Takže, pane premiéra, Vaše slova jsem férově poslal dál. A teď zase něco ode mě, ju?
Jsem z Uherského Hradiště. Žádné jehličnaté lesy u nás nemáme. Ale řepky máme kolem města tolik, že neexistuje žádný směr, ve kterém by nepřevládala žlutá až k horizontu. Stačí si otevřít okno a naprosto charakteristický těžký sladký smrad řepky každého praští přes nos. Řeči o tom, že se to nešíří vzduchem je naprostý blábol. Čím je člověk řepkovým polím blíž, tím intenzivnější ten smrad je. Stovky obyvatel našeho města bydlí ve vzdálenosti do 200 metrů od řepky. Okna od toho mají zapatlaná, sušit prádlo venku nemohou. Já mám veliké štěstí, že to mám k nejbližší řepce přece jenom o kousek dál, takže to nejhorší se mi vyhýbá. Bohužel jsem na pyl háklivý, takže si momentálně opravdu prožívám svoje.
Jistě platí, že se nejedná výhradně o pyl z řepky. Kvete opravdu všechno, takže pokud by si někdo dal práci a podrobně tu žlutou nádheru prozkoumal, určitě by v ní našel i něco jiného než pouhou řepku. A jistě máte pravdu, že až zaprší, tak budeme z nejhoršího venku. Pokud tedy mluvíme pouze o pylu.
To bychom však rozhodně neměli. Je možné, že Agrofert produkuje pouze 5 % veškeré u nás vypěstované řepky. Nicméně k čemu asi tak slouží těch zbývajících 95 %? Kde to končí, kdo to zpracovává? Kdo dodává zemědělcům hnojiva a jedy? Každý jednotlivý krok – od zasetí až po konečné zpracování – dotuje stát. Celý ten kolotoč začíná a končí u Agrofertu, anebo ještě lépe řečeno: všechno to začíná a končí u Vás osobně. To Vy jste ten člověk, který inkasuje dotační miliardy.
Pevně věřím, že až se naplno prokáže, jaké ekologické škody přineslo to řepkové šílenství, že se budete Vy osobně podílet i na jejich nápravách. Dokázal jste si svůj hlavní byznys, ty miliardové toky, na kterých závisí, perfektně politicky pojistit. Něco takového tady nikdy v minulosti nebylo. Zprivatizoval jste dotační zdroje celého státu a spoléháte se na to, že se Vám podaří včas z toho vyklouznout, že vyperete ty miliardy v jiném byznysu. Hrajete divadlo, kterému věří zhruba třetina obyvatel. Je Vám přitom úplně jedno, že i Vaši voliči žijí v zemi, kterou Vaše (momentálně „bývalá“) firma otravuje chemikáliemi. Jejich osobní tragédií je, že Vám věří. Nechápou, že až to bude opravdu zlé, tak Vy se odstěhujete za sluníčkem, ale oni tady budou pomalu umírat.
Mocná velkoagrárnická zájmová skupina si tady od 90. let minulého století vytvořila klientelistické prostředí. Postupně se přesměrovaly dotační miliardy tak, aby končily v kapsách několika vyvolených. Je nejvyšší čas to úplně změnit. Podporu si zaslouží především malí zemědělci, kteří hospodaří bez užití chemie. Dotace v minulosti využité ke zničení přírody je potřeba nemilosrdně vymoci zpět. Nemyslím, že to tentokrát okecáte. Jo a šiřte to dál, protože v tom nejste sám. Děkuju. Máte to u mě – a u nás všech.
