Očekával jsem sice spíše pokračování předchozí vlády s KDU-ČSL, ale pro lidovce je – aspoň pro tuto chvíli – další vládní angažmá s ANO nepřijatelné. Čistě z hlediska ústavních pravidel je samozřejmě dobře, že se konečně začíná rodit cosi jako vláda opírající se o parlamentní většinu. Ve sněmovně bude mít vláda krytí ještě od SPD, takže bude disponovat až 130 poslanci. To bude pohodlně stačit na případné drobné revolty uvnitř jednotlivých stran. Z tohoto pohledu je vlastně podivné, proč ten porod trvá tak dlouho.
Důvody jsou zřejmě programové. ANO pořád ještě dohrává svoji hru, se kterou přišlo v roce 2013, když potřebovalo zvednout pravicové hlasy po kolapsu ODS. Prohlásilo se za „spíše“ pravicovou stranu a získalo díky tomu zhruba půl milionu hlasů, čili asi polovinu svých voličů. V průběhu následujících let ANO už posilovalo pouze na úkor levice a získalo dalšího půl milionu voličů. Ačkoliv je dnes ze dvou třetin levicovou stranou, nechce jaksi zbytečně ztratit ani svoji pravicovou třetinu. Přece jenom se jedná o 20 – 25 mandátů ve sněmovně. Andrej Babiš proto levicové kapky dávkuje maximálně opatrně, což se ale nelíbí socialistům a komunistům, kteří bojují o život. ČSSD i KSČM musí dát svým voličům něco opravdu parádního. SPD je na tom úplně jinak a nemusí v průběhu vyjednávání získat vůbec nic. Tomio má volebně splněno a navíc si tyká s Milošem Zemanem. Lze proto realisticky očekávat, že SPD nakonec své radikální vize neprosadí, protože Okamurovy zisky by politicky zaplatil Babiš. Ledaže by do procesu schvalování vstoupil nějaký neočekávaný prvek, jakým byla například neúspěšná pirátská akce o prolomení mlčenlivosti advokátů.
Stratégové v ANO po volbách uvěřili vlastní propagandě o tradičních politicích, kteří nakonec neodolají vábení moci a sami se nabídnou k podpoře menšinové vlády. To se nestalo, což nejvíc překvapilo Andreje Babiše. V posledních týdnech vidíme jeho rozpaky, na které nestačí ani profesionální Prchalův marketing. O to horší jsou pro ANO dopady různých silových akcí personálního charakteru. Ředitel GIBS Michal Murín ještě před pár týdny nikoho nezajímal a znala ho jenom úzká skupina bezpečnostních profesionálů. Andrej Babiš z něho udělal téměř mučedníka. A pokud ho nakonec opravdu nějakým způsobem odvolá či zprostí výkonu funkce, bude podezřelý už i v očích některých svých spolustraníků.
Andrej Babiš potřebuje většinovou vládu. Opustí svoje opatrnické levicové troškaření a ustoupí socialistům a komunistům, protože už mu nic jiného nezbývá. Programové prohlášení bude nakonec obsahovat několik silně levicových prvků. Pro Babiše je levnější pustit socialistům a komunistům témata než ministerská křesla. Vznikne vláda s nejvíce levicovým obsahem od Zemanovy vlády 1998 – 2002. ANO jde do obrovského politického rizika. Ztratí sympatie „vlažných pravičáků“ z řad podnikatelů a manažerů, kteří nepřijmou například zrušení karenční doby u nemocenek. Půjde jenom o to, jestli v tahanici o levicové voliče ANO rozdrtí socialisty a komunisty, anebo jestli jim ustoupí natolik, že naopak oni získají zpátky své bývalé voliče. Samozřejmě, že ten kanibalismus levice Andreje Babiše ve skutečnosti netrápí. Jemu osobně jde pouze o získání času, který potřebuje pro ošetření prostoru pro své obchodní impérium – toho času zaparkované ve svěřeneckých fondech. Nicméně ANO už dávno není jenom Babiš a parta manažerů z Agrofertu. Je to strana plná ambiciózních lidí, kteří s ANO spojili svoji politickou budoucnost. Těžko říct, nakolik jsou připravení dělat levicovou politiku a stále víc podlézat socialistům a komunistům.
Mnohem zajímavější to může být na pravici, protože tam se vrátí ten dříve ztracený půlmilion voličů. Ve hře budou hlasy zhruba dvou milionu pravicových voličů frustrovaných ze silně levicové vlády.
