Kdyby tohle opatření fungovalo už v minulosti, vyhnula by se tato země spoustě zbytečných kauz. Nikdo by nemohl nikoho trestně stíhat. Vždycky by stačilo říct, že to bylo kolektivní rozhodnutí vlády. Na konkrétní hlasování by si samozřejmě nikdo nevzpomněl. Každé rozhodnutí by současně obsahovalo konstatování, že v rámci hlasování se jeden zdržel a jeden nebyl přítomen. Tím by byli krytí všichni. Zhruba tak funguje hlasování na pražském magistrátě: Když o něco jde, tak Adriana Krnáčová sbalí svoje blízké, zavřou se do kuchyňky – a odhlasují si všechno, aniž by někdo mohl být následně hnán k zodpovědnosti.

Není to tak dlouho, kdy republikou obcházelo strašidlo korupce a neprůhlednosti. No jen si vzpomeňme na Rekonstrukci státu a Trasparency International, jak burcovali do boje za transparentnost politického rozhodování. Zrovna paní bratislavská/pražská primátorka Krnáčová držela ten prapor hodně vysoko. To bylo v dobách, kdy měli ministři trestně právní odpovědnost. Taková Vlasta Parkanová o tom ví svoje. Dovolila si z titulu své funkce ministryně obrany rozhodnout o nákupu letadel – a ještě se z toho nevzpamatovala. To už se teď nikdy nestane, protože o každém nákupu vláda rozhodne kolektivně a tajně. Fakt je, že počet trestních kauz se díky tomu sníží na nulu, takže se definitivně s těmi korupčními praktikami tradičních stran vyrovnáme.