S takovými se v Poslanecké sněmovně často setkáváme před projednáváním důležitých zákonů, např. hodně se jich točí okolo Istanbulské úmluvy nebo okolo manželství pro všechny, nejen muže a ženy. Tam jsou tlaky neziskových organizací velmi intenzivní. Účastní se různých sněmovních seminářů, píší poslancům, snaží se s nimi setkat apod. SPD jejich působení dlouhodobě kritizuje. Náš mandát nám dali voliči, nikoli neziskové organizace, za nimiž stojí neznámé osoby nebo i známé instituce. Většinou už z přehledu sponzorů dané neziskovky je zřejmé, jaký světonázor bude prosazovat, ale nemusí to být vždy tak jasné.
Nemám samozřejmě nic proti běžnému sdružování občanů podle jejich zájmů, ale za prvé mi vadí působení takových organizací, jejichž cíle nejsou zřejmé. A za druhé nebývá zřejmé to, kdo je financuje a co tím sleduje. Zvlášť závažným případem jsou neziskové organizace financované ze zahraničí.
Neziskové organizace mohou být silou, jejímž prostřednictvím se cizí mocnosti mohou snažit ovlivňovat dění v České republice. A my vlastně ani nevíme, v jak velkém rozsahu se tak může dít, a kdo přesně za nimi stojí jako koncový dárce. Nebo je lepší říkat mecenáš, filantrop? Problém je ten, že různé fondy financují i více neziskových organizací současně a není to nijak regulováno. Neziskové organizace jsou například vyňaté ze zákona o registru smluv. Není také nijak regulováno financování neziskovek ze zahraničí. Přitom si lze snadno představit, že by jejich prostřednictvím mohl být proveden nějaký hybridní útok ve smyslu ovlivnění názoru většího počtu lidí. A tedy by to mohlo způsobovat např. zasahování do voleb. Zatím byl tento pojem používán proti Rusku, ale ve světě přeci existuje více silných zájmových skupin. A my opravdu nevíme, kdo za jednotlivými neziskovkami ve finále stojí, protože síť jejich financování je často spletitá a vede různě do zahraničí nebo to jsou zařetězené neziskovky v ČR.
USA, Maďarsko, Rusko a Izrael má za tímto účelem vytvořenou speciální legislativu nutící subjekty, které přijímají financování ze zahraničí, registrovat se jako zahraniční agent. Je zřejmé, že jsou to zákony odrazující, tedy aby se to nedělo. Třeba v USA je tento zákon pod názvem zákon o registraci zahraničních agentů (zákon FARA) platný už od roku 1938. Státy jako Izrael, Rusko a Maďarsko přijaly podobnou legislativu v nedávné době.
V České republice by ale podobný zákon narazil na jeden podstatný problém. Spousta neziskovek s politickou náplní činnosti, nebo s částí takové náplně, je financovaná z EU. Buď přímo z orgánů EU, tedy z některého ze strukturálních fondů, nebo z členských států EU. Případně ze zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP), které nejsou současně členy EU. Jedná se například o tzv. Norské fondy, které mají přidělovat peníze na jednotlivé projekty tak, že ČR umožňuje výrobkům, službám, kapitálu z Norska, Islandu a Lichtenštejnska přístup na náš trh. A tam narážíme na další problém - tyto fondy spravuje pro území ČR výhradně nadace Open Society Fund (Georg Söros). Jaký světonázor asi budou takové projekty podporovat asi není potřeba vysvětlovat.
Ohledně strukturálních fondů EU je to také zajímavé. Pokud například EU podpoří ze svých fondů lobbing neziskovek ve prospěch homosexuálního manželství a těch neziskových organizací je třeba více, na první pohled to vypadá, že si to tak přeje více skupin občanů sdružených v prospěšných organizacích. Ale odkud bere EU peníze? Přeci od svých členských států. ČR průběžně posílá do Bruselu svůj "členský poplatek" za členství v EU. V podstatě si tak sami platíme to, aby nám někdo vnutil změnit názor na nějakou věc. Neziskovky totiž nelobují jen v Parlamentu, ale jsou často i hodně aktivní na školách, kde pořádají různé přednášky, dávají svá vyjádření do tisku, postupně se odhaluje také spolupráce neziskovek nebo přímo EU se známými youtubery. Viz např. youtuber Kovy, který dělal rozhovor s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem, vydal knihu, píšou o něm v novinách, časopisech, a dokonce ho Piráti navrhují prezidentovi na vyznamenání. Asi tak významnou práci dělá a je jí potřeba adekvátně ocenit. Navíc přiznal svoji odlišnou orientaci od té většinové a to je dáváno naší mladé generaci ještě jako vzor normálnosti. Je to celé jeden promyšlený systém, jak prosazovat určitý světonázor a jakékoli jiné názory, hlavně ty konzervativní, označovat za zastaralé, vyznávané jen nepříliš chytrými lidmi bydlícími na venkově. Co mi to připomíná? A průzkumy volebních preferencí, kde bývají cílené otázky a výsledky - např. směrem k SPD. Kdo volí Piráty, ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP09 a STAN je chválen, jejich voličská základna je označovaná za tu chytrou, vzdělanou, bydlící ve městech. A kdo volí SPD je nevzdělaný hlupák. O možném ovlivňování voličů předvolebními průzkumy už bylo napsáno dost, nechci to vše opakovat.
Existuje ještě jeden způsob financování neziskových organizací který jsem nezmínil a to je financování ze státního rozpočtu. Většinou se to dělá tak, že se činnost neziskovky schová pod rozpočet nějakého ministerstva, které přestane vykonávat tu činnost samo nebo svojí příspěvkovou organizací, ale přenese výkon té aktivity na neziskovku. Tím se dociluje toho, že ani nejde přesně zjistit, kolik stát celkem vynakládá na činnost těchto neziskových organizací. Tak třeba premiér Andrej Babiš vloni vrátil k přepracování zprávu předkládanou každoročně vládě Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů (pro nízkou detailnost zprávy), a to už v té původní verzi bylo uváděno, že na neziskovky stát, tedy daňoví poplatníci za rok vynaložili cca 18 miliard korun - zpráva tehdy byla projednána vládou až v srpnu 2018 za rok 2016 (takto nesmyslně o rok později to je už zažité, přitom výroční zprávy společností se vytvářejí za bezprostředně předcházející rok, tedy např. v roce 2018 za rok 2017). Letos je to ještě o něco smutnější, protože se ukázalo, že jen na zpracování takové zprávy stát vynaloží 370 tisíc korun a přitom Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zjistil, že se údaje o neziskových organizacích ve zprávě o nich liší o 3 miliardy korun proti údajům ze státního rozpočtu (14,38 mld Kč). To už je úplná fraška. NKÚ tedy konstatoval, že vláda nemá dostatečný přehled o financování neziskových organizací.
Přesunutím aktivity z ministerstva na neziskovky také není zajištěno, že je činnost řádně dohlížena (viz zpráva NKÚ z tohoto roku). Nejvíc tyto systémy vznikly na ministerstvech, které v nedávné době mělo, a opět má ve své správě ČSSD, tedy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Teď se k nim přidalo i Ministerstvo zahraničních věcí (MZV), rovněž řízené ministrem za ČSSD Petříčkem, a tam je to letos zvláště tragické. MZV otevřeně přiznává, že peníze českých daňových poplatníků, konkrétně 35 milionů Kč, poslalo ukrajinským neziskovkám. Ohledně jejich činnosti jsou tam takové skvosty jako projekt Spravedlivý internet nebo financování sestavení mapy porušování lidských práv na Krymu - který už Ukrajina de facto neovládá (mapa porušování lidských práv ve zbytku Ukrajiny ale vytvářena není). Perličkou je také projekt Kritické myšlení proti populismu. Tohle vše tedy platíme z našich daní.
Je zřejmé, že pokud činnost neziskových organizací na území České republiky nedostane určitý právní rámec, budou problémy a zbytečné utrácení peněz pokračovat.
Hnutí SPD dlouhodobě zastává názor, že hlavním cílem by měla být hospodárnost v nakládání s prostředky státu a také princip nevměšování se ze strany zahraničních mocností. Neziskovým organizacím by se měly vrátit původní přínosné cíle pro naši společnost, tedy pomoc v první řadě našim lidem, kteří se dostali ne svým zaviněním do nezávidění hodné situace. A ne že se z daní našich občanů platí politické neziskovky a na děti v Klokáncích se sbírají víčka od plastových lahví.
