Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker opětovně vyzval členské země EU, aby ve svých právních řádech garantovaly občanům minimální mzdu a současně zaručily finanční podporu nezaměstnaným, kteří aktivně hledají práci. Juncker podobná levicová prohlášení deklaroval už před svým zvolením předsedou EK a někteří členové komise teď navrhují, aby v EU bylo možné zavedení takovéto mzdy právně vynucovat.
Tento návrh je pro mě alarmující. Poslední dobou se v Česku i Evropě velmi často objevují návrhy, které způsobem hospodaření připomínají úplně jiné režimy s hesly typu „všechno rovně všem“. Bohužel to nikoho už moc neznepokojuje, i když z praxe dobře víme, že něco takového nelze zavést bez ztráty demokracie. Někteří levicově orientovaní evropští politici jako by si ani nevšimli, že je celý svět v rychlém pohybu a že ani samotná Evropská unie nebude za pár let, ne-li měsíců, určitě vypadat tak jako dnes.
Nemůžeme se v EU opírat o legislativy jednotlivých zemí, které většinou vznikly po druhé světové válce. Navíc vznikaly ze zcela jiných důvodů, vycházely ze zcela jiných kořenů a ještě se opírají o různé národní zvyklosti, tudíž nejsou a nikdy ani nebudou kompatibilní. A to nemluvím o finančních nákladech pro jednotlivé evropské země. Každý stát se v současné době musí rychle přizpůsobovat situaci, jíž způsobila a stále ještě způsobuje migrační vlna. Fixní zavedení minimální mzdy - s nadsázkou řečeno ve všech státech EU stejně - je pro hospodářství jednotlivých států cestou do pekla.
Navíc není jasné, jak bychom měli začít. Jak například zjistit a kontrolovat, kdo práci skutečně hledá a kdo ne apod.? Základní záchytný sociální systém má přece každý stát už dávno, a je proto nesmyslné zatěžovat nyní jednotlivé země v rámci nějaké imaginární sociální rovnosti dalšími legislativními úpravami a jejich finančními dopady.
Liší se totiž i názory na přístup k samotné minimální mzdě. Může to být i motivační nástroj pro občany, má ale i své negativní dopady na byznys a následně i nabídku práce. Mzdy by neměly narušovat konkurenceschopnost firem a blokovat tak růst jednotlivých ekonomik. V České republice byla minimální mzda zavedena poprvé v roce 1991, od té doby jsme ji ale měnili už devatenáctkrát!!! Naposled od 1. ledna 2017, odkdy činí 11 000 korun (tedy 66 korun za hodinu).
Během roků 2000 a 2006 se ale zvyšovala dokonce i dvakrát za rok: v lednu 2000 o 400 korun, přičemž v červenci stejného roku ještě o dalších 500 korun; v roce 2006 se nejdřív zvýšila o 385 korun a poté ještě jednou o dalších 385 korun. Nejvíc minimální mzdu zvýšila naše vláda v průběhu let 2013–17, když nejdřív vzrostla o 700 a naposled dokonce o 1 100 korun. Jestli podobně fungují sociální systémy i v ostatních státech EU, nemá si Evropská komise na co stěžovat.
Zavedení principu „stejná práce x stejné místo x stejná mzda“ v celé EU je jen další populistické gesto, které není v praktickém světě možné aplikovat bez ohrožení demokracie, svobody podnikání a zachování konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. Nezbývá proto než doufat, že se v řadách evropských poslanců najde stále více těch, kteří upřednostňují základní demokratické principy a nedopustí, aby podobné návrhy prošly.
Radka Maxová
