V Gruzii už jedna barevná revoluce proběhla, tzv. růžová revoluce v roce 2003, která smetla prezidenta Eduarda Ševarnadzeho. Je komické, že „rozbuškou" současných protestů v Gruzii se stal zákon regulující působení ze zahraničí financovaných nevládních organizací. Tedy zákon, který jen kopíruje podobnou legislativu přijatou už dávno ve Spojených státech amerických, tzv. Lex FARA. Je ale zajímavé, že kdykoli se takový zákon snaží „po americkém vzoru" přijmout jakákoli jiná země, hned tam startují mohutné protesty pod taktovkou neziskových organizací (viz Maďarsko).
Zjevně je to tedy zákon, který můžeme nazvat FARA, „zákonem pro omezení neziskovek financovaných zejména ze zahraničí". A to se evidentně trestá barevnou revolucí. Bude velmi zajímavé se podívat, jaké bude barva té gruzínské revoluce tentokrát.
Mimochodem jednou z prvních výrazně barevných revolucí byla třeba oranžová revoluce na Ukrajině, která smetla tehdy čerstvě zvoleného prezidenta Ukrajiny Viktora Janukoviče (protesty běžely od listopadu 2004 do ledna 2005), tedy už rok po té Gruzínské růžové revoluci. Mimochodem je potřeba se podívat na tehdejší mapu rozdělení volebních hlasů na Ukrajině mezi Viktora Juščenka (prozápadního kandidáta) a Viktora Janukoviče (provýchodního kandidáta). Ta mapa ukazuje, kudy probíhala hlavní dělící názorová linie na Ukrajině a je to tak prakticky dodnes.
Kuriózní je, že situace se po úspěchu oranžové revoluce vrátila po několika letech do starých kolejí. Viktor Janukovič se po ekonomických průšvizích, až by se dalo říct "tunelování" ukrajinských prozápadních politiků, vrátil zpět do funkce prezidenta a bylo třeba další prozápadní revoluce s "koláčky Viktorie Nulandové", mohutným zásobováním této revoluce přes západní ambasády. Až by se tedy dalo říct, že došlo k "přikrmování" revoluce s názvem Majdan.
Ostatně nějakou pěknou barevnou revoluci už jistě tuší i slovenská vláda, proto se teď její představitelé vydávají cestou menšího odporu. Přeci jen už si Robert Fico jednou takovou revolucí prošel a vzdal se tehdy svého premiérského mandátu. V České republice se zase okamžitě může zdvihnout revoluční nadšení neziskovek po případné prohře pětikoalice, s tím je evidentně počítáno rovnou, organizace Milion chvilek jen spí a může být kdykoli aktivována. Takže doufám, že občané při volbách do Evropského parlamentu 7. a 8. června přijdou k volbám a dají svůj hlas vlasteneckým hnutím, které se vůči těmto a podobným organizacím jasně vymezují. Přeci nemohou v politice České republiky být zastoupeni novodobí neomarxisté a progresivisté, kteří kážou tu svou jedinou, genderově vyváženou, zelenou politikou ovlivněnou, pravdu. Jiný program přitom ale nemají.
