Já považuji za nezbytné, abych se vyjádřil k návrhu poslanců, ke kterému Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyjádřilo nesouhlasné stanovisko. To nesouhlasné stanovisko, které ministerstvo zaujalo souvisí především s očekávaným přínosem nové reformy financování regionálního školství. Ta reforma je založena a předpokládá spravedlivější přerozdělení prostředků státního rozpočtu jednotlivým školám a školským zařízením a respektování specifik vzdělávacích institucí v jednotlivých krajích.
V současné době, a ono už to tady padlo, republikové normativy se stanovují jako výše relevantních výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, na jednoho žáka nebo studenta. Je to tedy normativní způsob financování. Ale následně se z republikového normativu stávají různé finanční soustavy jednotlivých krajů. To znamená, je to nástroj rozpisu příslušných finančních prostředků státního rozpočtu mezi jednotlivé kraje. Krajské normativy, které stanovuje krajský úřad v přenesené působnosti, následně představují výši výdajů, a to vždy na konkrétní jednotku výkonu, což se již delší dobu ukazuje jako hodně volná právní formulace, která umožňuje krajským úřadům stanovit krajské normativy s výraznými mezikrajovými odchylkami pro podobné jednotky výkonu. A tady chápu, že může dojít k nějakému ideologickému sporu, protože samozřejmě je otázkou, jestli preferujete standardizaci vzdělávání v České republice, nebo jestli je to tedy ten čistě normativní způsob, kdy každý žák si nasadí baťůžek s těmi penězi a putuje tím systémem.
Ten uvedený problém, který byl hlavním důvodem předložení návrhu reformy financování regionálního školství schváleného v roce 2017, přetrvává. Proto se domnívám, že skutečně není na místě uvažovat o dlouhodobém odložení těchto v tuto chvíli již přijatých změn.
Například v oblasti středního vzdělávání vede stávající model velmi často k přijímání žáků, kteří na daný obor nemusí mít studijní předpoklady, nebo ten obor dokonce nestudují, což vede ke snižování kvality vzdělávání a také k neefektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu. Jednoduše ten boj o studenty ve středním školství, o ty jednotlivé hlavičky právě díky normativnímu financování docela zásadně selhává.
Považuji ale za nezbytné se vyjádřit i k dalším věcem, protože skutečně je tomu tak, že jsem na vládu dával návrh a odklad o jeden rok. Tím hlavním důvodem, jak padlo od mých předřečníků, bylo v té chvíli nezajištěné finanční krytí. Byly tam i další důvody, ale pokud se bavíme o tom, že školy si nemohou v tuto chvíli jednoznačně stanovit, podívat se na to, které prostředky, kolik objemů prostředků na ně připadá pro rok 2019, tak bych rád podotkl, že stávající systém je o tom, že v březnu 2018 se dozví - a po dohodovacích řízeních v dubnu se teprve dozví ten finální stav, to znamená, základní rozpis se dozví v březnu a finální stav po dohodovacích řízeních v průběhu dubna. To znamená, první čtyři měsíce každého roku jedou bez detailních znalostí rozpočtu. Proto není samozřejmě zcela přesně možné pro každou jednotlivou školu v tomtéž dubnu 2018 ukázat prostředky a rozpis pro rok 2019. Ano, ale v té důvodové zprávě bylo uváděno, že pokud by došlo k odkladu o rok z důvodu toho, že prostředky by byly poskytnuty až na rok 2020, tak je naprosto správné a legitimní jet ty dva systémy souběžně, to znamená odstranit tu nejistotu jednotlivých škol a jestli je ten nový způsob skutečně nespravedlivý, to určitě je, ale že přináší dostatečný objem prostředků té škole proti srovnání se stavem současným.
Takže to byly doplňky, které rozhodně byly vhodné, ale nestály za tou žádostí o jednoletý odklad.
A protože jsem řekl, že považuji za nutné odhalit naprosto přesně, jak to bylo, tak když jsem řekl, že nebylo zajištěno rozpočtové krytí, tak v závěrečné zprávě zhodnocení dopadu regulace k návrhu zákona, kterým byla reforma financována, je napsáno, že odhadem 2,5 až 5 miliard Kč na eliminaci výrazných negativních dopadů nového systému na disponibilní zdroje jednotlivých právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení a tím na úroveň odměňování jejich zaměstnanců. (?) To je tedy vyčíslený ten dopad. Zároveň rozpočtová strategie sektoru veřejných financí, resp. veřejných institucí, tedy konvergenční program, schválená v minulém roce, počítá na reformu financování regionálního školství s částkou 3,5 miliardy Kč pro rok 2019.
Takže ve chvíli, kdy jsme napočetli další související věci, tzn. věci, které nejdou jenom do vyrovnání regionálních disparit, což může být 5 miliard Kč, ale i do zvýšení kvality výuky, na které se předpokládám všichni v této Sněmovně, a nejenom ve Sněmovně, shodneme, tak jsme zjistili tu částku, která přesahuje 10 miliard Kč a bylo z mé strany podle mého názoru zcela opodstatněné, že jsem ten materiál s ročním odkladem dal na vládu.
Tedy celkem sebou reforma přináší náklady přesahující 11 miliard Kč a ty nebyly - říkám zodpovědně a upřímně - zahrnuty ve výdajových rámcích, takže jsem ty prostředky začal hledat. A myslím si, že příslib vlády, příslib premiéra, že prostředky v rámci přípravy rozpočtu roku 2019 budou zahrnuty do rozpočtu ministerstva školství, tak je příslibem dostatečným a není potřeba, aby tady ještě vystupovala paní ministryně financí a znovu validovala rozhodnutí vlády.
Dovolte mi ale drobnou odbočku, která se týká stavu finančního krytí opatření MŠMT, protože to také v diskusi tady zaznělo. A navíc jsem v této věci byl nedávno interpelován. Podobný případ jako reforma financování, kde jsem řekl, že ve střednědobých výdajových rámcích rozhodně nebyla ta částka, kterou to finálně stálo, to poctivě přiznávám, tak byl i případ společného vzdělávání. Podle původního odhadu uvedeného v důvodové zprávě k návrhu vyhlášky č. 27 z roku 2016, se měly dopady na státní rozpočet pohybovat okolo 1 miliardy Kč za rok 2017 a 1,5 miliardy za rok 2018. Reálné náklady by se však za rok 2017 vyšplhaly až téměř do výše 7 miliard Kč, přičemž díky novelizaci vyhlášky, která vstoupila v platnost v průběhu roku 2017, se je podařilo udržet na 6 miliardách Kč. Tady mi dovolte poděkovat mému předchůdci Stanislavu Štechovi. Každopádně i tato částka mnohonásobně převyšuje původní odhad.
Obdobným případem je druhá záležitost, ve které jsem byl interpelován, to je zajištění tzv. překryvu v mateřských školách. Byl sice upraven rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, nicméně opět nebylo žádným způsobem zajištěno rozpočtové krytí této změny. Rozpočet regionálního školství územních samosprávných celků nebyl v roce 2017 účelově posílen a nestalo se tak ani v promítnutí rozpočtu na rok 2018. Je tedy vidět, že vše ve školství, a tím potvrzuji slova své předřečnice, je o financích, tedy ne vše ve školství, ale co se týká financování opatření, která jsou dnes tady na stole, a já mám za to, že ve chvíli, kdy se shodneme na tom, že prostředky pro financování regionálního školství a této změny jsou, tak ta změna může započít v roce 2019. Já jsem tedy pro, aby návrh pana poslance Klause byl zamítnut v prvním čtení.
Děkuji vám.
