Bez něj by nemělo k projednávání této „dohody“ v Parlamentu ČR vůbec dojít!
Dohoda o spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými v oblasti obrany prošla stádiem úvodního podpisu ministryní obrany ČR Janou Černochovou a Lloydem Austinem za vládní administrativu USA. Zvláštní je, že ačkoli premiér Fiala v odpovědi na mou poslaneckou interpelaci ve Sněmovně tvrdil, že o dohodě se už dlouho debatuje, značnou dobu nebyl veřejně dostupný její text a ani v odborných kruzích nebyla spuštěna klasická diskuse, protože ji ministerstvo obrany (MO) nedalo k dispozici. My z SPD jsme například předem pouze obdrželi dvou stránkový dokument se zdůvodněním, proč se uzavírá, kdo se na přípravě podílel a názvy kapitol. Samotný text jsme obdrželi až v době zveřejnění na stránkách Ministerstva obrany. V médiích také nebyl dlouho dostupný. V nějakou chvíli se objevil na stránkách MO, ale předem jste museli vědět, že už ho tam máte hledat a kde vlastně. A v takové situaci odjela ministryně obrany tuto dohodu do USA za Českou republiku podepsat. Zvláštní postup.
K obsahu dohody už jsem se ve svých článcích na PL opakovaně vyjadřoval a své výhrady jsem zde uvedl. Když vidíme příklad Slovenska, které podobnou smlouvu uzavřelo nedávno, už tam mají americké vojáky na základnách a už také rovnou řeší neukázněnost těch vojáků, včetně konfliktu s přítomností sečné zbraně. A to mají jen dvě místa, kde mají podle dohody schválenou fyzickou přítomnost vojáků USA (Sliač a Malacky). Ve verzi ČR-USA je dokonce 11 míst předpokládaného pobytu. Proč ze tří hlavních letišť Armády ČR musí mít USA přístup na všechny tři, a ještě k tomu nazývá letiště Mošnov „logistickým centrem“? Navíc se zde vlastně plánuje výstavba obchodů, restaurací, bankovních služeb apod. To vypadá na opravdu velkou základnu se zázemím pro rodinné příslušníky pro ozbrojené příslušníky USA a další civilisty. Bude to ta Ostrava Mošnov a ostatní lokace to mají „rozmlžit"?
Bavme se nyní zcela konkrétně, co se od takové spolupráce čeká a v čem by to mělo být pro Českou republiku výhodné, ve smyslu prosazování našich národních zájmů. Nic mě nenapadá. Je to výhodné jen pro USA, že si tady budou moci dělat, co uznají za vhodné, zvýhodněně před jinými státy NATO a nepůjde se jejich pobytu zbavit dalších 10 let či více?
Vzhledem k tomu, že podle této dohody nemůže česká strana kontrolovat, co přesně si sem americká strana bude přivážet, je to příliš velké riziko, že zde nakonec budou umístěny zbraně odpovídající těm aktuálně rozmisťovaným v Bělorusku. Články na toto téma už v médiích začínají, zdá se, že je prováděna příprava mediálního prostoru, aby to už pak nebylo nikomu divné. Výslovně jsou jmenované státy jako Polsko, Rumunsko a Česká republika jako vhodné pro umístění jaderných zbraní. Podobně stíhačky F-35, které MO protlačuje, jsou schopné nést jaderné střely, tím se tohle téma také nenápadně prolamuje. To, co bylo ještě před rokem a půl nepředstavitelné, už nabývá hrubých obrysů. Něco jiného je pomoci České republice se efektivně bránit proti potenciálním útočníkům. Ale taková pomoc nespočívá ve vyprázdnění našich zbrojních skladů a příchodu jiné armády na naše území. Navíc rovnou minimálně na 10 let. Ujišťování premiéra, že jen na základě téhle dohody, se to rovnou nestane a bude tam souhlas Parlamentu, mne nijak neuklidňuje, když víme, že pětikoalice má jistých 108 hlasů, tedy většinu ve Sněmovně a v Senátu už zcela bez problémů převáží její názor. Takový souhlas by tedy byl čistá formalita. To musí být na základě 3/5 ústavní většiny, a nikoliv pouhé nadpoloviční většiny v Parlamentu ČR.
Navíc ta smlouva je zcela nevyvážená, USA v ní mají neproporcionálně větší práva než ČR. Až nepatřičně působí slova v dohodě, že se česká vláda vzdává práva na trestní stíhání jako projev své suverénní pravomoci. Přitom jde o projev nerovnosti, protože kdyby náš voják někoho zabil v USA, který tam třeba bude na nějakém vojenském kurzu, bude v USA souzen.
Dohoda umožňující jedné straně pozastavit výkon svých pravomocí proti příslušníkům druhé strany je dohodou nevyváženou a zbavující ČR zcela zbytečně důležitých oprávnění, tedy omezující její suverenitu. Jako taková je natolik zásadní změnou právního řádu ČR, že je nutné, aby bylo vyhlášeno celostátní referendum o tom, zda tato dohoda má být přijata a aplikována ještě před závěrečným stanoviskem Sněmovny. Navíc se rovnou nabízí možnost toto referendum spojit s hlasováním v referendu o změně migrační politiky, tedy migračního paktu, resp. zatím dvou návrhů nařízení o této problematice. Tím bude zcela jasno, zda si většina občanů ČR takové změny přeje či nikoli.
Sepsat návrh takového dvoureferenda není nic těžkého, jako vzor může posloužit referendum o vstupu ČR do EU a k jeho uspořádání buď schválit jednorázový ústavní zákon nebo zakotvit celostátní referendum jako dlouhodobou možnost v důležitých otázkách. Například podle návrhu SPD, který byl i v tomto volebním období předložen do Poslanecké sněmovny a lze ho rovnou použít. V opačném případě se jedná o tak závažný akt zásahu do národní suverenity, který v novodobé historii nemá obdoby. Lze ho snad srovnat pouze se zvacím dopisem k „dočasnému pobytu“ cizích vojsk z roku 1968, který se protáhl až do roku 1990. A to je zcela nepřijatelné. A ještě mě napadá, co se stane, když dohoda podepsána nebude? Myslím, že vůbec nic!