Český kníže Václav I. byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která byla dcerou knížete Havolanů (polabští Slované). Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena, svatá Ludmila. Podle tradičního podání se narodil kolem roku 907 ve Stochově u Kladna.

Byl vychováván svou babičkou, sv. Ludmilou, vzdělával se na Budči latině a na Levém Hradci slovanskému písmu.

Otec Vratislav I. zemřel 13. 2. 921, padl zřejmě při tažení proti Maďarům. Za Václava, kterému mohlo být přibližně 13-14 let, se ujala vlády jeho matka Drahomíra. V září toho roku byla zavražděna sv. Ludmila, která byla najatou rukou vraha uškrcena na Tetíně. Za vraždou zřejmě stála právě Drahomíra, která vládla jako poručnice cca do roku 924, či 925. Poté již vládl Václav sám.

Ve vnitřní politice se snažil uchránit přemyslovské panství, které bylo ve středních Čechách, a povznést svůj rod.. Zároveň po svém nástupu k moci pokračoval ve stopách svých předchůdců Bořivoje, Spytihněva a Vratislava, kteří nástup křesťanství na české půdě podporovali.

Musel také čelit tlaku zbytků Východofranské říše. Roku 895 uznala „knížata Čechů“ lenní závislost na Východofranské říši. Primárně se čeští pánové orientovali na Bavorsko, ale hlavní postavou říše se stal saský vévoda Jindřich I. Ptáčník (otec prvního císaře Svaté říše římské Oty I.), který se stal v roce 919 východofranským králem. Ten si nejdříve podmanil polabské Slovany a v roce 929 vtrhl do Čech po boku Arnulfa Bavorského. Oblehli Prahu a Václav ve vyjednávání se podal a zavázal se platit tribut za mír ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů.

Na druhou stranu získal osobní respekt Jindřicha I., který Václavovi věnoval svatou relikvii – paži sv. Víta. Pro uchování ostatků nechal Václav vystavět na Pražském hradě rotundu sv. Víta.

Svým jednáním tak uchránil určitou nezávislost českých území a byl vyzdvižen nad ostatní česká knížata. To samozřejmě vyvolávalo nevraživost, která vedla až k jeho zavraždění.

O jeho smrti praví První staroslověnská legenda:
Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: "Díky tobě, Pane, žes mi dal dočkat tohoto jitra." I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: "Bratře, včeras nám dobře posloužil." K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: "Nyní ti chci lépe posloužit." Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil k němu a řekl: "Co ti to popadlo, bratře?" A po těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: "V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého."

Svatý Václave, vévodo české země, oroduj za nás!