Ano. Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové, paní ministryně, pane ministře. Já nebudu komentovat konkrétní čísla v rozpočtu, protože všichni víme a od mých předřečníků to několikrát zaznělo, že ta čísla vycházejí z nekonkrétních dat, a jak tady bylo řečeno, stojí na vodě. Místo toho chci mluvit o přístupu vlády k veřejným financím.
Mě hrozně překvapilo úvodní vystoupení paní ministryně, kde bychom po něm mohli nabýt dojmu, že jsme zase v něčem nejlepší, tentokrát ve státních financích. Bohužel ale tato chvála není na místě. Bavíme se o tom, že státní finance jsou skutečně v rozkladu a ve špatném stavu, a můžeme spekulovat o tom, jestli jsou ve špatném stavu na covid, nebo s covidem. Paní ministryně se snaží všechno schovávat za covidovou pandemii, která byla ohromnou ranou pro naši ekonomiku, ale zakrývá se tím, že bohužel pod vedením hnutí ANO státní finance a státní rozpočet nebyly v dobrém stavu už například za minulý rok. Já bych totiž čekal, že paní ministryně financí vystoupí a dozvíme se od ní po úvodním slově, jaká je vlastně perspektiva pro naši ekonomiku. Čekal bych, že se dozvíme, jak se nastartuje ekonomika a jak rychle vláda umožní ekonomice, aby se znovu rozběhla. Přes tu první vlnu mnohé ekonomické subjekty přežily díky svým rezervám a i stát přišel s kompenzačními opatřeními. Já teď nebudu hodnotit porodní bolesti té kompenzace a zda byla dostatečná, ale mnohým pomohla. Dnes ve druhé vlně už podnikatelé a firmy, kterým vláda zakázala činnost nebo je výrazně omezila, už rezervy nemají, protože si je neměly kdy vytvořit. A stát také nemá rezervy, a to proto, že je vláda v předchozích letech přes ekonomický růst všechny utratila a nové nevytvořila. Já se obávám, že i tohle stojí za osekáváním podpory v té druhé vlně.
Proto vláda neumožňuje souběh některých podpor, třeba kompenzačního bonusu a Antiviru. Nebo také proto živnostníci musí platit sociální pojištění přes to, že mají vládním rozhodnutím vypnuté podnikání. A na firmy a živnostníky, kteří nemají rozhodnutím vlády přímo zavřenou provozovnu, ale jsou zavřeni u svých odběratelů, ovlivněni, na ty se nedostalo vůbec. Čím déle bude naše ekonomika v tomto stavu, tak tím veškeré dopady budou horší. Já se obávám toho, že tady můžeme mít spoustu subjektů na pokraji krachu, že můžeme mít zvětšující se nezaměstnanost a kvůli tomu se zvýší tlak na sociální systém a zároveň budou zmenšené příjmy státu. To vše bude ovlivňovat v budoucnu státní finance na roky dopředu.
Proto jsem od paní ministryně financí čekal vystoupení o ekonomice, právě o perspektivě, o fiskální politice státu, o stabilizaci veřejných financí. Místo toho jsme slyšeli obecné fráze o tom, že se musíme z krize proinvestovat. Paní ministryně tady řekla větu, že rozpočtová politika musí být moudrá. Já s tím souhlasím. Škoda jen, že nebyla moudrá i v předchozích letech. Za poslední roky, kdy o pandemii nebylo ještě ani vidu, ani slechu, tak hospodaření státu zhodnotil Nejvyšší kontrolní úřad slovy - cituji, že státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době předchozí ekonomické krize. Teď ji tady máme a důsledek vidíme, rapidní navyšování deficitu. Paní ministryně tady mluvila o rozpočtové odpovědnosti a vytvoření rezerv v minulých letech. Ale bohužel, bohužel, nic není vzdálenějšího pravdě, protože žádné rezervy nemáme. Přes ekonomický růst v minulých letech vláda všechno utratila, utratila co mohla, včetně těch rezerv, které nám dneska chybí.
Jenom pro vaši informaci, kolegyně a kolegové, když se podíváte na příjmy státního rozpočtu za rok 2014, tak byly ve výši 1133 miliard. Za rok 2019 pak 1523 miliard. To je 390 miliard, skoro 400 miliard rozdíl, o čtvrtinu se navýšily příjmy. Kde ty peníze jsou? Jak je vláda využila pro stabilizaci veřejných financí, abychom byli na pokles připraveni, abychom měli reformy, abychom zvýšili konkurenceschopnost? Co se s těmi penězi stalo? Vláda je pouze utratila. A to proto, že při řízení státních rozpočtů žila z podstaty a neudělala právě žádné změny, které by vedly ke zvýšení dlouhodobé stability veřejných financí. A bohužel, ve stejném duchu chce řídit naše rozpočty i v době krize.
Kdyby totiž vláda hospodařila v minulých letech rozumněji, tak by ten deficit nemusel být tak hluboký. A dnes je namístě požadovat po vládě, aby předložila plán - reálný plán, jak stabilizovat veřejné finance. Je možné také požadovat to, aby byla vůbec nějaká snaha o úspory v provozních výdajích státu, a to proto, aby tam třeba například bylo na dostatečnou pomoc pro lidi zejména ve vypnutých sektorech. Je možné také požadovat po vládě, aby dala přednost pouze nezbytným výdajům a zamyslela se nad smysluplností některých výdajů, které nastavila v době ekonomického růstu. Ale když se podíváme na ten návrh rozpočtu, tak tam žádnou podobnou snahu nevidíme. Už tady bylo mnohokrát řečeno, že každý dluh se bude muset jednou zaplatit, když ho nezaplatí naše generace, tak ho zaplatí generace našich dětí.
Zvýšení deficitu znamená ale i zvýšení obsluhy státního dluhu, tedy zvyšuje i každoroční výdaje. Proto by se skutečně měla vážit jeho výše a snažit se, aby byla co nejmenší. Čím rychleji budeme zvyšovat deficity, tak se bude zvyšovat obsluha státního dluhu tím samotným zvýšením, ale také postupným zhoršováním ratingu a zvýšením úroků a ceny dluhu, které nás nepochybně čeká, pokud nebudeme mít žádnou brzdu nárůstu dluhu. A tím se samozřejmě bude zmenšovat i prostor pro vlády budoucí. Stejně jako v rodině, když dojde k ekonomickému výpadku, je nutné udělat určitou restrukturalizaci výdajů, stanovit si, co je nezbytné a co je zbytné. A z pohledu státu by měla být snaha uspořit na provozních výdajích státu nebo například na nadbytečných dotačních titulech nebo investičních pobídkách, a třeba tyto peníze použít na dostatečné kompenzace, aby se co nejrychleji ekonomická činnost restartovala.
A řešením není styl, který nám předkládá vláda tímto rozpočtem, a ten styl je - v uvozovkách: utraťme, co můžeme a co nám zákonné rámce umožňují. A navíc ten návrh neobsahuje nějaký prostor pro řešení dalších nenadálých událostí v příštím roce. To už úplně není racionální. Co když přijde třetí vlna a co když zase vláda nařídí další lockdown.
Bohužel rozpočet, který je nám předkládám, stojí na vodě a nejistých předpokladech. A je několik obecných pravidel, která by při sestavování rozpočtu měla ctít každá vláda bez ohledu na její priority a bez ohledu na ekonomickou situaci. Kromě zásad efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti je to také zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu. Bohužel tento návrh se dle těchto zásad neřídí, a proto nemá moji podporu. Děkuji za pozornost.
