Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám dobré ráno. Můj dnešní projev, ve kterém sdělím, proč já ani hnutí SPD nemáme důvěru v pětikoaliční vládu Petra Fialy, nebude abnormálně dlouhý, ale také nebude vůbec abstraktní. Dokonce se v něm nebudu vracet daleko do minulosti a hovořit sáhodlouze o záležitostech, které jsme zde už několikrát probírali.
Mám na mysli zejména nejrůznější aféry a průšvihy vládního hnutí STAN, jeho neprůhledné financování společnosti (společnostmi?) sídlícími v daňových rájích, zapojení jeho vedoucích představitelů do zločinné korupční kauzy Dozimetr či dlouholetou úzkou spolupráci šéfů STANu s mafiánskými bossy a podobně. A nebo nezapomenutelné příběhy o tom, jak ministři vlády Rakušan a Gazdík rozkopávali svoje šifrované telefony, které jim poskytla mafie, přičemž ministr vnitra Rakušan dal onen šifrovaný telefon, o kterém nejprve tvrdil, že jej nikdy neměl, svým dětem na hraní, ale až poté, kdy jmenoval docela do čela civilní rozvědky člověka, který s těmi mafiány dlouhá léta spolupracoval.
Každá tato jednotlivá věc by byla jasným důvodem k pádu každé vlády. Každá je nebetyčnou ostudou a tragickou vizitkou této vlády, která má ovšem zcela hroší kůži a pod heslem "po nás potopa" jede nerušeně dál ke škodě celé země, ke škodě nás všech.
Dále tyto hrůzné excesy rozebírat nebudu. Konečný soud vynesou, a je to tak správně, voliči, a to nejpozději za dva roky při řádných volbách do Sněmovny. Tedy s jednou výjimkou, pokud ten soud nevynesou orgány činné v trestním řízení dřív než za ty dva roky. Přičemž už předtím v příštím roce ve volbách do Evropského parlamentu a do krajských zastupitelstev možná vyšlou premiéru Fialovi a i celé pětikoalici nějaký jasný signál.
Já dnes budu hovořit o jiných věcech, o vážných problémech, které Českou republiku trápí a které mají tendenci stále a nebezpečně růst a vláda nejenže proti nim nebojuje a neřeší je, ale ještě svými nesmyslnými a chaotickými kroky prohlubuje. To vše je doprovázeno nebetyčnou vládní arogancí, absencí jakékoliv zpětné vazby či nulovou sebereflexí. I proto tato vláda naši důvěru již dávno nemá a nemá ani důvěru většiny občanů. Toto již nejsou dílčí chyby, které může udělat každá vláda, toto je dlouhodobá ignorace a poškozování zájmu státu, ale i k tomu nesmíme mlčet.
Nyní se vyjádřím ke dvěma problematikám, které považuji za obzvláště závažné a ve které působení této pětikoaliční vlády je naprosto neodborné a škodlivé z hlediska budoucnosti naší země. A jehož důsledky budou velice obtížně napravitelné, pokud s tím nezačneme včas, což znamená, pokud tato vláda neskončí co možná nejdříve. První je problematika rozpočtu, veřejných financí a ekonomiky. Druhou problematikou je energetika a energetická politika. Bohužel na těchto dvou věcech, na energetice a ekonomice, závisí budoucnost nás všech. Problematice rozpočtu, veřejných financí a ekonomické politice vlády Národní rozpočtová rada vlády v souvislosti s předložením návrhu státního rozpočtu na rok 2024 upozorňuje na to, že vláda se chová zcela netransparentně a přidává si do rozpočtu příjmy, které neexistují. Její předseda Mojmír Hampl i exministr financí Miroslav Kalousek dokonce nazývají počínání vlády čarováním, a to určitě nejsou voliči SPD. Rozpočtová rada vlády kritizuje zejména fakt, že se očekávané příjmy v návrhu státního rozpočtu zvýšily prakticky přes noc o 19 miliard.
Tak... A to mezi předložením návrhu rozpočtu do vlády a na konci srpna a jeho schválením na konci září. Vláda tvrdí, že jde o příjmy z daní a pojistného, které vzrostou kvůli očekávanému zvýšení počtu zahraničních zaměstnanců u nás, což je samosebou o sobě velmi problematické. Tento výklad ale Národní rozpočtová rada odmítá. Není důvod předpokládat, že se během září objevily zásadní nové informace o očekávaném daňovém a pojistném inkasu v roce 2024, které nebyly k dispozici na konci srpna, tvrdí rozpočtová rada ve svém prohlášení. Takové příjmy tedy vůbec nemusí existovat, ačkoliv vláda s nimi dopředu v návrhu rozpočtu počítá. Stejně tak Národní rozpočtová rada poukazuje na to, že se vláda chová v případě návrhu státního rozpočtu netransparentně. Miliardy z rozpočtového deficitu převedla na Státní fond pro rozvoj dopravní infrastruktury a tuto částku již k rozpočtovanému schodku, asi z vrozené skromnosti, nepřečetla.
Důsledkem tohoto žonglování s čísly je mimo jiné i to, že nelze korektně srovnávat salda státního rozpočtu v čase. Pokud je použit výše uvedený postup, opticky dochází ke zlepšování salda státních rozpočtů, ale věcně se situace veřejných financí nezlepšuje, uvádí k tomu Národní rozpočtová rada vlády. A je to i další důkaz nedůvěryhodnosti této vlády ve smyslu, o kterém jsem tady už několikrát hovořil. Je to esence její nedůvěryhodnosti. Kličkování, porušování slibů, lhaní, výmluvy, zpochybňování tvrdých statistických dat.
Pokud bych to chtěl říct diplomaticky slovy Mojmíra Hampla nebo pana Kalouska - čarování s čísly. To je nedůstojné jakékoliv vlády České republiky. V návrhu státního rozpočtu rovněž roste význam nedaňových příjmů, jako jsou dividendy či příjmy z prodeje emisních povolenek
Predikce těchto příjmů však nepodléhají posouzení výboru pro rozpočtové prognózy, což vládní rozpočtová rada považuje za rizikové. Výnosy z prodeje emisních povolenek navíc nelze použít na krytí běžných výdajů rozpočtu, jak za chvíli více rozvedu v pasáži o energetické politice. Zcela nově totiž platí svévolná přísnější pravidla Evropské unie a výnosy z těchto povolenek lze použít jen na opatření související s klimatem. Nesmysly.
Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila vláda v rámci pětičlenné koalice nenašla shodu nad úspornými opatřeními a uchyluje se proto pouze k laciným trikům a výmluvám, kterými obhajuje neplnění předvolebních slibů, tedy skutečnou konsolidaci veřejných financí. Cituji: "Žádná konsolidace se nekoná a v tomto volebním období již evidentně ani konat nebude. Vše, co vláda slavně ušetří konsolidačním balíčkem, obratem utratí jinde a výsledný stav je prakticky stejný jako před zahájením jejího konsolidačního úsilí." Prohlásil mimo jiné analytik Vít Hradil. Něco podobného jsem zde říkal a podrobně zdůvodňoval ve svých projevech k takzvanému vládnímu konsolidačním balíčku. A něco si ještě schovám pro detailnější projev k návrhu rozpočtu.
Vláda ve svém konsolidačním balíčku z jara letošního roku slibovala výrazné úspory na výdajové straně a tvrdila, že podstatná část se jich odehraje ve škrtech v národních dotacích, které plynou přímo z veřejných peněz. Tak se na to pojďme trochu podívat. Vyškrtat se má nakonec 84 miliard, ovšem nejpodstatnější část této částky, 38 miliard, tvoří ukončení dotování poplatků na takzvané obnovitelné zdroje, které budou znovu platit domácnosti. To znamená, že vláda nakonec škrtla národní dotace jen v objemu 46 miliard. Přenesení poplatků za obnovitelné zdroje energií na občany bude mít rovněž za následek zvýšení složené daňové kvóty a přispěje i k vyššímu růstu inflace. To je opravdu vládní ekonomický majstrštyk. A opět to ještě více rozvedu za chvíli, kdy budu hovořit k energetické problematice.
Ještě pro lepší a konkrétnější představu doplním, že plánovaný deficit rozpočtu na rok 2024 je ve výši 252 miliard, který vláda vydává za fantastický výsledek svého konsolidačního úsilí. Odpovídá zhruba 25 000 korunám na každého Čecha, včetně kojenců. Průměrná čtyřčlenná rodina si tak prostřednictvím této pětikoaliční vlády jen na příští rok nedobrovolně na finančním trhu vypůjčí 100 000 korun, které bude muset v budoucnu splatit i s úroky, a to prostřednictvím vyšších daní. To, co se u nás v této oblasti děje, přitom není na evropské poměry normální. Ceny u nás rostou stále výrazně rychleji než v jiných zemích. Máme čtvrtou až šestou nejvyšší inflaci z celé Evropské unie a trvá nejdéle. V Evropě je mnoho zemí, které už zvládly dostat vlnu zdražování, jež byla globálním fenoménem před dvěma lety, pod kontrolu. Například v Nizozemsku momentálně rostou ceny jen o 0,2 %, v Dánsku o 0,9 %, Estonsko, které bylo dlouho evropským rekordmanem ve výši inflace, má nyní inflaci na úrovni 4,2 %, takže nejde o globální, ale čistě o náš domácí problém, o problém této vlády.
Ani lehce příznivější čísla ze srpna a září ohledně plnění státního rozpočtu neznamenají, že vláda začala náhle šetřit. Výdaje rostou stále velmi rychlým tempem. Oproti předchozímu roku utratil stát o 178 miliard korun více, to je vzestup o 12 %. Kompenzace cen energií stály skoro o 56 miliard korun více než vloni. To jsou peníze, které stát zpětně proplácí energetickým firmám, když jim kompenzuje rozdíl ceny mezi stropem na energie pro domácnosti a firmy a cenou, kterou si obchodníci s energiemi účtují celkem. Platí to spekulantům a obchodníkům místo aby to dal českým občanům. Tím, co vylepšilo plnění rozpočtu na konci září, je rapidní růst příjmů. Ty se celkově meziročně zvedly o 23 %. Stát získal na příjmech za prvních devět měsíců letošního roku o 268 miliard korun více než vloni, a to ještě skutečný výběr takzvané windfall tax výrazně pod vládním odhadem zaneseným do zákona o státním rozpočtu na letošní rok. V září přišly první zálohy na tuto daň, ty vynesly 25,5 miliardy korun. Podle dostupných informací ale skoro tři čtvrtiny této částky, zhruba 19 miliard korun, zaplatila jediná firma - ČEZ. Všichni ostatní od bank po privátní energetické společnosti optimalizovaly, jak jsem zde rovněž předpovídal, své hospodaření tak, aby v podstatě žádnou windfall tax nezaplatily. Je to tedy de facto daň pro polostátní ČEZ. Bez jeho dividend a speciální daně by byl schodek rozpočtu o 73 miliard korun vyšší.
Je to zvláštní perpetuum mobile. ČEZ si účtuje rekordní ceny za elektřinu. Občanům a firmám je vláda kompenzuje prostřednictvím cenových stropů a rozdíl mezi tímto stropem a finální cenou naopak kompenzuje stát ČEZu a z něj si pak dividendou a mimořádnou daní vytáhne peníze zpět do rozpočtu. Jen pro zajímavost, kolik úředníků musí tento umělý a nikoliv nezbytný mechanismus obhospodařovat? A kolik nás to stojí? Jsme jediná země Evropské unie, která se ještě svým ekonomickým výkonem nedokázala vrátit do doby před začátkem covidové pandemie v roce 2020. Jsme zemí, v níž se od té doby nejvíce propadly reálné mzdy a platy. A patříme k zemím, kde se za tyto poslední tři roky zdražilo nejvíce v celé Evropě zboží a služby, stojí dnes zhruba o 37 % více než před rokem 2020. To je i míra znehodnocení úspor českých občanů, což je trestuhodné.
Po zhruba dvou letech dvojciferné inflace vydává vláda za svůj obrovský ekonomický úspěch, že inflace klesla na 8 %. Jenže to je politický marketing a obchod s iluzemi. Stále se zdražuje už mnohokrát zdražené zboží z enormně vysoké předchozí základny. A základní zboží a služby, denní životní potřeby, ceny energie, bydlení a potraviny dále zdražují tempem několika desítek procent meziročně. Přitom průměrná míra růstu inflace v Evropské unii je aktuálně 6 %. Spojené státy americké jsou na třech procentech. Takže žádné vnější vlivy, žádná Ukrajina. Musíme si zamést před vlastním prahem. Ceny energií v srpnu podle Eurostatu ve většině zemí Evropské unie ve srovnání s předchozím rokem klesaly. V některých i velmi výrazně, třeba v Nizozemsku o 27 %. My naopak patříme k zemím, kde stoupaly.
Nemůžu se v pasáži o ekonomické a rozpočtové politice vlády vyhnout konsolidačnímu balíčku. Ale promluvím o něm z jiné perspektivy než dříve, z nadhledu a za pomoci aktuálních analýz renomovaných ekonomických subjektů. Vládní konsolidační balíček nejvíc zasáhne do rozpočtu domácností vychovávajících nejmenší děti, což je naprostá tragédie a další popření vládních předvolebních slibů a jejího vlastního programového prohlášení. Jde zejména o důsledek rušení a omezování prorodinných daňových slev. Analýza společnosti BDO například vypočítává, že v absolutních číslech může činit propad pro středně příjmovou rodinu se dvěma dětmi okolo 63 000 korun čistého ročně. Obecně lze říci, že z důvodu zrušení či omezení některých daňových slev a zavedení příspěvku na nemocenské pojištění zaměstnanců se v procentuálním vyjádření nejvíce zvýší daňové a odvodové zatížení u rodin s dětmi staršími tří let, kdy má rodič zaměstnanecký příjem asi 40 až 50 000 Kč měsíčně a druhý rodič je doma s dětmi. Zde se dostáváme na úroveň až asi o 10,5 % vyšších odvodů. Tolik citace z této zprávy. Zaměstnanec se dvěma předškolními dětmi staršími tří let a s příjmem 50 000 Kč měsíčně se musí připravit na roční propad příjmů o 63 000 Kč čistého.
Suma sumárum po započtení všech položek mu vzrostou celkové odvody z 29 000 na 91 000, což je něco strašného a mohu slíbit, že až převezmeme vládní odpovědnost, vrátíme zdanění všech poctivě pracujících lidí, vychovávaných své děti, na předchozí úroveň. Stát je nesmí trestat a neschopná a neúspěšná vláda jim nesmí brát jejich tvrdě vydřené peníze za to, abychom je potom ještě navíc pochybným způsobem rozházeli. Lidé s příjmy do 30 000 korun budou po schválení vládního konsolidačního balíčku platit dokonce vyšší daně, než platili před zrušením superhrubé mzdy. To je výsledek činnosti údajně, ale pouze deklaratorně pravicové a ekonomicky liberální vlády. No, v žádném případě.
Pojďme k energetice, energetické politice vlády. Naši odběratelé se přes opakované a dlouhodobé proklamace vlády a premiéra, slibovaného zlevnění energií, příští rok nedočkají. Způsobí to zdražení takzvaných regulovaných složek elektřiny a plynu. Výsledné ceny budou tedy nepochybně vyšší, než ty letošní. Už tak velmi vysoké i přes jejich nešťastné a nesprávně provedené zastropování, které za pár týdnů skončí. V případě elektřiny se od nového roku vrátí na faktury odběratelů domácností i firem poplatek za takzvané obnovitelné zdroje energií, který byl nyní koncovým odběratelům odpuštěn a činí 600 korun za spotřebovanou megawattu silové elektřiny. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely může konečná cena elektřiny vzrůst o 10 %. Většina energetických analytiků a hlavně představitelů průmyslového a podnikatelského sektoru je však ve svých prognózách mnohem pesimističtější.
V regulovaných složkách energií totiž významně vzrostou i poplatky za distribuční systémové a přenosové služby. Poplatky na krytí technických ztrát v soustavách a na služby výkonové rovnováhy, které jsou ovlivněny cenou silové elektřiny a které pro letošní rok stát zastropoval na loňské úrovni a dotoval je. To všechno nyní také končí. Ceny za distribuci by tak mohly vzrůst o dalších až 30 %, přičemž přesné údaje o cenách regulovaných složek elektřiny a plynu budeme znát až po listopadovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Což je mimochodem nesmírně pozdě, zejména pro firemní a podnikatelský sektor, vzhledem k jeho rozpočtovému, finančnímu a strategickému plánování. Distribuce a regulované složky ceny obecně zdraží jak u elektřiny, tak i v případě plynu.
Takže byť cena silové elektřiny na trzích mírně klesá a někteří dodavatelé ji zlevňují i pro své zákazníky oproti letošnímu roku, podstatně naroste regulovaná složka cen energií, a to zejména z vůle a vinou této vlády a jejího rozhodnutí o převedení takzvaných zelených poplatků zpět na domácnosti a firmy. V podstatě to znamená další nepřiměřené zvýšení daní, protože tento poplatek, stejně jako televizní a rozhlasové koncesionářské poplatky, má v podstatě podobu a povahu daně nebo kvazi daně. Je povinný a prostě mu nikdo neunikne. Kromě distribučního poplatku, do kterého se propisuje odebrané množství elektřiny, spadají do regulované složky cen energií také poplatky pro regulátora trhu, poplatky a platby za jistič. I ty porostou.
A také si musíme připočíst daň z přidané hodnoty a daň z elektřiny, což je výmysl Evropské unie. I proto se ve faktuře za elektřinu už vyzná jen skutečný energetický expert. Jedna část faktury za elektřinu tedy bude zvolna klesat, u její druhé části, té regulované, dojde k jejímu výraznému růstu a k růstu vyššímu, než bude onen pokles té první neregulované složky elektřiny. Například i analytik investiční společnosti XTB Jiří Tyleček říká, že je jasné, že situace se zdražením faktur za elektřinu nezvrátí ani případné další zlevňování u dodavatelů energií, protože to vymaže právě vrácený poplatek za obnovitelné zdroje energií a zvýšení distribučních poplatků. To tedy bude finální výsledek takzvaného vládního snižování cen energií, na jehož konci bude dražší elektřina i plyn pro všechny jejich odběratele.
Takhle tedy tato pětikoaliční vláda vyřešila energetickou krizi. Vyřešila v uvozovkách samozřejmě. A to je pouze začátek. Zdraží se ceny nejen elektřiny a plynu, ale i ceny dálkového tepla. A i v tomto případě se jedná ze strany vlády o věrolomnost a porušení veřejného slibu. Domácnosti, které odebírají teplo dálkově, měly díky vládou slíbené podpoře tepláren dostat kompenzace za loňské velmi vysoké ceny tepla. Nyní ale vláda tuto podporu svým rozhodnutím na poslední chvíli zrušila a žádné prostředky na plánovaný program neuvolní. Lidé tak žádné kompenzace neobdrží a teplárny mohou své žádosti, do kterých investovaly čas i peníze, hodit prostě do koše. Jen proto, že se tato vláda prostě rozmyslela a nepovažuje firmy a občany za své plnohodnotné partnery, se kterými je prostě nutné jednat férově. Takže i u dálkového tepla lze očekávat další růst ceny, zejména u toho, které je vyráběno z uhlí.
Ještě krátce k obnově plateb solárním baronům ze strany domácností a firem. Nabízelo by se i jiné řešení. Hradit tyto poplatky z výnosu z emisních povolenek, což připouštěl a preferoval právě rezort průmyslu a obchodu a často o tom hovořil i europoslanec za ODS Alexandr Vondra. To by však podléhalo souhlasu Evropské komise a schválení příslušné výjimky, což je jen obtížně představitelné. Ano, i toto je ona proklamovaná výhodnost členství v Evropské unii, řečeno samozřejmě v uvozovkách. Když mohl ničivý unijní vynález spekulativní systém obchodování s emisními povolenkami poprvé posloužit i jedné dobré věci, není to kvůli té samé Evropské unii možné. A vzpomeňme si i na to, jak v době květnového představování konsolidačního balíčku ministr financí Zbyněk Stanjura prohlašoval, že se vláda nebude bát jít se solárními barony klidně i do arbitráží a že se tato platba spotřebitelům na faktury navrátí. Nevrátí.
I Ministerstvo průmyslu tehdy tvrdilo, že se platby na podporu takzvaných obnovitelných zdrojů na domácnosti znova přesouvat nebudou. Mechanismus upravíme tak, aby se platby za podporu obnovitelných zdrojů energie nepřenesly na domácnosti, říkal tehdy jasně mluvčí tohoto rezortu Vojtěch Srnka. A zřejmě nešlo o větu, která ho náhle napadla na tiskové konferenci. Ovšem kde že tyto květnové sliby jsou. A je to mimochodem jeden z hlavních důvodů, proč tato vláda nemá naši důvěru a nemá ani důvěru drtivé většiny občanů. Ne pouze proto, že vládne špatně a svěřené rezorty spravuje neúspěšně, ale proto, že lidem, kteří jí financují, opakovaně lže. A rovněž opakovaně porušuje své veřejně dané sliby.
Rovněž Svaz průmyslu a dopravy opakovaně žádá vládu, aby našim podnikům pomohla v zajištění dlouhodobě konkurenceschopné ceny energií ve srovnání s okolními zeměmi. Protože v období, kdy již u nás mnoho měsíců klesá ekonomický výkon a průmyslová produkce, tato pětikoaliční vláda od ledna zdraží elektřinu i všem podnikatelům a firmám tím, že budou muset ve svých účtech rovněž dotovat podporu obnovitelných zdrojů energie. Vedoucí představitelé Svazu průmyslu a dopravy minulý týden na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně premiéru Fialovi vyčetli toto zdražování elektřiny a v důsledku toho i další extrémní snížení konkurenceschopnosti českého průmyslu a exportu. Firmám a podnikatelům vadí, že se jim poplatky na podporu obnovitelných zdrojů nejen obnoví, ale dokonce ještě ve srovnání s obdobím do roku 2022 zvýší. Zatímco tedy v případě domácností lze očekávat zdražení elektřiny v rozmezí 10 až 20 %, u firem bude růst ceny mnohem vyšší a dramatičtější.
Podniky v energeticky náročných oborech například čeká podle odhadu Svazu průmyslu a dopravy zvýšení cen až v násobcích, tedy až o stovky procent, což pro ně bude opět naprosto likvidační. Jde o naprostý hazard s budoucností českého průmyslu a podnikatelského sektoru a o projev neúcty této pětikoaliční vlády k těm, kteří zajišťují největší část veřejných příjmů.
Ekonomický aspekt a vrcholný paradox celé podpory takzvaných zelených energií je i následující. Každý rok přispívá český státní rozpočet podnikatelům v oblasti takzvaných obnovitelných zdrojů energie dle údajů státního operátora trhu s energiemi zhruba 44 miliardami korun. Kromě toho Ministerstvo průmyslu a obchodu každoročně vypisuje další stamilionové dotační programy, například na výstavbu větrníků. Zatímco daňoví poplatníci platí stále více, investorům se zkracuje návratnost jejich investic, zvyšuje se jejich výnosnost a ziskovost.
Nicméně v tomto kontextu málo zaznívá, že obnovitelné zdroje energie nejsou ani tak cestou k energetické soběstačnosti země či k naší ekologické budoucnosti. Tyto takzvané zelené energie jsou především skvělým investičním instrumentem a byznysem nedobrovolně financovaným daňovými poplatníky. Není to tržní, ale čistě ideologický, nástroj. Jde výhradně o plnění direktiv a závazků Evropské unie, které ničí naši energetiku, náš průmysl a naše veřejné finance.
Co je ještě obzvláště důležité a docela alarmující. Nad úrovní vládního cenového stropu pro elektřinu a plyn má v současné době smluvně zafixované ceny energií 4,2 % domácnosti a podnikatelů. Na počátku příštího roku, až cenové stropy přestanou platit, by tak těmto odběratelům mohly skokově stoupnout platby za elektřinu a plyn. Týká se to zhruba 370 tisíc odběrných míst, z toho jde o 330 tisíc domácností. Uvedl to nedávno v tiskové zprávě Energeticky regulační úřad.
Úřad současně vyzval spotřebitele, aby se co nejdříve snažili získat u dodavatelů nižší ceny, což je dokonalá hraběcí rada hraničící s výsměchem. Co poradí těmto lidem vláda, co pro ně udělá? I třeba v kontextu toho, že z nedávno zveřejněného průzkumu agentury IPSOS dokonce vyplynulo, že zhruba 2/5 lidí dosud nezaznamenaly informaci o zrušení cenových stropů na energie ke konci letošního roku.
Před pár dny Rada Evropské unie schválila směrnici, že by členské státy měly do roku 2030 produkovat 42,5 % celkové spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Jde o součást zlopověstného balíčku Fit for 55, opět za souhlasu zástupců české vlády. To už jsme opravdu úplně rezignovali na své národní zájmy a na naši budoucnost? To už se budeme navěky bát v Bruselu promluvit? Kde je předvolební holedbání Fialovy vlády, že se opatřením vyplývajícím z Green Dealu postaví? Nic, nic takového se nestalo. Skutečnost je úplně opačná. Čili jde o další důkaz nedůvěryhodnosti současné vlády.
Již jednou jsem zde zmiňoval i základní a velmi varující analýzu a prognózu státní společnosti ČEPS o naší energetické budoucnosti. Dle této zprávy bude Česká republika od roku 2030 závislá na dovozu elektřiny, které může být i nedostatek. To vše v případě, že budou postupovat stávající trendy a že se budou naplňovat opatření vyplývající z Green Dealu a masivní podpory obnovitelných zdrojů energií a elektromobility a v případě naplnění závazků uhlíkové neutrality v roce 2050 v celé ekonomice České republiky.
Tato pětikoaliční vláda dělá vše pro to, aby se tyto černé scénáře naplnily. Respektive nedělá vůbec nic proti tomu, aby se realitou nestaly. Česká republika tedy bude od roku 2030, pokud ukončí výrobu energie z uhlí, závislá na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí. Naší zemi v určitých případech dokonce hrozí nedostatek elektřiny, zejména proto, že kvůli rapidnímu, umělému a direktivnímu, růstu cen emisních povolenek a snižování jejich počtu se stane naše tradiční výkonná a špičková úhelná energetika postupně nerentabilní, přestože máme zásoby uhlí ještě na desítky let i bez prolamování limitů. Pouze a jedině díky soudruhům z Bruselu, kteří zobou z ruky aktivisticko-politické zeleno-rudé lobby a rozhodli se poroučet větru a dešti. A naše vláda před nimi stojí v předklonu.
Zelení aktivisté dělají vše pro to, aby se všechny naše uhelné zdroje co nejrychleji odstavily, bez ohledu na to, jaké to bude mít dopady na naši energetiku, průmysl, ekonomiku a vlastně celou společnost. Postupují tak i poté, kdy nás jejich intenzivní úsilí zaměřené proti jaderné energetice přivedlo do situace, kdy nemáme za uhelné zdroje žádnou nízkoemisní a plně funkční náhradu. A vláda je poslouchá, jako kdyby jí sdělovali nějakou neměnnou, zjevnou, pravdu.
Problémy s dodávkou elektřiny, hlavně v zimním bezvětrném období, však nebudou jediné, ke kterým nás přivede odstavení uhelných elektráren. Je třeba připomenout, že na uhlí je doposud závislá i celá řada tepláren a domácností. Pokud se uhelné elektrárny odstaví, může být pokles spotřeby uhlí takový, že se těžba v existujících dolech ekonomicky nevyplatí a ty se uzavřou. Vláda opět mlčí, na rozdíl od polské vlády, která si vyjednala v Bruselu výjimku a bude uhlí těžit a vyrábět z něj elektřinu ještě mnoho dalších let.
Náš stát se do budoucna absolutně neobejde bez výstavby dalších jaderných zdrojů. Co pro tuto výstavbu učinila současná vláda? Odpovědí je opět velká nula. Je to hazard a selhání. Takhle se odpovědná vláda chovat nemůže. Vždyť by to měla být naprostá národní priorita. Kde je nějaká vládní koncepce, kde je vyjádření vlády k této závažné analýze? Energetická bezpečnost a soběstačnost přece musí být na prvním místě.
Vzhledem k nejistotám ve vývoji a zavádění budoucích technologií a zachování dnešních přebytků výroby elektrické energie v jednotlivých zemích existuje riziko, že dovoz elektrické energie brzo přesáhne 10 % spotřeby elektřiny v České republice, uvedl mimo jiné ČEPS v této své zprávě. Analýza ČEPS navíc předpovídá další zhoršení situace po roce 2030, která by mohla vyústit až k vážným problémům s přiměřeností soustavy.
V případě naplnění takzvaného dekarbonizačního scénáře, který počítá s výrazným nárůstem spotřeby elektřiny v dopravě či průmyslu, by tak mohl být v naší zemi v poměrně krátké době i nedostatek elektřiny. V tomto případě bychom už za sedm let byli nuceni pokrývat pětinu své spotřeby elektřiny z dovozu. Protože by se zřejmě nedařilo dostatečné množství elektřiny vždy dovést, už v roce 2030 by více než 100 hodin ročně bylo charakterizováno nedostatkem elektřiny v síti a za další tři roky by šlo o tisíc hodin ročně bez elektřiny.
Vláda má všechny tyto alarmující informace k dispozici, a přesto se nejen v energetické politice chová, jako by se nic nedělo. To nelze omluvit ničím. Čtyři roky s touto pětikoaliční vládou u moci nás mohou doslova a do písmene vyjít neskutečně draho a také vyjdou, a to nejen finančně. Rekordním růstem státního dluhu, který se za jejího působení zvýšil více než o třetinu a překoná tři biliony korun, což nás ještě pevněji uváže do dluhového otroctví v závislosti na zahraničních věřitelích, ale zejména v podobě podkopání naší energetické soběstačnosti, která je základem a nezbytným předpokladem naší budoucí prosperity i samotné státní suverenity. To si naši občané a náš stát, který za pár dní oslaví státní svátek výročí vzniku naší první samostatné republiky, absolutně nezaslouží.
Co říct závěrem? Napadá mě neslavně proslulý citát, vyjádření někdejšího maďarského premiéra Ference Gyurcsányho z roku 2006, jehož skandální obsah otevřel dveře k nástupu Viktora Orbána a jeho strany Fidesz do vlády, díky čemuž je dnes Maďarsko silným a suverénním státem, jakým jednou opět bude i Česká republika. Ten citát uvádím jako varování. Jde o slova premiéra Gyurcsányho z uzavřeného zasedání tehdy vládnoucí maďarské socialistické strany. Nemůžu si pomoci, ale ta slova mi v mnohém připomínají naší dnešní českou realitu. Možná je to jenom náhoda, možná nikoliv.
To vyjádření zní takto, cituji: "Lhali jsme ráno, lhali jsme večer. Je zřejmé, že jsme se posledními dvěma roky prolhali. Bylo úplně jasné, že to, co říkáme, není pravda. Přitom jsme čtyři roky nedělali vůbec nic. Nedokážete mi říci jediné podstatné vládní opatření, na které bychom mohli být hrdi, ovšem s výjimkou toho, že jsme se nakonec dokázali vrátit k vládnutí." Doufejme, že ta poslední věta zůstane v českém případě nenaplněna. Děkuji za pozornost.