To považuji za samozřejmou povinnost každého subjektu, který se uchází o vládní odpovědnost. A hnutí SPD tuto ambici má a jasně to deklarujeme. Vládní návrhy na údajnou konsolidaci veřejných financí povedou k nejrůznějším důsledkům a efektům, ale k jednomu určitě ne. Ptáte se k jakému? No právě ke konsolidaci veřejných financí. Ta výsledkem vládou navrhovaných změn rozhodně nebude. Naopak. Jejich důsledkem bude pokles výběru daní a veřejných příjmů jako takových, zvýšení rozpočtového deficitu a zadlužení státu, zdražení dluhové služby a na druhé straně pokles příjmů a životní úrovně všech skupin českých občanů. A pokles konkurenceschopnosti českých živnostníků a firem a existenční ohrožení mnoha z nich.
Pokud bych měl (na) tento takzvaný vládní konsolidační balíček použít název nějakého českého filmu nebo nějakého klasika, napadá mě závěrečný díl Vávrovy husitské trilogie Proti všem. Protože toto plošné zvýšení daňového zatížení poškodí skutečně každého českého občana, poškodí zaměstnance, poškodí živnostníky, seniory, zdravotně postižené a zvláště silně pak poškodí rodiny s nejmenšími dětmi. Takže proti všem. Poškození budou. A neříkám to pouze já, stejnou řečí hovoří různé centrály, zaměstnavatelské, podnikatelské svazy, Asociace samospráv a mnozí další. Například i Česká národní banka, která varuje před tím, že tento vládní balíček způsobí dlouhodobé pokračování hospodářského propadu naší země, protože ještě více, než nyní, podsekne kupní sílu a koupěschopnou poptávku domácností. Jeho výsledkem tedy bude hospodářská recese v kombinaci s inflací, vyvolanou dalším zvyšováním nepřímých daní, tedy spotřební daně a daně z přidané hodnoty, což zdraží většinu druhů zboží a služeb na našem trhu, tedy proinflační balíček.
Makroekonomicky i fakticky to bude vražedná kombinace. Ve svých projevech jsem zde vždy hovořil o tom, proč tento vládní návrh považujeme za zásadně špatný a proč k němu podáváme desítky pozměňovacích návrhů, které mají za cíl minimalizovat jeho škodlivé dopady na české občany, na české firmy, a tím i na budoucnost české společnosti a české ekonomiky. Protože mnoho z těchto změn, pokud projdou, i když je později, až budeme spoluvládnout, zrušíme, už napáchá nevratné škody. Například v tom směru, že tisíce rodin si rozmyslí mít právě nyní dítě. Jestliže jim zrušením školkovného a omezením slevy na pečující manželku či manžela škrtem pera berete minimálně 43 tisíc čistých příjmů ročně, což je naprosto neuvěřitelný zářez, který navíc směřuje přímo proti vládou a ministrem Jurečkou k deklarovaným záměrům a principům důchodové reformy. Navíc je to činěno v době klesající porodnosti.
Několikrát jsme na jednáních s ministrem Jurečkou řekli, že žádný průběžný důchodový systém není udržitelný, pokud se nebudou rodit děti. A já se vás ptám: Budou se rodit děti, když jim vezmete peníze? Když jim vezmete slevu na manžela, na manželku, nebo když jim vezmete školkovné, když budou platit větší nájem, anebo budou platit vyšší daň z nemovitosti a budou mít vyšší náklady na bydlení? Už vidím, jak všichni mají další a další děti, protože je rozhodně mít nebudou, protože si nebudou jisti, že je budou schopni zajistit a zabezpečit. Naše poslankyně Lucie Šafránková proto v rámci pozměňovacího návrhu požaduje zachování těchto prorodinných daňových slev na současné úrovni.
Jediným legitimním postupem vlády jak v současné chvíli a v současné ekonomické situaci konsolidovat veřejné finance a zkrotit tak hrozivě rostoucí deficit státního rozpočtu a státního dluhu by bylo značně poškrtat a omezit rozpočtové výdaje. A nejen z debat o podobě státního rozpočtu na rok 2024 vidíme, že o něčem takovém vláda bohužel vůbec neuvažuje. Naopak. Oproti původnímu návrhu z doby představování konsolidačního balíčku je nyní plánovaný rozpočtový deficit vyšší o více než 50 miliard korun. Velice důležitým systémovým opatřením by bylo v této souvislosti od základu změnit či snížit rozsah a objem některých výdajů státu. Mám na mysli hlavně nemandatorní, nepovinné, zbytné či provozní výdaje státu a veřejné správy. Ale rovněž nejrůznější nenárokové neinvestiční dotace, které v ničem neslouží České republice jejímu hospodářskému růstu ani českým občanům. Dotace směřující privátním subjektům často dokonce zahraničním či politicky orientovaným jakkoliv maskovaným magickým termínem v neziskový sektor. Vláda ovšem nyní výdaje nijak výrazně omezit neplánuje. A dle všeho to nehodlá udělat ani v budoucnu.
Předpokládalo by to totiž například provést podrobný audit činností státu a veřejné správy, což vláda ve svém programovém prohlášení původně dokonce slibovala a v jeho inovované verzi tento záměr o rok posunula, což v překladu znamená, že už se nejspíš neuskuteční. Přitom to by bylo skutečně záslužné a zásadní opatření, které by nám ukázalo, jaké činnosti a agendy státu a veřejné správy jsou nepotřebné, zbytečně rozsáhlé, či duplicitní a kolik lze ušetřit z veřejných peněz. Dámy a pánové, nefinancujeme z veřejných peněz ideologie ani žádné takzvané měkké projekty, které naší zemi ani jejím občanům naprosto nic nepřinášejí. A kde jediný, kdo z nich profituje, jsou ti, kteří je provozují a inkasují na ně peníze z veřejných rozpočtů.
Až se jednou v České republice objeví rozsáhlá ložiska ropy a budeme mít masivně přebytkové státní rozpočty, jsem ochoten diskutovat, ne rovnou souhlasit, ale diskutovat o tom, jestli má nějaký spolek dostat ze státního rozpočtu peníze například na nějaké své osvětové či kulturní aktivity ve prospěch občanů v určitém regionu. Ale do té doby ne, protože ty peníze nemáme a musíme si je půjčovat od bank, za dnes už poměrně veliký úrok a dluhová služba nás v následujících letech bude činit 100 miliard. 100 miliard zaplatíme na úrocích v následujících letech každý rok. Nevidím jediný důvod k tomu, abychom v době tří set miliardových rozpočtových deficitů financovali z veřejných peněz školení o džendrismu, neboli genderismu, jak chcete, anebo aby si stát objednával politické analýzy od pochybných takzvaných think tanků, anebo podporoval svůj politický vliv v neziskovkách politickým programem.
To, že budou někde pískat na nějaké demonstraci nebo před Českým rozhlasem nebo na opoziční politiky...
A za vyložený rozpočtový zločin pak považuji tu skutečnost, že jsou z veřejných prostředků financovány subjekty - teď jsem to říkal - které se zabývají ideologicky a politicky motivovaným účelovým bojem proti takzvaným dezinformacím a fake news. Já můžu říct jenom dvě věci: jsou to neziskovky s politickým programem, které například vypnuly web našeho demokraticky zvoleného europoslance Ivana Davida s tím, že je to dezinformační web. Do toho webu nejde ani koruna odnikud jinud, z žádné jiné země než od Ivana Davida. Na rozdíl od těch neziskovek, které mu zajistily to vypnutí a řekly české vládě, že ho mají vypnout, tak tam jdou peníze z jiných zemí, z jiných velmocí. Ale ne k Ivanovi Davidovi. Stejně tak Facebook vypnul, vymazal účet demokraticky zvolené senátorce Zwyrtek Hamplové. Tak to jsou ti hlídači. To jsou ti hlídači demokracie, kteří toto dělají a které financuje tato vláda prostřednictvím českého státního rozpočtu.
Je naprostou nehorázností vyhazovat státní peníze za tyto udavačské a cenzurní aktivity, které jsou útokem na samotnou podstatu svobody a demokracie. S tím se ne my nikdy nesmíříme, ale žádný demokrat by se s tím na světě neměl nikdy smířit. Protože pokud se s tím smíříme, je to konec demokracie. Je to konec demokracie a vracíme se tam, kde být nechceme.
Jediný případ, kdy jsem ochoten tolerovat platbu soukromému subjektu ze státních peněz, je situace, kdy takový subjekt vykonává jasně definovanou veřejnou službu ve veřejném zájmu tam, kde na to stát momentálně nemá kapacity. A takové služby samozřejmě existují - například v sociálních oblastech, ve školství a podobně, například v oblasti předškolní péče či sociálních služeb pro seniory a zdravotně postižené. Nic dalšího.
Na straně rozpočtových příjmů bychom pak za klíčové a naprosto legitimní konsolidační opatření považovali zavedení srážkové daně na dividendy vyplácené ze zisků vytvořených v České republice a vyváděných odsud nadnárodními korporacemi do zahraničí. Ostatně toto je dlouhodobý postoj SPD a je to i obsahem jednoho z pozměňovacích návrhů mého kolegy Jana Hrnčíře k tomuto vládnímu tisku.
Musím se ještě vrátit k těm nadnárodním korporacím a řetězcům. Existují dokonce i řetězce, nadnárodní řetězce, které fungují jako veřejná obchodní společnost. To znamená, že veškeré zisky mohou převádět na své společníky, kteří je mohou zdaňovat například na Kypru nebo v jiných daňových rájích. Znám minimálně dva takové nadnárodní řetězce, které v České republice dělají obrat okolo 50 miliard a nezaplatily ani korunu. Ani korunu. Takže to musíte zaplatit vy. Vy všichni občané České republiky. Ale oni tady podnikají úplně zadarmo. A ještě si vyvádějí zisky bez jakýchkoliv daní do cizích zemí.
Musím zde ještě jednou důrazně zopakovat, že balík zákonů, který zde teď ve třetím čtení projednáváme, není ničím jiným než masivním plošným zvýšením všech existujících daní a povinných pojistných odvodů v České republice - zvýšením daní, které negativně dopadne na všechny skupiny českých občanů a českých ekonomických subjektů. Tento balíček bude ještě dále snižovat náš hospodářský výkon, tedy hospodářský růst měřený vývojem hrubého domácího produktu, lépe řečeno, už půjde o hospodářský pokles, nikoliv o růst.
Ostatně už teď všechny relevantní statistické údaje hovoří jasnou řečí. Ve veškerých důležitých makroekonomických parametrech jsme aktuálně doslova na chvostu Evropy. No, prostě jsme poslední! Máme nejhlubší a nejdéle trvající propad reálných mezd, nejvyšší aktuální pokles hrubého domácího produktu a nejdéle trvající nejvyšší průměrnou inflaci. Jediná makroekonomická veličina, která se u nás zatím vyvíjí pozitivně, je nízká míra nezaměstnanosti, ale i ta může být už velmi brzo minulostí - krátkodobě proto, že vládní balíček zvyšuje zdanění práce i další daňové a odvodové zatížení zaměstnavatelů a střednědobě a dlouhodobě kvůli likvidačním dopadům jednotlivých opatření Green Dealu Evropské unie na náš průmysl, hospodářství i zaměstnanost. Samozřejmě klesá i průmysl, klesá stavebnictví v České republice. A saldo zahraničního obchodu se dostalo do minusu, je -6 miliard korun.
Je až nepochopitelné, že tuto vládu propad všech důležitých ekonomických veličin v naší republice nechává v naprostém klidu. A nejde jen o tu ostudu, že jsme v Evropě nejhorší, a každý to ví a vidí. Už vidím, jak se sem hrnou ti investoři do České republiky za nestabilního daňového prostředí, za situace, kdy jsme nejhorší ve všem. Tak si myslím, že ani žádné investiční pobídky už nepomůžou a že se budou investoři raději dívat po Asii, Turecku a jiných zemích, kde jsou daleko levnější energie a kde je stabilnější prostředí.
Důležité je, že tyto varující statistické údaje nejsou jen nějaká suchá akademická čísla, ale že se za nimi skrývají konkrétní reálné osudy a životy lidí, kterým se dramaticky propadají příjmy a mizí jim celoživotní úspory, přestože celý život poctivě pracují. A za hospodářským propadem a propadem maloobchodních tržeb je už zcela viditelné strašidlo dlouhodobější recese se všemi negativy, které k této fázi hospodářského cyklu patří - to znamená zániky živností a firem, hrozba rostoucí nezaměstnanosti, a tudíž i poklesu výběru daní a růstu sociálních výdajů.
Proč si to myslím? Protože německý ekonomický motor Evropy se zastavil. Německo stagnuje, je v recesi. A nás to čeká. My jsme na Německo příliš navázání na to, abychom se tomu mohli vyhnout. A Fialova vláda namísto pečlivé analýzy, naslouchání expertům a inspirace v sousedních zemích nasloucháním expertů ve Strakově akademii vyrábí pomyslné sebechvalné nástěnky a svými nápady ještě přikládá pod kotel. Působí to podobně, jako když Miloš Jakeš hovořil v říjnu roku 1989 o úspěších přestavby. Tenkrát říkal: Máme jedinou cestu - budovat socialismus. Jiná cesta nevede. Všechno ostatní nás povede do propasti. No? A teď máme to samé. Jasně, že vedou jiné cesty. A my se je tady pokusíme nastínit.
Návrhu této takzvané konsolidace absolutně nepředcházela žádná kvalitní analýza naší současné ekonomické situace, což je zásadní defekt, který z povahy věci nemůže vést k dobrým řešením. A opět, neříkám to jenom já, ale i řada renomovaných ekonomů. Vláda nedokáže identifikovat příčiny současného neblahého stavu. A tak navrhuje zavést opatření, která jej bohužel - bohužel - ještě zhorší. Ukázkovým příkladem jsou chaotické změny v oblasti nastavení daně z přidané hodnoty, kde sama vláda přiznává, že jejich vliv na bilanci příjmů státního rozpočtu bude výrazně záporný. A navíc, chtělo by se říci jako bonus, ještě povedou k růstu inflace. Jsou proinflační. To je skutečný vládní majstrštyk, řečeno lehce ironicky.
Tato vláda prostě nemá žádnou dlouhodobou koncepci ekonomickou ani jinou, žádnou rozpočtovou ani hospodářskou politiku hodné tohoto označení, a jen se potácí od jedné pseudoreformy a krize ke druhé, přičemž ta novější je vždy ještě horší než ta předchozí. Je to spirála. Základní podkladový materiál vlády k tomuto balíčku zákonů, tedy důvodová zpráva postrádá řazení priorit a zcela zde chybí makroekonomický kontext, to znamená prognóza jeho vlivu a dopadu na vývoj klíčových makroekonomických ukazatelů.
Analýza RIA v rámci důvodové zprávy k tomuto souboru zákonů zase absolutně nedisponuje vyčíslením dopadů navrhovaných opatření na jednotlivé typy dotčených subjektů, což je například veřejná správa, kraje, obce, soukromý sektor, senioři, rodiny s dětmi, zaměstnanci a tak dále, a tak dále. Naprosto vypovídající je pak ta skutečnost, že vláda svůj návrh, o kterém tvrdila, že je kvalitní, neměnný a koaličně dohodnutý, mezi jeho prvním a druhým čtením docela zásadně změnila v mnoha důležitých parametrech, aspektech i oblastech. To také nesvědčí o standardním a promyšleném postupu vlády v takto závažné záležitosti.
Vláda ve svém balíčku, jak jsem již uvedl, zcela podceňuje či spíše úplně pomíjí inflační rizika, přitom boj proti inflaci by měl být v tuto chvíli absolutní vládní hospodářskou, politickou, ale i strategickou prioritou. Vláda a premiér současnou situaci totiž naprosto chybně interpretují tak, že klesající meziroční míra inflace znamená pokles cen a ještě navíc to vydávají za výsledek vlastní geniální ekonomické politiky. Není to samozřejmě pravda. Současná situace znamená pouze to, že ceny rostou o něco málo pomaleji než před rokem, a to z velmi vysoké předchozí základny, ale stále rostou, od nástupu této vlády již celkem o 24 %. A naprosto dramatický a kritický je pak meziroční růst cen potravin, energií a nákladů na bydlení. Tento fakt ovšem vláda zcela ignoruje, a to jak s ohledem na dopad předkládaného balíčku na náklady a fungování firem, tak i na životní a příjmovou úroveň domácnosti, které jsou v posledních měsících nuceny rekordním způsobem snižovat svou spotřebu a po desítkách tisíc padají do takzvané příjmové chudoby. To nejsou naše výmysly, jak se vláda bude snažit určitě vysvětlovat. To jsou výsledky sociologických agentur, které tato měření dělají. I tisíce příslušníků takzvané pracující střední třídy jsou proto nuceny poprvé v životě žádat o sociální dávky a vláda to v poslední době dokonce vydává za svou přednost a úspěch, namísto toho, aby urychleně nastavila takové prostředí, ve kterém poctivě pracující člověk bez problémů vyžije ze svého příjmu nebo důchodu, tak vyrábí návody, jak správně žádat například o příspěvek na bydlení. To znamená, že vláda neřeší příčiny, ale řeší důsledky dalšími výdaji státního rozpočtu. Ten státní rozpočet není nafukovací a brzo už ta bublina výdajů státního rozpočtu praskne a my to bohužel všichni pocítíme. Je to naprostá rezignace na základní poslání jakékoliv vlády. Mimochodem většina opatření tohoto balíčku znovu ještě více sníží čisté příjmy občanů, takže je nabíledni, že fronty na sociální dávky se budou bohužel zvětšovat a prodlužovat.
Vláda rovněž vůbec nechápe, a proto ignoruje roli mezd v ekonomice. V souladu s tím, že jsme bohužel ekonomickou kolonií západu a nadnárodních korporací, o čemž jsem tu již několikrát hovořil, jsou touto vládou mzdy většinou vnímány pouze jako nadbytečný náklad a jejich růst pak jako ekonomický problém. Pokud by se ovšem česká ekonomika více orientovala na vlastní rozvoj, a tudíž i na domácí poptávku a na domácí spotřebu, byly by mzdy vnímány a chápány jako významný, ba přímo hlavní zdroj kupní síly, což by bylo nanejvýše žádoucí. Výše mezd a jejich vývoj jsou rovněž klíčovými parametry pro státní rozpočet, protože od nich se odvíjí nejen inkaso daně z příjmu fyzických osob, ale právě i kupní síla domácnosti, a tudíž i výběr DPH a spotřebních daní. Ty za nás teď inkasují v Polsku, v Rakousku, v Německu a všude tam, kam jezdí čeští občané nakupovat, protože tam mají buď levnější potraviny, anebo stejně drahé, ale o mnoho kvalitnější. A tak jeden z hlavních faktorů prohlubujícího se deficitu státního rozpočtu a potažmo i takzvaného důchodového účtu hledejme právě v nízké úrovni českých mezd.
A jak jsem již naznačil, mnoho opatření konsolidačního balíčku v oblasti zvyšování daní povede ještě k dalšímu zhoršení situace v tomto směru. Co myslíte, že se děje v současné době v Polsku s daněmi? Například polští zemědělci mají odpuštěné sociální a zdravotní odvody. Polským zemědělcům byla odpuštěna silniční daň, dálniční daň. A proto sem vozí jablka, maso, zemědělské produkty za polovinu ceny, než to jsou schopni udělat naši zemědělci. A teď jim ještě zvýšíme daně dál... Tak jak to asi dopadne s českým zemědělstvím?
Je jen velmi těžko představitelné, ba zhola nemožné, že bude jakákoliv konsolidace veřejných financí úspěšná, když budou reálné mzdy nadále silně klesat, nejrychleji v Evropě, což se nyní už sedmé čtvrtletí za sebou děje. Jsme poslední v Evropě, máme pokles reálných mezd jako jediní, všude rostou, možná minimálně, ale rostou. A nám jediným ze zemí Evropy klesají reálné mzdy. A není náhodou, že těch sedm čtvrtletí za sebou. A délka tohoto období se přesně kryje s délkou vládnutí této pětikoaliční vlády. A já proto znovu zdůrazňuji a zároveň před tím varuji, že tento vládní balíček jednoznačně povede k dalšímu markantnímu poklesu čistých mezd českých občanů. Kvůli zrušení školkovného, kvůli omezení daňové slevy na manžela či manželku pečující v domácnosti o malé děti, kvůli znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, kvůli rozšíření daňové progrese u daně z příjmů fyzických osob, kvůli zvýšení sociálních a zdravotních odvodů živnostníků.
Ještě jednou se vrátím k problematice rozpočtových příjmů a potažmo i českých mezd. Česká republika přichází ročně o stovky miliard korun. Důvodem je to, že čeští vládní politici jsou poměrně zbabělí a nechtějí jít do konfliktu s nadnárodními korporacemi, s Evropskou unií ve věci zdanění a vyváděni dividend zahraničními korporacemi z České republiky. Důsledky tohoto stavu jsou veskrze negativní - a nejen v ekonomice. Ještě si řekněme, kolik je to peněz. Je to zhruba 400 až 500 miliard, které nadnárodní korporace odvádějí v rámci zisku a dividend z České republiky, plus optimalizace. A ty optimalizace nikdo nedokáže vyčíslit, ale podle mě jsou ve stovkách miliard. Důsledky tohoto stavu jsou veskrze negativní, a nejen v ekonomice. Citát: "Periferní a kolonizovaná ekonomika vytváří periferní a koloniální politiku" - říká k tomu ekonomka paní doc. Ilona Švihlíková. Co se týče odlivu zisku z české ekonomiky, tak disponujeme oficiálními čísly, která eviduje Česká národní banka. Je to dlouhodobý strukturální problém české ekonomiky, která by tak byla poměrně velmi bohatá, kdyby tyto zdroje neodcházely pryč. Bavíme se zejména o odlivu dividend v rámci nadnárodních firem, ty u nás většinou dosahují velmi vysoké ziskovosti, která je vysoce nadprůměrná i v rámci států Evropské unie.
Od roku 2006 se také obrátil poměr mezi odlivem zisků a reinvesticemi ze strany těchto firem v České republice, a to v tom smyslu, že odliv zisků vysoce převažuje nad reinvesticemi. Od té doby můžeme registrovat masivní odliv peněz z naší republiky, který je dlouhodobě pro českou ekonomiku likvidační. Jde hlavně o velké banky, nadnárodní korporace v oblasti výroby a logistiky či o zahraniční maloobchodní řetězce. Je třeba udělat proti tomu velice rychle více opatření, v prvé řadě například výrazněji podpořit domácí české firmy a snížit vliv nadnárodních a zahraničních společností v české ekonomice. Oni nám diktují, co si tady koupíme v českých obchodech. A velmi důležité je i to, aby se zvyšovaly mzdy českých zaměstnanců. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to mimo jiné znamenat i menší prostor právě pro odliv zisků do zahraničí.
U nás v České republice je enormně velký rozdíl mezi mzdovou úrovní a úrovní našeho hrubého domácího produktu, tedy mezi naší ekonomickou výkonností a platy. Jsme prostě pro zahraniční firmy a západní státy stále levnou pracovní silou. Já tomu říkám, že jde o novodobý ekonomický neokolonialismus. A je to i další velký problém. Je to palčivá otázka zneužívání vnitrofiremních, takzvaných transferových cen a zejména pak vazeb a vztahů mezi mateřskou společností se sídlem zahraničí a dceřinou společností se sídlem v České republice. To je ta optimalizace, o které mluvím, tady se tomu říká transferové platby.
To je druhý podstatný kanál vedle nezdaněných dividend, kudy se vytahují zdroje z českých firem a z České republiky. Jde například o fiktivně vysoké nájemné účtované zahraniční mateřskou společností té české dceřiné, o uměle předražené konzultační služby, nejrůznější poradenství, IT služby a podobně. Já to vysvětlím. Mateřská firma v Německu vlastní budovu, dceřiná firma v Česku v ní podniká a platí jí takový nájem, že jí nezbude žádný daňový základ na to, aby v České republice platila nějaké daně. A takových možností je x a prostě je to samozřejmě podvod.
Takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny. Jak už jsem říkal, odhadem je to 300 až 500 miliard ročně. Vedle odlivu nezdaněných dividend, který je rozsáhlý velmi podobně. Takže hovoříme zhruba o jednom bilionu nezdaněných korun ročně. To jsou závratná čísla a měly by to být i stěžejní výzvy a úkoly pro českou finanční správu a hlavně pro vládu. Ale pro tu je jednodušší zdanit české zaměstnance, snížit valorizace důchodů lidem, kteří se nemohou bránit a celý život poctivě pracovali pro český stát. Na nic jiného tato vláda totiž nemá politickou odvahu.
Dámy a pánové, rekordně vysoká a dlouhotrvající inflace ovlivňuje jak příjmy, tak i výdaje státu. Výdaje ale zvedá ještě dramaticky více. Letošní výběr daní je dokonce i o něco vyšší než celková inflace, která se podle aktuálních dat pohybuje na úrovni 8,5 %. Když k tomu připočteme ještě vybrané sociální pojištění, rostou celkově naše daňové příjmy o 11,3 %, čili významně nad úrovní inflace.
Pár čísel. Příjmy státního rozpočtu dosáhly na konci srpna růstu 21,7 %. Meziročně jde o plus zhruba 200 miliard korun. Za tímto nárůstem stál také výběr povinného pojistného meziročně +37,5 miliardy korun. Inkaso daní z příjmů právnických osob meziročně +34,5 miliardy korun. Inkaso daně z příjmu fyzických osob meziročně +19 miliard korun. Inkaso daně z přidané hodnoty meziročně +11,4 miliardy korun.
Kolegyně a kolegové, u vědomí těchto čísel říkám jasně - naším problémem nejsou nízké veřejné a daňové příjmy. Zvyšovat dnes daně a odvody je tedy nejen kontraproduktivní, ale i rozpočtově a ekonomicky nesmyslné a nepotřebné. Rozpočtový deficit primárně roste kvůli expandujícím výdajům. A zde jsou klíčovou položkou kromě dlouhodobých zbytných výdajů dotačního typu a financování nepotřebných a neproduktivních aktivit takzvaného neziskového sektoru hlavně kompenzace cen energií, které stát platí kvůli od počátku špatnému nastavení a fungování cenových stropů dodavatelům energií. Do srpna za ně stát utratil přes 50 miliard korun.
Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na těchto kompenzacích, si vezme zpět na dani z mimořádných zisků, takzvané windfall tax. To už víme, že se naplnit nepodaří. Tento poměr je v hluboké nerovnováze. Celá tato operace skončí pro stát minusem v řádu desítek miliard korun. Vláda zde tedy neintervenovala a neutrácela veřejné prostředky v zájmu zákazníků a spotřebitelů energií, tedy občanů, domácností a firem, ale pouze v zájmu a ve prospěch energetických firem s rekordními zisky, překupníků a spekulantů s energiemi.
U cen energií se ještě na chvíli zdržím, protože to je strategický problém české ekonomiky a českého rozpočtu současnosti. Česká republika letos v prvním pololetí vyvezla o 3,6 milionu megawatthodin elektřiny více, než jí dovezla. Řadí se tak k největším čistým exportérům elektřiny v Evropě. Větším čistým vývozcem elektřiny jsou v Evropské unii nyní jenom Francie, Švédsko, Španělsko a Nizozemsko. Pokud však bereme v potaz také situaci v letech 2021 a 2022, je Česká republika v souhrnu třetím největším čistým vývozcem elektřiny v Evropské unii. Před námi jsou za období od začátku roku 2021 až do poloviny letošního roku pouze Francie a Švédsko.
Tyto údaje vyplývají z nově zveřejněné statistiky britské skupiny (EnAppSys?), což je jedna z nejvýznamnějších a nejlépe hodnocených analytických a poradenských společností v oblasti světové energetiky. Z jejich dat vyplývá, že přestože Česká republika střednědobě představuje třetího největšího vývozce elektřiny v Evropské unii, české domácnosti čelí jedněm z nejvyšších cen této energie na našem kontinentu. Loni ve druhém pololetí například platily české domácnosti za elektřinu včetně daní a poplatku čtvrtou nejvyšší cenu v Evropské unii a 2,5násobek toho, co v průměru domácnosti ve zbývajících zemí Visegrádské čtyřky, které se přitom v posledních letech i letos řadí k čistým dovozcům elektřiny. Považujete to za normální? Já tedy ne. A nelogické.
Dodám ještě něco málo ohledně takzvané windfall tax. Zálohy, které na ni budou dotčené firmy a banky platit letos v září a v prosinci, budou vypočítány podle jakési fiktivní daně z jejich loňských zisků. Tyto zisky budou ale letos výrazně nižší a při konečném vyúčtování příští rok v červnu tak bude muset stát těmto firmám ještě vracet mnohamiliardové přeplatky. Takže tento problém tlačíme před sebou a bude nás stát většinou zbytečně obrovské peníze. Kdo ponese zodpovědnost? Je to péče řádného hospodáře?
A my jsme na to upozorňovali, i když to vláda vymyslela, a říkali jsme, že to tak dopadne. Všichni si dobře pamatujeme, jak Petr Fiala před volbami sliboval, že v žádném případě nezvýší daně. Redaktor se ho ptal. Žádné daně? Žádné daně. Ministr financí Zbyněk Stanjura v tom byl ještě razantnější, a to až do letošního května. Nebude na škodu si proto ještě jednou zopakovat, že takzvaný konsolidační balíček zvyšuje úplně všechny přímé daně a odvody. Úplně všechny. Daň z příjmu právnických osob, daň z příjmu fyzických osob, sociální pojištění, nemocenské pojištění, důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zdravotní pojištění i daň z nemovitostí, kde je ještě valorizační dodatek, takže ta se bude zvyšovat každý rok.
Od vlády, která v rozporu se skutečností deklaruje se jako pravicová, je také docela nehorázné, že prohlubuje a rozšiřuje daňovou progresi u daně z příjmu fyzických osob. V realitě to znamená, že každý pracující člověk, který nově spadne do pásma progresivní daně, přijde ročně až o 40 tisíc korun čistého. Tito lidé si asi budou pamatovat, komu za to vděčí, a já (v?) to doufám. Jak už jsem uvedl, v konsolidačním balíčku zcela absentuje analýza dřívějších ekonomických rozhodnutí vlády a jejich konkrétních dopadů a namísto toho je nám předkládán seznam opatření, u nichž není stanovena ani priorita řazení, ani jejich další reálné efekty. Zejména mám na mysli dopady na vývoj inflace, HDP, hospodářského růstu, vývoj mezd a zaměstnanosti.
Ze všech vládních kroků i plánů je evidentní, že vládu vůbec nezajímá jejich makroekonomický koncept. Možná si ani neuvědomuje jeho důležitost, protože v ní nesedí žádný skutečný ekonom hodný tohoto označení, ani to, proč je to důležité. Anebo si vláda skutečně myslí, že se české veřejné finance nacházejí v jakémsi vakuu, zcela nezávislém na inflaci, na mzdách či na růstu, případně poklesu výkonu ekonomiky? Asi ano, protože jak jinak si mám vysvětlit třeba to, že v situaci, kdy i běžné léky jsou již téměř rok nedostupné, vláda klidně navrhne zvednout u nich sazbu daně z přidané hodnoty. Totéž platí u zvyšování této daně u veškerých nákladů na bydlení typu vodného, stočného, tepla či palivového dřeva.
Kdy si vláda konečně uvědomí, že očekávané a rozumné daňové inkaso může získat jen z ekonomiky, která funguje, a nikoliv z ekonomiky, která se hroutí a kde pracující občané reálně chudnou? A ještě jednou a trochu z jiného úhlu k dani z přidané hodnoty: snížená daň z přidané hodnoty, tedy daň uplatňovaná na zboží základní životní potřeby, která nyní ještě činí 10 % a kterou hodlá vláda zvýšit na 12 %, je už nyní v České republice nejvyšší ze zemí střední a východní Evropy! Vyplývá to z aktuální studie poradenské společnosti Mazars zveřejněné nedávno na jejím webu. Tato společnost zde porovnává daňové systémy 22 zemí střední a východní Evropy. Studie upozorňuje na to, že už nyní jsou snížené sazby DPH v České republice vyšší než v okolních zemích.
Polsko uplatňuje snížené sazby ve výši 8 a 5 %, Slovensko ve výši 10 a 5 % Rakousko 13 a 10 % Německo využívá jednu sníženou sazbu DPH, a to ve výši 7 %, v Maďarsku jsou snížené sazby ve výši 18 a 5 %. I toto jsou kořeny a důvody toho, proč náš stát ekonomicky chřadne a proč jeho občané chudnou. Lidem je totiž jedno, jestli se zjednoduší daňový systém a budeme mít místo tří jenom dvě daně. Ale není jim jedno, jestli jim zvyšujete DPH na základní potraviny a základní věci životní potřeby. Zatímco největším firmám v určitých segmentech podnikání, zejména tam, kde neexistuje volná konkurence a skutečná tržní soutěž a kde jim navíc stát bezdůvodně vyplácí miliardové kompenzace, enormně rostou zisky a cenou za to je rekordní propad životní úrovně našich obyvatel.
Příjmy občanů brutálně snižuje dlouhotrvající inflace, jejíž břemeno jednoznačně nejvíce dopadá na běžné pracující občany s nižšími příjmy a na seniory, tedy na domácnosti a rodiny, které ve finále v cenách zboží a služeb zaplatí i zvýšené náklady firem vyvolané politikou této pětikoaliční vlády. Je to začarovaný kruh, spirála, perpetum mobile, které mají jednoho společného jmenovatele, a tím je naprostý ekonomický diletantismus této pětikoaliční vlády. Vždy se bohužel můžeme spolehnout na to, že v ekonomické oblasti, a nejenom tam, si tato pětikoaliční vláda zvolí z nabízených řešení to nejhorší možné a pro český stát a jeho občany nejméně výhodné.
Já mám z toho pocit, že tato vláda pracuje pro globální zájmy a nikoliv pro Českou republiku a české občany. Jinak si to nedokážu vysvětlit. I proto se v naší zemi už vloni propadly reálné mzdy vůbec nejvíce ze všech členských zemí OECD, tedy ze všech států ekonomicky rozvinutého světa. A to stále trvá. A je to opravdu smutné prvenství.
Vláda k tomu mlčky přihlíží, anebo, a to je ještě horší, tento neblahý trend svými rozhodnutími udržuje, prohlubuje a umocňuje. Což samozřejmě platí i o tomto balíčku, kterému já nemohu říct, že je konsolidační, spíš daňový. Co naopak v programu a v činnosti vlády v tomto balíčku úplně chybí, jsou úspory, šetření ve výdajích státu, zejména v těch naprosto zbytných a provozních. Ministr Zbyněk Stanjura při představování balíčku v květnu žongloval s čísly a grafy a s tím, kolik miliard škrtne na nejrůznějších dotacích, ale skutek zatím utek, respektive jednotlivá ministerstva začala dokonce prohlašovat, že zas až tak jednoduché nejrůznější dotační programy omezit či zastavit či poškrtat asi nebude. A naopak.
Současně už se plánují nové dotační tituly, například na Ministerstvu životního prostředí jde o dotace na opravy starých domů, na Ministerstvu průmyslu a obchodu zase o zavedení firemních dotací na pořízení elektromobilů. To jsou všechno proinflační tlaky, obrovské proinflační tlaky. Samozřejmě, pokud budou vědět všichni, že životní prostředí bude dávat dotace na opravy starých domů, zvednou se ceny stavebních materiálů a zvednou se ceny firem, které to budou dělat - to je prostě pravidlo. Nad tím už zůstává doslova rozum stát a je to až k pláči.
Totéž se dá říct o plánovaném rozpočtu na příští rok. Po schválení konsolidačního balíčku to chvíli vypadalo, že vláda bude chystat rozpočet na rok 2024 s deficitem 210 miliard korun, což byl mírný pokles proti původnímu plánu. Ale nemylte se, to už je minulost. Dnes víme, že tento deficit bude o 42 miliard korun vyšší a je otázkou, zda jde o konečné číslo. A co výdajové rámce na roky 2025 a 2026, které vláda schválila a se kterými vyjádřila hluboký nesouhlas i Národní rozpočtová rada vlády z důvodu jejich nesouladu s konsolidačním balíčkem i s projednávanou první verzí rozpočtu na příští rok. Pokud pětikoaliční vláda dodrží letošní plánovaný deficit a ty dva další, zadluží celkem náš stát za čtyři roky svého působení o 1,16 bilionu korun. To je víc než třetina celkového státního dluhu, přestože funkční období této vlády bude tvořit pouhou devítinu doby od listopadu roku 1989. Tato čísla vypovídají téměř za vše.
Připojím ještě názor České národní banky na konsolidační balíček, který jsem zmínil v úvodu svého vystoupení. Česká národní banka konstatuje, že tak zvaný konsolidační balíček zvýší lidem inflaci a firma marže. Říká to ve své nedávno zveřejněné zprávě o měnové politice. Konsolidační balíček má dle této zprávy ve své stávající podobě celou řadu proinflačních prvků. Podle této zprávy navíc připravovaný konsolidační balíček úpravami nepřímých daní lidem inflaci dokonce zvýší, zatímco firmám zase zvýší marže. To je tedy opravdu skvělé. A dále přesuny vybraného zboží mezi položky daněné nižší sazbou daně z přidané hodnoty se do konečných cen podle centrální banky i podle mě promítnou; podle centrální banky promítnou jen částečně a podle mě vůbec. Firmy a prodejci si totiž v celé řadě případů místo pouze navýší marže. A my v SPD říkáme už několik měsíců přesně totéž.
Dámy a pánové, sto procent dnes projednávaného vládního návrhu je zaměřeno na příjmy státního rozpočtu, tedy v překladu na zvyšování daní a na další tahání peněz z kapes daňových poplatníků. Ekonomické a sociální prostředí země to citelně zhorší. Ekonomický výkon v důsledku toho dále a razantněji zpomalí a výběr daní nebude ani zdaleka takový, s jakým dnes vláda, počítá. Což už se stalo ostatně několikrát a my jsme to říkali například u toho, když vláda zaváděla windfall tax.
Uvedu aspoň jeden konkrétní případ. Například zvýšení spotřební daně u určitých komodit nad určitou únosnou míru nikdy nevede ani k vládou předpokládanému vyššímu výběru této daně. A z tohoto důvodu, že kvůli vysoké finální ceně klesne domácí poptávka, občané, ale i možná zejména příslušné obchodní firmy dané zboží poptávají a nakupují v blízkém zahraničí, kde je jeho cena významně nižší. S tím přesně koresponduje aktuální situace na trhu s tabákovými výrobky, které kvůli jejich vysokým spotřebním daním a výsledným cenám čeští občané nakupují v Polsku a státní rozpočet tak přichází o miliardy korun. Protože ta krabička je tam o třetinu levnější než České republice. Dokládá to i aktuální šetření společnosti Dotykačka, která poskytuje pokladní systémy pro obchody a gastronomické podniky v České republice i v Polsku.
A finanční investiční společnost BH Securities, na kterém se podílel i její zaměstnanec a poradce premiéra Fialy Štěpán Křeček. Dle této analýzy ze zhruba 14 % cigaret spotřebovaných v České republice nevybral český rozpočet spotřební daň ani daň z přidané hodnoty, jelikož byly zakoupeny v zahraničí. A navíc díky markantně nižší ceně cigaret v Polsku zaplatili čeští občané do polského státního rozpočtu jen na spotřební dani a na dani z přidané hodnoty za tabákové výrobky vloni v přepočtu pět miliard korun. Takže ano, tato pětikoaliční vláda má svým způsobem pravdu, když říká, že zvýšení spotřební daně u tabákových výrobků, cigaret a lihu zvýší příjmy státního rozpočtu. Ale bohužel toho polského, nikoliv toho českého.
Je zcela evidentní, že v důsledku opatření tohoto balíčku českým občanům ještě více poklesne životní úroveň. Lze ovšem říci, že v míře zásahu občanů je toto vláda až zvráceným způsobem spravedlivá, řečeno s uvozovkami, protože pokles životní úrovně postihne úplně všechny sociální a demografické skupiny. Živnostníky, občany pracující na dohody, zaměstnance, zaměstnavatele, důchodce, majitele nemovitostí. V České republice jsme už navíc dávno za bodem, kde zvýšení daní automaticky lineárně zvyšuje daňový výnos, dávno a daleko za pověstným bodem zlomu, za vrcholem Lafferovy křivky vyjadřující ještě efektivní zdanění. Teď hovořím o přímých daních a daních z příjmu, kam svou povahu patří i zdravotní a sociální pojištění. Je to základní ekonomická abeceda, a přesto se vláda rozhodla ždímat vyššími daněmi z lidí další peníze, které ve velkém objemu doslova rozhází, a to na podporu různých neproduktivních činností a agend, na podporu cizích států a mezinárodních či nadnárodních organizací, na vybrané typy spekulativního dotačního byznysu propojeného se zelenou politikou Evropské unie, tzv. Green Dealem, která nás doslova pohřbívá zaživa.
Tady se musím krátce zastavit. V souvislosti s Green Dealem německé firmy a podniky dle aktuálních zpráv z ověřených otevřených zdrojů ve vzrůstající míře omezují své investice na domácí půdě a zvažují, či již uskutečňují odchody do zahraničí. Není to tak, že by se dnes rozhodly a zítra odcházely, ono to bude pár měsíců, možná let trvat, ale ten výhled je katastrofální. Důvodem jsou vysoké ceny energií, které decimují nejen německou ekonomiku, ale i mnohé další evropské ekonomiky, včetně té české. Vyplývá to například z aktuálního průzkumu dat německé Obchodní a průmyslové komory. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu proto zvažuje, či už dokonce uskutečňuje přesun výroby do zahraničí. Jedná se o dvojnásobný počet firem v porovnání s loňskem, kdy přitom energetická krize vrcholila. Obavy ze ztráty konkurenceschopnosti nikdy nebyly v Německu větší. Pokud by Německo přišlo o svoji konkurenceschopnost vskutku ve fatální míře, deindustrializace této země je nevyhnutelná a ta by byla pohromou pro celou evropskou ekonomiku a hlavně pro tu naši. Německý průmyslový motor rovněž skrze Evropskou centrální banku zachraňuje před bankrotem Itálii. Pokud by se německý průmysl zadrhl, vzrostou úroky na německých dluhopisech, ale ještě mnohem výrazněji na těch italských, a to už by bylo fatální. Řecká krize by proti tomu byla procházkou růžovou zahradu.
Německá vláda podle své zprávy schválené v polovině srpna předpokládá, že ceny energií zůstanou v zemi na zvýšené úrovni minimálně do roku 2027. Jednou z prvních obětí hrozící výraznější deindustrializace Německa by tak bylo právě české hospodářství, jemuž by tato deindustrializace hrozila zrovna tak, hlavně kvůli vysoké dodavatelsko-odběratelské provázanosti s německým průmyslem. Já si myslím, že to nemůže nikdo zpochybnit. I kvůli tomu, že nám během pár let, maximálně deseti, akutně hrozí ztráta energetické soběstačnosti, jak nás varuje státní společnost ČEPS, a jak jsem o tom zde nedávno hovořil. Včera na hospodářském výboru bylo řečeno, že v roce 2025, to znamená za dva roky, se staneme importérem elektrické energie. Importérem! Už nebudeme mít dostatek té vlastní.
Mimochodem burzovní cena elektřiny kupovaná na rok dopředu je v Německu letos v průměru stále o 312 % výše, než kolik činil průměr před pandemických let 2011-2019. Tak dramatický nárůst cen elektřiny, který nikde jinde ve světě nenastal, pochopitelně těžce poznamenává právě konkurenceschopnost německých a evropských firem a podniků, z nichž některé už raději přesunují svoji výrobu na jiné kontinenty. Nenechte si namluvit, že viníkem toho je válka na Ukrajině! Viníkem je Green Deal, protože Němci už před válkou začali zavírat uhelné elektrárny. Teď zavřeli poslední jaderné elektrárny v Německu. A když je něčeho nedostatek a jedno, jestli je to energie, nebo brambor, jejich cena roste. V této situaci, v tomto případě je to nedostatek energie a Němci elektrárny nechtějí obnovit, to znamená, že jí bude nedostateka, a válka na Ukrajině tuto věc může jenom eskalovat. Ale ta příčina je Green Deal Evropské unie.
Green Deal má i další konkrétní a aktuální negativní dopady, například s ním související dražší emisní povolenky či dražší energie přispívající k trvale navýšené inflaci, která zase generuje trvale vyšší úroky na bankovní půjčky vládám. Víte, proč se budou zavírat v České republice uhelné elektrárny, včera jsme o tom také mluvili na hospodářském výboru, přestože investovali miliardy do toho, aby nekouřily, aby ty emise byly co nejčistější? Ale my bez nich prostě nebudeme schopni vyrábět energii za několik let, protože emisní povolenky, jejich cena se bude šplhat do takových výšin, že je prostě ty uhelné elektrárny nebudou schopny zaplatit. Takže je to velký problém. Banky poté tento vyšší úrok z půjčování vládám promítnou do trvalejšího zdražení hypoték, které pak splácejí, a zároveň pronajímající majitelé nemovitostí promítnou do výše nájmů. Je to spirála úrokové a inflační smrti a její příčinou je, opět hádejte kdo - Green Deal! Tohle musíme systematicky a rychle řešit a nikoliv jako na běžícím pásu schvalovat všechny greendealové šílenosti a marně se snažit jejich ničivé dopady kompenzovat zvyšováním daní českým občanům. To prostě nefunguje. To je dočasná věc, která možná vydrží do konce této vlády, ale pak český státní rozpočet praskne ve výdajích a nelze v tom pokračovat dál. To je totéž, jako kdybychom nedávný požár v Českosaském Švýcarsku hasili pouze za použití dětských stříkacích pistolí. Tak si dokážete představit, s jakým by to bylo výsledkem! To už by Děčín i Ústí nad Labem dávno ležely popelem. A to se bohužel obrazně může stát i české a evropské ekonomice.
A ještě jednou zopakuji. To, co říkám, nejsou pouze nahodilé názory moje nebo našeho hnutí, jsou to analýzy a predikce opřené o dlouhodobé studium ekonomických jevů v mezinárodním kontextu, hlavně v dennodenní realitě. A prakticky totéž, co mi říká značná část renomovaných ekonomů, naposledy třeba před pár dny ve velkém rozhovoru pro Novinky.cz emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Ten uvádí mimo jiné toto: Hospodářský pokles Česka je závažnější, než se říká, přičemž inflaci a bobtnání rozpočtového deficitu vláda neřešila nejvhodnějším způsobem. Náš hospodářský pokles začíná už být větším problémem, než se momentálně prezentuje. Vedle Španělska jsme snad jedinou zemí, která dosud nedosáhla v objemu vytvořených přidaných hodnot úrovně z doby, než přišel covid, a teď už nám hrubý domácí produkt ani neroste. Přichází ekonomický pokles. Největšími strašáky hospodářského růstu jsou inflace a rychlost nárůstu rozpočtového deficitu. Ani jedno dosud příliš nezvládáme a v obojím patříme téměř na chvost Evropy. Profesor Hindls dále kritizuje liknavý přístup této vlády k boji s inflací, o kterém říká, že jednotlivá opatření v těchto směrech byla a stále jsou pomalá, pokud vůbec nějaká byla, a že zde vláda propásla prakticky celý rok 2022. Lidé se tudíž bojí utrácet, odsouvají svou spotřebu a někteří už na ni vůbec nemají. Tržby maloobchodu nepřetržitě klesají už 15 měsíců, přičemž právě spotřeba domácností standardně a dlouhodobě tvoří polovinu hrubého domácího produktu, tak se nemůžeme divit tomu, že HDP klesá.
Profesor Hindls hovoří i o aktuální inflaci a její prognóze, opět v podobném duchu jako jsem zde tento jev v prvním čtení i dnes popisoval já. Uvádí, že konstrukce cenových indexů je postavena tak, že za současným poklesem jejich růstu stojí vysoké loňské hodnoty míry inflace, k nimž se nyní vztahujeme, tedy vysoká srovnávací základna. A to je faktor, který se do konce roku, možná už nyní na podzim, vyčerpá a pomine.
Na otázku redaktora, jak hodnotíte postup vlády v energetické krizi, profesor Hindls odpovídá - a prosím, poslouchejte pozorně - měli jsme v roce 2022 ceny zastropovat u výrobců, ne u spotřebitelů. Výsledkem toho, že jsme tak neučinili, je zvláštní situace v letošním rozpočtu. Na jedné straně stát inkasuje vysoké příjmy ze své majetkové účasti v ČEZu, na druhé straně krvácí při výplatě kompenzací (a já k tomu dodávám energetickým firmám, překupníkům a spekulantům). Naše peníze. Nemohu vyloučit, že nakonec bilance mezi zisky z nadměrných zisků, příjmů a zisků na jedné straně, a mezi kompenzacemi cen energií na straně druhé, nebude pro státní rozpočet záporná.
Zvolený vládní přístup k cenovým stropům na energie nám tudíž jen akceleroval míru inflace. Proto zvýšil ceny energií víc než bylo nutné a potažmo tím vlastně zbrzdil i současný vývoj hospodářství. Tolik profesor Hindls.
Myslím, že k tomu není co dodat. V konsolidačním balíčku pak považuje profesor Hindls za problematické zvláště dvě věci. Za prvé plošnost zvyšování daní a pojistných odvodů včetně zavádění nových, což zatíží mnohem víc nízkopříjmové skupiny občanů, zejména pak ty s úplně nejnižšími příjmy, takže určitá část populace se může propadnout až do pásma nutné sociální podpory a pomoci, což si vyžádá zase jen další výdaje státu. A za druhé jde o komplikovanost vládních návrhů bez jasného řazení priorit, kdy se řada věcí řeší a mění za pochodu, bez koncepce anebo až ex post.
Profesor Hindls uvádí jako příklady debatu o zpřísňování podmínek pro odchod do důchodu zatímco není hotov katalog náročných profesí, z nichž zaměstnanci budou odcházet do důchodu v jiném režimu, nebo absenci podoby vládou slibované redukce dotačních titulů. Totéž přece říkáme my už řadu měsíců.
Shrňme si to tedy na závěr. Vláda zvyšuje daň z příjmů právnických osob, která tak u nás bude nejvyšší z okolních zemí. Už vidím, jak přilákáte nové investory. Zvyšuje sociální odvody živnostníkům o 60 %. To bude pro mnoho z nich pověstný poslední hřebík do rakve jejich podnikání a už vidím, jak budou brát sociální dávky, které zase zvýší výdaje státního rozpočtu. Vláda zavádí nemocenské pojištění pro zaměstnance, což je formou i obsahem klasická daň, nová daň a další zdanění práce. Dvoučlennou domácnost s průměrným příjmem to bude stát 6 tisíc korun ročně. Tato nová daň dopadne v relativním poměru nejvíce na nízkopříjmové pracující, kterým se sníží čisté příjmy. Vláda zvyšuje daň z nemovitosti a z vrozené skromnosti mlčí o tom, že se tato daň má do budoucna každoročně zvyšovat o aktuální růst míry inflace. To znamená, vláda nám tady nastavila zvyšování daně z nemovitosti, a to každoročně, tedy že k ní vláda zavádí inflační doložku. Takže důchodci nemohou mít inflaci v podobě valorizace důchodů kompenzovanou v plném rozsahu, ale vláda si ji k dani z nemovitosti přirazí. To je pozoruhodné.
Zrušením a omezením prorodinných daňových slev vláda útočí na pracující rodiny s nejmenšími dětmi a ohrožuje budoucí vývoj už tak klesající porodnosti a s tím ohrožuje i vyplácení důchodů za 20 - 30 let. A nesystémovým chaosem v oblasti daně z přidané hodnoty vláda zdražuje zvýšením její snížené sazby mnoho druhů zboží a služeb, základní denní potřeby a ještě řadu dalších komodit převádí do o jedenáct procentních bodů vyšší základní sazby. Vláda tedy opět vyvolá ducha inflace a jde na ruku některým monopolům, oligopolům a kartelům.
Ve výsledku tedy platí, že takzvaný konsolidační balíček nebude mít na veřejné finance zdaleka tak pozitivní efekt, jako je dnes prezentován, ale naopak, ten efekt bude opačný a veskrze negativní. A jeho případné schválení povede k ještě dalšímu snížení životní úrovně českých občanů a ještě více prohloubí pokles české ekonomiky.
Na to, že tento návrh má včetně důvodové zprávy přes 700 stran a je revidován dvakrát měněným souhrnným vládním pozměňovacím návrhem, je to přece katastrofální výsledek. Mnohem lepší a levnější by bylo, kdybyste, vážená vládo, nepředložili vůbec nic a kdybyste ponechali daňovou legislativu ve stavu, v jakém je dnes, když už ji neumíte nebo nechcete vylepšit tak, aby sloužila českému státu, jeho občanům a jejich prosperitě a slušné životní úrovni těch, co pracují.
Naší povinností je vysvětlovat lidem, proč je tento vládní návrh od základu špatný a nepřijatelný a proč k němu předkládáme desítky pozměňovacích návrhů, které ve druhém čtení a v podrobné rozpravě velmi podrobně představili moji kolegové.
Ale abych jen nekritizoval, SPD si jako státotvorné politické hnutí dobře uvědomuje vážnost současné i budoucí ekonomické a rozpočtové situace. Záleží nám na tom, jaký bude život občanů v naší zemi nyní i v delší časové perspektivě. Jsme si dobře vědomi toho, že v oblasti veřejných financí i v hospodaření a fungování státu musí dojít k podstatným změnám, stejně tak jako v oblasti hospodářské politiky. Proto jsme okamžitě připraveni k širší politické a odborné debatě i k součinnosti s vládou v oblastech a projektech, které považujeme za zásadně důležité. Jsou to v první řadě tyto: revize energetické politiky a převzetí zodpovědnosti státu za výrobu, distribuci, cenotvorbu a prodej elektřiny, včetně vykoupení minoritních podílů ve společnosti ČEZ a urychleného zahájení výstavby dalších jaderných bloků, a nejenom v těch Dukovanech. Skutečná důchodová reforma, zajišťující stabilitu důchodového systému a důstojné důchody na desítky let dopředu. Národní plán podpory rodin a porodnosti. Dohoda opozice a vlády na tom, jak se bránit likvidačním normám a nařízením, vyplývajícím z green dealu Evropské unie a na tom, jak se účinně bránit jejich aplikaci, tedy jakýsi plán aktivní rezistence proti green dealu.
K těmto jednáním jsme okamžitě připraveni, máme své návrhy, máme odborníky a máme odhodlání. Jde nám o lepší budoucnost České republiky, kterou při vší úctě nezajistí tento daňový balíček pětikoaliční vlády, proti kterému budeme hlasovat z důvodů, které jsem tu snad dostatečně, zevrubně a velmi konkrétně představil.
Děkuji vám za pozornost.