Kde jsou ty jaderné bloky, přehrady, fabriky s přidanou hodnotou? Zatím se továrny na čipy staví raději v Německu. Když k tomu připočteme nejnovější makroekonomické prognózy ministerstva financí z minulého týdne, kdy hrubý domácí produkt ČR letos meziročně poklesne o 0,2 procenta, když ještě v dubnu přitom tento resort počítal s mírným růstem české ekonomiky. Důvody jsou přitom jasně, zejména markantní propad poptávky a spotřeby domácností. I tato skutečnost je jednoznačným dokladem nekompetence a škodlivosti působení vlády Petra Fialy (ODS) a jejich přímých negativních dopadů na společensko-ekonomický vývoj ČR a životy jejích občanů. Již téměř dva roky trvající vysoká inflace způsobená do značné míry rovněž Fialovou vládou znehodnotila úspory milionů českých občanů, pokud je o ně již rovnou úplně nepřipravila. To je i hlavním důvodem propadu spotřeby a maloobchodních tržeb, což rezultuje v pokles hrubého domácího propadu a znamená to samozřejmě i velké ohrožení pro české firmy a živnostníky, včetně ohrožení samotné existence a budoucnosti jejich podnikání.
Situace pro podnikání v EU se rok od roku zhoršuje. To vede k přesunu výroby mnoha podniků do států mimo Evropu. K tomu recese v automobilovém průmyslu. Státy EU postupně chudnou.
České republiky se to zatím nedotklo v nějak rozsáhlé míře, ale např. Francie, Itálie, Španělsko a další už se s tím potýkají roky a mají části území s rozsáhlou strukturální nezaměstnaností (např. jih Francie až 20 % nezaměstnaných). Vzhledem k nastupující deindustrializaci EU, tedy zjednodušeně řečeno přesunu průmyslu mimo EU, je předvídatelné, že dopady se postupně projeví ve větší míře i v České republice, protože je na jiných zemích EU obchodně závislá. Zejména na Německu, kde velkou část českého průmyslu tvoří subdodavatelské vazby právě na podniky v Německu, zejména v oblasti automobilového průmyslu ale i dalších průmyslových odvětví. Celá orientace našeho hospodářství převážně na Německo je potom dlouhodobě chybná.
České ekonomika je tedy nejen závislá na sousedních státech, ale také velmi křehká, pokud by došlo k propadu automobilového průmyslu v ČR. Problém v posledních dvou letech spočívá hlavně ve vysokých cenách energií a paliv v rámci EU obecně. Logicky tedy jsou „první na ráně” podniky, které ke své výrobě potřebují značné množství energie. Pokud se jim nepodaří adekvátně o zvýšené náklady zvýšit i koncové ceny pro zákazníky, hrozí jim propadnutí do ztráty. Problém je, že české podniky nežijí v uzavřeném ekonomickém systému, ale vzhledem k otevřenému trhu musí soutěžit i s firmami z jiných evropských států, a dokonce ze států mimo EU. Těm se ale většinou ceny energií tak drasticky nezvýšily. Na rozdíl od cen v EU a v České republice konkrétně, kdy se sankční politika proti Rusku a Bělorusku vrací jako bumerang.
Získání náhradních dodavatelů energií je přitom drahé a nejisté. Pokud přijde další energetická krize letos v zimě, bude ČR zase brutálně zasažena. Nezdá se, že by vláda byla v hledání alternativ nějak zvlášť aktivní. Loni v zimě se třeba stávalo, že se rodina bydlící v domečku se zavedeným plynovým vytápěním neodhodlala to topení použít i uprostřed vrcholící zimy, jinak by platili třeba i 20 tisíc korun měsíčně. To je v některých regionech příjem jednoho člověka. Jako kdyby museli poslat další osobu z rodiny (třeba do té doby studenta) honem vydělávat na plný úvazek, aby si doma vůbec mohli zatopit. To je prostě šílené a nesmí se to letos opakovat! Je třeba se ptát, co vláda letos podnikne pro snížení případných vysokých nákladů na topení? Nějak je o tom ticho. Přitom vládě neskutečně pomohla mírná zima, jinak by situace byla zcela jiná.
Máme tedy dva velké problémy před sebou, jak předejít deindustrializaci, a tedy ztrátám pracovních míst, a jak zajistit dostatečně nízké ceny energií a vytápění na zimu pro české občany. Je třeba tento problém veřejně otevřít a požadovat jasná řešení. Jinak zase budou lidé v České republice zbytečně trpět jen kvůli příliš ambiciózním a nepředvídavým krokům politiků vládních stran.
Další problém a také důvod té počínající deindustrializace i v ČR je že stále rostou požadavky na podnikání, hlavně na zaměstnavatele. Ale i pro OSVČ se zhoršují podmínky (viz tzv. kompenzační balíček). Celkové zatížení podniků administrativou v ČR i v celé EU je rok od roku vyšší a neúnosné. Pak to vede k tomu, že řada lidí ztrácí zájem o to podnikat. My ale potřebujeme dostatek hlavně českých podniků, jinak budeme závislí na rozhodnutích činěných v zahraničí, a ta nemusí být ve prospěch českých občanů. Je ještě trochu času něco s tím udělat, ale musí se okamžitě řešit ty hlavní potíže, které brání rozvoji firem a udržení pracovních míst. Dřív, než bude pozdě a bude se zavírat daleko více firem než nyní. Může se tím ztratit i letité know-how, patenty, schopní pracovníci pro daný obor.
Je to potíž, že Česká republika, resp. i EU jako celek se mění v grantovou ekonomiku, kde je spousta veřejných peněz, jak z fondů EU, tak ze státního rozpočtu a dalších veřejných rozpočtů vynakládána nehospodárně, na projekty nic podstatného nepřinášející. Viz ty rozhledny v údolí, nevhodně proinvestované až občas přímo rozkradené finanční prostředky, např. kauzy jako ROP severozápad, ale i další projekty, které mají společného jmenovatele např. v tzv. „zelené politice“.
Naproti tomu např. Poláci dokázali fondy EU využít pro dostavění sítě dálnic, tedy tím zásadně zvýšili svou konkurenceschopnost. Je to také tím, že nekývnou hned na každý nesmysl, který po nich vedení EU chce, a zdatně prosazují své národní zájmy. České republika by také měla hlasitě prosazovat své národní zájmy ať už na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni. Kompletní dálniční sítě, rychlostní komunikace, anebo VRT jsou tak stále spíše na papíře.
Kam nás tato vláda dovede nevím, ale s jistotou vím, ža nemá schopnost řídit stát v době krize a již vůbec s nějakou vizí jeho budování. Proto by měla co nejdříve skončit!
