Hnutí STAN se před volbami stavělo odmítavě k návrhu MMR, který – mimo jiné – rušil velký počet stavebních úřadů (původní návrh z dílny exministryně Dostálové počítal se zachováním jen cca 320 z téměř 700 stavebních úřadů) a centralizoval stavební řízení. Proti tehdejšímu návrhu MMR byly i ostatní dnes koaliční strany.
Nezastírám proto, že koaliční jednání, během nichž byla na stole i taková řešení, jako je struktura stavebních úřadů „osekaná“ na méně než 300 úřadů, pro mě byla studenou sprchou. Před volbami jsme se jednotně vymezovali proti podobě stavebního zákona, kterou navrhla exministryně Dostálová, ale každému na jejím návrhu zřejmě vadilo něco jiného. Nás nejvíc trápila snížená dostupnost stavebních úřadů při velké redukci jejich počtu. Tedy to, že by nastala podobná situace, která provázela rušení finančních úřadů a úřadů práce v některých obcích, což vedlo k tomu, že lidem se cesta na tato místa prodražila a prodloužila. Dále jsme upozorňovali, že řidší síť úřadů znamená horší znalost místních poměrů ze strany pracovníků stavebních úřadů, sníženou schopnost kontroly a tedy vyšší riziko černých staveb. A také na to, že se obáváme odchodu části zkušených úředníků a úřednic, pokud bude jejich úřad zrušen. Tedy že stavební agendu nebude mít – minimálně dočasně – kdo dělat, což může vést k tomu, že novou stavební legislativou nedosáhneme toho, čeho jsme dosáhnout chtěli: zrychlení a zjednodušení stavebního řízení. Tyto argumenty koaliční partneři bohužel zřejmě nepovažují za tak závažné.
Dohoda pěti koaličních stran je nakonec taková, že bude zachováno 371 stavebních úřadů. Jde o velmi těžce vybojovaný kompromis pěti vládních stran. Na rovinu: v koalici jsme byli jediní, kdo požadoval více než 320 stavebních úřadů. Výsledek je jistě lepší, než to, co navrhovala předchozí vláda. A lepší než některé z variant, které padly v diskusi v rámci stávající vlády. Ale snížení počtu stavebních úřadů považujeme za příliš razantní a nedostatečně odůvodněné. Osobně se domnívám, že při zachování pouze 371 stavebních úřadů vzniknou zejména na vnitřních periferiích, u hranic jednotlivých krajů, místa s problematickou dostupností stavebného úřadu. Koaliční partnery jsme upozornili na rizika, která z toho podle nás vyplývají.
Chci přitom zdůraznit, že pro nás není důležité konkrétní počet úřadů, ale logika, která k němu vede. Chtěli jsme, aby stavební úřady zůstaly ve všech obcích 2. a 3. typu a v těch obcích 1. typu, kde vykazují dostatečný počet úkonů. To by podle našich zjištění bylo zhruba 450 úřadů. Odmítli jsme proto variantu, že by počet stavebních úřadů klesl ještě razantněji nebo že by úřady měly formu detašovaných neboli tzv. územních pracovišť. Bylo by to v rozporu s tím, co od stavebního zákona chceme, což je funkční a regionálně dostupná síť stavebních úřadů, kde pracují zkušení lidé s dobrou znalostí místních poměrů. Jsem přesvědčená, že jsme ve věci stavebního zákona na vládní úrovni dosáhli maxima možného. Má-li dojít k jakémukoliv posunu v této věci, musí impuls přijít od koaličních partnerů – respektive jejich voličů a starostů.
