V Bělorusku pokračují demonstrace. Alexandr Lukašenko není určitě ideální prezident, na druhou stranu zůstává otázkou, kdo by měl přijít po něm, aby nebylo ještě hůře. Každopádně je to vnitřní záležitost Běloruska, do kterého by se neměla vměšovat EU a již vůbec ne NATO. O tom ale tento článek není.
Během Běloruské krize se ukázalo, že z vojenského hlediska je Bělorusko poměrně dobře připraveno na vnější napadení. Prezident Putin navíc potvrdil, že Rusko je připraveno Bělorusku poskytnout pomoc na základě dohody o vojenské spolupráci mezi oběma zeměmi. Bělorusko tedy má smluvně ošetřenou pevnou vojenskou spolupráci s Ruskem. Demonstrovalo to jednak přesunem vojenských sil k hranici Běloruska a navíc vyčleněním policejních záloh pro pomoc Bělorusku. Taková demonstrace odhodlání ve spojení s připraveností ze strany samotného Běloruska může v realitě zafungovat.
Není tedy od věci porovnat početní stav vojáků a hlavních druhů výzbroje a techniky Běloruska, ve srovnání s počty Armády ČR. Je to adekvátní, protože Bělorusko je jednak také středozemní stát, má 10 milionů obyvatel, ale má navíc téměř třikrát větší rozlohu než ČR.
Běloruská armáda ve srovnání s námi na tom není vůbec špatně. Počet vojáků, techniky, i její úroveň není dramaticky horší a přitom rozpočet mají čtyř násobně nižší než máme v ČR. Hlavní část armády má tvořenou branci (slouží 12-18 měsíců) ale také z jedné třetiny armády ji tvoří profesionální vojáci. Dohromady to tvoří cca 50 tisíc lidí včetně civilních zaměstnanců. V záloze mají ale dalších 300 tisíc osob (!!). To vše s ročním rozpočtem zhruba 780 milionů dolarů (tedy v přepočtu něco přes 17 miliard korun), což je ve srovnání s naší armádou s aktuálním rozpočtem 75,5 miliardy korun minimálně důvod k zamyšlení.
Hlavní páteř Běloruské armády tvoří pozemní síly. Ty disponují počtem 500 tanků, a to včetně 24 modernizovaných T-72B3M a 60 výkonných T-80B, ty doplňují bojová vozidla pěchoty BVP-1 a BVP-2, transportéry (MT-LB) a výsadková bojová vozidla (BMD-1). Jak kvalitně vyhodnocují možné útoky nepřítele ukazuje fakt, že mají důkladnou protivzdušnou obranu pozemních jednotek (cca 350 systémů raket země-vzduch) S-300V, BUK, Tor-M2, Osa a Strela-10. Dělostřelectvo disponuje mimo jiné samohybnými mobilními raketomety BM-21 GRAD ("zpopularizovanými" v ukrajinské občanské válce), Uragan a Smerč. Hlavně však využívají své vlastní vnitrostátní výrobce. Ti například dokázali vytvořit nový systém Polonez (inspirovaný čínským systémem A200 a ten zase vychází z ruského raketometu Smerč). Podobně vynikají v nákladních automobilech i pro vojenské použití (státní podnik MZKT).
Naproti tomu Armáda ČR je na tom o poznání hůře. Sestává z pouhých 25 899 aktivních vojáků. Do těchto počtů ale jsou započítaní i ti, co sedí v kancelářích. V bojových jednotkách je jich asi 7 tisíc a ostatní jsou určeni pro jejich podporu a zabezpečení. Navíc máme až cca 44% vojáků nasazených v zahraničních operacích z celkového počtu nasaditelných. Aktivní zálohy v počtu 3 234 s cílem 10 tisíc v roce 2030 to nevyřeší. Navíc byl u nás zaveden princip profesionální armády a byla zrušena všeobecná branná povinnost a základní vojenská služba (ZVS) v roce 2004. Dnes se řada odborníků shoduje v názoru, že právě zrušení ZVS bylo velikou chybou, která se bude velmi složitě napravovat. V zákonech sice pořád zůstává možnost odvodů pro případ stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, ale v tom případě není dostatek času na to tolik osob odvést, vycvičit a stmelit v základních jednotkách, nehledě na to, že po tomto martýriu může "odvedenec" odmítnout bránit svou vlast z důvodu náboženského anebo jiného. Kolik by jich potom pro obranu státu zbylo, to je čistě hádáním z křišťálové koule. Když se ale dívám na fyzickou zdatnost a odhodlání dnešní mládeže, mám velké pochybnosti o jejich vojenských schopnostech a hlavně odhodlání "nasadit i svůj vlastní život" na obranu své vlasti. Početní stav naší armády ve srovnání s Běloruskem je tristní.
Modernizační projekty výzbroje Armády ČR jsou samostatnou kapitolou a již mnoho let jsou terčem oprávněné kritiky. Jsou odsouvány, přehodnocovány, mění se specifikace a funkcionality atp. Nákupy se provádějí nahodile na základě politických rozhodnutí bez ohledu na cenu (vrtulníky, děla) navíc ze zahraničí a ještě bez výběrových řízení. Naše armáda má trvale problém se zakázkou na BVP, stále se to protahuje. Přitom současný stav našich pozemních sil je katastrofální a přitom právě ony by měly být páteří naší obranné koncepce. Přetrvávající problémy s nákupy mají také vliv na málo zakázek pro náš obranný průmysl, což navíc zvyšuje nezaměstnanost v době koronaviru.
Takže závěrem. Zatímco my máme nějakých 100+ tanků T-72, z toho 30 modernizovaných, mají jich Bělorusové 500, 60 kusů T-80B a 25 modernizovaných T-72B3M. Raketové systémy, balistické střely, bojová vozidla vč. schopnosti výroby a oprav jsou zachovány a letectvo, které bude stát na SU-30 a modernizovaných MIG-29, o vrtulnících ani nemluvě. To je jen malá ukázka toho, co může srovnatelně veliký stát dokázat s čtvrtinovým rozpočtem oproti nám. Pane ministře obrany Lubomíre Metnare, něco je prostě špatně!
