vláda před nás dnes předstupuje se svým programovým prohlášením a s žádostí o vyslovení důvěry. Důvěra, co to vlastně důvěra je? Důvěru bych možná definovala jako typ postoje, který vyvolává pocit jistoty. Programové prohlášení vlády, zejména pak pasáže týkající se sociální oblasti, ve mně ovšem příliš pocitu jistoty nevyvolávají.
Začala bych zmíněním největšího úkolu, který si před sebe vláda postavila, a to je tedy důchodová reforma. To, že každý slušný a pracující člověk si zaslouží důstojné stáří, je zcela neoddiskutovatelné. Ovšem činit teď rozhodnutí, která zásadně ovlivní životy našich občanů ve vzdálené budoucnosti, vyžaduje spolupráci a shodu napříč politickým spektrem. Není přeci možné, aby se důchody a jejich parametry při každé změně garnitury měnily. Začátek volebního období, kdy vládnoucí koalice nerespektovala výsledky voleb a z vedení Sněmovny vyšachovala stranu, která má více poslanců než Piráti a TOP 09 dohromady, bohužel o nějakém zájmu spolupracovat ze strany koalice příliš nevypovídá. Korunu tomu nasadil pan ministr práce a sociálních věcí svým projevem, že vlastně nás, opoziční poslance, pro důvěru vlády vůbec nepotřebuje. Ano, 108 poslanců je většina.
Nicméně mě zaujalo několik odrážek v programovém prohlášení.
Cituji: "Zjednodušíme a zrychlíme proces přiznávání finanční pomoci pro osoby se zdravotním postižením, zejména příspěvku na péči, a invalidních důchodů. Provedeme změny v posuzování ze strany Lékařské posudkové služby a v sociálním šetření sociálními pracovníky."
Co tím chce vláda říci? Ve mně to vzbudilo vzpomínky na bývalého ministra práce za TOP 09 pana Drábka. Ten provedl také změny v posuzování a ejhle stal se zázrak - řada lidí se po přehodnocení dle tzv. "Drábkových" kritérií uzdravila. Bohužel ale jenom na papíře, jejich omezení, postižení ovšem nezmizelo, zmizela jim však státní podpora a pro svá omezení s velkými obtížemi hledali uplatnění. Nejednoznačnost takových vět v programovém prohlášení je podle mého hazard. A možná ne jenom ve mně rozhodně nevzbuzuje důvěru - pocit jistoty.
V programovém prohlášení vlády se také hovoří o začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti a na pracovní trh a revizi současného systému podpory jejich zaměstnávání. Tady bych chtěla konstatovat, že občané se zdravotním postižením, ale i s dalšími omezeními jsou na pracovní trh začleňováni již radu let a jsem přesvědčena, že vcelku úspěšně. Například lze zaměstnavatelům kofinancovat výdaje na mzdy těchto pracovníků, lze přispět na úpravy pracoviště a podmínek pro zaměstnání zdravotně postižených. Pro zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce lze využít i projekty financované z Evropského sociálního fondu. Zcela určitě je co zlepšovat. Ale mám obavy, aby z revize současného systému podpory nebyl spíše krok zpět, když vláda tvrdí, že chce všude šetřit. Myslím si, že šetřit by se mělo na politických náměstcích, na ministerstvech, ale rozhodně by se nemělo šetřit na našich zdravotně postižených občanech. Ti si zaslouží jistoty, nikoliv obavy z toho, jak velké dopady budou na ně mít proklamované revize. Podobně nejistě je na tom i fráze, cituji: "Podpoříme zapojení soukromých zdrojů do financování sociálních služeb při zachování sociálních pojistek." Podle mého tato věta zcela otevírá cestu privatizaci sociálních služeb a vrhá jejich klienty do nejistoty, zdali vůbec na sociální služby finančně dosáhnou. Sociální oblast, stejně tak jako oblast zdravotnictví, by měl v první řadě financovat stát a stejně tak by měl být schopný kontrolovat kvalitu poskytovaných služeb.
Při čtení odrážky v programovém prohlášení, že jasně definujeme podmínky pro zjednodušení přílivu pracovní síly, co to znamená. Zjednodušit znamená zintenzivnit příliv zahraničních pracovníků, které mohou podnikatelé využívat jako levnou pracovní sílu? Povede to k tlaku na naše zaměstnance, aby souhlasili s minimálními příjmy, nebo to povede k propouštění našich občanů ze zaměstnání? Ano, existují zajisté určité segmenty trhu práce, kde pracovní síla chybí. To je neoddiskutovatelné. Ovšem cesta, jak je získat by, měla být především ve formě zatraktivnění rekvalifikací, nebo provázanosti požadavků regionálních trhů práce s regionálním školstvím. Není možné sem zcela pustit zahraniční pracovní sílu, aby vytlačila naše české občany na periferii trhu práce. Takové kroky nelze činit bez toho, aniž by existovala jistota ochrany českých zaměstnanců. Není přeci možné liberalizovat trh, jak chce pravicová vláda, na úkor základních práv zaměstnanců. S ochranou zaměstnanců úzce souvisí i oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Ptám se, jak a zda vůbec vláda uvažuje řešit dlouhodobě nepříznivou situaci jak v oblasti prevence, tak v oblasti rehabilitace při poškození zdraví z práce. (Poslankyně si opět odkašlala.) Jak vláda míní zajistit komplexní podporu opatření v oblasti motivace zaměstnavatelů a zaměstnanců k BOZP, celý systém poradenství, vzdělávání, výzkumu, osvěty, propagace, ale i související kontroly, tedy široký soubor opatření k předcházení poškození zdraví z práce? Jak vláda míní zajistit oblast rehabilitace? Což je vlastně snižování důsledků pracovních úrazů a nemocí z povolání cestou cílené podpory koordinace rehabilitace poškozených zaměstnanců. To jsem zmínila rehabilitaci osob s poškozením zdraví z práce. Ale týká se to nás všech. Mluvím-li o koordinaci, je tím míněn celý nezbytně nutný a plynule provázaný proces rehabilitace - počínaje nemocničním lůžkem, přes ambulantní a lázeňskou léčbu, průběžně úzce provázanou se sociální oblastí, včetně pracovní rehabilitace a rekvalifikace - tedy k návratu do pracovního a společenského života. Bez plynulé koordinace jednotlivých fází rehabilitace, hlavně i průběžné psychologické podpory, končí zdravotně postižený člověk většinou v invalidním důchodu.
A já se opět ptám. Uvažuje o tom vláda? A jak hodlá tuto citlivou sociálně ekonomickou oblast s dopadem zejména do rodin řešit? Předložené programové prohlášení je v celé řadě pasáží týkajících se nejen sociální oblasti velmi neurčité až vágní. Buď je takové proto, že se koaliční strany na vládu dostatečně nepřipravovaly, a tedy pořádně samy nevědí, co chtějí, anebo to vědí až moc dobře a formulace neurčitých frází má zakrýt vše, co se na občany této země chystá. Důvěra by však neměla být jen v text, byť tak zásadní, jakým je programové prohlášení vlády. Měla by být i v osobu ministra, a tím je za pasáže, které se týkají sociální oblasti, ministr práce a sociálních věcí. Ráda bych důvěru v novém ministru práce měla, ale to ukážou další čtyři roky. Doufám, že se pan ministr alespoň spolehne na odbornost svých spolupracovníků na ministerstvu, na jednotlivých úřadech v jeho gesci a nebude je měnit jak na běžícím pásu.
Děkuju.
