Tento zákon je významný z toho důvodu, že napravuje to, co bylo dlouhé roky zanedbáváno. Princip "Každému podle jeho zásluh" byl v podstatě nahrazen principem "Každému podle jeho potřeb, zvláště některým." To už tady v minulosti jednou bylo a nijak se to neosvědčilo.
Je tedy třeba vrátit věci do normálu. Stát podpoří lidi v nesnázích, ale ty nesnáze nesmí trvat celý jejich produktivní život, aniž by sáhli na práci. Stát jim pomůže pouze na nezbytnou dobu, přičemž sami musí vyvíjet snahu práci získat. Samozřejmě, že osoby vážně fyzicky nebo duševně postižené, to je něco jiného, ti pomoc potřebují. Je ale třeba dobře přezkoumat, kdo pracovat nemůže a kdo jen nechce. Cílem je rozevřít pomyslné nůžky mezi pracujícími a dobrovolně nepracujícími, přestože možnosti k tomu mají. Aby se vyplatilo pracovat třeba i za minimální mzdu (i když to také musíme postupně řešit, aby nebyla tak nízká) než sedět doma "na dávkách". Ty neadresné sociální dávky jsou prostě vysoké a jsou plivnutím do tváře poctivě pracujících.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi obsahuje sedm změn, které posilují kontrolní a sankční pravomoci Úřadů práce (ÚP), s nimiž byl podrobně konzultován. Jde o změnu vyplácení nepojistných sociálních dávek, kterými jsou příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Nejzajímavější z těchto změn jsou návrhy: nevyplácet takové dávky osobám, které porušily režim práce neschopného (v praxi jich je až čtvrtina), vyřadit osoby setrvávající v režimu práce neschopných více než 730 dní po sobě jdoucích (v praxi to někdy bývá až 5 let) a opatření proti spekulativnímu pěstounství mezi rodinnými příslušníky. U žadatelů je také zkoumáno, zda pošlou své potomky do posledního ročníku mateřské školy, což je důležitá podmínka pro kvalitní zapojení do následné školní docházky a nastavení správných sociálních a společenských návyků.
Návrh tedy posiluje pravomoci ÚP s jasným účelem - oddělit osoby s nezájmem o práci a řádný život od osob, které práci aktivně hledají. Na návrhu, na kterém pracovala paní poslankyně Šafránková několik měsíců, je zřetelně vidět, že se jedná o řešení problémů z praxe, které je třeba řešit už dlouho. Jsem velmi rád, že se naše poslankyně chopila spolu se svým odborným týmem tohoto tématu, který chce SPD dlouhodobě řešit, a rád jsem ho podpořil svým podpisem na podpisovou listinu zákona, jako jeden ze spolupředkladatelů.
S tématem dle mého názoru souvisí také to, že by v budoucnu měly být podpořeny ÚP ve svém hlavním úkolu, totiž najít práci lidem, kteří ji hledají a s těmito lidmi aktivně „pracovat“ (rekvalifikační kurzy atp.) , pokud se jim novou práci najít nedaří. Ne, aby ÚP nabízely tzv. kvalifikaci, kterou si ten člověk musí ještě zaplatit, jak se v praxi stává. Tak by podpora při hledání práce vypadat neměla. Musí to ale samozřejmě být rekvalifikace na práci na trhu vyhledávanou, kdy ten člověk nebude mít problém v co nejkratší době na pracovní místo nastoupit.
V této oblasti je třeba dál dělat mnoho, aby se zase stalo atraktivnějším pracovat, nikoli sedět doma "na dávkách". K současnému špatnému stavu ve věci zneužívání sociálních dávek velmi přispěla dlouhodobá politika ČSSD, která si již několik let "drží" Ministerstvo práce a sociálních věcí. Měl by být kladen důraz na to slovo "práce" a snahy pracovitých lidí, kteří se dostali do složité životní situace ze strany státu krátkodobě podpořit. Pracovat se prostě musí vyplatit!
