Velvyslanec si něco takového nesmí dovolit. Česká republika není protektorát Spojených států. Pan velvyslanec je spolužák a osobní přítel prezidenta Obamy. U nás by byl označen za korupčníka, protože na prezidentskou volební kampaň přispěl částkou 1,2 mil. USD. Prominentní absolvent Yaleovy univerzity, Harvardovy univerzity a Oxfordu není žádný bezvýznamný hošík, ale důležitý diplomat působící ve spojenecké zemi. To znamená, že svým prohlášením buďto tlumočil oficiální názor vlády USA, anebo se nechal unést a formuloval svůj vlastní názor. To první by bylo skandální vměšování se, to druhé diplomatické faux pas, po kterém by mělo následovat okamžité odvolání. Každopádně obojí je špatně. Nicméně pan prezident měl věc přejít oficiálním mlčením. Jeho reakce, že dveře Pražského hradu jsou pro velvyslance USA uzavřeny, byla zbytečná a způsobí těžkosti. Vládě naskočila na čele další vráska; další důkaz toho, jak pohodlnou pozici prezident má.
Kauza Jany Nagyové – Nečasové se posunula do další fáze. V ní už nejde o politické spiknutí, desítky kilogramů zlata a likvidaci mafie, ale o zdanění dárků. Vzhledem k tomu, že takovou povinnost paní Nagyová – Nečasová měla, považuji to za celkem jasnou věc. Netuším, kolik desítek nebo stovek tisíc měla odvést a neodvedla, ale to je v podstatě jedno: porušila zákon. Je naprosto správné, aby jí stát dodatečně vyměřil daň a požadoval i penále. Akorát je samozřejmě otázka, zda se kvůli tomu musela svrhnout vláda. Nechci si hrát na prognostika, ale celková bilance pro Českou republiku bude hodně záporná. Bylo by zajímavé spočítat, jaké náklady jsou spojeny s výběrem jedné koruny darovací daně od Jany Nagyové – Nečasové. Tím se však nebude nikdo zabývat, protože důležitý je jakýkoli trest. Chci tím říct, že od okamžiku, kdy se zhroutila celá ta ištvánovina, se hledal – a musel najít – jakýkoli dostatečně skandální důvod k celé té akci. Naštěstí byla Jana Nagyová – Nečasová dostatečně hloupá na to, aby nezdanila dárky. Kdyby nebyla, muselo by se najít něco jiného; a něco by se nakonec našlo určitě. Čarodějnici je potřeba upálit.
Po očku sleduji uplácení voličů na Slovensku. Ficova vláda loni zavedla cestování vlakem zdarma pro seniory, studenty a děti. Stal se z toho obrovský business. Studenti si přivydělávají tím, že dělají kurýrní službu: v jednom městě převezmou balík a zavezou ho vlakem do jiného města. To je taková slovenská obdoba messengerů. Senioři začali hromadně cestovat, protože se doma nudí. Výsledkem je, že vlaky jsou přeplněné, takže normální cestující si za stejné peníze koupí horší kvalitu. Nyní se v rámci sociálního balíčku chystají Slováci na zavedení příspěvků na letní tábory pro děti. Pan premiér tvrdí, že tím pomůže nejen rodinám, ale i hoteliérům, kteří loni přišli o 21 mil. EUR. A aby toho nebylo dost, tak prý zvýšené výdaje nepůjdou na úkor zvyšování státního dluhu. Údajně se zlepší výběr daní. Něco podobného jsme u nás také slyšeli: všechno bude, protože peněz se všude válí hromady. Jenom doufám, že v tomhle se na Slovensku inspirovat nebudeme.
Psáno pro blog idnes.cz
