Snad u žádné politické strany, pokud pominu ČSSD za vlády Jiřího Paroubka, jsem neviděla tak velký rozdíl mezi jejími "normálními" členy a jejich vedení, než u KDU-ČSL za předsednictví Cyrila Svobody. Nevím čím to bylo, ale Cyril Svoboda na mě vždy působil krajně podezřele a nedůvěřivě. Můj vztah k němu nemusel být spravedlivý, každopádně mi vždy připadl lidově řečeno "vyčůraný" a sobecký. Dlouhodobě mám navíc silnou skepsi k lidem, kteří se lidem snaží vsugerovat, že jsou jediní spravedliví a myslí jen a pouze na jejich dobrou. Mnohdy se totiž v historii ukázalo, že tito "spravedliví" mysleli především sami na sebe...

O osudu KDU-ČSL jsem tak poprvé začala silně pochybovat ve chvíli, kdy se pan Svoboda opětovně ujal předsednické funkce ve straně a KDU-ČSL opustila řada členů, kteří odešli do TOP09. Nechápala jsem jak chce KDU-ČSL obnovit ztrácející důvěru občanů, když si do svého čela zvolila opětovně pana Svobodu. Bohužel pro KDU-ČSL, budoucnost mi dala během několika málo měsíců za pravdu. O KDU-ČSL se totiž v době předvolební kampaně mluvilo snad pouze dvakrát - když Cyril Svoboda "utekl" díky neseriózním průzkumům veřejného mínění České televize z Prahy do Královehradeckého kraje, ve druhém případě šlo o Svobodův spor o dům, v němž figuruje jak Jedličkův ústav, tak církevní charita Dům svaté rodiny. Ať již je pravda jakákoli, pokud se předseda křesťanskodemokratické strany soudí před volbami s církevní charitou a ústavem pro postižené, jde podle mého názoru o dost špatné předvolení PR.

Aby tomu pan Svoboda dodal korunu a definitivně pohřbil šance KDU-ČSL na vstup Poslanecké sněmovny, měnil ohledně sporu o dům neustále své názory. Z jeho kličkování však bylo i slepému jasné, že se boje o dům za cca 50 miliónů Kč nechce vzdát, přestože to poškozuje jak jeho osobně, tak celou stranu. Nakonec však na oko podlehl veřejnému tlaku a v dubnu, cca měsíc před parlamentními volbami prohlásil, že ve sporu již nebude pokračovat a svých údajných nároků se vzdává. Pěkné gesto, kterému však již stěží mohl někdo věřit...

KDU-ČSL nakonec nepřekročila nutnou 5% hranici, která je nutná ke vstupu do Sněmovny, Cyril Svoboda hned v den porážky podal demisi a stáhl se z politiky. Nedávno o sobě dal znovu slyšet nehorázným rozhovorem, v němž si nárokoval diplomatickou funkci v zahraničí, no a dnes vyšly v médiích texty o tom, že přestože několikrát slíbil, že ve sporu o dům pokračovat nebude, po volbách otočil a chce se s charitou dál soudit. To už nevydrželi jeho spolustraníci a vyzvali ho, aby svým jednáním nepoškozoval KDU-ČSL a pozastavil v ní své členství.

Není se jim vůbec co divit. Cyril Svoboda dovedl svou stranu k potupné porážce a i po svém odchodu z funkce dělá vše proto, aby KDU-ČSL neměla v budoucnu šanci na návrat. Pokud opravdu nechce KDU-ČSL definitivně zničit, udělal by nejlépe, kdyby se odebral do jím zmiňované vysněné diplomacie , nebo aby raději chodil kanály...