Svatý Václav stojí u kořenů české suverenity a státnosti, která začínala již na Velké Moravě. Na jeho příkladu je důležité správně pochopit, co znamená vztah k Evropě a naší vlasti. Velká Morava i přemyslovský stát byly suverénní entity, které měly vlastní zákonodárství a vlastní panovníky. Zákony jim nevnucoval žádný Brusel. Ano, hlásili jsme se k evropským křesťanským hodnotám a k nim se hlásíme i nadále. Ale proto, abychom měli rádi Evropu – a my ji máme rádi – nepotřebujeme mít jednotný centrální evropský superstát, stejně jako ho nepotřebovali mít Cyril a Metoděj, sv. Václav, ostatní Přemyslovci či Karel IV.
Velikým ctitelem sv. Václava byl právě Karel IV., za jehož vlády došlo k vrcholnému období českého středověkého státu. Svatý Václav je věčným panovníkem naší vlasti a všichni politici by si měli uvědomit, že jsou jenom dočasnými správci naší vlasti a že mají odpovědnost vůči naším předkům i potomkům.
Není pravda, že svatý Václav byl pacifistou či dokonce německým kolaborantem. Vojensky dokázal pokořit knížete Radslava Zlického, který ohrožoval jednotu tvořícího se českého státu. Stejně uměl mečem hájit český stát roku 929 při vpádu saského krále Jindřicha I., který tehdy ukončil tažení proti polabským Slovanům (kteří byli Germány vyhlazeni).
O významném postavení českého panovníka té doby svědčí skutečnost, že německý kronikář Widukind pojmenoval českého panovníka Václava titulem „rex“ – „král“. Tato skutečnost svědčí o tom, že sv. Václav byl – i přes snahu Sasů podrobit si Čechy – uznáván za plnohodnotného státníka, který vládne suverénnímu státu. To, že byl sv. Václav roku 929 zavázán platit saskému králi daň z míru – tribut pacis – placenou ročně, nebylo v té době nic zvláštního. Tribut pacis platil Maďarům například i král Jindřich I. Ptáčník a římskému císaři Otovi ji platil i Václavův bratr Boleslav, který zavedl Václavův kult. I díky svatému Václavovi jsme se neutopili v germánském moři a na rozdíl od polabských Slovanů jsme přežili jsme jako svéprávný národ.
Ve jménu věčného panovníka naší země sv. Václava byl veden český historický boj o přežití ve střední Evropě – od bitvy u Chlumce roku 1126, v níž kníže Soběslav porazil německého císaře Lothara, a do níž šly české šiky s kopím sv. Václava a s praporem sv. Vojtěcha, přes husitské války, ve kterých si bojovníci kalicha malovali sv. Václava na štíty. Připomeňme též 1. pluk čs. legií na Rusi za 1. světové války, jehož patronem byl sv. Václav. Dalším příkladem může být hojná svatováclavské ikonografie na československých válečných praporech například u našich letců v Anglii za 2. světové války.
Stejně jako sv. Václav milujeme Evropu svobodných vlastí jako rozmanitou entitu, kterou spojují hodnoty evropské křesťanské civilizace, kultury a vzdělanosti, nikoli diktát byrokratů Bruselu. A to je pro nás právě i to, co si od svatého Václava a dalších českých světců můžeme vzít – na křesťanských hodnotách postavenou Evropu suverénních vlastí.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
