Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já před vás předstupuji se zákonem, se školským zákonem, který řeší problematiku distanční výuky. Úvodem se sluší, abych vám poděkoval za to, že projednáváte v legislativním stavu nouze tento tisk. Chci i vysvětlit, že tím plním jeden ze slibů, který jsem dal minule na plénu Senátu, že zareagujeme velmi rychle na tu situaci a předložíme návrh, který v podstatě vyplní to vakuum, které v zákoně se ukázalo na jaře, že je, a to je neupravení povinnosti distanční výuky v dobách nouzového stavu, mimořádných opatření, ale, a ten návrh to obsahuje, i jiných možných opatření či omezení karanténního typu ze strany krajských hygienických stanic.
Tento zákon, o kterém někdo říká, že ministerstvo, a bylo to na půdě sněmovny včera řečeno, že jsme se pokusili zneužít legislativního stavu nouze, abychom to urychlili, já bych tam dal slovíčko „využít“. Samozřejmě, že ten legislativní proces, který jsme se snažili jako ministerstvo maximálně zkrátit, zabírá nějaký čas. My jsme nelenili a skutečně asi se nedal tento zákon připravovat, pokud jste chtěli napřed navnímat tu situaci a udělat to i poctivě, tak se asi nedal dělat v prvním měsíci po vypuknutí koronakrize. Přesto, když začneme odpočítávat čas, tento návrh ležel na Úřadu vlády v červenci tohoto roku a posuzovala ho Legislativní rada vlády.
Předtím bylo zkrácené meziresortní připomínkové řízení. Jsem skutečně přesvědčen, že volnost tohoto zákona, ale i jasné vymezení mantinelů pro případy nouzového stavu, mimořádných opatření či karanténních opatření je zvolena vhodně.
Co se týká možného zkrácení, prosím, věřte, že to přidání se k legislativnímu stavu nouze a k volebnímu zákonu, který se objevil, a objevila se nutnost jeho zrychleného projednání, přiznávám, využil jsem této možnosti a pokusil jsem se zrychlit proceduru, ale ne ve prospěch toho, abych mohl říct, že ho mám schválený, ten zákon, případně, ale ve prospěch toho, abychom zvýšili právní jistotu ředitelů našich škol, ideálně před 1. 9. Poctivě přiznávám, že nebýt toho předchozího zákona, volebního zákona, tak i přes zkrácení všech těchto lhůt by tento návrh zákona doputoval do dolní komory až na schůzi 15. 9., a tedy než se dostanu k materii toho zákona, znovu říkám, že jsem rád, že jsem mohl využít té situace. Samozřejmě vnímám, že to není standardní krok, ale celý tento rok není standardní. A tak, prosím, v zájmu českého školství se věnujme tomuto zákonu a jeho obsahu, diskutujme o něm, ale znovu bych chtěl se omluvit za tu formu. Možná v duchu těch covidových opatření a reakce na jarní covidovou pandemii je to snad omluvitelné.
Materie toho zákona, jak už jsem řekl, nepokrývá, i když je v podstatě inspirována jarním covidovým obdobím, tak to není pouze reakce, není to ad hoc zákon, který by měl řešit případná opatření covidu na podzim tohoto roku, ale mělo by to být trvalé ukotvení distanční výuky pro výjimečné situace v zákoně. Návrh zákona obsahuje povinnost školy poskytovat distanční vzdělávání v těch vymezených typech případů, znovu zopakuji, nouzový stav, mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, ale také lokální karanténní opatření, a ukládá povinnost žákům a studentům to distanční vzdělávání navštěvovat, respektive se ho účastnit. Je to reakce na jarní situaci, kdy vakuum v zákoně bylo častokrát, nebo ne častokrát, ale v některých případech rodiči interpretováno tak, zákon to neřeší, děti nemají povinnost, takže nás nemáte, jakou formou nutit.
Třetí ustanovení, které je obsaženo v tomto návrhu, souvisí zase s něčím, co jsme tu na jaře řešili a co se projevilo jako problém či zdržení, a to je záležitost úpravy přijímacích, závěrečných či maturitních zkoušek, v návaznosti zase na nějaké nouzové stavy či karanténní opatření. Přicházíme proto s návrhem, aby ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo možnost v případě těchto typů zkoušek v těch odůvodněných případech posunout termín, případně změnit obsah, rozsah těchto zkoušek.
V kontextu jarní debaty, která probíhala i na půdě Senátu, a debaty, proč Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky neudělí úřední maturitu, je nutné podotknout, že slovenská úprava, oproti této navrhované, je významně volnější. Pokud slovenský ministr školství nazná, může upravit téměř cokoliv svým vlastním aktem, zatímco zde se dostáváme, že to má nějaká pravidla. Jednak ta jasná pravidla jsou dána těmi situacemi, které jsem už několikrát popsal, zadruhé to má povahu opatření obecné povahy, tedy je to de facto správní akt, který je přezkoumatelný, je to správní akt, který nakonec, pokud by nebyl v pořádku ze strany ministerstva školství, je napadnutelný i soudně. Odůvodnění této kompetence nové pro ministerstvo školství je v tom, že jedna z výhrad byla, kdyby ta situace nastala, přijďte znovu se zákonem, tak jako tomu bylo v jarním období. Tato úprava však počítá i s lokálními problémy, s lokální karanténou a s tím, že toto opatření ministerstva školství nemusí být celostátního charakteru. V tomto případě se nedomnívám, že je to nějaké překročení nějakého pomyslného rozdělení exekutivních, zákonodárných a dalších mocí, jelikož lokální zásah asi není ta věc, lokální posun termínu třeba není věc, která by měla být kodifikována speciálním zákonem pro tuto situaci.
Další výhrada, kterou jsem zaznamenal už včera ve sněmovně, tak si dovolím odpovědět na nepoloženou otázku i v Senátu, je, že není detailně vydefinována forma distančního vzdělávání přímo v tomto zákoně. Zase, vedla nás k tomu zkušenost z jarního období, kdy zcela jednoznačně se ukázalo, že úspěšné školy, které poskytovaly distanční vzdělávání ten úspěch neměly založen na tom, že by měli všichni stejné programové vybavení, ale na tom, že ihned na začátku navázaly komunikaci přímo s rodinami, zjistily aktuální situaci v té rodině na začátku, ale i průběžně, pokud se měnila třeba v důsledku toho, že rodiče se vrátili nebo rodiče se dostali domů na home office, a to dítě najednou nemělo přístup k počítačové technice. Tedy to, že škola má povinnost určit tu správnou formu, vyjít z potřeb a možností toho dítěte, je z mého pohledu výhodou, nikoliv nevýhodou tohoto zákona.
K tomu se vážou dvě věci, které v zákoně kodifikovány nejsou, a to je dotaz nebo záležitost: Dobře, děti mají povinnost, mají také podmínky ve svých rodinách? Již toto pondělí vláda schválila intervenci ve výši 1,3 miliardy korun, která má směřovat a bude směřovat a dostane se nejpozději v měsíci říjnu do našich škol, do základních škol, s tím, že je směřována do posílení počítačového vybavení škol, softwarového vybavení škol nebo vybavení výukovými programy, s tím, že ta kalkulace ze své podstaty počítá nebo je sestavena tak, aby škola měla možnost vytvořit rezervní fond k zapůjčení žákům, kteří tu techniku potřebují. Nejenom ze sociálně znevýhodněných rodin, ale jak už jsem i podotkl v předchozí části, i těm, kteří se v aktuální situaci dostanou do situace, kdy nemají tu techniku k dispozici.
Co se týká nějaké kontroly distančního vzdělávání, samozřejmě, pokud jsem řekl, že ten mix má být nastaven dle podmínek žáka, stejně jako u prezenční výuky tím arbitrem, který může se podívat a ochránit případně tu rodinu v případě možného zneužití nebo špatného nastavení těch žáků nebo těch podmínek v těch rodinách a nějakého trestání ze strany škol, tak jak jsem byl zase upozorněn, ten prostředek je samozřejmě Česká školní inspekce, která je tím arbitrem, který na půdě škol prozkoumá i toto.
Podporu, kterou školám budeme směřovat teď ve formě prostředků ve výši 1,3 miliardy, samozřejmě doplníme v nejbližší době i o metodický výklad, který se bude vázat k distanční výuce jako novince, která má být kodifikována, a budeme vycházet ze zkušeností a zpětné vazby od ředitelů z toho jarního období.
Poslední část v úvodním slově bych rád věnoval pozici distančního vzdělávání v dobách necovidových, nenouzových, nekaranténních. Samozřejmě, že to, co nás do budoucna čeká, je nějaká úprava, kombinace prezenčního a distančního vzdělávání v zákoně, ale, prosím, založená na tom, že se napřed ty zkušenosti z té covidové krize promítnou do systému přes pokusné ověřování. To znamená, v druhém pololetí tohoto školního roku odstartuje ministerstvo školství pokusné ověřování distančního vzdělávání, které nebude řešit tyto nouzové situace, ale bude se snažit ověřit, jaká forma, jaká kombinace, jaké podíly prezenčního a distančního vzdělávání na různých typech škol jsou vhodné. Poté, co se tyto výsledky ukáží, a tak fungují všechna pokusná ověřování, a ukáže se potřeba nějaké kodifikace školského zákona, tak pak je ten správný čas na legislativní úpravu distančního vzdělávání pro doby „míru“.
Děkuji za úvodní slovo, ještě jednou děkuji za to, že se touto normou zabýváte. Jsem připraven k vašim otázkám.
