A ještě do toho ten koronavirus. Některé rozvojové státy se nepustily do souboje, kdo bude mít co nejdřív naočkovanou populaci jednou z "rychlovyrobených" a "rychlootestovaných" vakcín proti COVIDu-19 (ale už ne nutně proti SARS-CoV-2) a raději se porozhlédly po potenciálně účinných lécích používaných původně na jiné choroby. Příkladem je použití léku Ivermectin proti COVIDu v některých regionech v Indii, Mexiku, Brazílii nebo v Paraguaji. Podobným případem bylo praktické zkoumání účinnosti Hydroxychlorochinu nebo Isoprinosinu. Jiné státy, hlavně asijské (Vietnam, Čína, Japonsko), ale třeba i Nový Zéland nedají dopustit na princip nezanesení nákazy ze zahraničí a pečlivě si hlídají hranice, preventivní karanténu uplatňují na nově příchozí, nikoli na celý stát. Mezitím také zkoumají možnosti vakcín, ale rozdíl je v tom, že už si vyvíjejí své vlastní vakcíny (Čína) nebo se o to pokoušejí (Indie). Žádný z těchto států nenapadlo delegovat ověřování a nákup vakcín na nějaký nadnárodní subjekt a pak se divit, že jsou dodávky vakcín pomalé, možná i drahé (veřejnost nemá všechny informace) a je jich ještě neskutečně málo. Takové nápady jsou možné jen v EU.
Africké státy, s výjimkou Jihoafrické republiky, si na COVID prostě odmítly hrát. Buď jim k tomu pomáhá teplé klima (a slabá přítomnost nemoci COVIDu přes léto v Evropě by to naznačovala) nebo je za tím nechuť zapojit se do celoplanetárního šílenství, nebo jim to tam nikdo moc nenatahal. Střední a jižní Amerika má svoje uskupení MERCOSUR, zónu volného obchodu a málem do EU začala ve velkém dodávat zboží na základě velké obchodní dohody, ta se ale nakonec nekoná. S COVIDem se vypořádávají různě (Brazílie vypadá za vrcholem druhé vlny, v Peru je dávno po druhé vlně, již jen menší dojezd, v Chile druhá vlna ani nebyla), někde čísla hodně rostou, jinde použili levné, často generické léky, viz případ použití Ivermectinu. Austrálie, podobně jako Nový Zéland zvolila drsnou regulaci příjezdů do země, ostatně jsou na to dlouhodobě zvyklí, plus zavedli spoustu omezujících vnitrostátních opatření.
Mezitím, co se stále jen řeší COVID-19, posilují i jiné regionální mocnosti, USA naopak oslabuje a vzniká nový multipolární svět jak z učebnice. Hlavními hráči světa se stávají Čína, Rusko, Turecko, Indie, vliv EU a USA uvadá, ale stále jsou významnými hráči. Plus v pozadí nenápadně určuje směr některých z těchto hráčů Izrael. Tyto státy teď mezi sebou budou uzavírat různé dohody, vyvažovat svoje síly. Už to jasně vidíme na vztazích mezi Ruskem a Tureckem a na dlouhodobých pokusech EU a USA (k nim se obvykle připojuje Austrálie a Kanada) ekonomickými sankcemi poškodit Čínu a Rusko, které jim to zase různými formami vrací. Mohou se však vynořit i další regionální mocnosti, které dosud jakoby "spí" a stačí jim místní vliv, ale velikostně jsou k tomu předurčené - např. Brazílie, Mexiko, uvidíme, co se bude dít okolo Íránu. Je důležité sledovat aktuální vývoj v jiných státech. Ale nejen proto, abychom od nich mohli "opsat" nejpřísnější opatření proti COVID-19. Měly by nás zajímat ekonomické nápady, snahy o neotřelá řešení a co z posilování celosvětového postavení jiných států vyplývá pro nás. I z toho hlediska, kdyby v nás přeci jen zvítězila touha po svobodě, a tedy opuštění EU. Bylo by mnohem lepší, abychom si o své hospodářské a ekonomické budoucnosti a rozvoji rozhodovali sami, a nikoliv pod taktovkou EU. Tam budeme vždy pouze průměrem mezi podprůměrnými a průměrnými a nikoliv to, co jsme byli za Masarykovy První republiky, tedy mezi ekonomickou světovou špičkou.
