Problémy od počátku migrační krize cca v roce 2015 vznikly ve státech, kde do té doby nebyly. Například ve Švédsku a v Itálii. Potíže z migrací z jihu se ještě výrazně prohloubily v Nizozemsku, Belgii a Německu, kde už to dokonce mění politickou situaci. Francie se také potýká s výraznými migračními problémy, Paříž už zdaleka není romantickým hlavním městem, procházka centrem je na vlastní riziko. Ve Švédsku a Itálii se v posledních volbách výrazně prosadily proti imigrační strany. Je neuvěřitelné, že když už i státy západní Evropy postupně chápou, že nekontrolovaná migrace z jihu mění nejen skladbu obyvatelstva, ale hlavně skokově zhoršuje bezpečnostní situaci v daném státě. Je to politický omyl a nebezpečný trend.

Co v takové situaci udělal ministr vnitra České republiky Vít Rakušan? Ministr, který má především dbát na bezpečnost českých občanů. Potají, bez informování Poslanecké sněmovny, Senátu, jednotlivých parlamentních stran, dokonce bez projednání na zasedání vlády, pokud je známo, odjel 8. června 2023 na Radu ministrů vnitra a spravedlnosti Evropské unie a schválil za Českou republiku návrhy dvou nařízení tvořící součást Nového paktu o migraci a azylu. Tohle je jasné jednání bez mandátu, ke kterému nebyl dostatečně politicky oprávněn. Je to vlastně zrada.

Česká republika se dlouhodobě stavěla proti zvenku vnucované migraci, tedy proti Marakéšské úmluvě, Globálnímu paktu o migraci, migračním kvótám. V programovém prohlášení současné vlády navíc není nic o takto zásadní změně postoje vlády České republiky, o obratu o 180 stupňů v migrační politice. Pustit si na naše území neprověřené a nebezpečné migrující osoby často bez dokladů s nejasnou minulostí je nezodpovědné. Druhou možností je platit výpalné 20 tisíc Euro. Máme se snad bát chodit po ulici, schovávat děti jen doma a puberťáky držet zavřené jen ve školách, jak se to děje v mnoha oblastech západní Evropy v blízkosti NO GO ZÓN?

Na té Radě ministrů vnitra a spravedlnosti se zatím hlasovalo o tzv. zásadách směřování ve vztahu k Návrhu nařízení o řízení azylu a migrace a Návrhu nařízení, kterým se stanoví společné řízení o mezinárodní ochraně. Zmíněné hlasování na Radě 8. června bylo obdobou prvního čtení zákona, jaké máme v naší Sněmovně. Ještě se k této migrační legislativě bude vyjadřovat Evropská komise, schvalovat Evropský parlament a finální rozhodnutí mají v rukou opět zástupci členských států v této Radě ministrů vnitra a spravedlnosti. A pozor! bude to rozhodování většinovým hlasováním. Takže se nejde spoléhat na to, že tuto legislativu zase nějaký tak říkajíc „kverulantský” stát, např. Maďarsko, zablokuje. To nepůjde, to by bylo málo.

Nejde si tedy hrát před EU a USA, že je vláda poslušná jejich příkazů a doma tvrdit, jak se tomu podařilo zabránit. Tady už se jedná o významné finanční závazky, za každého nepřijatého migranta máme platit 477 tisíc Kč. Takže za 1000 nepřijatých migrantů cca 500 milionů korun. Anebo je přijmout a zásadně ohrozit bezpečnost českých občanů. A to při snižování počtu policistů. Takže buď skokové zhoršení bezpečnosti anebo další ruinování státního rozpočtu. To vládě ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů opravdu nevadí letošní děsivý schodek rozpočtu v polovině roku velký jako celý plánovaný schodek za rok 2023? Kolik konsolidačních balíčků by pak bylo nutné přijmout, aby se to celé ufinancovalo?

Je klamný argument, že zatím naše migrační kvóty naplníme přijatými válečnými uprchlíky z Ukrajiny. To zkrátka není pravda, odporuje to textům těch nařízení. Obyvatelé Ukrajiny, kteří sem přijeli, nejsou žadatelé o azyl a navíc ČR není prvním vstupním státem do Schengenu (ve směru z Ukrajiny). Tito váleční uprchlíci většinou mají režim dočasné ochrany, který se jim podle výroků ministra Rakušana bude v rámci EU prodlužovat. Takže se to do těchto nařízení nepočítá. Úleva z přijímaných migrantů z jihu tam nebude! Takže zůstává otázka - finančně zruinovat rozpočet České republiky nebo skokově snížit bezpečnost v ČR.

Je naopak třeba na Radě ministrů vnitra a spravedlnosti hledat blokační menšinu, tedy aspoň jeden velký stát (např. Polsko, které už je rovnou proti) a k tomu několik dalších menších států. Ideálně státy Visegrádu v širší podobě. Musí splňovat podmínku, že se jedná o minimálně 4 státy, které současně reprezentují 35 procent populace EU. Polská vláda se do toho pustila opravdu ostře, hodlá vyvolat o této otázce vnitrostátní referendum na podzim spolu s parlamentními volbami. V České republice by se mělo postupovat obdobně, také co nejdříve vypsat referendum. Nyní jsou na stole dvě témata, která by si celostátní referendum zasloužila, protože se jedná o změny na roky dopředu navíc zásadně omezující suverenitu České republiky. Těmi tématy je migrační pakt a dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany.

Jde to ještě vyřešit, ale není možné, aby ministr vnitra jezdil na jednání v EU a schvaloval tam cokoli proti zájmům České republiky. Vyzývám tedy ministra vnitra Rakušana, aby přehodnotil své stanovisko a postoj k těmto dokumentům „ve zkratce” migrační pakt, změnil a dále aby vláda postupovala stejně jako Polsko a Maďarsko i v rámci ratifikačního procesu v orgánech EU, tedy Evropské komisi, následně v Evropském parlamentu a následně opět na Radě ministrů vnitra a spravedlnosti.