat výbory pro národnostní menšiny. Protože v Bohumíně se k romské národnosti přihlásilo jen 72 lidí, všem vládním pseudoagenturám jsme sdělili, že tento problém nemáme.
Ale
doba pokročila. Města i stát dnes mají veškeré elektronické databáze a
prakticky všechny informace, které nyní pracně a nákladně tahají z
občanů. Zvláště v době, kdy se potýkáme s deficitem v rozpočtu a vláda
ožebračuje občany, snižuje jim platy, jsou náklady na sčítání ve výši
2,5 miliardy přímo šílené a trestuhodné. Vždyť i lékaři bojovali o menší
částku!
Co mne však naštvalo nejvíce? Není to zásah do soukromí a
dotazy na počítač, velikost bytu a vlastnictví záchodu či sprchy. Vždyť
nám poštovní schránky přetékají reklamou a zdá se, že už o nás kdejaká
firma beztak všechno ví. Osobní údaje jsou na internetu a ochrana
soukromí prachbídná. A důvěřovat státu, poště či statistickému úřadu by
bylo asi pošetilé. Ale kdo nemá co skrývat, může nad tím mávnout rukou.
To není hlavní problém slušných lidí. Nejvíce mne naštvaly reklamy na
sčítání, zejména v televizi. Jejich výroba a vysílání muselo stát
miliony, nehledě k tomu, že je klamavá reklama trestná a neměl by se jí v
žádném případě dopouštět stát.
Myslel jsem, že vyskočím ze židle, když se z obrazovky ozývalo: „Díky sčítání budou starostové vědět, zda mají budovat cyklostezky, zda otevřít další mateřskou školu, či zda zavést někde autobus. Dokonce i hasiči budou vědět, jaký materiál jedou hasit, když vám bude hořet byt.“ Nesmysl! Nic z toho není pravda! Kdybychom nevěděli, kde je největší provoz, kde to v dopravní špičce vře, museli bychom se stydět, že neznáme své město. Informace z formulářů »kdo dojíždí do zaměstnání na kole« nám nejsou nic platné. Z nich totiž nevyplývá, kudy a kam jezdí.
Kdybychom čekali s otevřením školky dlouhých osm měsíců, než budou známy definitivní výsledky sčítání a tedy i počty dětí, opět by nám to nebylo k ničemu. A proč na to vůbec čekat? Díky našim přesným databázím sledujeme demografický vývoj včetně městských částí na mnoho let dopředu. Známe počty dětí i bez nepřesných a zastaralých čísel statistického úřadu.
Na hasičích nechám vysvětlení, jak v době požáru volají na statistický úřad, aby jim vyhledali, jaký je materiál hořícího objektu. Jinde se to přece nedozvědí. Vždyť statistici tvrdí, že vše hned anonymizují a použijí jen pro statistické potřeby. A když bude zase hořet například sklad plastů v Chropyni, jak hasičům asi pomůže »odtajněná« informace, že je v ČR 67 % budov z cihel?
Podtrženo, sečteno, škoda těch peněz za sčítání. Pravda, trochu si přivydělali státem špatně placení pošťáci, kteří si to zaslouží a prožili si při tom své... Obávám se však, že většina z 2,5 miliardy skončila jako vždy jinde. Čistě statisticky - viděno optikou stávající vlády - ji někdo ukradl.
Omlouvám se za to, že jsem to předvídal. Mimochodem, už se prý připravuje další sčítání...