Dovolte mi zde potřetí vystoupit k vládnímu návrhu na snížení rozsahu a tempa řádných valorizací důchodů, na zrušení mimořádných valorizací důchodů a na výrazné zpřísnění podmínek pro nárok na odchod do předčasného starobního důchodu, včetně výrazného snížení tohoto typu důchodu.
Ve svém vystoupení jednak krátce shrnu nejpodstatnější body svých vyjádření z předchozích dvou čtení, se zaměřením na naše výhrady k vládnímu návrhu, na jejich vysvětlení a přidám i něco nového jak k vládnímu návrhu samotnému, tak i k důchodovému systému jako celku a k jeho možným úpravám. Vládní návrh, v jehož projednávání směřujeme do pověstného finiše, je nelogický, asociální, nespravedlivý a špatně načasovaný soubor několika opatření, které mají jedno společné. Zhorší příjmovou situaci a zkomplikují životy všem současným i budoucím důchodcům. A nejvíce těm nejzranitelnějším z nich, tedy nízkopříjmových důchodcům, osaměle žijícím důchodcům, invalidním důchodcům, anebo těm důchodcům, kteří celý život dřeli v náročných profesích a mají často podlomené zdraví a jedinou rozumnou možností je pro ně odchod do předčasného starobního důchodu.
Opakovaně jsme toto zdůrazňovali i panu ministrovi Jurečkovi na několika našich vzájemných jednání během jara letošního roku. A zopakuji, že jsme rádi, že tato jednání proběhla, byť na naše návrhy, které tam zazněly, nebylo doposud vůbec nijak reflektováno. A nevím, zda to bylo z rozhodnutí pana ministra Jurečky nebo v důsledku tlaku koaličních partnerů a ve finále na tom vlastně až zas tolik nezáleží. Rozhodující jsou přece výsledky. Každopádně děkujeme za možnost se těchto jednání účastnit a jsme i v budoucnu kdykoli v zájmu současných i budoucích důchodců v pokračování těchto jednání připraveni. A jsme přesvědčeni, že pokud chce vláda mluvit o skutečné důchodové reformě, tak k tomu máme co říct.
A budeme dále jednat, a to přesto, že slovy jedné české filmové klasiky nás pan ministr Jurečka nepotěšil. Ani my ho asi nepotěšíme, protože až budeme mít vládní odpovědnost, většinu, dnes vládou navrhovaných změn, zrušíme. Zopakuji jednu ze základních tezí hnutí SPD k důchodovému systému. Uznáváme nutnost učinit v oblasti důchodů i v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivní a utvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti našeho důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky, bez obav z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou i rozpočtovou prioritu hnutí SPD. Jde o změny a reformy v oblasti sociální a rodinné politiky, ale i fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky státu.
Teze číslo dvě. Důchody jsou nárokových příjmem těch občanů, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí, bohatě předplatili. Ve všech ostatních výdajových položkách můžeme a mnohde i musíme škrtat, ale v důchodech nemůžeme.
Teze číslo tři. Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být. A také bude. Je povinností vlády to zajistit. A my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento zásadní princip neuznává a rozporuje, anebo jej neumí či nechce naplnit, nebo má jiné priority, nemá vládnout. Strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody navíc naprosto neodpovídá realitě. Vytváření mýtů, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, hlavně ty mladší, maximálně k tomu, aby se vyvázali z placení daní a pojistných odvodů, což by nakonec ve finále k neudržitelnosti důchodového systému, vést skutečně mohlo. V psychologii a sociologii se tomuto fenoménu říká sebenaplňující předpověď, případně sebenaplňující se proroctví, anebo také Golemův efekt. A jde o jev, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se nakonec daná skutečnost opravdu stane.
Nezahrávejme si s tím. Říkal jsem to mnohokrát a opakuji to znovu, opakuji to ve prospěch občanů České republiky. Pro dlouhodobou udržitelnost důchodového sytému je nezbytně nutné provádět trvale skutečně velkorysou, systematickou a efektivní podporu porodnosti v pracujících rodinách a pracujících rodin jako takových.
Na každé schůzce jsme to říkali i panu ministru Jurečkovi, že bez dalších zásahu právě ve prospěch porodnosti žádná důchodová reforma nebude a neexistuje. Protože - a to je základní princip - žádný průběžný důchodový systém není udržitelný bez zvyšování porodnosti. Tak je to i u nás. Ten systém potom můžeme doplnit samozřejmě dalšími pilíři a také bychom navrhovali ho doplnit. Ale základ jen ten, že v České republice se na důchody nespoří, lidé si nespoří, ale že to platí jejich děti a jejich vnuci. Tak to je a musíme z toho vycházet.
Dalším bodem, který by měla obsahovat důchodová reforma, je masivní podpora budování systému dostupného bydlení. Jak se mají rodit děti, když nebudou mít kde bydlet, když nedosáhnou na bydlení? Vláda jde přesněji opačným směrem. Škrtá prorodinné daňové slevy, snižuje podporu stavebního spoření, hodlá sankcionovat dřívější splacení hypotéky úplně ve prospěch bank, nikoliv lidí a nebude z toho mít nic a podobně. Úplně nechápu, kde vlastně se tyto věci vzaly. Jedině, že by se tato vláda místo s českými občany domluvila s bankami.
Velice zásadní je i to, aby zde byla trvale nízká inflace a aby byla i co nejnižší nezaměstnanost. Protože důchodce a senior přece není ten nepřítel. Ten nepřítel, proč se zvyšují důchody, je inflace. Vláda by se měla zaměřit na boj s inflací a ne na boj se seniory.
To jsou faktory, které nejvíce ovlivňují bilanci důchodového účtu, jeho příjmů a výdajů. Přesněji řečeno, jde o to, aby co nejvíce občanů v produktivním věku pracovalo ve standardním zaměstnání, ze kterého se platí pojistné odvody, anebo aby podnikali jako živnostníci, jako osoby samostatně výdělečně činné na živnostenský list. Proto je tak důležité - a ve všech jednáních k důchodové reformě i jinde to stále opakujeme - okamžitě řešit otázku statisíců občanů v exekucích, kteří pracují mimo oficiální trh práce, protože kdyby se nechali standardně zaměstnat, tak takzvané nezabavitelné minimum ze mzdy jim neumožní žít důstojný život a uživit rodinu.
Vzniká nám jakási šedá zóna a to je potřeba odstranit. Zaměstnavatelé, zejména ti menší, je mnohdy ani zaměstnat nechtějí, protože administrace exekučních srážek ze mzdy je finančně i jinak velice náročná a museli by zaměstnávat další a další zaměstnance, aby to mohli administrovat. Utíkají tedy miliardy korun ročně na nevybraných pojistných odvodech.
Navíc občané v dlouhodobých exekucích nebudou mít ve stáří žádné důchody a skončí v lepším případě v systému sociálních dávek, v tom horším na ulici. Tak v tom prvním případě to zase zaplatíme my všichni ze svých daní. Bohužel ten horší případ je opravdu katastrofální, pokud na té ulici nejsou už dnes. Toto musíme prioritně řešit. Klíčové je, aby co nejvíce těchto osob platilo důchodové pojištění, které pro ně a pro jejich zaměstnavatele nebude likvidační. Pak nebude nutné zvyšovat sazbu tohoto důchodového pojištění a jeho objem výběru poroste. To je Lafferova křivka.
Klíčové je i to, aby kontinuálně a výrazně rostly mzdy, ze kterých se důchodové pojištění platí - čím více rostou mzdy, tím více se odvádí na důchodovém pojištění, to je přímá úměra - abychom nadále nebyli ekonomickou kolonií západu a krmelcem Evropy, jak jsem o tom tady hovořil minule. Proto musíme zdanit nadnárodní korporace vyvádějící odsud stamiliardové nezdaněné zisky vytvořené českými lidmi bez toho, aby je adekvátně zaplatily.
V předchozích vystoupeních jsem zde i poměrně podrobně hovořil o nutnosti posílit a upravit takzvaný třetí dobrovolný důchodový pilíř. Ale pozor, dát mu státní garanci. Protože já už se nechci dožít toho, abychom vytvořili třetí důchodový pilíř a za pět let ho někdo ukradl se vším všudy. Dát mu státní garanci tak, aby opravdu sloužil ke slušnému zabezpečení seniorů na stáří.
Vláda jde zase zcela opačnou cestou, snižuje a některým skupinám občanů dokonce ruší podporu spoření na důchod v těchto fondech. To je kontraproduktivní a diskriminační postup. Vláda chce například zcela odebrat státní podporu ve třetím pilíři občanům, kteří jsou v důchodu a spoří si na pozdější fázi svého stáří a rovněž plánuje zvýšit povinnou měsíční úložku dobrovolného penzijního spoření, od které se bude poskytovat státní podpora, a to z 300 na 500 korun.
Namísto toho, aby stát podpořil i měsíční úložky nižší než 300 korun, jak navrhuje SPD, abychom do systému dobrovolného důchodového spoření přivedli i mladší pracující občany - tedy abychom je do toho systému dostali co nejdřív - a nízkopříjmové pracující, kteří třeba nemají tolik peněz, aby si na důchod platili - ale přece každá úložka, každé spoření na důchod, je dobré... Ale zásadní a dominantní bude vždy první průběžný státní důchodový pilíř. Nehledě na to, že já osobně jsem přesvědčen o tom, že člověku, který desítky let poctivě pracoval a ještě k tomu vychoval děti, musí k důstojnému životu ve stáří stačit státní důchod.
Co se týče projednávané problematiky předčasných důchodů a vládních návrhů na její změny, vláda zvolila podle mého názoru špatnou chronologií kroků. Prioritně je potřeba už konečně legislativně vyřešit možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez jakéhokoliv jeho dalšího krácení u zaměstnanců v náročných profesích. Ve všech jednáních o důchodové reformě jsme požadovali, aby byl návrh upravující dřívější odchod do starobního důchodu u zaměstnanců v náročných profesích schválen ještě před případnou změnou podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu u ostatních plátců důchodového pojištění.
Opačný vládní postup nedává logiku ani smysl a brzo může vyvolat velké problémy a spory. Protože mnoho příslušníků náročných profesí už je po celoživotní tvrdé práci tak vyčerpáno a má takové zdravotní problémy, že už prostě nemohou čekat na důchod do 65 let, anebo na to, až se vláda uráčí předložit příslušný legislativní návrh a odejdou hned do předčasného starobního důchodu, i když to pro ně bude momentálně finančně nevýhodné, a následně třeba po roce nebo po dvou letech bude schválen návrh na nekrácený dřívější odchod do důchodu pro příslušníky náročných profesí.
Co se bude dít dál? Zůstanou tito lidé v pro ně nevýhodném předčasném důchodu, nebo jim stát umožní přechod do řádného nekráceného důchodu, anebo se budou soudit a podobně? Anebo se vláda na tyto lidi vykašle a řekne jim, máte smůlu, měli jste si pár měsíců počkat. Každé z těchto řešení je špatné a viníkem budoucích problémů je jednoznačně tato vláda, která v této věci zvolila zcela chybný postup. Domyslel toto vůbec někdo? Já si myslím, že ne.
Co se týče zpřísňujících podmínek pro vznik nároku na odchod do předčasného starobního důchodu, pro jeho výpočet a jeho budoucí výši, si dovolím několik poznámek. Představme si člověka, který tvrdě pracoval od svých 18 let ve fyzicky těžké profesi a už je na tom zdravotně velice špatně, tak dle novelizovaného zákona o důchodovém pojištění při první možné příležitosti požádá o předčasný starobní důchod. Po 40 letech tvrdé práce odvádění důchodového pojištění po dobu, která je ještě o devět let delší, než doba odvádění tohoto pojištění pro vznik nároku na standardní řádný starobní důchod - ještě o devět let by musel platit déle - obdrží tento občan výrazně krácený důchod, který mu dle vládního návrhu navíc nebude po tři roky v rozhodující složce valorizován.
To má být normální, etické a morální? Čím to chcete obhájit? Proč a za co chcete takového člověka, který celý život tvrdě pracoval, trestat? V souvislosti s tímto vládním návrhem finanční a daňoví poradci a právníci ve velkém i veřejně radí svým klientům, aby o předčasné důchody požádali co možná nejdříve.
Je to posun. V minulém roce doporučovalo požádat o předčasný důchod, protože to bylo výhodnější než důchod řádný, samo Ministerstvo práce a sociální věcí. A pak se všichni velice divili, že jej lidé poslechli a doslova zasypali pobočky České správy sociálního zabezpečení svými žádostmi o předčasné důchody.
Nyní tato doporučení dávají privátní osoby. Efekt bude naprosto stejný. Důchodový poradce Milan Kohoutek publikoval nedávno v rozhovoru na serveru novinky.cz velice zajímavé srovnání. Člověk s mediánovým příjmem, to je zhruba průměr nebo něco málo nadprůměr, který do předčasného důchodu odešel na radu ministra Jurečky vloni ke konci loňského roku, získal důchod ve výši 13 966 korun, který mu byl od ledna 2023 po řádné valorizaci navýšen na 14 620 korun, od letošního června pak po mimořádné valorizaci na 15 264 korun.
A člověk, který celý život vydělával, odváděl stejně, ale do předčasného důchodu půjde dle nových pravidel v lednu roku 2024, bude mít vyměřen důchod ve výši 12 433 korun, to je zhruba o tři tisíce méně. A nejen, že bude mít starobní důchod nižší o několik tisíc korun, ale tento důchod se mu nebude další tři roky prakticky vůbec valorizovat. Přičemž ten první člověk bude mít svůj důchod po celou tu dobu valorizován plně, takže rozdíl penzí těchto dvou lidí může po dalších třech letech dosáhnout klidně až šesti tisíc korun, s tím, že po každé další valorizaci se příjmové nůžky mezi nimi ještě více rozevřou.
Přitom jde o lidi, kteří celý život odváděli stejně vysoké důchodové pojištění, a ten druhý se - v uvozovkách - provinil pouze tím, že odešel do předčasného důchodu později než ten první. To je snad žert. Vážené kolegyně, kolegové, to, že projednávaný návrh je v oblasti změn, které se mají týkat systému předčasných důchodů a zpřísnění podmínek pro nárok na jejich získání, ústavně a právně velice sporný, to neříkám pouze já a pouze proto, že mě to zničehonic jednoho rána po cestě do Sněmovny napadlo.
Jednak jsem to před chvílí doložil na příkladu enormních rozdílů ve výši předčasných důchodů u osob, které měly celý život stejné pracovní příjmy a stejné pojistné odvody a liší se jen v tom, že jeden požádal o předčasný důchod dle starých, dosud platných pravidel - a ten druhý o pár dní později, kdy už budou platit pravidla nová. A hlavně obdobné výhrady jako my, SPD, má k vládnímu návrhu i ombudsman Stanislav Křeček, který svůj postoj vyjádřil i v připomínkovém řízení k tomuto návrhu zákona.
Veřejný ochránce práv, ombudsman, zde odmítá výrazné zpřísnění podmínek předčasných důchodů, a to zvláště pro lidi, kteří mají krátce před důchodem, respektive pro lidi, kteří plánovali či plánují v brzké době podat žádost o předčasný starobní důchod. Podle ombudsmana tito lidé nemohou být schopni na překotné, náhlé a obtížně srozumitelné vládní návrhy změn v systému předčasných důchodů efektivně reagovat a bude to citelný zásah do jejich životů a vlastně do jejich životních plánů, které si dělali.
Cituji pana ombudsmana Křečka. Zkrácení možnosti vzniku nároku na předčasný důchod by proto mělo minimálně probíhat postupně, tak, aby na zpřísnění podmínky nároku mohli někteří pojištěnci efektivně reagovat. Navrhované, překvapivé změny, jejich účinnost má být nadto u tak zásadního parametrického nastavení a v rozporu se zvyklostmi u obdobných změn stanovena co nejdříve, tedy prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení zákona. Jsou v zásadním rozporu s nedávným prohlášením představitelů vlády, že změny v oblasti důchodů by se měly týkat pouze mladších generací a být dostatečně předvídatelné. To znamená, nejenom konsolidaci veřejných financí, ale i v důchodech už zjišťujeme, že vláda v před volbami říkala úplný opak, než dělá, a potvrzuje to tady pan ombudsman, veřejný ochránce práv, Křeček.
I toto uvedl ombudsman ve svých připomínkách k tomuto vládnímu návrhu. Podle něj by zkrácení podmínky předčasnosti z pěti na tři roky mělo minimálně nabíhat postupně, podobně jako se nyní postupně zvyšuje důchodový věk do konečné zákonné hranice 65 let, například o jeden nebo dva měsíce za rok, aby změna nebyla tak náhlá k jednomu datu, jinak podle ombudsmana hrozí, že se lidé rozhodnou výrazně urychlit odchod do předčasného důchodu bez ohledu na jejich původní plány.
A jak jsem tu říkal minule, ještě více tak zahltí již tak velice přetížená územní pracoviště České správy sociálního zabezpečení, která proto v poměrně vysokých počtech nestíhají vyřizovat žádosti o důchody v zákonné devadesátidenní lhůtě, což působí tisícům lidí velmi závažné problémy. Ale na druhou stranu musím smeknout klobouk před těmi lidmi na České správě sociálního zabezpečení, protože jsou tou prací určitě přehlceni, ale viníkem je zase vláda - kdyby to nabíhalo postupně, tak by se všechno stihlo a nebyl by v tom takový problém.
A bohužel tato vláda, která tu situaci způsobila, tak to nedokáže efektivně řešit, aby se to nestávalo, tedy aby důchodci měli svoje důchody a Česká správa sociálního zabezpečení, aby nebyla přetížená. Ombudsman Stanislav Křeček dále konstatuje, že cílem nových vládních opatření je mimo jiné vyslat lidem signál - ano, to vláda dělá velmi často, vysílá signály - že odchod do předčasného důchodu není standardním postupem, ale že jde údajně o jev, který je společensky a zejména sociálně a ekonomicky nežádoucí. To však on ze své pozice odmítá a důrazně to odmítáme i my v SPD.
Stanislav Křeček totiž říká - podle mých zkušeností má k odchodu do předčasného důchodu mnoho žadatelů vážný důvod. Tím může být - a většinou je - špatný zdravotní stav, snaha pečovat o rodiče závislé na péči jiné osoby či snaha pomoci mladší generaci s péčí o vnoučata, čímž suplují nedostatečné kapacity jeslí a mateřských škol. Je to přesně tak. Anebo si myslíte, že největší motivací žadatelů o předčasný důchod je touha už nikdy nepracovat a ze dne na den snížit svůj příjem třeba o více než 50 %? To není pravda, nikoliv.
Z velké části se jedná o lidi, kteří po více než čtyřiceti letech práce od raného mládí v těžkých a náročných profesích i fyzicky již nemohou pracovat naplno denně a na plný, stoprocentní úvazek. Nejlépe by jim vyhovoval plynulý a postupný odchod do starobního důchodu ve formě průběžného snižování jejich pracovního úvazku, třeba tak, že by například pracovali čtyři až šest hodin denně nebo dva až tři dny v týdnu. To by přece bylo ideální a lidi nám to píší.
To jim ale současná, ani ta nová právní úprava systému předčasných starobních důchodů neumožňuje, protože zakazuje souběh pobírání předčasného starobního důchodu a možnost práce formou takzvané výdělečné činnosti, což je v terminologii příslušných zákonů práce nebo zákoníku práce na standardní pracovní poměr, ze kterého se odvádí sociální a zdravotní pojištění.
Tito lidé tak mají na výběr - buď po celoživotní dřině, unavení a s poškozením zdravím pracovat ještě až pět let na plný pracovní úvazek v rozsahu v průměru osm hodin na každý pracovní den, anebo odejít do předčasného důchodu a nemoci pracovat vůbec. Ale nic mezi tím. Proto moje kolegyně Lucie Šafránková podává pozměňovací návrh, jehož cílem je umožnit lidem v předčasném důchodu přivýdělek i formou standardního zaměstnaneckého pracovního poměru do výše měsíčního příjmu, který by odpovídal 75 % aktuální měsíční minimální mzdy, ono to zní velmi složitě, ale znamená to, že i tito lidé by si mohli něco přivydělat a neměli by tak vysoký plat, jako když pracovali na osm hodin, což by nyní bylo cirka 13 000 korun měsíčně.
Spokojeni by mohli být všichni lidé v předčasném důchodu, zaměstnavatelé, kteří by den ze dne nepřišli o kvalitní zaměstnance, i stát, který by si výrazně polepšil v oblasti výběru důchodového pojištění a daní. Tak kde je problém? Ale zpět k připomínkám ombudsmana. Veřejnému ochránci práv se rovněž, stejně tak jako nám, nelíbí, že stávající podoba vládního návrhu vytváří příjmovou nerovnost mezi lidmi, kteří by odešli do předčasného důchodu těsně před účinností novely a krátce po ní. O tom jsem mluvil - může to být rozdíl dvou dnů a oba dva budou mít během dvou, tří let naprosto rozdílné důchody.
Cituji. S různými pojištěnci, kteří se nacházejí v téměř stejné nebo srovnatelné situaci, by se zacházelo zásadně rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro tak rozdílný přístup, který nemohu považovat pouze za přiměřeně restriktivní - píše ve svých připomínkách veřejný ochránce práv, ombudsman Stanislav Křeček.
Ano je tomu tak. Stanislav Křeček upozorňuje také na skutečnost, že plánované změny by se výrazně dotkly žen, které vychovaly dvě a více dětí. Jako příklad uvádí ženu, která se narodila například 1. 1. 1964 a vychovala dvě děti. Tato žena může odejít do řádného starobního důchodu v 64 letech a dvou měsících. Podle stávající právní úpravy by mohla odejít do předčasného důchodu. 1. 1. 2024, tedy ve svých 60 letech. Podle nového vládního návrhu však do něj bude moci odejít až 1. 3. 2025, tedy o rok a dva měsíce později. Nelze tedy tvrdit, že se změna žen, které vychovávaly dvě a více dětí, nijak nedotkne. V mnoha případech jde o náhlý skokový posun možností vzniku nároku. Posun o téměř dva roky není posun mírný, dodává Stanislav Křeček. A navíc nyní lze odejít do předčasného starobního důchodu v 60 letech, nově to však bude možné až v 62 letech.
Takže pokud teoreticky kdokoliv plánoval odchod do předčasného důchodu například v lednu příštího roku, protože mu bude 60 let, bude si muset ještě další dva roky počkat. A o této zásadní změně pravidel se dozví doslova pár týdnů předem. To má být ta předvídatelnost práva a slušný postup státu vůči občanům? Předvídatelnost, kterou některé strany říkaly před volbami občanům? Předvídatelnost, kterou z hlediska důchodů mají ve svém politickém programu?
Situace, kdy jeden den platí určité podmínky a druhý den podmínky jiné a výrazně horší, je nepřijatelná a bezprecedentní. Žádná vláda si ještě v moderních dějinách české demokratické státnosti nedovolila takto skokově a ze dne na den zvýšit plošně o dva roky věk nároku na starobní důchod, byť předčasný. Stále jde o starobní důchod, pro jehož výplatu musí žadatel splnit náročné podmínky, nyní stejnou dobu odvádění důchodového pojištění, nově dokonce pozor, o pět let delší dobu odvádění tohoto pojištění. A ještě mu zvednete důchodový věk o dva roky, takže bude odvádět o pět let déle a ještě mu zvednete důchodový věk o dva roky. Jde doslova o vládní politickou zvůli a zlovolnost vůči seniorům a důchodcům.
Pokud hovoříme o předčasných důchodech a motivaci k nim a o tom, jak snížit jejich počet, ale případně i obecně o nastavení hranice věku odchodu do důchodu, jejíž zvyšování nad 65 let odmítáme, nemůžeme se přece vyhnout jedné kardinální otázce: Vyplatí se lidem dobrovolně pracovat i při pobírání starobního důchodu? Protože to je jedna z prvních věcí, které bychom při úpravách nastavení současného systému důchodového zabezpečení měli řešit. I z tohoto důvodu, že právě zde leží desítky miliard potencionálních nových ročních příjmů do tohoto systému. A odpověď na otázku, zda se vyplatí v současné době lidem dobrovolně pracovat i při pobírání starobního důchodu, zní, že rozhodně ne. Ale právě to bychom měli v oblasti důchodů řešit přednostně. Nikoliv přemýšlet o tom, jak našim občanům odchod do důchodu co nejvíce zkomplikovat a co nejvíce jim důchody snížit, což neustále dělá současná vláda a vydává to za důchodovou reformu.
Udržet pracující lidi v zaměstnání, pokud oni sami chtějí a dovoluje jim to jejich zdravotní stav, je všestranně výhodné řešení. Stát bude mít peníze a lidé taky, protože budou pracovat, byť ne na plný úvazek. Pro zaměstnance, pro zaměstnavatele i pro stát v podobě mnohem vyššího výběru důchodového pojištění bez zvyšování jeho sazeb. Bohužel současná úprava souběhu důchodu a zaměstnání vede k úplnému opaku, protože to vláda zakázala, tento souběh. Nyní pokud určitá osoba pobírá v plné výši starobní důchod a současně pracuje, pak má nárok na zvýšení důchodu o 0,4 procentního základu za každý odpracovaný rok.
Co to konkrétně znamená? Pokud člověk pracuje za průměrnou mzdu a má průměrný důchod, tak na sociální pojištění on a jeho zaměstnavatel odvedou za rok zhruba 130 000 korun. A jeho průměrný důchod se přitom zvýší zhruba o 70 až 80 korun měsíčně, tedy o 1 000 korun ročně. To je tedy v uvozovkách bezkonkurenčně motivující mechanismus, je to prostě tragédie. A také je to jedna z příčin, proč občané odcházejí do důchodu co nejdříve, jak je to jen možné, i předčasně. Leží nám tu další potenciální desítky miliard korun pojistných příjmů ročně a efekt pozitivních motivačních změn v této oblasti by byl prakticky okamžitý. Zdůrazňovali jsme to i v jednáních s panem ministrem Jurečkou.
Diskriminující je i to, že člověk musí, aby splnil nárok na toto zvýšení důchodu, pracovat po celý rok bez jakéhokoliv přerušení, nemůže si vzít neplacené volno, není možné, aby byl byť třeba jeden jediný den v pracovní neschopnosti.
A teď ještě k valorizacím důchodů. Omezení mimořádné červnové zákonné valorizace důchodů prosazené vládní většinou dle nás protiústavně ve stavu legislativní nouze nemá co do činění s důchodovou reformou jakožto systémem opatření, který by měl být funkční po delší dobu a překračujícím minimálně několik volebních období. Prostě ta vláda chtěla seškrtat důchody a to se jim bohužel povedlo. Uvidíme, jak na to zareaguje Ústavní soud, ale obávám se, že v tom starém složení to asi nechá být. Jednalo se pouze o další z jednorázových škrtů, kterými tato vláda reaguje na katastrofální stav veřejných financí, který navíc sama do značné míry spoluzavinila. Protože vláda dostatečně nebojuje s inflací. Inflace je základní problém valorizace důchodů. Inflace je nepřítel, znovu to opakuji. To samé platí pro trvalé snížení a omezení valorizací důchodů, které vláda navrhuje nyní, kdy jsme teď ve třetím čtení.
Namísto toho, aby nasadila nástroje, které má k dispozici, a snižovala inflaci, respektive inflační očekávání v ekonomice. Vláda navíc současně navrhuje zvyšování spotřebních daní a zvýšení doprovázené značným chaosem, DPH, čímž připravuje půdu pro další a další pokračování ještě vyšších inflačních očekávání a trvalé vysoké inflace. Vláda se vůbec nevěnuje makroekonomickým prioritám, které s bilancí důchodového účtu zásadně a neoddělitelně souvisí, protože to jsou přece spojené nádoby.
A namísto toho jednotlivé vládní strany licitují o rozpočtových položkách, které škrtnou či sníží, aby následně hledaly nedůvěryhodná zdůvodnění, proč tak učinily. Prostě se jenom škrtá. Ale škrtá ne tam, kde by měli, na výdajích státu, ale na důchodcích v tomto případě. A bez výjimky se to týká oblastí, které mají přímý dopad na příjmy českých pracujících, živnostníků a důchodců. Klíčovým problémem ekonomiky a sekundárně i důchodového systému dnes je tedy vysoká inflace. Znovu to opakuji, vysoká inflace je nepřítel. Dobře je to vidět na jednom konkrétním případu. Nominální objem finanční zdrojů pro důchodový účet, to jest objem vybraného důchodového pojištění na tak zvaném důchodovém účtu se v čase zvyšuje. V těsně předcovidových letech, to znamená v roce 2018 a 2019, byl tento důchodový účet dokonce v přebytku o téměř 20 miliard korun. A to při prakticky stejné míře zaměstnanosti a při stejném poměru počtu příjemců důchodů a plátců pojistného, jaký je dnes. Při nižším objemu mezd a tedy i při nižším objemu vybraného pojistného, než je dnes.
Znovu se tedy ukazuje, jak stěžejním a klíčovým parametrem důchodového systému je míra inflace a jak důležité je držet ji na nízké úrovni. Důchodci byli dosavadním zákonným valorizačním schématem chráněni právě před vysokou inflací s hlavním cílem, aby měli zajištěn nárok na stále stejnou část spotřebního koše. Jinými slovy, aby si za tisíc korun dnes koupili to stejné, co si koupili minulý rok a předminulý rok. Aby se jim, aby nemuseli šetřit v tom, co si koupili minulý rok, aby nemuseli váhat nad tím, jestli zaplatí nájem lékaře, potraviny, energie a další věci. Já vím ale, že mnoho našich seniorů a důchodců už takhle musí počítat i dnes.
Tedy stejný nebo podobný přístup k základním životním potřebám, zboží a službám adekvátním jejich věku a životní situaci. To je správné a naprosto legitimní, ale současná vláda chce tuto dlouhodobě platnou společenskou dohodu rozmetat a ukázat, obrazně řečeno i důchodcům zač je toho loket. To je naprostá hanebnost, zejména u vědomí toho, že ve spotřebním koši seniorů dominují položky jako nájemné, energie, voda, teplo, léky, potraviny, což jsou nyní komodity, jejichž tempo zdražování je ještě daleko výš nad průměrnou inflací. Vezměte si potraviny, ty rostou někde o 50 % nebo rostly o 50 %, někde o 100 %.
Vláda tedy navrhovanou změnou valorizačního schématu, která postihuje všechny příjemce důchodů, vůbec neřeší stabilitu veřejných financí a důchodového účtu, ale ukazuje tím jen svou vlastní neschopnost stanovit si priority hospodářské politiky a realizovat je. Prostě vláda si řekla, že má málo peněz, tak že bude škrtat. A škrtá důchodcům. To je všechno. Žádná koncepce, žádné priority hospodářské politiky, nic, nula. A trestá ty, co se nemohou bránit, ty, které dnes tady bráníme my.
A neodpustím si jednu aktuální poznámku ke vztahu této vlády k valorizacím důchodů. Pan ministr Jurečka avizoval, že v rámci lednové řádné valorizace důchodů dojde pouze ke zvýšení základní složky všem příjemcům zhruba o 400 korun. Jde tedy o zvýšení průměrného důchodu o necelá 2 % v době, kdy se průměrná inflace pohybuje na úrovni 10 % a kdy je zdražování položek, které nejvíce nakupují a platí důchodci, jak jsem před chvílí řekl, ještě mnohem vyšší.
Co ale považuji v této situaci za velice zajímavé a zásadní, Ministerstvo práce a sociálních věcí autoritativně prohlašuje, že lednová valorizace důchodů v roce 2024 proběhne dle nyní platného zákona, nikoliv podle jeho nové podoby, o které tu dnes jednáme a která má platit již v září, kdy se o přesné výši lednové valorizace důchodů na vládní úrovni finálně rozhodne na základě aktuálních statistických údajů o výši průměrné mzdy a která by byla pro důchodce v tomto konkrétním případě mnohem výhodnější a přinesla by jim valorizaci důchodů v průměru asi o 1 500 korun vyšší.
Přitom v případě červnové mimořádné valorizace důchodů vláda rozhodla nikoliv podle zákona, který byl v příslušné době platný, a narychlo si ve stavu legislativní nouze schválila zákon nový, na jedno použití, podle kterého důchody následně valorizovala v průměru o 1 100 korun méně a nevýhodněji. Fialova vláda je tedy absolutně nekonzistentní, bezzásadová a ve věcech valorizací důchodů rozhoduje vždy jen podle toho, co bude pro důchodce horší a nevýhodnější. Prostě kde by mohla, kde by je mohla obrat o nějakou tu korunu. Tento postup je v právním státě nepřijatelný a opět bude asi vyžadovat posouzení Ústavním soudem, ne proto, nejenom kvůli této věci, ale kvůli tomu, aby si vlády - tato, příští - prostě tyto věci nemohly dovolit. Protože pokud na to bude judikát a Ústavní soud by řekl, že vláda nemá pravdu, tak by to určitě znamenalo posun.
Ale zpět k návrhu. Vláda tedy namísto toho, aby řešila dlouhodobé problémy na straně zbytečných rozpočtových výdajů, v podstatě rozeštvává mezi sebou jednotlivé generace a společenské skupiny a jen připravuje půdu pro další ekonomickou krizi. To znamená jinými slovy, porušuje v této věci sociální smír.
Proto pro trvalé snížení reálných důchodů v podobě asociálního ořezání valorizací důchodů nikdy nezvedneme ruku. Stejně tak nepodpoříme vládní návrhy na brutální zpřísnění a zhoršení podmínek v oblasti předčasných důchodů pro jejich příjemce a žadatele o ně. Naše důvody jsou obsahové a já jsem je tady velice podrobně popsal. Ale neméně podstatné jsou i naše důvody, abych tak řekl, procedurální. Jednak jde o ten zásadní průlom do legitimního očekávání lidí, kteří hodlají požádat o předčasný starobní důchod a v důsledku toho i o fatální nerovnost mezi žadateli o předčasné důchody a jejich příjemci, jejichž intenzita dle našeho názoru i dle názoru ombudsmana dalece přesahuje meze tolerované v jakémkoliv právním státě.
A nepřijatelné je pro nás i to, jak vláda salámovou metodou chaoticky dávkuje jednotlivé jí navrhované změny v důchodovém systému namísto toho, aby je nejprve s opozicí řádně projednala, poté důkladně legislativně zpracovala a následně zde ve Sněmovně předložila ucelenou důchodovou reformu, kde si její jednotlivé kroky nebudou protiřečit, nebudou diskriminační a kde bude datum jejich účinnosti nastaveno tak, aby se na ně občané, zaměstnavatelé i příslušné úřady veřejné správy stihli důkladně a dostatečně připravit. To předložený materiál nesplňuje ani náznakem, a proto si naši podporu nezaslouží a také ji nedostane.
Zároveň jsme okamžitě připraveni začít jednat o skutečné velké důchodové reformě, o které máme jasnou představu, jejíž některé pilíře a součásti jsem tady dnes představil, okomentoval a vyargumentoval.
Děkuji vám za pozornost.
