Shrňme si fakta. Na ostrově Rhodos začalo hořet cca v polovině jeho rozlohy a víc postižená byla jeho jižní část, nejen tím, že by tam všude hořelo, ale tím, že tam byl největší problém s evakuací mimo ostrov, protože byly odříznuté hlavní dopravní spoje a letiště bylo jen v severní části ostrova. Rhodos má zhruba rozlohu Karlovarského kraje. Je trochu zvláštní, že řecká vláda nezarazila přílety na ostrov Rhodos v okamžiku, kdy už byl problém poměrně rozsáhlý, tj. cca v neděli a pondělí. Ale to nesnímá odpovědnost z vlády Petra Fialy. Ministr zahraničí Lipavský (Piráti) dost neefektivně reagoval, místo aby se ujal velení celé operace „ochrana českých občanů na Rhodu", byl na dovolené a mluvili často místo něj jiní lidé (náměstek, tiskový mluvčí). Rovněž doporučení Ministerstva zahraničních věcí byla ve stylu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Žádné plošné doporučení ze strany Ministerstva zahraničí na Rhodos necestovat se nekonalo.
Internet byl proto zaplaven zoufalými lidmi, co nevěděli, zda mají na Rhodos odletět, protože speciálně některé cestovky (viz Čedok) je do toho tak říkajíc nutily, nenabízely alternativní pobyt a náklady za zrušený zájezdy by nesli turisté. V podstatě nikdo nechtěl nést náklady za zrušenou dovolenou těch lidí. A nejednalo se o malé částky, spíš desítky tisíc korun. Jen některé kanceláře se zachovaly fér (Exim Tours, Fischer) a nabízely už od počátku větších problémů náhradní řešení pro turisty. I ten Čedok se k nim nakonec musel přidat nebo si alespoň mediálně vylepšovat pověst. Německé cestovky naopak svým klientům nedoporučovaly na Rhodos cestovat, už třeba kvůli většímu objemu hořících splodin v ovzduší.
Na tomhle případě se krásně ukázalo, že turista, který se vydává do světa přes cestovku, se nakonec i s celou rodinou může stát rukojmím drsné situace, zejména pokud uvěří uklidňujícím zprávám. A když jim neuvěří, tak to zase celé zaplatí. Těžko říct, jak dopadnou následné soudní spory, i když právníci uklidňovali, že i v takovém případě klient cestovní kanceláře nebo agentury není zcela bezprávný, a ne všechno je vis major (vyšší moc).
Představme si situaci, že by to nebyla situace rozsáhlých požárů, ale třeba situace ozbrojeného převratu v nějaké turistické destinaci (ty nejsou zase tak vzácné, viz Niger, Barma). To by cestovky také dál posílaly turisty do té destinace? Ministerstvo zahraničních věcí by také mlčelo nebo říkalo, že problém je jen v jedné části země a jinde je to v pohodě? Na tomhle příkladu je vidět, jak byl postup státních orgánů nesmyslný, pomalý a nezodpovědný. Ostrov hořící v polovině, kde požáry odolávají hašení a jsou libovolně a velmi rychle rozfoukávány větrem, a přitom je tam jediné přecpané letiště, prostě je celý nebezpečný a posílat tam další turisty pro zhoršení organizace na místě je minimálně lumpárna. Neposlat co nejdřív dvě vládní letadla pro zrychlení evakuace, to také není dobře. O tom se mělo jednat co nejdříve, ne čekat, až to cestovní kanceláře vyřeší. To máme ta vládní letadla jen jako aerotaxi pro Zelenského a spol? Jistě ne.
A poslední moment, který je také důležitý, je osvěžení si paměti, že po loňském požáru v Českém Švýcarsku byl slibován nákup hasicího letadla pro potřeby hasičů na území ČR. Už ho máme? Kdy přesně bude dodáno, pokud ho ještě nemáme? Jak byly aktualizované krizové plány pro případ podobné situace na území České republiky. Také na to bychom neměli zapomenout a ptát se současné vlády.
