V několika článcích jsem rozebíral, proč není dobře, že pokračuje mise Armády ČR v Afghánistánu. Že ta mise má chybnou strategii, nemá legitimní cíle, hmatatelné výsledky, a navíc naši vojáci pak chybí doma pro zajištění obrany ČR. Mise byla po všech stránkách pro naše vojáky náročná. Na jedné straně obrovské výdaje a nároky na rozpočet, ale i získávání cenných zkušeností, zároveň také nadměrné opotřebování výzbroje a techniky. Cíle mise ale splněny nebyly a v podstatě se jedná o debakl na kterém ale nemají podíl vojáci, ale dlouhodobě špatná strategie a přístup západu. Bezpečnostní situace se v Afghánistánu dále zhoršuje, Taliban posiluje a produkce opia trvale stoupá. Vnucování a vyvážení západních modelů demokracie, které oni jednak nechtějí ale také nechápou, tak končí definitivním odchodem vojsk USA a jejich spojenců. Je potřeba konečně nechat Afghánistán afgháncům. Proto stažení českých vojáků vítám.
Odchod vojenských jednotek USA, a návazně na to jednotek dalších zemí západní koalice, je plánován už dlouho. Odešla Francie, Kanada a odcházejí i další. Média o tom hojně psala už za prezidenta Trumpa, který už v prosinci 2018 oznámil stažení poloviny vojáků (7 000), k čemuž následně došlo. Tehdy s tím nesouhlasil americký ministr obrany James Mattis a rezignoval. Kompletní stažení zahraničních vojsk bylo pak nadále veřejně probírané, ale hledala se cesta, jak z toho vyklouznout „bez ztráty kytičky".
Byl to vleklý, z vojenského ani politického hlediska nikam nevedoucí konflikt. Poslední roky už spojenecká vojska rozhodně nevyhrávala, čím dál víc území znovu ovládal Taliban a spojenecká vojska byla místními stále hlasitěji označovaná za okupanty. Takové hlasy dokonce zaznívaly i v zemích spojenců v afghánském konfliktu. To je smutný výsledek téměř dvacetiletého působení spojeneckých vojsk v Afghánistánu, která tam vtrhla 7. října 2001.
Přitom veřejně deklarovaný cíl invaze, ukončit působení Al-Káidy, jako podhoubí pro teroristické útoky, které prý vedly až k teroristickým útokům 11. září 2001 v New Yorku (na budovy World Trade Centra), byl dávno splněn. Usáma Bin Ládin, vrchní velitel Al-Káidy byl dle tvrzení administrativy USA zabit v roce 2011, tedy ještě za prezidenta Baracka Obamy. Další hlavní velitel, Muhamad Umar byl zabit v roce 2013. V následujícím roce se z Afghánistánu stáhly Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), jejichž cílem bylo zajistit Kábul a jeho okolí proti Tálibánu, Al-Káidě a místním bojovníkům pro podporu vlády Hámida Karzaje. Přestože vojenská přítomnost v regionu nadále trvala, už byla menšího rozsahu a opírala se spíše o NATO než o OSN. Je tedy zřejmé, že vůle mezinárodního společenství nadále podporovat takový vleklý konflikt je nízká už téměř desetiletí.
V posledních třech letech vojenská účast v Afghánistánu dál prořídla a bylo jen otázkou času, kdy dojde k plnému stažení vojenských jednotek západních spojenců. Je jedině dobře, že spolu se stažením vojáků USA a dalších zemí, dojde i ke stažení českých vojáků z Afghánistánu. Je potřeba jim ale za jejich práci poděkovat. Angažmá v konfliktech za cizí zájmy by nemělo být prioritou jak vojenské strategie ČR, tak by neměly být armádní nákupy výzbroje a techniky kopírovat jen účast v zahraničních konfliktech na územích vzdálených tisíce kilometrů a tam, kde to není v zájmu České republiky.
A poznámka na závěr. Vážně si někdo myslí, že takhle masivní stahování vojsk USA probíhá proto, aby zůstali doma? Podívejme se na dění na východě Evropy a radostné nadšení nás rychle přejde.
