Karla Šlechtová oznámila Generálnímu štábu Armády České republiky, že nechala (nebo nechá?) přepracovat střednědobé cíle pro vyzbrojování armády. Čili zase nevíme, jakým směrem se naše armáda vydá. Ztratili jsme několik let přešlapováním na místě. Nezískali jsme nic než problémy. Zatím se to projevilo zrušením nákupu vrtulníků a radarů, což okamžitě vyvolalo negativní diplomatickou odezvu od našich spojenců. Paní dočasná správkyně s lehkostí sobě vlastní pouze potvrdila, že její rozhodnutí popudilo Američany, Italy a Izraelce. Určitě ale potěšilo Rusy, kteří posilování vojenských kapacit členských států NATO sledují s velikou nelibostí, protože jejich vojenská doktrína vnímá NATO (čili i Českou republiku) jako ohrožení ruských globálních zájmů. To je takový poslední stupeň před označením někoho za vojenského nepřítele. Karla Šlechtová je patrně duchem stále ještě na Ministerstvu pro místní rozvoj, když jí takové maličkosti „unikají.“ O nějaké horší variantě nechci veřejně ani spekulovat.
Ale Karla Šlechtová má ve svém konání – čili prohlubování diplomatických příkopů mezi námi a našimi strategickými spojenci – zastání u pana premiéra Andreje Babiše. (V jeho případě se zdráhám užít přívlastku „dočasný,“ protože všichni víme, že ho pan prezident Miloš Zeman chápe jako spíše „věčného“ premiéra. Ústava je prostě mocná kniha kouzel, když ji otevře čaroděj s nečistými úmysly.) Pan premiér vojáky pokáral, že by už konečně měli začít utrácet ty miliardy, co se jim válí na účtech. No, pan premiér býval možná schopný agent při vyjednávání kontraktů v Maroku, ale nějak si popletl úlohu vlády a armády. Ty miliardy měl totiž utratit jeho podřízený Martin Stropnický.
Velice neortodoxně se s ohledem na svoji dočasnost chová Adam Vojtěch, toho času pověřený dozorem nad Ministerstvem zdravotnictví. Rázně se pustil do personální očisty našeho zdravotnictví, které ze všeho nejvíc připomíná stranické čisty. Evidentně vytváří tlak na neposlušné osoby z řad dnes opoziční ČSSD. Navenek to samozřejmě prodává jako snahu o zefektivnění a transparentnost, ale to je tak ubohé klišé, že to ani nestojí za komentář. Ostatně i vládní list Lidové noviny svůj včerejší článek nazvaly „Čistka nekončí. Ministr v demisi Adam Vojtěch mění šéfy nemocnic.“ Pan Vojtěch se vyjádřil v tom smyslu, že další personální změny nemůže vyloučit. Jde mu prý o dodržování zákonů. A jeden nepsaný zákon, který je ale hlavním zdrojem pro konání klíčových politiků ANO, říká, že co je dobré pro Andreje Babiše, to je dobré pro Českou republiku. Loajalitu si zkrátka můžete koupit.
Tato vláda se ani nepokusila o vyjednání prosté většiny. Přesto se chová, jakoby měla za zády málem ústavní většinu. Činí nevratné kroky, které poškozují zájmy České republiky. Je krytá svévolí prezidenta republiky. To není normální stav, se kterým je možné se smířit. Respektuji vládu opírající se o většinu, ale odmítám umělý mocenský pakt, který nemá oporu v Ústavě. Dočasnou správu si nelze plést s uzurpováním moci. Každý by si toho měl být dobře vědom. Zejména přímí účastníci by měli opravdu pečlivě zvažovat, zda-li se svým konáním nemohou dostat za hranici legálního, když už tak ostentativně kašlou na to, co je legitimní.
