Brzy poté se britská premiérka Mayová vypravila do orgánů Evropské unie ještě jednou zkusit něco přijatelného vyjednat, aby nemuselo 29. března 2019 ve 23 hodin britského času dojít k tzv. tvrdému Brexitu, tedy k Brexitu bez dohody. Narazila však na pomyslné zavřené dveře. Evropská unie je neoblomná. Buď původní dohoda, která je neskutečně výhodná pro EU, ale Velkou Británii by spíše nadlouho poškodila, nebo nic.
Dohoda má například jedno veliké riziko, a to tzv. Irskou pojistku. Jedná se o ten problém, že část Velké Británie se rozkládá na ostrově, kde jižní část patří k samostatnému státu - Irské republice - a severní část, tzv. Severní Irsko, náleží k Velké Británii. A ještě poměrně donedávna se o tu hranici a vůbec o to, zda bude Severní Irsko ve Velké Británii nebo se zpátky připojí k Irsku, odehrávaly těžké boje. Volně průchozí hranice, která tam postupně vznikla, nebyla problémem, dokud jsou obě země v EU. Prodloužení této volně průchozí hranice by ale znamenalo režim, který by se vlastně choval k Severnímu Irsku, jako by bylo stále v EU. Tím by se oslabovala jeho vazba ke zbytku Velké Británie a mohly by se oživit separatistické tendence, tedy problém, který se zdál být již roky vyřešen.
Proto bude o tzv. Irské pojistce 11. února 2019 jednat britský ministr pro Brexit Stephen Barclay s unijním vyjednavačem Michelem Barnierem. Do 27. února chce mít také britská premiérka Theresa Mayová prostor pro další vyjednávací pokusy s EU. Pak by mělo následovat nové hlasování v britském parlamentu. Času je málo a EU zatím ani o píď neustoupila. Silně to tedy vypadá na tvrdý Brexit.
Co se stane v případě tvrdého Brexitu? Zákon schválený v roce 2017, tzv. EU "Withdrawal Bill" ruší nadřazenost práva EU britskému právu, ale ponechává v britském právním řádu platné normy EU, které bude možné ponechat nebo zrušit. Je jich cca 20 000, z nichž prý bude dle odhadů britských odborníků potřeba upravit asi 1 000. Britská média, např. BBC, aktuálně zveřejňují různé„kuchařky" a spekulace, co se bude dít v případě tvrdého Brexitu.
Jedno je ale jisté. V případě tvrdého Brexitu se vlastně začne hrát znovu. Vznikne prostor pro různá bilaterální jednání a Británie nebude omezovaná přáními EU, pokud sama nebude chtít.Vystoupením UK z EU bez dohody by se vrátily hraniční kontroly hned 30. března 2019 a obousměrně by se kontroloval tok lidí i zboží přes hranice (hlavně co se týká tunelu pod kanálem La Manche, kromě Irska totiž EU nemá s UK žádnou pozemní hranici, zbytek by se tedy řešil v přístavech a na letištích). Kontrolovala by se hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Na vzájemný obchod by se už neuplatňovala pravidla EU, ale pravidla WTO, Světové obchodní organizace.
Postavení občanů EU v UK a opačně by bylo dost nejisté, v zásadě by měl být zaveden stejný režim jako k tzv. třetím zemím. Jednotlivé státy však mohou přistupovat k občanům UK i příznivěji. To přesně se týká i České republiky. Český brexitový zákon (zákon o úpravě vztahů po vystoupení UK z EU) je vůči občanům UK vstřícný a doufejme, že to Velká Británie ocení. Byl schválen Poslaneckou sněmovnou zrychleně v prvním čtení a nyní ho bude projednávat Senát.
Velká Británie se prostřednictvím referenda jasně většinově rozhodla, že chce z Evropské unie pryč. EU by jí v tom neměla bránit nebo se dokonce snažit nevýhodnými dohodami narušovat územní celistvost Velké Británie. Zasahování do vnitřních záležitostí suverénních států ze strany kohokoli, tedy i EU, je prostě nepřípustné. To samé platí pro EU i v rámci podpory Ukrajiny a jejího autoritářského prezidenta Petra Porošenka.
