Jsem moc rád, že se koná tato schůze k cenám energií, protože to chápu v České republice jako velký problém. My jsme v roce 2015 říkali, že migrace bude velký problém, nikdo nám to nevěřil, dělali z nás extremisty a teď v roce 2021, 2, 3, 4, říkáme, že největším problémem České republiky do budoucna bude právě cena energií. Tak doufám, že se někdo chytne za nos a že opravdu tento problém začneme řešit.
Problematika abnormálně vysokých cen energií je jednoznačně současné klíčové a prioritní české národní ekonomické téma a hlavně je to i strategické téma z hlediska naší budoucnosti. Hovořím zde o této agendě poměrně často, protože je to nezbytné a proto, že se situace v této oblasti nelepší. Naopak, pan premiér tady dneska říkal něco o tom, jak je všechno v pořádku, jak vlastně se nic moc neděje. Ale já bych mu chtěl říct, pane premiére, běžte se podívat do těch firem, zeptejte se tam. Ani to už nemusí být energeticky náročné firmy. Včera jsem tady mluvil s nějakým majitelem polikliniky, který říkal, že energie neuvěřitelně stouply a že má problémy to ufinancovat. Stejně tak majitelé různých kancelářských prostor nebo nájemci mají problémy to ufinancovat. Takže myslím si, že nemáte pravdu a že prostě je nejvyšší čas to začít řešit.
To, že jsme v takové situaci, v jaké jsme, je vina současné vlády, to je bezpochyby. Samozřejmě je to také hlavně vina Evropské unie, respektive její zelené dohody, takzvaného Green Dealu, a její ničivé energetické a klimatické politiky, kterou ovšem současná vláda toleruje i aktivně podporuje hlasováním jednotlivých ministrů na Radě Evropské unie.
Některé věci, které zde dnes uvedu, jsem už v nedávné minulosti říkal, ale považuji za podstatné je zopakovat, případně je uvést v jiném, širším, kontextu, ale většina mého projevu se bude skládat z nových argumentů, z nových, bohužel alarmujících, údajů, z nových informací a z nových sdělení. Půjdu rovnou k věci a k tomu, co je v této problematice podstatné.
V hnutí SPD dlouhodobě jasně říkáme, že stát, potažmo vláda, v současné kritické ekonomické situaci musí převzít plnou odpovědnost nad výrobou, distribucí a hlavně cenovou politikou a cenotvorbou energií, zejména pak elektřiny v celém jejím rozsahu, včetně její výroby a distribuce. Jsme už v podstatě jedinou zemí v Evropě, která to nedělá. Proč? Vláda, potažmo stát, proto musí také zásadně posílit klíčové kontrolní a regulatorní instituce v oblasti energetiky finančně, personálně a hlavně kompetenčně a musí jim být všestranně pevnou oporou, jinak bude skutečně zle. To, že bude skutečně zle, bohužel není tak daleko.
Podle vyjádření Svazu průmyslu a dopravy, podle Hospodářské komory i podle dalších podnikatelských asociací, už v současné době drahé energie vážně ohrožují naši konkurenceschopnost, zejména v oblasti průmyslu, ale jak už jsem na začátku uvedl, nejenom tam. Potíže oceláren, skláren, chemiček, potravinářů či výrobců stavebních hmot, mohou velice brzo srážet celou českou ekonomiku, což následně dopadne i na naše domácnosti. V takto mimořádné situaci musí i vláda sáhnout k mimořádným řešením a opatřením, samozřejmě v mezích zákonů.
Jak říká náš energetický expert Ivan Noveský, zkušený praktik a dlouholetý energetický manažer, vláda už nyní může, či spíše musí, regulovat ceny elektřiny podle zákona o cenách. Ten totiž takový zásah vysloveně připouští a to za mimořádné tržní situace nebo při omezení hospodářské soutěže. Obojí je v případě evropského i českého trhu s elektřinou vrchovatě naplněno. Žádný funkční trh s elektrickou energií v Evropské unii prostě nikdy neexistoval. Dokladem toho je i zpráva Evropského účetního dvora, tedy oficiálního auditora Evropské komise, který v lednu 2023 vydal dokument, jež jasně konstatuje, že v Evropské unii nikdy nefungoval trh s energiemi.
Česká vláda rovněž bezprecedentně selhala ohledně využití možnosti hrazení kompenzací vysokých cen elektřiny českým spotřebitelům z prostředků získaných z dražeb emisních povolenek, které jsou součástí rozpočtu Státního fondu životního prostředí spravovaného Ministerstvem životního prostředí, vedeném v současné době lidovci. Kompenzace dopadů vysokých cen energií z výnosů z prodeje emisních povolenek je ostatně kapitola sama pro sebe a kapitola pro vládu velice ostudná.
Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že už to není možné, prý proto, že v květnu letošního roku byla přijata směrnice Evropské unie, podle níž mají být peníze z emisních povolenek napříště určeny výhradně na rozvoj nově budovaných obnovitelných zdrojů. Členské státy ale mají vždy 18 měsíců na zavedení každé nové směrnice do národní legislativy. Česká republika tuto směrnici ovšem dosud do svého právního řádu neimplementovala.
Takže jsme se mohli a měli řídit dosavadní právní úpravou ohledně využití peněz z výnosu emisních povolenek. Ostatně říkají to i zástupci českého Ministerstva průmyslu a obchodu. Rok 2024 by pravděpodobně šel pokrýt i z výnosů z emisních povolenek. To jsem neřekl já, i když se k tomu plně hlásím a plně s tím souhlasím. Řekl to pirátský náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák pro server Seznam Zprávy.
Současně platí, že celá tato konstrukce ohledně možnosti použití výnosu z emisních povolenek je zcela nesmyslná a postavená na hlavu a v plné nahotě ukazuje škodlivost zelených nařízení a směrnic Evropské unie, Green Dealu a už i samotného členství v Evropské unii, protože přináší jednoznačně omezení naší suverenity v podobě práva sestavit si český státní rozpočet na základě českých národních zájmů a potřeb.
Jinými slovy, Evropská unie a její nařízení nám vynuceně a extrémně zdražují energie, zejména elektřinu. Současně nám zakazuje dopady těchto opatření našim občanům a firmám kompenzovat z našeho rozpočtu, dle našich vnitrostátních českých představ. Vláda nám často tvrdí, že zdražení regulované složky cen energií bude kompenzováno poklesem ceny samotných těchto komodit, tedy plynu a hlavně silové elektřiny. Není tomu tak.
Mnoho domácností, firem a institucí dostává silovou elektřinu za nižší cenu, než za současně platný cenový strop. Zlevnění, které by jim kompenzovalo růst regulovaných poplatků, tak tedy vůbec nijak nepocítí. Týká se to třeba statisíců bývalých zákazníků zkrachovalé firmy Bohemia Energy, kteří uzavírali nové dodavatelské smlouvy předloni na podzim, a mnoha dalších odběratelů, kterým dobíhají tarify s cenovou fixací z té doby. Těmto odběratelů v příštím roce zdraží jak silová elektřina, tak i regulační poplatky.
Jak vypočítal Jiří Matoušek, marketingový šéf společnosti Centropol, s novým cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu stoupne celková cena elektřiny ve srovnání s podzimem roku 2021 u domácností v běžném panelákovém bytě v průměru o 33,8 %. U rodinného domku s elektrickým bojlerem cena stoupne o 36,5 % a u domku vytápěného elektřinou pak o 41,5 %. Tedy žádné jednotky procentních bodů, jak s vážnou tváří tvrdí premiér Fiala.
To jsou tvrdá a správná data od lidí, kteří ví, o čem mluví. U firem a ve veřejném sektoru se dnes nachází pod cenovými stropy dokonce většina odběratelů. Pokud to zůstane tak, jak to Energetický regulační úřad navrhuje, zvedne se velkým odběratelům platba za elektřinu až o 200 %. To uvádí šéf Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Velkým problémem je i to, že v případě zvyšování regulovaných energetických poplatků nepůjde jen o jednorázový problém příštího roku.
Zdražování poplatků za služby spojené s dodávkou elektřiny bude pokračovat. Jen společnost ČEPS má v plánu investovat do posilování sítě 8 miliard korun ročně, protože už zhruba za 5 až 7 let budeme závislí na dovozu elektřiny a bez zvýšení přenosové kapacity bychom ji nemohli v dostatečném množství dovážet. Před tímto vývojem jsem zde v posledním roce varoval několikrát. A v masivních investicích musí pokračovat i distribuční firmy, jinak nezvládnou enormní přírůstek objemu obnovitelných zdrojů, k němuž se současná Fialova vláda zavázala v Bruselu.
Green Deal. To je ta základní příčina všeho špatného, všeho zla. Rostoucí ceny za elektřinu budou, pokud neřekneme Bruselu rázné a hlasité ne, v příštích letech bohužel trvalým trendem. Je to cena a nedobrovolná daň za Green Deal, za nepromyšlenou dekarbonizaci energetiky. Už od jara varuje druhý největší výrobce elektřiny v zemi Pavel Tykač, že se mu nevyplatí provoz uhelných elektráren už po roce 2025 a že je připraven ztrátové zdroje za dva roky zavřít. To samé, říká i šéf skupiny ČEZ Daniel Beneš. Uhelné elektrárny se dostanou během dvou let do ztráty kvůli ceně emisní povolenky. Ať chceme, nebo nechceme, uhlí bude v minusu několika miliard korun. Podotýkám, že uhlí nyní pokrývá cirka 44 % naší domácí spotřeby elektřiny. Jak na to reaguje vláda a premiér? Raději to nebudu komentovat.
Podle Svazu průmyslu a dopravy bude aktuální růst cen elektřiny české výrobce zásadně znevýhodňovat v evropské a globální soutěži. Mnozí z nich už také hledají nová působiště, nové destinace s nižší cenou energií, aby neztratili konkurenceschopnost na světových a evropských trzích. Klesající ceny energetických komodit na trzích mohou sice mírnit dopad růstu regulovaných složek na celkovou platbu za energie, nicméně náklady za regulované složky jsou v Evropské unii často rozhodující pro konečné ceny, protože silová elektřina je na propojených trzích zhruba stejně drahá. Proto je s ohledem na konkurenceschopnost firem nastavení regulované složky ceny elektřiny tak citlivé, říká také ve svém stanovisku ke zvyšování cen regulovaných energetických poplatků Svaz průmyslu a dopravy. Že klesá cena elektřiny jako komodity, problém ocelářů neřeší. Třeba v Německu za firmy dál platí podporu obnovitelných zdrojů stát. Sanuje se to z obřího fondu, kam Němci lijí 200 miliard eur, částečně z výnosů z prodeje emisních povolenek, částečně ze státního rozpočtu. Tomu mohou naše firmy těžko konkurovat. To říká Daniel Urban z Ocelářské unie. Nevíme v Evropě o státu, který by plně přenesl všechny rostoucí náklady na energetiku a na energeticky náročné firmy kromě České republiky. To dodává Svaz průmyslu a dopravy ve stanovisku, ze kterého jsem zde už citoval.
Ještě něco k povinným poplatkům na podporu obnovitelných zdrojů energie, tentokrát v mezinárodním kontextu. Tyto poplatky v Německu hradí od loňska v plné výši stát ze speciálně vyčleněných prostředků. Už loni v červenci schválil německý Spolkový sněm novelu zákona o financování energetiky. Německo tímto zákonem tyto poplatky částečně zrušilo od loňského července a od ledna 2023 tak učinilo trvale, s konečnou platností. Bude to platit stát, už to nebudou platit spotřebitelé, nebudou to platit domácnosti, nebudou to platit firmy, aby je to nezatěžovalo v jejich konkurenceschopnosti, aby nemusely odcházet z Německa, protože německá Hospodářská komora říká, že během roku 2023 odešlo z Německa třikrát více firem než rok předtím, než v roce 2022. Proč asi? Protože nejsou prostě konkurenceschopní.
V budoucnu budou v Německu požadavky na financování obnovitelných zdrojů energie kompenzovány ze spolkových fondů a provozovatelé přenosových soustav za to získají pohledávku vůči státu na kompenzaci nákladů. Do těchto fondů Německo dává 200 miliard eur ročně, a to částečně z výnosů, to už jsem říkal, z prodeje emisních povolenek a částečně ze státního rozpočtu. Tak. A je zajímavé, že v Německu tento postup nikterak nevadí, zatímco u nás je dle vlády nemožný, protože odporuje předpisům Evropské unie. Nebo jsme členy jiné Evropské unie než Německo? Někdy to tak vypadá a já si tak připadám, čím dál víc častěji. Obdobně jako v Německu hradí podporu obnovitelných zdrojů energie za firmy i Finsko. I ve Finsku je to stejně. V ceně elektřiny žádný poplatek za obnovitelné zdroje obsažen není a finský státní rozpočet rovněž plně podporuje výrobu elektřiny z větru, slunce a biomasy. Z poklesu poplatků za obnovitelné zdroje těží i slovenské společnosti. Na Slovensku od května 2023 slovenská vláda snížila financování obnovitelných zdrojů z kapes spotřebitelů a nejvíce ulevila právě velkoodběratelům. Spolu s tím platí slovenské firmy nižší částky za přenos a distribuci energie než domácnosti, což znamená, že mají i celkovou cenu elektřiny nižší. Proč? Aby byly konkurenceschopné, jinak jim ty firmy odejdou! Česká vláda jde jinou cestou. Poplatek na podporu obnovitelných zdrojů energie firmám zvýšila na dvojnásobek stavu, který zde byl do roku 2021. Slyšíte správně. Zatímco ve všech ostatních věcech Německo a Evropskou unii kopíruje, zde zvolila česká vláda vlastní originální řešení. Ano, vlastní originální řešení, to nejhorší ze všech možných, jak už je u této vlády ve všech podstatných věcech zvykem.
Pokud dojde k odsouhlasení zvýšení regulované složky v navrženém rozsahu a zároveň nepřijde očekávaný výrazný pokles cen energií na trzích, pak očekávám obrovské rozčarování zástupců byznysu. České firmy a obzvlášť pak ty náročné na spotřebu energií, budou ve velkých problémech. V takovém případě by totiž podle všeho došlo k rozšíření rozdílu cen energií u nás a v zahraničí, což by zkomplikovalo konkurenční pozici takových firem. To jsem neřekl já. To řekl hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. Mimochodem plánované výrazné navýšení regulované složky elektřiny bude jednoznačně i dalším proinflačním faktorem, a to jak účetně, tak i psychologicky, tedy i v případě firem, které díky fixaci svých vstupních cen žádný výrazný nárůst celkových nákladů ve skutečnosti nepocítí, ale ceny zvýší i tak, protože to prostě dělají všichni ostatní.
Čili jako bonus vedle propadu průmyslové produkce a hrubého domácího produktu získá vláda i vyšší inflaci. Samozřejmě v uvozovkách. S lehkou nadsázkou, pokud by nešlo o tak závažné věci, by se dalo říct, že už jde skoro o případ pro ekonomického psychiatra. Jak už jsem několikrát dokladoval, strmý nárůst regulované složky cen elektřiny je nejvíce způsoben povinným dotováním obnovitelných zdrojů na základě direktiv Evropské unie. Proč tedy nemůžeme podporu zelených zdrojů pokrýt z výnosu z prodeje emisních povolenek, což dlouho navrhoval ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela? Už jsem se o tom zmínil, ale ještě to doplním, protože je to velice důležité. Ministerstvo průmyslu a obchodu možnost využití výnosů z emisních povolenek na pomoc s vysokými cenami energií českým spotřebitelům v příštím roce navrhovalo již od letošního léta, a podle mě to bylo v této situaci správné řešení, gestorem zákona o využívání emisních povolenek je ovšem Ministerstvo životního prostředí, podle nějž by tento postup byl v rozporu s pravidly Evropské unie pro využívání výnosů z emisních povolenek. Na základě toho vznikla nakonec koaliční shoda, že tento způsob financování zvolen nebude. Pro náš průmysl, pro naše hospodářství špatně. To uvádím pro přesnost a pro férovost a také proto, aby bylo jasné, kdo je za zvolený postup ve vládě nejvíce zodpovědný. Bohužel, a moc se o tom nehovoří, což je škoda, česká vláda nedávno schválila takzvaný klimaticko-energetický plán, tedy jakýsi jízdní řád toho, jak hodlá realizovat přechod tzv. bezemisní společnosti vycházející z Green Dealu Evropské unie.
V tomto plánu mimo jiné přiznává, že se tato nákladná opatření neobejdou bez zvýšení daňového zatížení. Pokud tento dokument hovoří o revizi daňového systému za účelem omezení negativních dopadů změn plynoucích ze zelené transformace na nízkopříjmové domácnosti, pak se bavíme primárně o silnější redistribuci majetku a příjmů ve společnosti v duchu myšlenek socialismu. To je katastrofa. Tyto myšlenky jsou v Evropě zastoupeny, a to především v zemích, které nebyly socialismem respektive komunismem minulosti příliš postiženy. To říká k vládnímu klimaticko-energetickému plánu již zmíněný ekonomický analytik společnosti Roklen, Pavel Peterka, a já to podepisuji. Prostě Evropská unie, hlavně ty země, kde dřív nebyl socialismus, protože my víme, s čím máme tu čest, je neomarxistická. A z toho plynou veškeré tyto západní hodnoty, se kterými se teď potýkáme a které nás sráží dolů.
Další zelené směřování Evropské unie nebude znamenat jen ještě větší zdražení emisních povolenek, konec energie z uhlí a konec výroby vozů se spalovacími motory a další enormní přerozdělování peněz. Klimatické plány Evropské unie se dotknou doslova všech domácností, kterým se prodraží jejich každodenní fungování. Prostě se jim prodraží úplně všechno. Kvůli zeleným nesmyslům a ideologiím, které Evropská unie chce financovat, místo aby financovala život lidí, kteří tady žijí. To hlavní, co naše vláda nedávno oznámila, a co hlavně bez jakékoliv konzultace ve Sněmovně a ve společnosti, v Bruselu asi před měsícem odsouhlasila je závazek, že podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě by měl do roku 2030 stoupnout ze současných asi 18 % na 30 %. Podstatným rysem tohoto plánu je rozšíření systému emisních povolenek už i do oblastí každodenního života. Tento systém tak bude od roku 2027 zahrnovat všechna fosilní paliva, tedy emise ze silniční dopravy či z vytápění budov. Budeme platit emisní povolenky z používání pneumatik, z používání aut, jestli budete mít doma kamna nebo krb, budete platit emisní povolenky. Emisními povolenkami se zatíží jak pohonné hmoty, tak i vytápění budov. Podle odhadů to může znamenat zdražení benzinu až o 3 koruny na litr, protože je potřeba to zelené šílenství z něčeho financovat.
Dělá si vláda z občanů legraci? Proč o tomto rozhodla za zavřenými dveřmi bez jakékoliv širší debaty či diskuze? Vládní klimaticko-energetický plán přímo přiznává, že dekarbonizace v budovách a v dopravě je oproti dekarbonizaci v průmyslu a v energetice náročnější. A zatímco Fialova vláda papežštější než pomyslný zelený bruselský papež spřádá tyto šílené strategie, německá vláda kancléře Olafa Scholze před měsícem schválila masivní dotační program pro německý průmysl. Vláda mu na drahé energie jen v příštích dvou letech přispěje 12 miliardami eur, což znamená 300 miliard korun. A do roku 2028 by dotace měly celkově dosáhnout 28 miliard eur, tedy 700 miliard korun.
Radikálně, a teď, co říká kancléř Olaf Scholz: "Radikálně snižujeme daně z elektřiny," vážená vládo, vezměte si příklad, "stabilizujeme poplatky za přenos a distribuci a budeme pokračovat ve vládních kompenzacích, aby se firmy byly schopny lépe vyrovnat se současnými cenami elektřiny." Prohlásil po jednání vládního kabinetu kancléř Scholz.
Kromě minimalizace energetických daní a osvobození od všech příspěvků za obnovitelné zdroje budou prodlouženy přímé státní dotace pro 350 nejvíce energeticky exponovaných německých firem na příštích pět let. Devadesát nejvíce energeticky náročných německých firem dostane ještě další státní dotace. Tady je asi zbytečné cokoliv dodávat a točit se v kruhu. Snad jen to, že Evropa Green Dealem dobrovolně páchá ekonomickou sebevraždu a Česká republika kráčí v čele tohoto smutného průvodu. Jsme svědky pomalého nástupu účtů za Green Deal a tak zvanou dekarbonizaci ekonomiky do reality. Projeví se to úplně ve všem. A nejde jen o regulovanou složku cen energií. I silovou elektřinu zdražují výhradně emisní povolenky a nemůže za to nikdo jiný než my sami. Nejde o nutnost, ale o politické rozhodnutí, o naše vlastní rozhodnutí.
Podobně je naším vlastním rozhodnutím, tedy minimálně rozhodnutím státem ovládaného ČEZu, obchodování naší levné elektřiny přes lipskou komoditní burzu, na jehož konci je celková cena za jednotku elektřiny v České republice téměř desetkrát vyšší než aktuální cena za jednotku silové elektřiny ve Francii, která je podobně jako my čistým vývozcem a producentem elektřiny. Tak jak je to možné? Nedávno toto potvrdil i bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, který je jedním z nejuznávanějších energetických expertů v naší zemi.
Například ve vysílání televize CNN Prima News řekl: "Dámy a pánové, nemáme povinnost být na lipské burze, ani nemáme povinnost mít burzovní cenu elektřiny jako cenu referenční." Jaroslav Míl, který mimochodem býval i generálním ředitelem ČEZu uvedl, že je absurdní, aby se ceny elektřiny u nás odvíjely od pseudotrhu na lipské burze a aby naši spotřebitelé platili za elektřinu extrémní peníze. Podle Jaroslava Míla není pravda, že by opuštění lipské burzy zároveň znamenalo opuštění společného evropského trhu. Doslova řekl: "Je to jako kdyby musel rohlík stát stejně v Kolíně ve středních Čechách a v Kolíně nad Rýnem. To je také společný trh, ale má různé obchodní zóny," říká Jaroslav Míl.
Cena české elektrické energie by se přitom měla zcela logicky odvíjet od skutečných výrobních nákladů a od našich klíčových stabilních zdrojů, což je v tuzemském mixu celoročně ze 44 % uhlí a zhruba z 37 % jádro. Tyto zdroje produkují elektřinu bez problémů maximálně za jednu korunu za jednu kilowatthodinu. Pak ovšem nastupuje pro uhlí zničující cena emisních povolenek, které cenu elektřiny devastují. A samozřejmě ony distribuční poplatky a poplatky za hrazení obnovitelných zdrojů, datových center a nakonec ještě DPH a daň z elektřiny. Jaký je pak ve finále skutečný stav?
"Na trhu dotací hradí náklady občané státu jako koneční odběratelé energií, a protože to nestačí, rovněž jako plátci daní. Zisk z dodávek energií naopak zůstává u dodavatelských firem, u vlastníků komoditních burz, u různých překupníků, obchodníků s energiemi a podobně. Jedinou podmínkou je splnění evropské legislativy, podmínek dotačních programů a využití politicky určené ekotechnologie. V naší zemi se to velmi dobře definovalo jako socializace nákladů a privatizace zisků." To je citace Jaroslava Míla. Myslím, že jsou to zlatá slova.
Takže si to shrňme - naše uhelné elektrárny mají být ve ztrátě kvůli emisním povolenkám už nejspíše v roce 2025. Kvůli stahování emisních povolenek z trhu Evropskou komisí a také proto, že s nimi obchodují spekulanti, jejich cena tudíž neklesne, naopak poroste ještě rychleji. Tvrzení, že nás kromě dovozu elektřiny spasí zběsilým tempem stavěné občasné zdroje energie, je moderním slovníkem fake news. Bateriové úložiště elektřiny odpovídající potřebám rezerv pro Českou republiku by nyní přišlo asi na 20 bilionů korun. To je zhruba, jestli to dobře počítám, 10 státních rozpočtů. A navíc by bylo závislé na dodávkách čínských komponent, jak správně upozorňuje energetický expert Přemysl Souček. Racionálně fungující a zodpovědná společnost by proto raději obětovala nepřipravenou a rizikovou dekarbonizaci. Evropská unie a česká vláda s ní raději obětuje naši konkurenceschopnost, náš průmysl a naše hospodářství.
Obecně řečeno, dokud nebude elektřiny dost, nebude už nikdy levná. To je ekonomická zákonitost, kterou zelení komunisté z Bruselu buď nechápou, anebo jim je to ukradené. Bohužel tito lidé dnes v Evropě rozhodují. Naše vláda je poslouchá. A odmítá vystoupit z vlaku, který se řítí do zdi čím dál větší rychlostí. Proč si necháváme doslova před očima likvidovat naši energetickou, už nemůžu říct ani soběstačnost skoro, ale bezpečnost. Proč chce současná vláda v poníženém předklonu před Bruselem obětovat budoucnost našeho hospodářství, naši konkurenceschopnost a náš budoucí sociální smír. Odpovídám, že mimo jiné je to i proto, že v jejím uvažování a slovníku zcela chybí jeden klíčový termín: strategické národní ekonomické zájmy. Takže vážená vládo, za domácí úkol si to opakujte: strategické nároční české ekonomické zájmy. Kdo sebere v českém národním zájmu odvahu zatáhnout za záchrannou brzdu? My v SPD jsme k tomu v zájmu české energetické nezávislosti, soběstačnosti a bezpečnosti připraveni a odhodláni. Český premiér a ministři české vlády nesmí jezdit do Bruselu jako lokajové a vyčkávat na příkazy a na telefony, co mají dělat. Jsme svrchovaný stát, říkám to naprosto vážně, jehož politická reprezentace musí tvrdě obhajovat legitimní národní zájmy, nikoli zájmy cizích států, nadnárodních firem, zelených aktivistů nebo globálních mocností. Energetická bezpečnost je nedílnou součástí národní bezpečnosti země a musí být nejvyšší prioritou strategického plánu každé racionální a schopné vlády.
Děkuji.