Babiš s Hamáčkem teď musí počítat s tím, že Filip bude přímo ovlivňovat vládu a její členy. Povolební vyjednávání, která tak tragicky řídí Andrej Babiš, už nedávají prakticky žádnou jinou možnost. Ledaže by se úplně změnila situace. Mohlo by se třeba rozpadnout Hnutí ANO. Faltýnek už to všechno vede způsobem tak byznysovým, že to nemá obdobu. Stovky milionů jsou drobné, o kterých ani nepřemýšlí. ANO je dnes díky němu čistý výtah k moci a státním zakázkám. Navíc se posunulo doleva a nadbíhá okamurovcům, což musí být frustrující a demotivující pro stovky jeho členů a stovky tisíc voličů. Nicméně ten rozpad je jen spekulace. Pravděpodobnost, že vláda v čele s Andrejem Babiše vznikne, je vyšší, než že nevznikne.
Na komunistickém sjezdu osobně promluvil prezident republiky Miloš Zeman. Byl sice vůči komunistům poměrně kritický, ale to hlavní sdělení nebyla jeho slova, ale symbolické gesto promluvy samotné: KSČM byla po téměř třiceti letech legitimizována. Od teď už nikdy nebudou komunisti pro levici nesystémoví a jejich hlasy se budou automaticky počítat. A nemuseli se kvůli tomu vzdát ani své ideologie, ani svého názvu. Z bývalých východoevropských kolonií Sovětského svazu jsou jediní, kterým se to povedlo. Však to také komunisté ocenili dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Levicový prezident a stoupenec socialismu vyzval k cestě nalevo. Vojtěchu Filipovi jako jeden z prvních pogratuloval ke znovuzvolení Andrej Babiš, který se už prý těší na koaliční spolupráci. Ono to do sebe vlastně zapadá, akorát to překvapuje mnohé, kteří doufali v jakýsi hybridní systém pravolevé vlády pro všechny. Babišovi prezident moc pomohl, protože mu cestu ke komunistům politicky odblokoval. Zároveň si ho ale zavázal, takže někdy v budoucnosti mu to bude muset Babiš vrátit i s úroky.
Žádná politická vláda nemůže vyhovovat všem. Vždycky se jedná o kompromis jakž takž odpovídající základní poptávce většiny voličů. Největším paradoxem proto zůstává, že komunisté, ač měli nejhorší volební výsledek ve své téměř stoleté historii, se nakonec nejvíce hodí do rodící se politické vlády. Nebudou hrát druhé či třetí housle, ale budou pěkně tvrdit vládní muziku. Zatím byli spíš v pozadí vládního vyjednávání, ale to se teď velice změní. Mají vlastně lepší startovní pozici než Hamáček a jeho ČSSD. Socialisté totiž potřebují vyštípat SPD z pozic předsedů parlamentních výborů hospodářského a bezpečnostního, aby se vykopal příkop mezi Babišem a Okamurou. V opačném případě může po ustavení vlády Babiš pohodlně vládnout i bez podpory sociální demokracie, anebo rovnou proti ní. Komunisté nic takového nepotřebují. Moc dobře ví, že buďto bude Babiš vládnout s ČSSD, anebo bude vládnout s SPD, ale vždycky k tomu bude potřebovat KSČM. To je doslova exkluzivní situace. Nepochybně se jim díky tomu podaří do vládní agendy prosadil i některé ze svých politických témat, takže to nebude jenom o formální podpoře.
Právě uplynulý víkend nás posunul o veliký kus doleva. Svým způsobem to bylo nevyhnutelné vzhledem k výsledku voleb. Politika se vrací do tradičního pravolevého dělení. To je dobře, protože to je její nejčitelnější podoba. V příštích parlamentních volbách už zase půjde především o střet mezi pravicí a levicí. Na levici bude velice horko, protože se budou mezi sebou prát ANO, ČSSD, KSČM. Na pravici by mohlo po mnoha letech dojít k určitému vychladnutí a koncentraci sil a vytvoření dvou bloků. Jeden silně proevropský kolem KDU-ČSL, STANu a TOP09 a druhý spíše národně a z pohledu EU decentralisticky orientovaný kolem ODS. Pokud se to podaří, může pravice zase jednou vyhrát volby. Uvidíme. Hodně bude záležet i na tom, kam a jak se posunou Piráti a SPD.
