Dnes jsme se dostali do třetího čtení novely zákona o bezpečnosti České republiky, ačkoliv se nejedná o nic, na čem by stál nebo nestál život v téhle zemi, koneckonců Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí na světě aktuálně a máme kvalitní zbraňovou legislativu, máme propracovaný systém získávání zbrojních průkazů, naši občané-držitelé zbrojních průkazů jsou skupinou obyvatelstva, která je zcela výjimečná v tom, že o nich všechno víme, víme, jaký je jejich zdravotní stav, psychický stav, víme, že zvládli udělat zkoušky praktické i teoretické, víme, že dodržují zákony, dokonce nedělají ani přestupky, protože jinak by o své zbrojní průkazy přišli, takže Česká republika vlastně žádný problém nemá.
Problém ale zdá se má Evropa. Evropská komise přichází v této době se směrnicí o omezování legálního držení zbraní, snaží se odzbrojit evropské obyvatelstvo v době, kdy, možná je to jenom pocit, ale občané ho mají, kdy se pocit bezpečí snižuje v Evropě a možná i v České republice, protože samozřejmě jsme součástí Evropy a vnímáme všechny starosti a strachy všech zemí v rámci Evropy. Z tohoto pohledu jsme začali uvažovat o možnosti jak zvýšit nejen ten pocit, ale zvýšit bezpečnost v rámci této země a myslím si, že to, co by mělo napadnout každého politika, každou vládu, je obrátit se na občany své země. Chceme dát do tohoto zákona právo občanů podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky, a to i s vlastní zbraní, legálně drženou.
Myslím, že nejen tento vysoce symbolický vzkaz pro naši veřejnost, že tento stát je na straně svých občanů a že počítá s nimi, je velmi důležitý, ale důležitá bude i žaloba na platnost té nesmyslné směrnice, zda ji budeme muset či nebudeme muset implementovat. Tento zákon je myšlen spíše do budoucnosti. Jak jsem již říkal na začátku, teď problémy vlastně nemáme. V České republice se dokonce ani trestná činnost nepáchá se zbraněmi, ani legálně drženými, ani nelegálně drženými.
Jsou to ojedinělé případy v podstatě v řádech promile z počtu všech trestných činů. Ale budoucnost takto zářná a růžová být nemusí a proto by bylo dobré se na ni připravit. Ten zákon, který bychom měli dnes schválit, vytváří rámec. Sám o sobě nic neřeší. To si přiznejme. Sám o sobě nic neřeší. Je to pouze rámec, který ani nevyzývá občany, aby se ozbrojovali, ani nijak nezjednodušuje přístup ke zbraním, nebo dokonce k jejich použití. Nic takového v tom zákoně není.
Ten zákon rozhodně také není na úrovni amerického dodatku ústavy. Ten je ze zcela jiných účelů (?) a je neomezitelný, kdežto v tomto zákoně přímo říkáme, kdy zákonem to právo vlastnit zbraně můžeme omezit. Není přípustný vznik žádných milicí. Ani v tom smyslu ozbrojených skupin politických stran. To samozřejmě už vůbec ne v této době a na tomto místě, ale ani ve smyslu nějakých domobran a podobných věcí, které by nebyly pod kontrolou státu. To tento zákon výslovně zakazuje, nedovoluje.
Ale do budoucna. Vy jistě víte, že Ministerstvo obrany již pracuje na systému, který je zatím pracovně nazýván branné spolky. Tedy aby se občané mohli zapojovat do obrany této země tak, jak již nyní mohou v rámci aktivních záloh, ale ta možnost bude rozšířena a intenzívnější. A podobně v té oblasti bezpečnosti, kdy i Ministerstvo vnitra připravuje systém možností pro občany jak se zapojit do zajišťování bezpečnosti.
A přiznejme si, že zvýšit bezpečnost této země můžeme každý, nejenom ten, kdo má zbraň, ale každý. Už třeba jenom tím, že budeme znát, jak se chovat v mimořádných událostech - při povodních, při požárech, ale třeba i při teroristickém útoku. A každý občan této země by měl vědět, jak se zachovat v takovéto situaci a nezatěžovat třeba bezpečnostní systém, který potom bude řešit ty skutečné hrozby a nebude se muset starat o bezpečí každého zvlášť. Protože - ačkoliv zajištění bezpečnosti a obrany státu je samozřejmě základní úlohou státu a stát na to nijak nerezignuje, zároveň ale musíme otevřeně říct, že zajistit bezpečí každého, v každou vteřinu, na každém místě prostě není možné.
Každý člověk musí přemýšlet nad svým životem a nad tím, zda to, co dělá, tam, kde chodí, s kým se stýká, je nebo není bezpečné. A tak, jako když se vám něco stane, když si zlomíte nohu, nebo se pořežete, tak si poskytnete první pomoc a potom jistě přijede záchranná služba s lékařem, se zdravotníky a poskytne vám tu pomoc odbornou. Tak, jako když u vás začne hořet pánev na sporáku a vy se ji pokusíte uhasit - možná máte doma i hasicí přístroj, ale hodně lidí ho nemá - a teprve potom, když to nezvládnete, přijedou hasiči a zachrání vás. Tak stejně to platí i v té bezpečnosti. Každý by měl mít právo a možnost se bránit sám a samozřejmě, že mu přijede na pomoc policie, to nikdo nezpochybňuje.
Takže já bych byl velmi rád a vděčný, kdyby dnes Poslanecká sněmovna ve třetím čtení návrh této novely zákona o bezpečnosti České republiky přijala.
