Samozřejmě, paní předsedající, pokud By vláda neměla čas na Sněmovnu, tak já si můžu vzít přestávku na poradu poslaneckého klubu. Stačí jenom říct, kdyby pan ministr potřeboval, tak to není určitě žádný problém. My ještě nejsme v rozpravě, ale já jsem přesto požádal o přednostní právo, protože chci hovořit o důchodové reformě, nebo tak, jak to navrhuje tato vláda, ale já jsem si kritiku té důchodové reformy nechal až na rozpravu, na otevření rozpravy. A teď bych se chtěl také trochu věnovat tomu, jakou má SPD představu o důchodové reformě. Já musím říct, že o tom systému máme jasnou představu, je potřeba ho reformovat, je potřeba ho stabilizovat, ale vyhnout se některým věcem, které navrhuje toto vláda. Já o tom budu hovořit jak teď, tak v obecné rozpravě. A myslím si, že největším problémem, který je v té navrhované reformě, je zvyšování věku odchodu do důchodu po 65. roce.
My jsme přesvědčeni v SPD, že musíme ten důchodový systém reformovat tak, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný a aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti. Ten problém je, že my tady řešíme teď důchodový systém, který bude za 20 - 30 let, a dozvěděli jsme se, že vlastně není v té důchodové reformě pětikoaliční nebo dneska čtyřkoaliční vlády stanovena ta nejvyšší hranice věku odchodu do důchodu, to znamená, že my jsme začali této důchodové reformě důvěrně říkat z práce do rakve. To znamená, žádný důchod za 30 let, žádný důchod. budete pracovat tak dlouho, až umřete.
Myslíme si, že klíčové je reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. V poslední době byl největší, co vlastně spustilo ten problém tomu, že se mění a reformuje důchodová reforma nebo důchody? Spustila to ta vysoká inflace, protože tady byli senioři chráněni zákonem, že se jim valorizovaly důchody o inflaci, prokázanou Českým statistickým úřadem, no a tím, že byla inflace, dosahovala dvouciferných čísel, až 18 %, tak samozřejmě to způsobilo obrovský nápor na státní rozpočet a na důchodový účet. Jjá myslím, že to je ve všech zemích stejně. Pokud chceme udržet stabilní důchodový systém, nemůžeme připustit výrazné inflační tlaky, které by způsobily to, že se bude opakovat to, že inflace bude kolem 18 % a během dvou let kumulovaná inflace až 30 %.
To je prostě pro zhodnocení úspor lidí strašně špatně a také samozřejmě pro valorizování důchodů. Pro všechny je to strašně špatně.
A z krátkodobého hlediska jde hlavně také o boj proti daňovým nedoplatkům. Dle státního závěrečného účtu za rok 2023 se jedná o 110 miliard korun, o vyvádění peněz do zahraničí, nezdaněné dividendy, to jsou takzvané transferové platby. Vloni to bylo 320 miliard, a to jsou peníze, které nám samozřejmě v důchodovém účtu, ne tyto celkové, ale to jsou peníze, které se nezdaňují a které nám i na tom sociálním pojištění chybí.
Dále jde o boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém trhu práce, o tom už se tady dneska mluvilo, dále pak o reformu podoby zaměstnávání lidi v exekucích. Černý trh práce je problém. Jestli někdo nemá smlouvu a pracuje načerno, to znamená, že neplatí daně, ale neplatí také sociální a zdravotní pojištění, a to jsou příjmy důchodového účtu, důchodového systému a černý trh práce je opravdu problém. A my si ještě potom řekneme, kolik peněz je zhruba na černém trhu práce a o kolik tedy důchodový účet přichází.
Zaměstnáván lidí v exekucích. Lidé, kteří mají exekuce, většinou také pracují načerno, protože by jim to exekutoři sebrali, vzali, a oni by neměli nic. Samozřejmě je to špatně a je potřeba je motivovat k tomu, že dluhy se platit musí, to bezpochyby, ale je potřeba tyto lidi motivovat k tomu, aby se nezaměstnávali načerno aby nedocházelo k tomu, že nebudou platit také daně, sociální a zdravotní pojištění.
A dále jde také o motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i řádných důchodech, o obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky, či o vytvoření podmínek pro zvyšování mezd.
Sociální dávky. Já si myslím, že to je jeden velký problém v České republice. Já chápu, když někdo nemůže pracovat, když se dostane krátkodobě do složité situace, na to všechno jsou sociální dávky v pořádku a měly by tak fungovat. Ale nemohou fungovat tak, že když někdo nepracuje 30 let, že prostě celá rodina pobírá sociální dávky v desítkách tisíc korun a ještě se tím chlubí. A frajeří, jak na ten systém vyzráli. To je prostě špatně. A těmito všemi opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému více než 100 miliard korun ročně. Zároveň je třeba ze strany státu vhodnými nástroji podpořit dobrovolné penzijní spoření a důchodové připojištění jakožto jiné formy zajištění občanů na stáří.
Naprostým základem, a to nevím, jestli s tím třeba pan ministr Jurečka počítá po těch dvaceti, třiceti letech, naprostým základem českého důchodového systému musí zůstat jeho funkční první průběžný pilíř garantovaný státem. To je to, o čem jsem mluvil. Lidé si platí důchodové pojištění ze své mzdy, ze svého platu a na základě toho jsou jim potom vypočítány důchody. To je základ důchodového systému, který musí zůstat. A my tvrdě odmítáme jakékoliv experimenty a hazardování se znovuzaváděním povinného spoření na důchod v privátních penzijních fondech.
Já jsem přesvědčen, že lidé by se měli připojišťat na důchod. Chce někdo mít komformtnější důchod a je ochoten si to zaplatit v době, kdy je ekonomicky aktivní? Proč ne? Ale musíme jim zajistit jistotu, že jim s tím nikdo neuteče na Kypr, na Kajmany, že prostě to budou opravdu dostávat. A já si myslím, že jediným garantem toho, že se to tak stane, může být pouze stát. Samozřejmě na západě a někde jinde jsou to privátní fondy, ale i tam se na to, že ty fondy vydělají peníze, které samozřejmě s těmi penězy obchodují, nelze zajistit to, že prostě ten fond bude v nějakém zisku, (v) takovém, aby mohl vyplácet nadstandardní důchody, nebo ne nadstandardní důchody, aby mohl připlácet důchodcům k tomu prvnímu pilíři garantovaném státem.
Z dlouhodobého hlediska je pak v této souvislosti jednoznačně nejdůležitější provádění systémové prorodinné politiky. To jsme koneckonců panu ministru Jurečkovi - (Poslanec Haas nahlas kýchl.) - je to pravda, děkuju (Zasmál se.) - to jsme panu ministru Jurečkovi říkali na všech těch schůzkách, že pokud nebude důchodová reforma obsahovat prvky prorodinné politiky, tak to nebude reforma, ale budou to parametrické změny. Na tom to stojí, tak jednoduché to je. Ten problém je, že pokud chcete dělat prorodinnou politiku, musíte do ní investovat, aby se vám to za těch 10, 15, 20 let začalo vracet. A ta vláda nemá peníze, používá je na jiné věci, ať už na Ukrajinu, na zbrojení prostě, a ta prorodinná politika není součástí - nebo jenom v nějaké minimální míře, možná jeden bod nebo dva - je součástí toho důchodového systému, nebo oni tomu říkají reforma, to, co nám vlastně vláda předkládá. A ten smysl je jediný, podpora porodnosti v pracujících rodinách, což do budoucna zajistí pozitivní demografický vývoj a dostatečný počet plátců daní a sociálního pojištění, ze kterého jsou důchody financovány.
Já zopakuju tu větu, kterou k důchodům říkám vždy a všude, a jsem přesvědčen stoprocentně o tom, že je platná. A ta věta zní: "Žádný průběžný důchodový systém na světě nemůže fungovat, pokud se nebudou rodit noví plátci." A na tom by to mělo být postaveno, to je prostě mantra jakéhokoliv průběžného důchodového systému. Ale abyste toho dosáhli, tak musíte také něco investovat do budoucna. A měly to dělat vlády už po roce 1989. Nedělaly to, mluvily o tom, žádná to nedělala. A jaký je výsledek? Tak poslouchejte.
Mimochodem již dva roky trvá strmý propad porodnosti o 10 000 nenarozených dětí ročně, což je alarmující. To znamená, že klesá počet dětí, které se rodí, ale klesá velmi strmě. To znamená, že opravdu za těch 10, 15, 20 let nebude mít kdo ty důchody platit. A to si myslím, že je přece alfa (a) omega toho, aby průběžný důchodový systém zůstal funkční, aby na důchody bylo. A koneckonců v minulosti tomu tak bylo, protože ještě v roce 2019 bylo saldo důchodového účtu asi minus 6, pardon, plus 16 miliard, a ještě v roce 2021, kdy do vlády nastupovala tato vláda, bylo saldo asi minus 2 miliardy, což není žádný problém. To prostě se hýbe nahoru, dolů. Ale jestliže víme, že to bude strmě klesat, tak je to právě proto, že se nám nerodí noví plátci.
Opatření. Jaké je opatření, co bychom si tedy představovali, tou prorodinnou politikou? Okamžité nastavení státem garantovaných programů široce dostupného bydlení nejen pro mladé pracující rodiny. Ti mladí prostě nedosáhnou na hypotéku. Jestliže si dneska musí platit nájem, jídlo, studium, další věci, které se týkají normálního života, nemají na to, aby si našetřili 10, 20 procent hypotéky, a bez těch to prostě nedostanou. To znamená, že pokud nemají rodiče, solventní rodiče nebo prarodiče, kteří jim s hypotékou pomohou, pomohou jim našetřit těch 10, 20 procent (ceny) toho bytu, tak nemají šanci prostě to bydlení získat. A kde budou bydlet? Kde budou vychovávat ty děti?V nájmu? Nebo u matky v nějakém dvoupokojovém bytě, kde jich bude čtyři, pět, šest? Tak to bohužel teď v poslední době je a já myslím, že to je špatně. Takže nastavení státem garantovaných programů široce dostupného bydlení hlavně pro mladé rodiny. Protože znovu opakuji, nebudou se rodit děti, pokud ty mladé rodiny nebudou mít kde bydlet.
Za druhé zvýšení daňových slev a daňových zvýhodnění pro pracující rodiče řádně vychovávající své děti. To je přece jasné. Lidi potřebují peníze na to, aby mohli vychovávat děti, aby ty děti chodily do školky, do školy, na kroužky. Musí je šatit, živit, takže mají zvýšené finanční výdaje na svou rodinu. A já si myslím, že stát by si měl rodin vážit. A stát si jich neváží. Stát je škube. Koneckonců v konsolidačním balíčku jim vzal školkovné, vzal jim zhruba, těm rodinám s malými dětmi, 46 000 korun ročně, a to každá rodina už musí cítit. Co dál?
Za třetí, systém výhodných manželských a rodinných půjček ze státní garancí, podpora budování kapacit dostupného bydlení, vyšší porodné včetně jeho zavedení i pro třetí a každé další dítě, ale pozor, v rodině, pokud alespoň jeden z rodičů pracuje. To znamená, aby lidi na sociálních dávkách paradoxně nerodili děti a nevydělávali tím další peníze, ale opravdu rodiny, které se starají o své děti, chodí do práce, pracují a správně vychovávají své děti. A dál rozšiřování kapacit školek a škol nebo široká nabídka částečných pracovních úvazků pro rodiče předškolních dětí. Nic z toho v té vaší reformě, pane ministře Jurečko, není.
A já se vrátím, ještě tady mám přesná čísla toho salda důchodového účtu. Jak jsme slyšeli, že je to strašně špatně a že všecko se musí měnit. Tak do roku 2019 byl takzvaný důchodový účet v přebytku.
To znamená, vybrané pojištění versus vyplacený objem důchodů v přebytku. Za rok 2019 byl ten přebytek 16,44 miliardy. To znamená, víc se vybralo, než se vyplatilo. Ještě za rok 2021, před nástupem Fialovy vlády, bylo snesitelné nízké saldo 2,26 miliardy korun. A zásadní zlom přišel až za této pětikoaliční vlády, roky 2022, 2023. Ano, nezpochybňuju to. Bylo to kvůli vysoké inflaci, ale ta byla také do velké míry způsobena Fialovou vládou, byly to vysoké ceny energií, které máme dodneška, Green Dealu, kvůli kterému budou odcházet a odcházejí firmy už do Asie, do Spojených států amerických a podobně, protože se tady velmi těžko dá podnikat, jestli máte vysoké vstupy, tak nejste konkurenceschopni na trhu, to je evidentní. A samozřejmě inflace způsobila to, že bylo ze zákona nutné několikrát mimořádně valorizovat důchody, což způsobilo eskalaci výdajů důchodového účtu a jeho schodku. To znamená inflace. Inflace byl ten velký problém.
Rok 2022 až 2023, stouply výdaje důchodového systému meziročně o 100 miliard korun, tedy za této vlády. Příjmy důchodového účtu rostou kontinuálně v posledních letech v průměru o 50 miliard korun ročně, což by bez výdajů na mimořádné valorizace umožňovalo držet bilanci důchodového účtu v rovnováze. To znamená, že inflace byl ten problém.
Další faktor - zvyšování mezd, které zaostávají za západním zahraničím. Pamatujete si to, když jsme vstupovali referendem do Evropské unie? Jak nás ujišťovali o tom, že jeden z velkých důvodů hlasovat pro vstup do Evropské unie je, že za několik let - za několik let! - se dostaneme, co se týče mezd a platů, na úroveň západních zemí? Tak já vám řeknu, jak to je. Je rok 2024, to znamená 20 let po vstupu do Evropské unie, a jsme zhruba na 60 % západních platů. Ale tak to bylo vždycky. Prostě tak to bylo vždycky, možná jsme měli o něco málo nižší platy, o 10, 20 % ještě, a mzdy, ale zhruba ten poměr se zachovává dodnes. Kdyby se zvýšila průměrná mzda, kdybychom to dokázali, zvýšit průměrnou mzdu o 1 000 korun, tak máme zhruba 25 miliard nových příjmů důchodového účtu plus vyšší daňové příjmy. To znamená, my bychom dneska dokázali vygenerovat na důchodovém účtu 75 miliard ročně, tedy kdyby se splnilo to, co nám slibovali v roce 2004 a měli jsme západní mzdy, tak jsme dnes někde úplně jinde a tuto věc v podstatě ani nemusíme řešit.
Podívejme se na exekuce. Ti lidé, kteří mají exekuce, jsou vytlačeni do šedé ekonomiky, oni chodí od práce k práci, než na to finanční úřad přijde, zaměstnají se na půl roku, berou si samozřejmě ty peníze na ruku, a jakmile se na to přijde, že tam někde pracují, tak utečou a hledají si někde jinou práci, kde jim samozřejmě na ruku ty peníze ještě dají. Ti zaměstnavatelé toho využívají bohužel tak, že těmto lidem dávají ještě míň, než minimální mzdy jenom proto, že vědí, že jsou v nouzi a že nemůžou jít někde - nebo že je pro ně velmi složité se někde zaměstnat do hlavního pracovního poměru a platit z toho daně a pak ještě ty exekuční splátky. Zvykli si na to, nevydělává z toho ani věřitel, ani stát, protože ti dlužníci prostě neodvádějí odvody. Já jsem přesvědčen, že to musíme udělat tak, aby přes to, že se provinili, dostali se do exekucí, pravděpodobně porušovali zákon, tak je potřeba, abychom je vytáhli z té šedé ekonomiky a aby platili daně. Zhruba polovina lidí, která je v neřešitelných exekucích, pracuje načerno, optimalizuje své příjmy, aby si snížila příjmy oficiální a nemusela z toho platit exekuční splátky.
V šedé ekonomice se takto z důvodu exekucí ztrácí zhruba 12 miliard korun ročně, to je velmi konzervativní, nejnižší odhad v ročních nezaplacených odvodech na sociálním pojištění. Lidé se ptají, proč je ta šedá ekonomika tak velká, proč tak bobtná. Kde jste přišli k tomu, že je v šedé ekonomice půl milionu lidí na černém trhu. A my samozřejmě vycházíme z informací, které jsme získali od lidí pohybujících se v oboru, ať už se jedná o zaměstnance Ministerstva práce nebo třeba o Inspekci práce. Na IČO pracuje až milion lidí a z naší praxe je možné si domyslet, že se jedná o švarcsystém až u třetiny z nich. To by bylo asi 300 000 lidí. Potom je zde 50 000 lidí, kteří jsou zaregistrováni na úřadu práce, ale někde také částečně pracují, aby si k tomu, k té sociální dávce z úřadu práce ještě přivydělali. No, a pak je tady ještě jedna forma, kterou vidíme hlavně v gastronomii nebo stavebnictví, kde lidé dělají oficiálně za minimální mzdu a zbytek dostanou na ruku.
My předkládáme asi devět nebo možná 10 pozměňovacích návrhů. Budeme je předkládat dnes, jakmile se otevře rozprava a podrobná rozprava. A v podstatě ten největší problém, který jsem tady jmenoval, je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Já jsem přesvědčen, že lidi, kterým je 65 let a víc, už by si měli odpočinout. A měli by si odpočinout za to, že tady platili celý život daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění. A měli by mít právo na to, normálně, v klidu dožít svůj život ve starobním důchodu. Většinou jsou to lidé, kteří odpracovali, my jsme průmyslová země, kteří odpracovali 45 let v náročných profesích a podmínkách, a za to přece člověk nemůže být státem ještě potrestán tím, že bude potom pracovat do konce života. Já si vůbec nedokážu představit, jak budou lidi po šedesátém pátém roku věku pracovat v nějakých těžkých funkcích, v nějakém těžkém zaměstnání. Ale vím také, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje na tom, že vyjmenuje, nebo že možná už má vyjmenované ty práce, kde by samozřejmě ti lidé odcházeli do starobního důchodu dřív.
Tak, co navrhujeme dál? Aby se lidem, jejichž účast na sociálním pojištění je minimálně 40 let, předčasný starobní důchod oproti řádnému starobního důchodu krátil o 50 % méně, než je tomu dnes.
Navrhujeme zrušení ustanovení o zákazu valorizace procentní zásluhové složky předčasného starobního důchodu, které do zákona o důchodovém pojištění prosadila současná vládní koalice.
Navrhujeme také zrušení mechanismu zvyšování odchodu věku do řádného starobního důchodu nad 65 let věku. O tom tady mluvím od začátku. Je to právě ten červený hadr, díky kterému my budeme určitě hlasovat proti této důchodové reformě v jejím třetím čtení, a dokonce to považujeme za tak vážné, že jedním z pozměňovacích návrhů dnes bude návrh na zamítnutí.
V České republice je dlouhodobě doba dožití ve zdraví pod tímto věkem, 60 až 62 let, v České republice je v evropském kontextu nejvyšší podíl průmyslu, to už jsem říkal, a tudíž i fyzicky náročných profesí. Ale dál, v České republice je také nejdelší pracovní doba v Evropě, dle propočtů odborů a OECD je v České republice jedna z nejdelších životních pracovních dob v životě. Češi za život odpracují nejvíce hodin, ale pozor, paradoxně v kontextu k těm západním zemím za to mají nejméně peněz. Rozdíl mezi českým a německým zaměstnancem je zhruba 400 hodin ročně v neprospěch toho českého. Za čtyři roky je tak odpracováno o rok více a za 40 let aktivní ekonomické kariéry o 10 let více. To už jsou přece alarmující čísla.
Dále navrhujeme vypustit z vládní novely zákona o důchodovém pojištění změnu výpočtu starobního důchodu od roku 2026, která je vůči budoucím příjemcům důchodů výrazně nepříznivější, než současná úprava.
Dalším pozměňovacím návrhem je změna systému výpočtu takzvaného minimálního starobního důchodu, který má činit 20 % aktuální průměrné mzdy, 10 % je základní složka a 10 % je zásluhová složka.
Vládní návrh počítá s tím, že do zásluhové složky důchodu pro případný nárok na její zvýšení do výše odpovídající podílu této složky na celkovém minimálním důchodu se bude započítávat i takzvané výchovné, tedy ta složka důchodu, která je benefitem za to, že příjemce důchodu řádně vychoval dítě nebo děti, přitom pro účely valorizace zásluhové složky důchodu se sem výchovné nepočítá. Co by to znamenalo? Znamenalo by to, že nízkopříjmovým důchodcům, kteří řádně vychovali děti, by se procentní složka jejich důchodu v mnoha případech nezvyšovala, ačkoliv by se nacházela pod hranicí 10 % průměrné mzdy, anebo by se jim zvýšila pouze o částku, od které by se odečetlo výchovné. Já vím, je to složité, ale ten výstup je jednoduchý. Prostě důchodci budou mít méně a méně peněz. Proto navrhujeme, aby se do zásluhové složky pro účely jejího dorovnání do hranice odpovídající zákonem stanovenému podílu této složky důchodu na průměrné mzdě výchovné nezapočítávalo.
Navrhujeme v zákoně ponechat ustanovení, podle kterého se procentní výměra starobního důchodu zvyšuje za výkon výdělečné činnosti při současném pobírání starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu za 360 kalendářních dní výdělečné činnosti.
Tak a já už budu končit. Jenom chci říct, že to považujeme vedle odpuštění placení částí sociálního pojištění, což je také náš návrh, za významný motivační faktor pro dobrovolné setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku. Je spousta lidí, kteří říkají já ještě nechci do důchodu, mám dobré místo, mám dobrý plat nebo mzdu, zaměstnavatel mě tady chce, protože to znám, a myslím si, že takoví lidé by v zaměstnání dobrovolně mohli a měli zůstávat. To je věc jiná, pokud ten člověk je motivován a chce tam zůstat sám, tak ať zůstane a je natolik zdravý, že se na to cítí, ať zůstane.
A myslím si, že to je velký přínos pro náš nejenom důchodový účet, ale i státní rozpočet, protože ten člověk platí daně, platí sociální, zdravotní pojištění, a to myslím, že nic lepšího bychom si nemohli přát. Tak to je takové mé entrée k důchodové reformě, kterou dnes budeme projednávat, a já se samozřejmě přihlásím ještě v obecné rozpravě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)
