ano, přihlásil jsem se hlavně proto, abych zachránil pana senátora Růžičku, ale také abych tak trošku reagoval na kolegu předsedu Vystrčila, s kterým jsem strávil dnes půlhodinku při obědě a myslím, že jsme si rozuměli. Ale když jsem pak poslouchal jeho vystoupení, tak jsem si uvědomil, že 16 let špatně vnímám svůj slib. Já jsem si myslel, že zachovávat zákony a ústavu a v rámci všeho lidu a tak dále., že to je „a“ a ne, že to je „nebo“. Z toho vystoupení pana předsedy jsem trošku vnímal, že je to „nebo“. Že když je to v zájmu všeho lidu, může to být i v rozporu s ústavou a zákony. A to si prostě nemyslím.
Zrovna tak jako potom ten příklad s rodinou. Nemyslím si, že je dobré zardousit babičku v rámci zachování příjmu rodiny. Prostě zákony se musí dodržovat, to je jedna věc. A pak je možné přihlížet k těm dalším záležitostem.
A ještě jednu záležitost týkající se důchodců. Mně jedna důchodkyně říkala: „Tak nám to vezměte, přidali jste nám hodně v minulém roce, 3x, dokonce výchovné jste nám přidali.“ A protože se začalo mluvit o tom, že se to výchovné zase vezme a tak dále, tak říkala: „Tak nám to vezměte, ale jenom z nás nedělejte ty viníky dluhu.“ A to si myslím, že nikdo z nás to nechce.
Byl jsem v ČT24 a tam pořád říkali, že tady řešíme nějaký mezigenerační problém. Já si myslím, že tak to vůbec není. Že ti, kteří dnes cítí, že to není v souladu s ústavou, by tak jednali, i kdyby se to týkalo mladých, že to není o důchodcích. A myslím si, jak tady kolega Vystrčil říkal, že neodsuzuje ty, kteří budou pro, tak bychom neměli ani odsuzovat ty, kteří jsou proti, že nejednají v rámci všeho lidu. Prostě každý má nějaké priority v tuto chvíli a já opakuji to, co jsem říkal dnes na začátku.
Té debaty tady, si myslím, že si všichni musíme cenit, neprobíhaly žádné obstrukce, debata se chýlí ke konci, nějakým způsobem se rozhodne a předpokládám, že zákon schválen bude, protože vládní většina tady má více hlasů. A možná je to tak i v pořádku. Prezidenta jsme nepostavili před lehkou věc. A jestli to pak půjde k Ústavnímu soudu, nepůjde, jak to rozhodne, to také dnes nikdo v tuto chvíli neví. Ale zopakuji to, co jsem říkal předtím v tom svém prvním vystoupení. Nejhorší, co se může stát, je, že to nakonec Ústavní soud shodí, že to není dobře. A my všichni potom budeme vypadat, že jsme neposuzovali dobře ústavnost tohoto zákona.
Nevíme, jak to dopadne, nevíme. Ptali se mě na to: „Ukáže teď pan prezident, jak je spjat s vládní koalicí?“ On bude postaven za těch pět let 50x před těžké rozhodnutí, protože většinou se rozhodujeme mezi věcmi, které jsou ne 100 ku 0, ale 55:45, prostě je to velmi složité rozhodování. Tak si myslím, že to vnímáme i my dnes tady. To není jednoduché rozhodování. A on před to bude postaven spoustakrát. A jednou nevyhoví té 50% většině, jednou té 50%. A protože to není pořád stejná 50%, tak nakonec skončí jako Čaputová na Slovensku, že ho nebude mít nikdo rád. Ale o tom to asi není, že? My přeci neděláme ta rozhodnutí proto, aby nás měl někdo rád, ale protože je to zodpovědné.
Já i vnímám vládu v tuto chvíli, že to navrhuje, protože cítí velký problém. Co ji vytýkám, je, že to měla udělat dříve a že to měla vědět dříve, protože si myslím, že o inflaci věděli všichni dříve. Jasně, vy budete říkat, že až v lednu byl ten velký skok. Loňský leden byl také velký skok. Mohli jste to čekat, nemohli, to není jednoduché. Já vám to vůbec nezávidím. A já myslím, že vy nezávidíte dnes nám naše rozhodování. A ukáže se, jak to nakonec dopadne.
Takže závěrem platí to, že si cením toho, že se v Senátu dokážeme o té věci bavit naprosto věcně.
Děkuji za pozornost.