Tak jsem to tento týden pěkně zvojtil. Svůj pravidelný komentář uplynulého týdne jsem sice v pondělí napsal, zapomněl jsem jej ovšem publikovat. Nyní proto svou chybu napravuji :).

Bez většího zájmu (našich) médií proběhly o víkendu v sousedním Rakousku nesmírně důležité regionální volby. Šlo o hlavní město Vídeň. Upřímně řečeno se většinou regionálním volbám v okolních státech moc nevěnuji, ale tentokrát jsem byl opravdu zvědavý. Šlo o první ostrý volební střet, který byl ve znamení uprchlické vlny. Pokud se nestane něco neočekávaného, tak se totéž téma bude vinout jak červená niť příští rok našimi krajskými volbami. Ve Vídni získala Svobodná strana Rakouska nakonec třetinu všech hlasů a skončila druhá. Sociální demokraté získali téměř 40 % hlasů, což bychom mohli označit jako drtivé vítězství. Nicméně to bychom si lhali do kapsy; jde o jejich nejhorší výsledek od roku 1945. Ve skutečnosti levicoví sociální demokraté a pravicoví lidovci ztratili společně 10 % a hůř dopadli i zelení, kteří jsou tradičně koaličním partnerem sociálních demokratů. Především pro lidovce je výsledek obrovské varování, protože přišli o 40 % svých voličů. Ukazuje se, že konzervativní voliči jsou na uprchlické téma nesmírně citliví. A jsem si jitý, že podobné to bude za rok u nás.

Američané podepsali s Poláky dohodu o rozmístění těžké vojenské techniky na území Polska. Dohoda o vojenské spolupráci v hodnotě jedné miliardy dolarů je především vzkaz, že Poláci myslí svoji obranu vážně, že se chtějí bránit společně s USA – a že USA na to přistupují. Měli jsme kdysi podobnou příležitost, ale prezident Obama to odpískal jediným nočním telefonátem. Od té doby se toho poměrně hodně změnilo. Protiamerické názory ve společnosti dnes výrazně převažují, takže o úzké vojenské spolupráci se mluví jedině tak v generálním štábu jako o jednom ze scénářů. Já to považuji za politické selhání. Jsme členy NATO a zavázali jsme se ke společné obraně. Jenomže kdyby přišlo na věc, tak bychom mohli do první linie poslat jedině ostrou diplomatickou nótu, protože na nic jiného nemáme logistické předpoklady; o těžké vojenské technice ani nemluvě. Svoji obranu už ani nepředstíráme. Bez ohledu na hromady komentářů o americkém imperialismu polsko-americkou dohodu vítám. 

Slovenská vláda se spoléhá na hlídky důchodců, kteří budou kontrolovat správné uplatnění snížené sazby DPH u vybraných potravin. Premiér Fico opět brnká na struny třídního boje. Ta klasická balalajková politika je už tak ohraná, až mě překvapuje, jak je pořád neuvěřitelně účinná. Lidé prostě chtějí věřit, že je někdo okrádá, ale naštěstí mají na své straně vládu, která je ochrání od všeho zlého. Amen. Ficova strategie počítá s tím, že davy důchodců budou pečlivě kontrolovat každý nákup – a nedej Bože, jestli ten chleba nezlevní z 0,99 eura na 0,91 eura. Osmicentové peklo, které se v opačném případě rozpoutá, spolehlivě zničí toho keťase z místního konzumu; a hlavně to v každém případě odvede mediální pozornost od socialistického vládnutí. Vláda si tímto průhledným trikem snadno koupí přízeň lidu i pozornost médií. Jsem si naprosto jistý, že úplně stejnou metodu můžeme očekávat příští rok u nás, pokud se podaří prosadit elektronickou evidenci tržeb – akorát nepůjde o dohled nad výší konečné ceny, ale o vydání účtenky.