Shrňme si politický vývoj bývalých zemí RVHP po Sametové revoluci. Pro větší přehlednost jim říkejme východní státy EU, protože za tak nás dodnes mnoho Západoevropanů vidí, koncept nějaké střední Evropy moc neuznávají. Hází nás do stejného pytle. Bulharsko, Rumunsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko je podle nich stále jedna sorta. Tím se jen sami přesvědčujeme, že nás za samostatné suverénní státy stále nepovažují.
EU nás na členství nejprve nalákala, nutila soutěžit mezi sebou, kdo do ní vstoupí dřív, abychom se snad spolu nedomluvili a nevyjednali si výhodnější podmínky. Mezitím nás finančně pobízela (předvstupní finanční fondy byly skvostné), pak vyřadila z provozu mnoho našich firem (např. cukrovary), jiným v rozvoji bránila (promyšlené zemědělské kvóty), aby nakonec přitvrdila a neuposlechnutí začala trestat sankcemi, případně jimi vyhrožovat (viz Maďarsko a Polsko, brzy se má týkat i ČR kvůli nerespektování migračních kvót). A nakonec nám prakticky odebrala podpůrné financování (viz rozpočet EU na následující období 2021-2027). Náklady za zapojení do EU nám ale zůstaly (úřady, pravidelné cesty do EU, kofinancování).
Obchodně jsme nyní navázáni na EU (cca 82 %), do jiných států se vyvážet příliš nedoporučuje, spíš se na takové obchody vyhlásí sankce (zato německý Mercedes-Benz otevírá v Rusku novou továrnu za účasti prezidenta RF). EU nově zlegalizovala dvojí kvalitu potravin, tedy horší kvalitu potravin pro "východní země". A pokud jsme se chtěli bránit dovozu nebezpečných potravin, hned nám to EU zakázala (viz nedávné kontroly hovězího masa z Polska).
Navíc nám EU v podstatě odebrala možnost spolurozhodování Lisabonskou smlouvou. Rozhodování standardní kvalifikovanou většinou, které se uplatňuje ve většině oblastí, totiž v praxi znamená, že západní zakládající velké země nás prakticky vždy přehlasují protože si hájí své vlastní zájmy. Ani všechny "východní země" dohromady nedosáhnou na blokační menšinu (je to hlavně kritériem zohledňujícím počet obyvatel, což je pro východní státy s nízkou populací nevýhodné). Naproti tomu Německo spolu s Francií na blokační menšinu dosáhnou pohodlně a že snadno, jen s minimem dalších států, dosáhnou i na rozhodnutí v jejich prospěch, to není třeba příliš zdůrazňovat.
Nyní chtějí do režimu hlasování kvalifikovanou většinou přesunout i další oblasti. Má to být daňová oblast - tedy orgány EU by třeba mohly vybírat daně samy, jak už si dlouho přejí, sociální oblast - EU by nám mohla zkrátit mateřskou a rodičovskou dovolenou dohromady třeba na půl roku, jak je to obvyklé v mnoha západních státech EU, nebo zavést plošné stejné dávky pro imigranty, pak by jistě raději dosídlili východní země, kde je levněji atd. To bohužel nepřeháním, reálné kroky orgánů EU k tomu jasně směřují.
Přesun takových rozhodování mezi rozhodování kvalifikovanou většinou (při kterých jsou ČR a další východní země oslabené) by vlastně bylo další podstatnou změnou smlouvy o EU, ale bez schválení národními parlamenty. Pak už by upřímně řečeno parlamentní volby v členských státech byly jen divadlo bez dopadu na reálnou politiku. Nenápadně a potichu se mají tato jednání odehrát už 9. května 2019 na neformálním summitu Evropské rady v rumunském Sibiu.
Když si to takhle shrneme, působí to až hrůzostrašně. Některé východní země ztrácí svoje nadšení pro EU, ale např. Maďarsko a hlavně Polsko ještě dostávají poměrně hodně peněz ze strukturálních fondů a navíc si vyjednali dobré vstupní podmínky. To se v České republice, přes opěvování tehdejšího vyjednavače Teličky, rozhodně nestalo. V zásadě se dá říct, že jsme získali nejhorší podmínky vstupu do EU, protože nám nebyly vyjednány téměř žádné podstatné výjimky, které naopak Maďarsko, Polsko, ale i trochu Slovensko, na několik let ochránily. Viz třeba nabývání pozemků jinými občany.
Výsledkem je, že jak s hrůzou zjistili evropští byrokraté z nedávného průzkumu, který si sami zadali, občané České republiky jsou téměř nejvíce nakloněni vystoupení z EU a shledávají ji málo přínosnou. Jediný, kdo je v EU ještě euroskeptičtější, jsou Britové, právě na cestě ven z EU. Brexitu se ale snaží jak EU, tak aktuální britská politická reprezentace, zabránit a popřít tak jasnou vůli občanů.
Orgány Evropské unie už si všimly, že mezi lidem je „blbá nálada” vůči EU, když si vypůjčím citát bývalého prezidenta Havla. EU proto aktuálně vynakládá nemalé finanční prostředky, aby nám vysvětlila, že v EU se máme vlastně dobře a na co si vlastně stěžujeme. Jiné politické strany v ČR si ale uvědomily, že na velebení Evropské unie tentokrát body neuhrají, že lidé na to nejsou zvědaví, proto už uvědoměle vyrážejí s hesly, kdo to jak EU nandá, bude tam hájit naše zájmy a nenechá to tak. Zajímavé je, že jedna taková europoslankyně právě minulý měsíc v Bruselu nenápadně hlasovala za větší práva Afričanů a jak jim máme zajistit pěkná pracovní místa až přijdou. Prý je to velmi nezávazné.
Další kandidáti na znovu-europoslance, např. za ANO, ČSSD, STAN, TOP09, KDU-ČSL, raději moc nevzpomínají, co dobrého pro ČR v Evropském parlamentu vykonali (viz hlasování o migračních kvótách, o sankcích proti Maďarsku a Polsku, o legálním držení zbraní - spíš se u některých těžko hledá, kdy v neprospěch ČR nehlasovali), ale rádi se schovají za pěkná stranická hesla, co tam vykonají příště.
Tím vším ale získává větší šanci SPD ukázat, že to, co se už dlouho snaží prosadit na české politické scéně (např. být proti migračním kvótám, Dublinu IV - tedy převlečeným migračním kvótám, nenechat podepsat Globální pakt o migraci - ještě jednou převlečené migrační kvóty), je připravena prosadit i v EP. SPD chce tentokrát přijmout odpovědnost prosazovat důležitá národní témata a bránění naší civilizace i na úrovni EU. Až se tam naši zástupci dostanou, nebudou v tom sami. Frakce Evropského parlamentu Evropa národů a svobody (ENF), jíž je SPD již delší dobu členem, je toho zárukou.
EU je projekt marnotratnosti a nemá šanci přijmout vlastní vnitřní reformy, je nereformovatelná a nemá smysl v ní setrvávat. Samostatné státy v podstatě nemají šanci prosadit vlastní zájmy, kromě Německa s Francií. Drobné kosmetické úpravy na fungování EU nic nezmění, jen by se jimi ztrácel čas. Alternativou v Evropě je společný projekt na bázi co nejužší spolupráce suverénních samostatných států bez zbytečností, směrnic a legislativních zmetků omezujících suverenitu našich občanů, kterými nás EU již 15 let trvale zásobuje.
Pravdivost tvrzení, že EU je nereformovatelná, potvrzují i klesající volební preference všech probruselských a eurohujerských politických stran a hnutí. EU prostě zklamala na všech frontách a občané Evropy nejsou ani slepí, ani hloupí. Proto dávají přednost euroskeptickým a vlasteneckým politickým stranám a hnutím zejména v Itálii, Francii, Nizozemí, Rakousku, Maďarsku, Polsku ale i jinde. Občané Evropy dávají prostě přednost vlastenectví, patriotismu a zdravému rozumu před politikou EU a nenávistnou islámskou ideologií kterou přináší nezvládnutá migrace účelově podporována jejími elitáři.
Hnutí SPD dlouhodobě hájí zájmy našich občanů a požaduje referendum o setrvání v EU. To ale vláda ANO a ČSSD trvale odmítá. Asi se bojí. Tak přijďte proto k volbám ať se věci dají prostřednictvím zvolených europoslanců za SPD změnit. Volby budou již 24-25. května 2019.
