Je otázka, proč sledovat Otázky Václava Moravce. Nedělní duel mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem byl kabaret, jehož moderování pan Moravec absolutně nezvládl – ale ono to bylo vlastně úplně jedno. Česká televize počítala s tím, že pánové Babiš a Kalousek na sebe budou hodinu řvát, takže kvůli uklidnění nervů diváků následně zařadila hned dvě pohádky. Uniká mi důvod, proč si za něco takového má člověk platit 135,- Kč měsíčně. Tohle že má být ta veřejná služba? Za hodinu překřičování a skákání si do řeči jsme se fakticky nedověděli vůbec nic, akorát že demagogie, lhaní a bezobsažnost se asi vyučují na nějaké parlamentní přípravce, protože jinak si to nelze vysvětlit. Je lhostejné, jestli se nechal víc unést jeden nebo druhý, protože oba dva „diskutující“ předvedli pouze osobní útoky. Jestli se Hnutí ANO profilovalo jako něco nového, jako alternativa proti politickému hašteření, tak díky svému šéfovi v přímém přenosu dokázalo, jako obyčejně politické ve skutečnosti je. Někoho to možná překvapilo, ale mě ne. Díky té nedělní trapnosti jsem si uvědomil, že sledovat Moravcův pořad je naprostá ztráta času; díky ČT jsem nyní získal každou neděli hodinu navíc. Budu se věnovat rodině, zahrádce, rybám – čemukoli kromě Otázek VM.
Česká ekonomika je ve výborné kondici. Máme neuvěřitelný hospodářský růst (meziročně +4,6 %), za nímž stojí růst průmyslu, stavebnictví, spotřeby i vysoký přebytek zahraničního obchodu. Díky tomu se meziročně snížila nezaměstnanost o téměř 100 tisíc osob a počet volných míst se naopak o 50 tisíc zvýšil. Přitom inflace zůstává téměř na nule, což je kombinace, která v naší moderní historii nemá žádné srovnání. Dostali jsme se do stavu, kdy vláda může prodávat dluhopisy se záporným úročením, což je naprostá šílenost; dokud jsou úroky záporné, tak je vlastně výhodné se zadlužovat, protože s narůstajícím dluhem narůstají budoucí příjmy! Ovšem měli bychom se na všechno podívat střízlivě. Růst je tažen i čerpáním dotací z fondů EU, které budou příští rok scházet. Průmysl a zahraniční obchod zasáhne rána nedůvěry odstartovaná podvodem ve Volkswagenu. Klesající ceny komodit jasně ukazují, že skončilo třicetileté období raketového růstu Číny. To všechno se na budoucím výkonu české ekonomiky projeví.
Ve středu 30. září vstoupilo Rusko do války v Sýrii. Překvapilo mě, že to někoho překvapilo. Jediná překvapivá věc na tom totiž byla ta razance. Rusové se vůbec neobtěžovali s nějakou diplomatickou přípravou a jednoduše se pustili do bombardování. Zvolili přitom jednoduchou logiku: Je-li režim Bašára Asada oficiální představitel Sýrie, pak každý, kdo s Asadem válčí, je legitimní cíl pro ruská letadla. Nepochybně se tím pod palbu mohou dostat i jednotlivci, kteří si zaslouží naši pomoc a ochranu. Nicméně určitě to není tak, že by Rusové cíleně likvidovali „spojence Západu“ a islamisty z ISILu a Fronty an-Nusrá nechávali být. Proto se mi protiruská hysterie v této věci ani trošku nelíbí. Ze strany kritiků se jedná o obyčejné farizejství; vždyť naši spojenci, Turci, vedou válku spíše proti Kurdům, než proti Islámskému státu – a mlčíme k tomu, jelikož potřebujeme jejich vojenské základny. Nemusíme Rusko hned chválit, stačí, když budeme hlasitě mlčet. Měli bychom ctít pravidlo, že každá aktivita vedoucí k likvidaci radikálních islamistů je správná.
