Díky všeobjímajícímu mediálnímu světu nacházejí tyto nápady mediální prostor a cestu jak do Evropského, tak národního parlamentu. A parlamentní aktivisté chrlí jeden bohulibý zákon za druhým. Součástí všeobecného dobra se staly také rozsáhlé regulace, restrikce, kontroly a v neposlední řadě dotace.
Média se předhánějí, kdo zveřejní větší korupční skandál toho či onoho politika, bez ohledu na to, jeli obvinění pravdivé, či nikoliv. Občané jsou tak trvale obklopeni korupcí a zcela ztrácejí víru v parlament, politické strany či parlamentní demokracii. To je živnou půdou pro podporu poloprezidentského systému a vlády odborníků nebo přímo extremistické strany.
Víru v Boha jako nejvyšší autoritu zrušili již komunisté. Tradiční model rodiny nefunguje, tak podpoříme model rodiny složené z osob stejného pohlaví. Učitel nesouhlasí s rozhodnutím prezidenta, tak před dětmi demonstrativně sundá jeho obraz ze zdi. A protože nevyhraje jeho kandidát, nový portrét, opět demonstrativně, nepověsí.
Evropa se potácí v recesi, nezaměstnanost mladých se v jižních státech pohybuje okolo padesáti procent, lidé ztrácejí chuť podnikat.
Jak na to reaguje Unie? Zavede kvóty pro ženy, nové celoevropské daně, posílí boj proti globálnímu oteplování a otevře další finanční záchranný fond. V rámci podpory zelených energií se politici snaží přehlasovat fyzikální zákony.
Český parlament s tím evropským drží krok. Žaloba za velezradu na prezidenta tři dny před jeho odchodem z funkce či zavedení přímé volby prezidenta bez zakotvení jeho pravomocí v ústavě jsou typické ukázky, které přispívají k bourání řádu.
Motorem doby je absolutní víra v možnosti lidského rozumu a neustálá snaha plánovat a tvořit ráj na Zemi. Osvícené a bohulibé zákony jsou leckdy natolik složité a nepřehledné, že ztrácíme důvěru v právo. Často odporují přirozenému řádu, protože se pokouší lidi měnit, vylepšit a přetvořit tak společnost. Složitým zákonům nerozumí ani velké právnické společnosti, natož běžný občan a spravedlnost se tak stává nedosažitelnou. Vysvětlujeme náš svět novými a novými zákony, ale už nejsme svobodní.
Z vlastní zkušenosti vím, že příval parlamentního dobra nejde zabrzdit. Hlasuji proti, ale marně.
Dvě významné knihy poslední doby, Josepha Tantiera "Kolapsy složitých společností" a Miroslava Bárty (a kol.) "Kolaps a regenerace" odborným archeologickým jazykem popisují pády desítek civilizací v lidské historii.
A jako vedlejší produkt jim vychází závěr, že svět, který nás obklopuje, je již na sestupné trajektorii, ze které není návratu.
Opravdu si musíme projít kolapsem, jak píše Bárta a Tantier?