Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednáváme zákon o dětských skupinách, který byl přijat před sedmi lety. Důvody pro jeho přijetí byly následující. Tento zákon měl částečně a přechodně pomoci řešit nedostatečnou kapacitu v mateřských školách ve velkých městech a jejich okolí. Dále měl umožnit, aby byla předškolní zařízení i v malých obcích, kde si obec nemohla dovolit zřídit mateřskou školu, buď že neměla peníze na takovou investici, nebo by neufinancovala provoz, anebo také měla malý počet dětí.
Zákon o dětských skupinách byl určen také jako alternativa pro ty rodiče, většinou maminky, které se chtěly nebo musely z finančních důvodů vrátit do práce, například také pro studentky. Důležité bylo, že dětské skupiny se zřizovaly ve firmách a na ministerstvech. Představovaly i určitou alternativu k mateřským školám, protože menší kolektiv, adaptace a příprava dětí na mateřskou školu, tam našly v dětských skupinách místo děti, pro které byl velký kolektiv nevhodný.
Většina z nás se shodne na tom, že dětské skupiny tuto roli, tyto důvody, pro které byl přijat zákon, rozhodně splnily. A jsem moc ráda, že dnes se konečně dostává na druhé čtení, protože na tento zákon čekají nejenom poskytovatelé služeb v dětských skupinách, ale také rodiče s malými dětmi. Jsem také ráda, že jsme tuto novelu konzultovali napříč politickým spektrem s jednotlivými poslankyněmi a poslanci. A doufám, že dospějeme k nějakému kompromisu, který bude ve prospěch jak poskytovatelů, tak rodičů s malými dětmi.
V prvním čtení vzhledem k tomu, že byl časový pres, tak jsem po dohodě s paní ministryní a na její žádost neuvedla některé důvody a některá úskalí tohoto zákona. Dovolte mi tedy, abych je zopakovala a přednesla dnes. Prvním je změna názvu z dětských skupin na jesle. Samozřejmě to bude znamenat administrativní zátěž, nějaké finanční náklady. Ale tak, jak to zaznělo z úst paní ministryně, i tam by mohlo dojít k nějaké částečné bonifikaci řekněme, pokud by tento nový název prošel.
Druhým úskalím je kvalifikace, která je potřebná pro pečující osoby. Bohužel z návrhu zákona vypadávají tak učitelky z mateřských škol, sociální pracovníci, a zůstávají pouze zdravotní sestry či lékaři. Co to tedy znamená? Že 80 % současných pečujících osob si bude muset udělat novou zkoušku, přestože již zkoušku složily - název této zkoušky je "chůva pro děti do zahájení školní docházky" - a vykonávaly pozici pečující osoby v dětských skupinách. Nejenom že to přinese velké finanční náklady. Zkouška stojí v řádu 5 000 Kč, přípravné kurzy kolem 10 000 Kč. A to představuje finanční zátěž jak pro dětské skupiny, tak pro budoucí a současné pečující osoby, které tu zkoušku mohly složit před měsícem, a budou ji muset vykonat znova.
Zde vidím jako částečné řešení příslib opět Ministerstva práce a sociálních věcí, že jak kurzy, tak zkoušky budou hrazeny z Ministerstva práce a sociálních věcí, a tím by se tedy vyřešil částečně jeden problém. Ale zároveň mi připadá zbytečné, že 80 % těch, kteří takovou podobnou zkoušku složili, ji budou muset vykonat znovu. O tom bude hovořit více paní poslankyně Adamová, se kterou jsme podali pozměňovací návrh.
Ale myslím si, že tyto dvě záležitosti nejsou úplně tím hlavním problémem, které se týkají dětských skupin.
První a velmi z těch vážnějších úskalí tohoto zákona je zastropování příspěvku jeslím od rodičů. Na jedné straně se hovoří v důvodové zprávě o tom, že se chce vytvořit systém, který bude finančně dostupný pro všechny rodiče, a zároveň aby bylo udržitelné financování. A to také souvisí s tím druhým úskalím, a to je nové financování, protože dostupnost pro rodiče a udržitelné financování tak, jak by ten zákon to předpokládal, resp. o jaké výši se hovoří, tak to rozhodně není možné dosáhnout těchto dvou cílů.
Pokud se podíváme na financování jeslí, tak je jasné, že končí peníze z Evropské unie. A ten princip, který by měl, že by byly financovány ze státního rozpočtu a zároveň z příspěvku od rodičů. Pokud říkáme, že chceme vytvořit systém, který je podobný tomu systému financování v mateřských školách, tak se pojďme podívat na srovnání mateřských škol a financování jeslí.
Financování mateřských škol má tři pilíře. Prvním pilířem je takzvaný normativ na mzdy a platy, který je ve výši 5 000 Kč, který je ze státního rozpočtu. Druhým pilířem jsou peníze na další provozní náklady, jako je vodné, elektřina, drobné opravy. A tyto náklady platí obec. Ale zároveň dostává na jedno místo ve školce příspěvek z rozpočtového určení daní, a to je 9 % z celkové částky na jednoho žáka rozpočtového určení daní. Třetím pilířem financování mateřských škol je takzvané školkovné, které bývá ve výši 500 Kč a výše. A to zůstává také mateřské škole.
Teď se pojďme podívat na jesle. Jesle v prvním pilíři jsou na tom podobně jako mateřské školy. Podle normativu dostanou peníze zjednodušeně řečeno na mzdy a platy. A jak jsem zaznamenala částku, která by přicházela v úvahu, se jedná o výši 7 500 Kč, a to z toho důvodu, že péče o menší děti než v mateřské škole je dražší. Druhý pilíř ovšem - to jsou ty další provozní náklady - zcela vypadává. Novela zákona o dětských skupinách s ním nepočítá. Nepočítá s příspěvkem ze státního rozpočtu, a tím pádem pokud hovoříme o zastropování - a o třetím pilíři financování jeslí, kterým je příspěvek od rodičů - tak nám zde vznikne obrovská díra. A opět si pokládáme otázku, zda dostupnost pro rodiče a udržitelné financování jdou ruku v ruce.
A právě z tohoto důvodu podáváme pozměňovací návrh, který do příspěvku od státu zařadí i takzvané další provozní náklady, to je tedy vodné, stočné, nájem budov a podobně. Tuto částku bude, jak je stanoveno v zákoně, určovat vláda. Tímto pozměňovacím návrhem uvolníme ruce vládě, aby mohla navýšit tu částku, kterou dnes předpokládá na mzdové náklady ze 7 500 Kč na částku vyšší tak, aby byl pokryt provoz dětským skupinám, tedy jeslím.
Druhý pozměňovací návrh - podnět přišel od starostů a starostek z menších obcí. To byly ty obce, které si zřídily dětskou skupinu, spíše to byly obce malé, a to z toho důvodu, že si nemohly dovolit mateřskou školu, investice pro ně byla nedostupná, provoz by neutáhly a měly malý počet dětí a přesto chtěly mít předškolní zařízení právě u sebe v obci. Šlo jim o to, aby zajistily služby pro mladé rodiny, protože, jak víme, vylidňování venkova je fakt. Promiňte. (Poslankyně si odkašlala.)
Dalším důvodem bylo to, že děti z jejich obce se nedostaly do nejbližší školky v jiné obci. Proto navrhujeme, aby v takovéto obci mohly dětské skupiny fungovat i nadále, a to do zahájení školní docházky. Těch obcí není mnoho, je jich kolem třiceti, dětských skupin, které zřizují obce. Zároveň by takováto zařízení, respektive obec, dostávaly příspěvek ze státního rozpočtu, tedy od státu a také by zůstalo zachováno předškolní zařízení právě v těchto malých obcích z těch důvodů, jaké jsem uvedla. Otázkou bylo, jak zvolit hranici, co jsou to malé obce. My jsme v původním návrhu, který jste možná v systému viděli, navrhovali, že by to platilo pro obce do tisíce obyvatel, ovšem z Ministerstva financí přišla oprávněná výtka, že by mohlo dojít k tomu, že se vám přistěhují do vsi dva lidé, počet obyvatel stoupne nad tisíc a fungující a dotovaná služba od státu zkrátka a dobře bude muset v obci skončit.
Nebudu zde rozebírat přesně ty tabulky, ze kterých jsme vycházeli. To případně představím na výboru pro sociální politiku, ale určili jsme a zvolili jsme jiný způsob a omezili jsme to tím, že se to bude týkat obcí prvního typu, které by tedy mohly mít zachovanou dětskou skupinu, tedy jesle, až do zahájení školní docházky ovšem s tím, že na svém území nezřizují a nemají zřízenu mateřskou školu. Doufám, že tyto oba návrhy najdou u vás pochopení, protože si myslím, že tak, jak jsme to konzultovali, mají podporu většiny z vás a že to pomůže tomu, aby ten zákon byl tak dobrý, jako bylo doposud fungování dětských skupin. Děkuji.
