A oprávněně očekává, že za tyto odvody obdrží, v době, kdy už dosáhne věku, když už pro něj bude obtížné pracovat, plnění od státu zvané důchod. Tak zní základní představa.
Mělo by to tedy být a) plnění ještě za života občana ČR, b) poskytované mu pravidelně na měsíční bázi v době, když už mu věk a zdravotní stav neumožní vydělávat nebo umožní vydělávat jen v omezené podobě, neboť v důchodovém věku už se u něj objeví nějaké ty nemoci, ubydou mu fyzické síly, c) poskytované občanovi v době, kterou dlouhodobě předpokládá - tedy nikoli že těsně před odchodem do důchodu mu najednou stát řekne, že mu to dá až o pár let později nebo že měl o pár let víc pracovat či splnit další podmínky, které už nemůže zpětně ovlivnit.
Vyplácení důchodu by tedy mělo být spravedlivé, předvídatelné a v dostatečné výši, aby takový důchod umožnil dál žít zažitým životním stylem, který umožní slušné bydlení, stravování, platby běžných výdajů, včetně různých doplatků na léky a zdravotní pomůcky, které senioři potřebují více než jiné skupiny obyvatel. To by měl být ten základní, racionální rozsah toho, na co by měla částka důchodu stačit.
Je zřejmé, že kdo hodně vydělával celý život, zřejmě si odložil stranou i další peníze. Může se ale stát, a často se to stává, že daný občan nemohl ze svého platu (mzdy) našetřit větší částku, nebo ho pár let před důchodem postihlo nějaké neštěstí nesoucí zvýšené životní náklady. Ani v takovém případě by neměl důchodce živořit. Je tedy potřeba najít ten správný poměr mezi zásluhovostí a solidaritou s ostatními. Je také zcela nemorální a ponižující, když mají senioři s malým důchodem žádat o sociální dávky. Řada z nich to ani neudělá, protože se stydí, je jim to trapné. Tak raději sníží své životní náklady, omezují v zimě topení v bytě, vydávají co nejméně za jídlo a podobně. Je to ostudné, pokud taková situace nastane a stát by tomu měl umět čelit.
Ano, máme demografický problém, že chybí část porevoluční generace dětí, což se promítne v dalších letech právě na schopnosti státu získat z průběžného systému více peněz na důchody. Z porodnosti za socialismu blížící se 2 dětem na 1 ženu jsme se dostali na daleko nižší čísla, až ke 1,43 v roce 2011 (všimněte si, že po pravicové vládě se zapojením ODS, která snížila porodné). Je zajímavé, že v roce 2021 to bylo lepší, v průměru až 1,83 dítěte na jednu ženu, ale pak přišel zásadní propad, který trvá už druhým rokem. Například loni se narodilo jen 92 tisíc dětí, což byl jeden z nejhorších výsledků v historii České republiky. Není se ovšem čemu divit, prakticky všechny sociální a pracovní jistoty byly v tom roce zejména přičiněním vlády Petra Fialy znejistěny. Chybí prorodinná politika ze strany státu, úroky z hypoték jsou nesmyslné a byty mladým finančně nedostupné. Utíká se do nájemného bydlení, kdy toho mladým párům moc nezbude.
ČR drželo v roce 2023 mnoho nešťastných rekordů (viz strašidelná inflace až k 18 procentům, šílené ceny energií, skokový růst cen nemovitostí i bytů k pronájmu a všeobecná drahota. Do toho zneklidňující prohlášení premiéra Petra Fialy, že „jsme ve válce s Ruskem” nebo „Ukrajina bojuje za nás“ nahrazené další týden prohlášeními „jsme v ekonomické válce s Ruskem”. Upřímně řečeno, proč by se mladým ženám a mužům mělo právě za takové situace chtít přivádět na svět děti? Přitom rovnice je jednoduchá. Když máte dost mladých lidí (pokud tedy budou pracovat), budete mít i dost dalších generací lidí schopných platit na důchody té nejstarší generaci. Tedy že nebude narušen průběžný důchodový systém.
Pravda, lze jej doplnit soukromým spořením, a je dobře, když se tak bude dít. Nelze na to ale spoléhat u celé populace. Ne každý je tak zodpovědný nebo má takové možnosti. Podpořit takové spoření ze strany státu je správnou cestu. Nesmí ale být vynucované. Mladí lidé by měli být vedeni ne k tomu, aby si hned spořili na důchod, ale spíš, aby měli více potomků vychovávaných s pracovními návyky.
Dále potřebujeme k zakládání rodin podpořit i ty, kteří řadu let věnují zvyšování kvalifikace, vzdělávání. Určitě potřebujeme vzdělanou populaci, ale i dostatečnou populaci, aby populace nerostla pouze díky migraci, přičemž výuční list nesmí být sprostý výraz.
Hnutí SPD navíc dlouhodobě prosazuje zavedení novomanželských půjček, které by měly pomoci demografickou situaci zlepšit. Jistě by ji, dle mého názoru, pomohlo zlepšit i obnovení porodného na úroveň roku 2007 - to by pomohlo ten rychlý demografický propad vyrovnat, protože je předpoklad, že se může jednat jen o dočasné odložení pořízení si potomků. Jen tak můžeme zajistit, že v České republice udržíme opravdu růstovou a kvalitní populaci a o naše seniory bude také dobře postaráno. Tím pádem budou růst i důchody a proto je potřeba naslouchat opozici, která přichází s konkrétními návrhy včetně nepřekročitelné hranice pro přiznání důchodu v 65 letech, a nikoliv důchodovou reformu prosazovat silou.
