Zmizela kolonka. A zmizela i podpora pracujících rodičů
V poslední době jsem obdržela mnoho dotazů od rodičů, proč se z přihlášek do mateřských škol ze dne na den vytratila kolonka „zaměstnání“. Před rokem tam byla, teď už ne. Poptala jsem se na radnicích a dostala tuto odpověď: „Prý je to diskriminační!“ Radnice se přitom odvolávají na doporučení ombudsmana z roku 2012.
Náš stát má jako jeden ze zásadních strategických materiálů v rámci péče o rodinu zpracovanou a přijatou takzvanou Národní koncepci podpory rodin s dětmi. Podle této koncepce by měl podporovat rodiče, aby si udrželi zaměstnání.
Tato podpora je na „doporučení ombudsmana“ najednou pryč. Rodič, který nepracuje, je na mateřské s druhým dítětem nebo práci hledá, má úplně stejnou šanci mít dítě ve školce jako rodič (a to třeba i samoživitelka či samoživitel!), který chodí denně do práce, a má tedy objektivně na hlídání dítěte méně času.
Je tedy otázka, kdo je zde vlastně diskriminován. Samozřejmě, že jako matka nemám nic proti mateřské, ale z vlastní zkušenosti vím, že na mateřské dvě děti ohlídám, a pokud ne, řeším hlídání po příbuzných a známých.
Chápu také situaci, kdy někdo ztratí práci a je momentálně s dítětem na podpoře, ale takové opatření, které přijaly školky na „doporučení ombudsmana“, vystavuje přece i rodiče, kteří momentálně pracují, nebezpečí, že kvůli nepřijetí dítěte do školky o práci přijdou.
Chtěla bych touto cestou upozornit, že doporučení ombudsmana není ničím zavazujícím, nejde o rozhodnutí Ústavního soudu. Nezakládá žádnou povinnost a už vůbec nejde o zákon. Vedení mateřských škol, ale i úředníci městských či krajských úřadů by se neměli za toto „doporučení“ schovávat, ale spíše bojovat za zaměstnané rodiče malých dětí.
Jinak totiž hrozí, že stát, potažmo kraje či obce, zaplatí rodičům, kteří nepracují, hned dvakrát. Jednou na sociálních dávkách a podruhé za pobyt jejich dětí ve školkách.
Samozřejmě, že se často setkávám s pracovitými a vstřícnými vedoucími školek, kteří dokážou v rámci toho, co mohou či nemohou, skutečně udělat maximum pro to, aby byli přijímáni takové děti, jejichž rodiče to velmi nutně potřebují. Setkávám se ale bohužel i s takovými, kteří si jen kryjí záda.
Jednou ze základních oblastí podpor z hlediska potřeb rodin je podle výše zmíněné Národní koncepce podpory rodin s dětmi zaměření na „slučitelnost práce a rodiny a služeb péče o děti“. A cituji dále: „Proto je třeba koncipovat taková opatření, která budou reagovat na přání a potřeby rodin, včetně udržení profesní kvalifikace i po dobu péče o dítě.“
Neměli bychom tedy diskriminovat rodiče, a zejména samoživitelky či samoživitele, kteří se snaží pracovat a zaopatřit v raném věku své dítě. A neměli bychom je diskriminovat ani na „doporučení ombudsmana“, které mluví o diskriminaci.
Radka Maxová
