Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o pedagogických pracovnících, který vám byl předložen jako senátní tisk č. 53, rád bych stručně uvedl nejdůležitější důvody předložení této novely a její hlavní cíle.
Je potřeba říct, že v ideálním světě, ještě než začnu s představením zákona, možná ani ne v ideálním světě, ale v republice, která by se v posledních 20 letech starala o dostatečné finanční zázemí regionálního a vysokého školství, bych teď před vámi asi nestál.
V případě, že bychom v předchozích 20 letech bez ohledu na to, kdo zrovna byl vládnoucí garniturou, dostatečně nejen finančně, ale i věcně a metodicky podporovali sektor vzdělávání, byli bychom dnes v situaci, kdy by možná těchto změn nebylo potřeba, protože bychom se pravděpodobně pyšnili tím, co na každém sympoziu, každé konferenci zazní, a to je "kéž bychom byli jako ve Finsku, kde na školách jsou absolventi pedagogických fakult, kteří absolvovali magisterské vzdělání v plném rozsahu". Leč situace v ČR je jiná. Dobrá zpráva je, že se situace zlepšuje. Přesto jsem přesvědčen, byť před vás předstupuji s novelou, kterou vláda jednala v květnu roku 2019, tak stále problém přetrvává. Já si myslím, že tato novela, přestože mediálně bývá často interpretována velmi, velmi kontroverzně, tak pokud dnes povedeme tuto debatu, tak pevně věřím, že na konci uvidíte, že kontroverzní tolik není. Není to totiž nahrazení role pedagogických fakult a fakult vzdělávajících učitele v našem systému, je to pouze otevření sekundárního kanálu s jasnými pravidly.
Hlavní záměr návrhu zákona spočívá v řešení nedostatku učitelů, pedagogů. Tohoto cíle chce vláda dosáhnout zvýšením zapojení odborníků z praxe do výuky a podporou, a to je možná klíčovější než ta první část věty, začínajících učitelů. V roce 2019, před tím, než jsem předkládal tuto novelu, jsme provedli mimořádné šetření, z kterého vyplynulo, že průměrný věk učitelů v regionálním školství je poměrně vysoký. Tuším, že to bylo 47,2 roku. A samozřejmě vyplynulo i to, že školy vykazují poměrně vysoký počet učitelů, kteří nemají potřebné pedagogické vzdělání a v systému působí na tzv. výjimku. Ředitel školy tedy musí vyvíjet aktivitu k tomu, aby místo obsadil pedagogem se vzděláním. Přesto jsou kraje, kde velká část výuky, větší, než by bylo únosné, je zabezpečováno nekvalifikovanými učiteli. Tito nemají žádnou povinnost se vzdělávat, nemají jistotu, že na škole zůstanou, přesto v systému působí.
Doplním-li to o jednu věc, která vychází dlouhodobě ze šetření české školní inspekce i jednotlivých mezinárodních studií, máme velmi různorodou kvalitu vzdělávání v jednotlivých regionech. Je to věc, na kterou reagujeme ve Strategii 2030 plus, která je schválena vládou. A já bych vás rád ubezpečil, ještě než začneme jednat tento zákon, že k naplnění této strategie je potřeba, abychom k této strategii přistoupili jinak než k velmi dobrému textu Strategie 2020 nebo než k Bílé knize v roce 2021, a to je, že bychom jednotlivé kroky také měli realizovat, aby neskončily na papíře v pouhé podobě jednotlivých opatření.
Samozřejmě že cestou k nápravě tohoto stavu, který ještě doplním o jednu informaci, že z absolventů pedagogických fakult do praxe vstupovala v roce 16 a 17 pouze polovina. Toto číslo se zvedá a je to i díky tomu, že se nám dynamicky podařilo navýšit prostředky v regionálním školství na odměňování v tarifní a nadtarifní složce platu. A já pevně věřím, že tento zákon přinese ještě další možnost ředitelům škol, aby pedagogickým leadershipem a samozřejmě s odpovědností za vedení školy dále zlepšovali situaci na těchto školách.
Tedy podstatou tohoto zákona je, aby bylo řediteli školy umožněno uznat na dobu nejvýše tří let předpoklad odborné kvalifikace učitele absolventům jakéhokoli magisterského studijního programu pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni základních škol a ve středních školách, a dále odborníkům z praxe, pokud jejich praxe v oboru odpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Tedy není to o tom, jak bývá někdy mediální zkratkou interpretováno, že je devalvováno studium na pedagogických fakultách. V žádném případě. Otevírá se řediteli ale možnost, aby vzal člověka s magisterským vzděláním na svou zodpovědnost a během tří let si ten člověk musí dodělat doplňující pedagogické studium a zároveň, a to je opět obsahem tohoto zákona, je mu poskytnut uvádějící učitel, aby v adaptačním období to, co ten člověk nemá v oblasti pedagogicko-psychologické, protože přichází odborník z praxe s magisterským vzděláním, tak aby si doplnil. Tedy není to devalvace, je to přínos ke stávající situaci. Je to sekundární kanál. A pokud vycházíme z filozofie, že manažerem zodpovědným za fungování školy je její ředitel, tak mu dáváme do rukou nástroj k řízení pedagogického leadershipu a k řízení personálních kapacit této školy. I dnes, podotýkám na jednu z výhrad, která se objevuje ohledně aprobovanosti a dalších věcí, i dnes je to ředitel, kdo rozhoduje o tom, co bude kdo učit. A samozřejmě co se týká vyučování předmětů, tak aprobovanost, s kterou přicházejí učitelé z pedagogických fakult, v praxi častokrát dodržována není.
Návrh novely tím, co jsem teď řekl, také přispěje ke zmenšení administrativního zatížení ředitelů škol, protože dojde ke zúžení případů, kdy musí dosud dokládat, že aktivně hledají kvalifikovaného učitele. Krokem kupředu je již zmiňované zakotvení institutu adaptačního období začínajících učitelů. Od tohoto opatření si slibujeme snížení odchodů začínajících učitelů z praxe, protože jak už jsem také nakousl, nejenže z pedagogických fakult a fakult vzdělávajících učitele přicházeli ne všichni, resp. přicházela v určitém čase pouze polovina studentů do praxe, ale řada z nich do dvou let končila. To jsou ztráty, které si, myslím, nemůžeme dovolit. Adaptační období je přesně ten institut, ten nástroj, který přes zvýšenou péči o začínající učitele může přispět k tomu, aby učitelé na školách zůstávali a aby se nadále zlepšovali.
V PS Parlamentu ČR byly k předloženému návrhu přijaty některé pozměňující návrhy. S částí z nich se gesční ministerstvo, tedy MŠMT, ztotožnilo. Šlo zejména o návrhy sněmovního školského výboru na doplnění školského logopeda mezi pedagogické pracovníky nebo ponechání studia pedagogiky jako jednoho ze společných způsobů získání odborné kvalifikace učitelů.
A rovněž poslanecký pozměňující návrh umožňující řediteli škol, aby uznal kvalifikaci pedagogickému pracovníkovi, který získal vysokoškolské vzdělání bakalářského stupně v oblasti pedagogických věd a současně je studentem navazujícího magisterského studijního programu, tak je ku prospěchu věci. A byl to dobrý pozměňující návrh, dle mého. Bavíme se o situaci, kdy ještě nehotový učitel, který má hotového bakaláře, již působí na této škole. Pokud se podíváte, tak je to věc, která je velmi častá na českých školách. A myslím si, že tato úprava, ke které došlo ve sněmovně, smysl dává.
V neposlední řadě byl návrh doplněn o právní úpravu platů pedagogických pracovníků. Nově navázanou na průměrnou mzdu v národním hospodářství. Avizuji, že s tímto záměrem MŠMT souhlasí. Ale návrh obsahuje některé zásadní nedostatky. Ostatně to byl i důvod, proč jsem proti tomuto návrhu vystoupil ve sněmovně. Rozhodně to však nemůže být a nemělo by být interpretováno jako nesouhlas MŠMT s přidáváním platů pedagogů nastavením nějakých zákonných rámců. Ostatně je to prokazatelné i na tom, když se podíváte, jak dynamicky roste odměňování pedagogických i nepedagogických pracovníků, tak je prokazatelné, že té chtěné hodnoty, o které se v prostoru 20 let mluví, tj. 130 % průměrné mzdy, dosáhneme na konci roku 2021. To, co všechny strany průřezově mají snad od roku 1992 napsáno ve svých programech před volbami, tak se díky tomu, že přidáváme i v období hospodářského nerůstu, ať použiji nějaké nové slovo, tedy hospodářského poklesu, tak to dojde k naplnění. Samozřejmě že to není všespásné a na rovinu přiznávám, že bude potřeba, aby nastávající vedení ministerstva pokračovalo v nastolené strategii, protože je potřeba udržet trend ne zvyšování platů pedagogů a nepedagogů, ale především prostředků do vzdělávací soustavy včetně škol vysokých, abychom cíle, které věřím, že máme společné bez ohledu na to, za jakou politickou stranu či hnutí kdokoli z nás vystupuje, tzn. dostat vzdělávání do popředí a udržet ho tam, a díky tomu zvýšit úspěšnost této země v nadcházejících dekádách, není prázdným slovem. A myslím si, že všechna ta jednání v Senátu, díky vám za to, ale častokrát i ve sněmovně jsou doprovázena tou společnou snahou.
A já poprvé snad za dobu, co to sleduji nebo co jsem toho aktivním účastníkem, jsem opravdu přesvědčen, že vzdělávání nezůstalo pouze na papíře ve volebních programech, ale že se o něj společnými silami staráme, byť v něčem spolu můžeme nesouhlasit.
Já jsem samozřejmě připraven podpořit pozměňující návrh VVVK. S panem senátorem Drahošem jsem se na nápravě těchto nedostatků domluvil a spolupracovali jsme jako ministerstvo na formulaci tohoto pozměňující návrhu. A tento návrh by legislativní chyby měl velmi dobře opravit, protože legislativní chyby, vzniklé pozměňujícím návrhem ze sněmovny, by například v zásadě znemožnily financování pedagogické práce v základních uměleckých školách nebo vyšších odborných školách. Nebo by nebylo možné zajistit některé nové finanční nároky škol, vzniklé v průběhu roku, což je dnes zajišťováno prostřednictvím rezervy krajských úřadů. To rozhodně nebyl ani zájem předkladatele pozměňovacího návrhu Lukáše Bartoně. A společně s ním jsme si to, věřím, vysvětlili.
Předložený návrh novely zákona jako celek podle našeho názoru představuje posun správným směrem a já vás prosím o jeho podporu. Jsem připraven na diskusi, jsem připraven vám vysvětlit, že to rozhodně není návrh zpátečnický, vysvětlit souvislosti, které s tímto zákonem jsou spojeny. A znovu opakuji, rozhodně to není žádný krok ke znevážení práce pedagogických fakult, ale je to otevření a dání pravidel sekundárnímu kanálu, kterým by do našeho systému vhodně proudili další adepti o výkon učitelského povolání nebo chcete-li poslání.
Děkuji.
