Máme tady poměrně závažnou právní normu, která podle mého názoru potřebuje širší diskusi, ne jak to tady paní ministryně Černochová nastínila během několika vět. To si myslím, že asi tak jednoduché určitě nebude. Vládní návrhy zákona, kterým se mění čtyři zákony v oblasti obrany, jsou zásadní změnou obranné legislativy v České republice. Tento návrh zákona jasně mění obrannou legislativu pro účely zapojení občanů České republiky do válečného konfliktu. To je vidět z většiny měněných ustanovení, i z důvodové zprávy. Například ve změně zákona 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, se rozšiřuje ustanovení o nasazení mimo území České republiky. Zabezpečení dopravy pro jiné státy, je zde zařazena úprava dopravy mimořádnými vojenskými vlaky a jejich přednost dopravy po železnici, anebo se zde hovoří o bezpilotních prostředcích dronech, a to bez omezení váhy do 20 kg. Podobně je to ohledně dopravy vojenskými letadly.
Jako nejzásadnější změnu v zákoně vidím zavedení nového institutu do branného zákona, tzv. předurčení pro doplnění ozbrojených sil. K tomu je třeba jen věk nad 18 let, zdravotní způsobilost, podpis a potřeba ozbrojených sil. Zásadně mi tam chybí, že se v tomto případě nehovoří o obraně České republiky nebo jejich občanů. Je zde velké riziko, že právě tento institut, ale nejen on, by mohl sloužit k vyslání českých občanů do zahraničí, např. na bojiště v Ukrajině. Velké potencionální riziko pro české občany představuje také zkrácení lhůty od doručení povolávacího rozkazu k nástupu na cvičení nebo operační nasazení až na tři dny. Dosud to bylo 30 dnů.
Se zněními dosavadních zákonů by vláda a ministerstvo obrany mohly aktivovat jen naši profesionální armádu, případně aktivní zálohy. Je tady přesně tedy vidět ten rozdíl, protože s tímhle návrhem zákona by ale v okamžiku přijetí dostala vláda k dispozici životy jakýchkoliv našich občanů v rozmezí od 18 do 60 let dle vlastního výběru, protože tento návrh zákona odstraňuje mnohé praktické překážky tomuto postupu. Čímž pádem tedy přijetím tohoto zákona necháváme na vládě. Necháváme jen na několika lidech, ne na Poslanecké sněmovně, ne na Parlamentu České republiky. Na několika lidech.
Co mě v tomto návrhu zákona dále znepokojuje, je návrh, aby stát mohl využívat různých informací o občanech od ministerstev a jim podřízených orgánů z různých databází jimi vedených, tedy odvodní řízení by se tím značně usnadnilo. Probíhalo by vlastně částečně předem. V současnosti je hlavní praktický problém právě ohledně sběru osobních informací o potencionálních odvedencích, a také ohledně lékařských prohlídek. Ale lze si představit, že kdyby ministerstvo přestalo bazírovat na jejich kvalitním provedení a udělalo z tohoto kritéria méně důležitá, občané by pak měli jen velmi málo možností, jak se vyhnout odvedení. To zkrácení mezi obdržením povolávacího rozkazu a nástupem na operační nasazení až na tři dny jasně ukazuje, že si s tím Ministerstvo obrany v určitých případech těžkou hlavu dělat nebude. Jak si má daná osoba stihnout vyřídit své osobní záležitosti jen za tři dny, a mezitím stihnout třeba i zdravotní prohlídku?
Chci věřit, že Česká republika zůstává právním státem a až tak daleko by to nedošlo. Proč ale zbytečně připravovat takovou legislativu, která by taková praktická rizika pro občany České republiky mít mohla?
Celý tento návrh zákona vyvolává u řady občanů velké zděšení, že se opouští koncept profesionální armády a oživuje se branná povinnost českých občanů od 18 do 60 let. To veřejnost často ani neví, že tato branná povinnost stále trvá. Je vidět, že se nás vláda zrychleně snaží připravit na spuštění krizového stavu ohrožení státu a válečný stav, a to i bez jeho projednání sněmovnou třeba na základě mimořádného opatření vlády. To je, prosím, velmi důležité. Bez projednání sněmovnou na základě rozhodnutí několika lidí ve vládě.
Nad rámec klasické obranné legislativy do novely kompetenčního zákona 2/69 je do tohoto návrhu zákona přidána pozice poradce pro národní bezpečnost, tedy funkce, která se zřizuje v úřadu vlády. Tento poradce má být současně i tajemníkem bezpečnostní rady státu. Toto vidím jako největší problém, a tato funkce bude velmi silným nástrojem premiéra, potažmo vlády. Tato funkce má být navíc finančně ohodnocena stejně, jako je plat vedoucího úřadu vlády. Přitom dříve nevídanou funkci poradce premiéra pro národní bezpečnost už zastává Tomáš Pojar z ODS, což schválila tato vláda 21. prosince 2022. Jaké kompetence bude tato pozice mít za mírového stavu a pro případ stavu ohrožení státu a válečného stavu?
Kolik zaměstnanců mu je podřízeno nebo se plánuje, aby mu bylo podřízeno? Tohle by pan premiér měl jasně vysvětlit, jak je to myšleno. A nabízí se ještě úvahy, zda by takový poradce pro národní bezpečnost neměl raději být zvolen Sněmovnou nebo celým Parlamentem. Navíc, jaké jsou kvalifikační požadavky na tuto funkci? Má vůbec bezpečnostní prověrku nejvyššího bezpečnostního úřadu na nejvyšší stupeň? A jak dlouhý bude jeho mandát? Například dvakrát pět let nebo napořád, anebo, jak říkáme my, nafurt.
Závěrem mi dovolte zdůraznit, že takto obsáhlou a nevídanou změnu branné legislativy není možné schválit bez předchozí odborné diskuse a navíc ji urychleně navrhovat ke schválení v prvním čtení v režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu. Proto poslanecký klub hnutí SPD k tomuto návrhu zákona vznáší námitku ve smyslu § 90 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tedy proti tomu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s tímto návrhem zákona už v prvním čtení. Nevím, jestli se k nám připojí ještě další poslanecký klub tak, aby mohlo být na uvedený sněmovní tisk 368 dáno společné veto, ale doufám, že ano.
Děkuji vám za pozornost.
